Před 65 lety povstal český a pražský lid, aby svrhl jho nenáviděného nacistického režimu. Jako kluk jsem se téhle frázi smál - dokud jsem sám nezažil Srpen a Listopad. Před šedesáti a pěti lety vypuklo Pražské (a České!) povstání. Už jsem v minulých letech vyprávěl různé příběhy z této doby, dnes popíšu boje na pražské "východní frontě".
Přes Pražačku, nákladové nádraží Žižkov a Strašnice se táhla linie obrany východní části Prahy. Až sem postoupily německé tanky od Českého Brodu a na těchto místech se rozhořely nejtvrdší boje. Z tohoto směru se do centra Prahy Němcům nakonec nepodařilo postoupit. Žižkov zůstal za Povstání "svobodnou republikou". Ale těžce za to platil.
Teď vám opíšu, co jsem našel v knize Oty Holuba "Smrt na prahu vítězství" (Magnet, Praha 1975). Je to samozřejmě poplatné době vydání, jsou vynecháni vojáci ROA (ti ale na východě Prahy nezasahovali), odsouzeno příměří, podepsané ČNR atd., ale některá fakta jsou tam popsána reálně. A hlavně - Holub ještě mluvil s pamětníky, přímými účastníky bojů. Doslova opsaný text je v uvozovkách:
"Statný pětašedesátiletý Václav Urban byl milým společníkem a výborným vypravěčem. Listoval v seznamech zpracovaných před třiceti lety... Štercl, Rendl, Šindler, Šerkop, Pánek, Kirchmanové...
...pět mužů se dvěma puškami a jednou pistolí ve čtyři hodiny v neděli ráno 6. května obsadilo statek na Pražačce. Teprve k ránu přicházeli další bojovníci a první bojová skupina rostla - sedm, deset, dvanáct, čtrnáct mužů! Už měli více pušek, granáty, pancéřové pěsti. Ale proti sobě zkušeného a surového nepřítele, který odrazil dva marné útoky slabě ozbrojené I. a II. skupiny, směřující proti kulometným hnízdům nacistů v parku. To již v celém okolí přehradily všechny ulice mohutné barikády a jejich obranu v Mladoňovické a části Svatoplukovy (dnes přejmenovány - JK) a Jeseniovy ulice převzala Urbanova skupina.
´Už jsme měli první padlé,´... vzpomíná Václav Urban. ´Se mnou šel syn lékárníka, student. Podával mi střelivo, když jsem ostřeloval obsluhy německých kulometů. Měl jsem starou pušku, ale přesnou! Na padesát kroků bych špagát přestřelil... No a ten hoch lezl se mnou a dostal to tam!´
V neděli se povstalci už dvora nezmocnili, naopak. Museli se stáhnout za barikády, do ulic, protože nacisté, přesunující se za svahem nad tratí od Památníku i ze školy, byli před palbou barikádníků kryti a útoky proti nacistickým kulometným hnízdům se zhroutily. Teprve když se kulomety IV. bojové skupiny se střech domů ve Wiklifově ulici (dnes asi Viklefova - JK) zastřílely na postavení nacistů, začalo být horko i Němcům a přešla je chuť na pronásledování barikádníků.
Noc uběhla celkem klidně. V pondělí (7.5.) ráno se ve Václavu Urbanovi probudil starý tankista, který se ve třicátém roce seznámil se staříky "Renaulty" u milovického pluku útočné vozby. Když se dozvěděl, že na nákladovém nádraží stojí bez užitku "stíhač" bez kanónu, poslal pro něj své mechaniky - bratry Kirchmanovy. Když přijeli před velitelství, tváře povstalců se zklamaně protáhly. V čelním pancíři se šklebila velká díra po chybějícím kanónu a masce, kterou byla vidět celá osádka."
Ve Štýbrově slévárně na Kolárově náměstí tank upravili:
"Otvor po kanónu překrývala přivařená tlustá železná plotna, určená nejspíše původně jako masivní poklop jakéhosi kanálu. A nad ní svářeč propálil do pancéře malou střílnu pro kulomet.
´No a to už jsme byli páni. Namontovali jsme do tanku kulomet a rozváželi po nejohroženějších úsecích Pražačky posily a zasahovali tam, kde nacisté chtěli zaútočit...´"
Velitelem tančíku se tedy stal praporčík Václav Urban, jako řidiči se střídali automechanici bratři Miroslav a Václav Kirchmanové, kulomet obsluhovali Petr Straka a Václav Plešák.
"Když se však v pondělí odpoledne ve dvě hodiny objevilo na Chmelnici sedm nepřátelských tanků, které ve tři hodiny dojely ke škole a ve čtyři dva z nich se rozjely proti ulicím, ústícím do Poděbradovy třídy (asi dnešní Koněvova - JK), musel Urbanův kulometný stíhač rychle zmizet. Proti tankům se rozeběhlo několik povstalců s pancéřovými pěstmi.
´Já sám jsem se jen bezmocně díval z ulice na německý tank a pak jsem najednou uviděl postavu ve výkladě u ševce. Zamířila na tank, když se právě obracel. Ještě před chvílí jsem těm klukům vysvětloval, kam mají mířit. Zablesklo se a ze zasaženého tanku vyšlehl oheň. Zasáhl jej student Čeněk Tetauer. Druhý nacistický tank se zastavil a rychle couval. První i druhá bojová skupina využila příhodného okamžiku a znovu jsme zaútočili...´
V noci na 8. května nacistické tanky ještě několikrát vyjely do palebných postavení, ale nakonec vyklidily Pražačku a ustoupily, až na jediný, na Libeň a do Karlína. Před posledním pancéřem SA-mani a vojáci v úterý (8.) dopoledne hnali ženy a děti proti barikádám.
´Víte, když podobnou hrůzu před sebou vidíte, chtěl byste hned něco udělat, zničit ho první ranou, rozbít, zapálit a přitom víte, že jste vlastně bezmocný...´ vzpomíná na kritický okamžik 8. května Václav Urban.
Fašisté se zastavili. Možná, že slyšeli, jak Mladoňovickou ulicí duní pásy tanků. Že nejsou jejich, pochopili okamžitě. Do středu Prahy se žádné jejich jednotce z východu nepodařilo proniknout."
Byly to tanky od strašnického vysílače Českého rozhlasu. Odpoledne 7. května 1945 se kolem něj rozmístila celá tanková rota - tři tanky a dva obrněné transportéry.
"Zatímco se kolem strašnické vysílačky osmého května situace přece jen uklidňovala, od blízké Pražačky zaznívala prudká palba. Tankisté se pokusili projet Mladoňovičovou ulicí již sedmého května, v pondělí, ale brzo se vrátili. Další cestu přehrazovaly mohutné barikády a jejich hlavním pondělním úkolem byla přece jenom ochrana vysílačky. Netušili, že několik desítek obránců sousedního úseku prožívá nejtěžší okamžiky povstání.
Teprve osmého května projely tři stíhače a dvě "housenky" mezi bloky skladišť žižkovského nákladového nádraží. Od školy na Pražačce je nacistické kulomety zasypávaly palbou. Konečně tanky vjely na Mladoňovičovu ulici. Ale než vysunuly hlavně svých zbraní za rohy domů, mával na velitele roty urostlý muž ve francouzské přilbě, který ani na chvíli neodložil svou pušku. Po chvíli vyjednávání na velitelství v Jeseniově ulici si plácli. Tank I. bojové skupiny praporčíka Urbana společně s ostatními vozy roty zaútočí na hlavní odpor - školu, obsazenou SA-many elitní standarty Feldherrenhalle, kteří se na Pražačce opevnili. Bude nutno ještě ujednat součinnost s ostatními skupinami úseku a mohou vyrazit."
Nakonec ale k útoku nedošlo. Kapitán Hradil znovu vyjednával s osádkou školy, která držela rukojmí. "Kolem páté odpoledne spatřili barikádníci proud mužů v nacistických polních uniformách, kteří po zuby ozbrojeni, s kartóny nábojů i zavazadly pod ochranou kulometníků, opouštějí školu. SA standarta Feldherrnhalle vyklízela pozici a dlouhý had nacistů se stáčel po silnici ke Karlínu a Libni.
Rojnice barikádníků se připlížily ke škole. O půl šesté večer 8. května byla se stožáru stržena nacistická vlajka. Brzy potom nalezli povstalci hromadný hrob třiceti bestiálně umučených zajatců. Nacisté však beztrestně mizeli dolů ke Karlínu. Vrahy chránila nesmyslná dohoda, kterou s nacistickým velením uzavřela Česká národní rada a velitelství Bartoš."
Padlí hrdinové mají dodnes u vchodu do budovy současného gymnázia svoji pamětní desku, dnes ozdobenou věncem. Byli jsme se tam se ženou v neděli odpoledne podívat. Šeříky už kvetly. Zastavili jsme se i na blízkých olšanských vojenských pohřebištích. Nechali jsme tam kytku u hrobu tatínka jednoho vzdáleného kamaráda.
Protože zase můj tatínek se právě 5.5. 1945 znovu narodil. To když přijely do Gusenu, pobočky koncentráku v Mauthausenu, americké tanky 1. čety Troops D od 41. průzkumné roty vedené velitelem Stuff Sergeantem Alem Kosiekem.
Dík Ale, dík Vašku, díky Honzo...
Psáno v Praze dne 4. května 2005
Aktualita: V pátek 7.5.2010 proběhne na Pražačce akce Barikáda 2010
O Pražačce a dalších nacistických válečných zločinech v Pražském povstání viz na stránkách Ústavu pro výzkum totalitních režimů
9 komentářů:
Pro dohledání ulic bych doporučil http://www.mlp.cz/mapa-prahy-1938/
Žižkov je na listu č. 40
Jak tak pořád listuju v knihách, abych našla rozluštění k Šamanově hádance, přišla jsem na tuto pasáž z deníku jednoho spisovatele z r. 1876.
Překlad je můj a omlouvám se za případnou kostrbatost.
"Mnoho věcí hrozí světu. A nikdy před tím Evropa nebyla tak nabitá nepřátelskými nevraživými elementy jako teď. Jako kdyby bylo všechno podminováno a čekalo na první jiskru.
"Co je nám po tom? To všechno se děje v Evropě a ne u nás." řeknete. Týká se to i nás, protože Evropa sama zaklepe na naše dveře a bude chtít, abychom ji zachránili, až bude bít poslední hodina i pro její zřízení. Bude požadovat naši pomoc jako by to bylo její právo, bude ji požadovat vyzývavým a rozkazovačným tonem, řekne, že i my jsme Evropa a že i u nás uspořádání věcí je stejné."
Nevím, jestli uhodnete, kdo to napsal, ale mě to připadá po víc jak po 130 letech podivuhodně aktuální. Jako kdyby to prohlásil nějaký dnešní politik.
Anebo nějaký z minulého století.
Ruský prezident Medvedev při příležitosti oslav vítězství v II. světové válce poskytl pohovor ruským Izvestija. Česká media o tom píší málo, zatímco některá ruská media v něm vidí jasný odklon od pozic V. Putina. http://www.vedomosti.ru/newsline/news/2010/05/07/1010396
Medvedev posuzuje kriticky roli Stalina v sovětských dějinách. "Velkou vlasteneckou válku vyhrál náš lid a ne Stalin a ani vojenští velitelé, ať zastávali jakoukoliv roli. Jejich role byla každopádně důležitá, ale válku vyhrál lid za cenu neuvěřitelného úsilí, za cenu života ohromného počtu lidí. Co se týká role Stalina, je možno ji posuzovat různým způsobem. ... s hlediska dnešního, v době, kdy vznikl nový ruský stát, Stalin spáchal celou masu zločinů proti svému lidu. A i když ... v době jeho vedení země dostihovala úspěchů, to, co udělal proti vlastnímu lidu, nemůže být odpuštěno."
Vinou Stalina je i to, že Sovětský svaz po válce nenastoupil na cestu rozvoje společnosti, ale utužil diktaturu. "V Sov. svazu se zachovalo tvrdé, v podstatě totalitní zřízení, které nedávalo možnost rozvoje mnohých ekonomických procesů a utlačovalo lidi. A to i za cenu lidských obětí, a všeho toho, co je spojeno s diktaturou."
Kdyby byl Sovětský svaz po válce začal jiný politický kurz, poskytnutím větších osobních a ekonomických svobod, říká Medvedev, pravděpodobně by nedošlo k událostem konce osmdesátých a počátkem devadesátých let.
Zároveň zdůrazňuje, že zásluhou ruských a sovětských lidí byla Evropa osvobozena od hrozby totalitního režimu Německa.
"Musíme pochopit, že kdyby Sovětský svaz spolu se zeměmi protihitlerovské koalice neosvobodil Evropu, Evropa by byla dnes jinou. Pravděpodobně by to byl velký koncentrační tábor, který by pracoval jen pro jeden stát. ...kdyby nebylo Rudé armády, a kolosální oběti, kterou přinesl na oltář války sovětský lid, Evropa by nebyla kvetoucí, bohatou a rozvíjející se společností jako ta dnešní."
"Sovětský svaz se vyvíjel jinak, šel za svým cílem. Mám-li to říci přímo, tak režim, který byl nastolen v té době nelze nazvat jinak než totalitní, v něm byly potlačeny všechny základní svobody a práva a to i svých lidí (část jich po skončení války, kde zvítězili, byla přemístěna do lágrů). A to se dělo i v jiných zemích socialistického tábora."
Pohovor je dlouhý a Medvedev mluví i o současné mezinárodní situaci, kde existence multipolárního světa ukazuje na nesmyslnost existence dvou proti sobě stojících bloků a navrhuje znovu uzavření smlouvy o evropské kolektivní bezpečnosti. Zároveň zdůrazňuje nutnost vojensky posílit Ruskou federaci.
Kdo by si ten pohovor chtěl přečíst celý, najde ho na http://www.izvestia.ru/pobeda/article3141617/
Blog ten můj příspěvek přežvykuje nějak dlouho. Doufám,že z něj něco zbyde, než si na něm pochutná.
Honzovi ze Žižkova: Dík za odkaz
\ :-)
Informaci k r. 1876: (Rok po výbuchu sopky Askja na Islandu, deset let po válce prusko-rakouské a pět let po válce prusko-francouzské, rok, kdy Srbsko a Černá hora vyhlašují válku Turecku, rok před vypuknutím války rusko-turecké...).
Protože jste překládala, nebyl autor Čech. Nechám se tedy poddat. Kdyby to byl Čech, tipoval bych Nerudu. Ten psal deset let předtím podobně:
"Avšak nechť nejsme bezprostředně vrženi v ten krvavý rej, nechť bouř se vychrlí jen na kraje vzdálené německé a francouzské, prostředně nás válečné nehody přece chytí válečnými kleštěmi i urvou nám ještě kus ze zbylého suchého chleba. Evropa splynula již dávno v hmotných zájmech svých a co stát neb národ jednotlivý činí, tím získají neb trpí všichni kompagnonové. Utrpěli víc posud než získali a firma "Compagnie Europe" je blízka úpadku...
Z toho musí vyplynout všeobecné zchudnutí, půjde-li hospodářství v Evropě podobně dál. A půjde dál? Vojáci arci praví, že musí dál tak jít, státníci praví, že totéž možno, přírodní skoumatelé lidstva a lidských povah praví, že boj a válka je věcí přirozenou, kteráž tedy nikdy nevyhyne. Snad ale není potřebí, abychom se pořád a pořád prali, zabíjeli, mrzačili a olupovali! Dejme sobě alespoň na nějaký čas pokoj!..."
(Národní Listy č. 115 za dne 26.IV. 1867)
Celý článek viz
http://neviditelnypes.lidovky.cz/samanovo-doupe-chuda-evropa-dpt-/p_doupe.asp?c=A070424_212051_p_doupe_wag
Informaci: Už se netrapte s tím hledáním klasického ruského smradu, ani já to ve své knihovničce nenašel, byla to jen zmínka v asi nějaké půjčené knížce, nevím ani, jestli to byl nějaký autor 19. či 20. století...
Šamanovi,
napsal to Dostojevský.
Nezdá se Vám, že je to jako nějaká "pereklička" s tím, co říká Medvedev? Jo, to byl ruský mesianismus.
Informaci ad smrad: Našla! No ne. A v kterémžeto dílku?
Ad Medveděv: Vypadá to, že mluví rozumně. Už se od Putina dostal na úroveň Chruščeva, který v r. 1956 odhalil (tajně) kult Stalina. A vtrhl do Maďarska. Načež se svou podporou Kubě málem rozpoutal 3. světovou válku. (Medveděv má Cháveze a jihoamerickou nenávist vůči USA)...
Okomentovat