neděle 27. června 2010

DVA TISÍCE SLOV

které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany, která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví i charakter.

Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do každého okresu a obce. Tento aparát rozhodoval, co kdo smí a nesmí dělat, on řídil družstevníkům družstva, dělníkům závody a občanům národní výbory. Žádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická. Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů. Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. Všichni víme, zejména to ví každý dělník, že dělnictvo prakticky nerozhodovalo o ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, že vládnou, vládla jejich jménem zvlášť vychovávaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparaátu. Ti fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě však řekněme, že někteří z nich si tuto špatnou hru dějin dávno uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, že odčiňují křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování členstvu a občanstvu, omezují pravomoc i početní stav úřednického aparátu. Jsou s námi proti zaostalým názorům v členstvu strany. Ale velká část funkcionářstva se brání změnám a má dosud váhu! Má pořád ještě v ruce mocenské prostředky, zvláště na okresech a v obcích, kde jich může užívat skrytě a nežalovatelně.

Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud už nic dobrého nečekali. Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých dvacet let žít jakýmsi politickým životem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, že byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů je proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, jež udržovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy žádný dík, patří ji snad přiznat, že se poctivě snaží využít poslední příležitosti k záchraně své i národní cti. Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být už dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v němž mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky skryté už v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenských změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry - tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všechno ostatní prošustruje! Není tudíž důvod k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.

Obracíme se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Trvalo několik měsíců, než mnozí z nás uvěřili, že mohou promluvit, mnozí však nevěří ani teď. Ale promluvili jsme už tak a tolik se odkryli, že svůj úmysl zlidštit tento režim musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali. Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.

Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít všeho nechat. Vsaďme se však, že naši milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, snažme se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemožného požadavku, aby nám vždycky někdo vyšší podal k věcem jediný výklad a jediný prostý závěr. Každý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je možno najít jen v diskusi, k níž je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou naší demokratickou vymožeností letošního roku.

Do příštích dnů však musíme jít také s vlastní iniciativou a vlastními rozhodnutími.

Především budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, že je možné dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, případně proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zkušené funkcionáře, mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka. Před veřejností však stojí jejich Akční program, který je také programem prvního vyrovnání největší nerovnosti, a nikdo nemá žádný stejně konkrétní program. Je třeba požadovat, aby se svými místními akčními programy přišli před veřejnost v každém okrese, v každé obci. Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy. KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. Žádejme, aby byl lepší než ten dnešní. Říká-li dnes komunistická strana, že své vedoucí postavení napříště chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které už teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference.

V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění, zčásti odpovídá faktu: minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opájivých projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci. Mají právo na tento čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit . Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.

Praktická kvalita příští demokracie závisí na tom, co se stane s podniky a v podnicích. Při všech našich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, že všichni jsme ve srovnání s rozvinutými zeměmi špatně placeni a někteří ještě hůř. Můžeme žádat víc peněz - které lze natisknout a tím znehodnotit. Žádejme však spíše ředitele a předsedy, aby nám vyložili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vloží do modernizace výroby a co je možno rozdělit. Pod zdánlivě nudnými titulky běží v novinách odraz velmi tvrdého boje o demokracii nebo koryta. Do toho mohou dělníci jakožto podnikatelé zasáhnout tím, koho zvolí do podnikatelských správ a podnikových rad. Jakožto zaměstnanci mohou pro sebe udělat nejlíp, když si za své zástupce zvolí do odborových orgánů své přirozené vůdce, schopné a čestné lidi bez ohledu na stranickou příslušnost.

Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Například: veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich využili k ovlivňování Alexandra Dubčeka. Náš odpor k psaní hrubých dopisů musí být tak všeobecný, aby každý takový dopis, který ještě dostanou, bylo možno považovat za dopis, který si dali poslat sami. Oživujme činnost Národní fronty. Požadujme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

Oživený letní pohyb po celé republice vyvolá zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky. Považujeme federalizaci za způsob řešení národnostní otázky, jinak je to jen jedno z významných opatření k demokratizaci poměrů. Toto opatření samo o sobě nemusí ani Slovákům přinést lepší život. Režim - v českých zemích zvlášť a na Slovensku zvlášť - se tím ještě neřeší. Vláda stranicko-státní byrokracie může trvat, na Slovensku dokonce o to líp, že jako "vybojovala větší svobodu".

Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tváří v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme. Naše podrážděné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztěžovat postavení naší vlády, aniž nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak můžeme zajistit jenom tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, že jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby takové vztahy ustavili a udrželi. To je ostatně problém naprosto všech vlád všech menších států světa!

Letošního jara vrátila se k nám znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme. Tím končí toto naše prohlášení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a všem. Napsáno bylo z podnětu vědců.

*
Podpisy nejsou úplnou sbírkou souhlasu, nýbrž jen vzorkem z různých skupin občanstva podle toho, jak bylo koho možno zastihnout.

(Tuto stať Ludvíka Vaculíka zveřejnily dne 27. června 1968 Literární listy, Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny.)

Šamanova poznámka: Text je přepsaný z knihy "Naděje a zklamání - Pražské jaro 1968" Jiřího Vančury, vydala Mladá fronta v Praze 1990 podle 1. zahraničního vydání, které vyšlo r. 1988 péčí Čs. dokumentačního středisko nezávislé literatury v SRN. Odráží přesně tehdejší atmosféru. Někde vám může připadat naivní, sám ho však považuji za geniální. Mnohdy je aktuální podnes. Zdá se neuvěřitelné, že toto vlastně byla celá ta "kontrarevoluce", kterou o dva měsíce později přišly spojenecké síly Varšavské smlouvy potlačit! Tato výzva vyděsila komunistické funkcionáře natolik, že se od ní distancovali i obroditelé v čele KSČ. Tehdy to byla ouplná bomba. Móc lidí to tenkrát podepsalo, já taky, vy taky? Rezoluce souhlasné z pracovišť přicházely... ŽÁDNÉ NAVRHOVANÉ AKCE VŠAK NIGDO NEZORGANIZOVAL!

21 komentářů:

Větší vlastenec řekl(a)...

Vážení vlastenci, vážené vlastenky, soudružky a soudruzi !

Jak všeobecně dobře známo, provokační pamflet "2000 slov" byl vytvořen na objednávku nejreakčnějších sil světového imperialismu a německého revanšismu. V době, kdy zdravé jádro Strany svádělo tvrdý zápas o udržení socialismu v naší vlast, o udržení samostatnosti Československa, se část tzv. inteligence otevřeně postavila proti zájmům všeho našeho lidu.
Víme, co mělo následovat po demontáži socialismu a vystoupení ČSSR z Varšavské smlouvy : obsazení naší vlasti jednotkami US Army a Bundeswehru, návrat kapitalismu, nezaměstnanosti a bídy, zatažení Československa do války proti Sovětskému svazu a ostatním zemím světové socialistické soustavy.

Když byla nouze největší, když pár kilometrů jižně od Prahy operovaly americké tanky, zněly německé povely, se opravdoví čeští (i slovenští) vlastenci, ochránci našich tisíciletých hranic, dědicové husitů a bojovníků od Sokolova a Dukly, prostě opravdoví komunisté, rozhodli požádat o pomoc Sovětský svaz.
Sovětští soudruzi nám bratrskou internacionální pomoc opravdu poskytli, přes všechny těžkosti a oběti svých vojáků. 21.srpen zůstane navždy zapsán zlatým písmem do historie obou našich národů, stejně jako 7.listopad a 9.květen.


Po normalizování situace v naší vlasti bylo možno přistoupit k hodnocení uplynulého dramatického období. Strana vypracovala zásadní dokument, POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE VE STRANĚ A SPOLEČNOSTI PO XIII. SJEZDU KSČ.
Tento skvělý, dodnes platný text schválilo plenární zasedání ÚV KSČ dne 11.12.1970.

Žel, vlastenci a vlastenky, soudružky a soudruzi, nelze zde umístit plné znění Poučení. Proto jsem z jeho 15.893 slov vybrat pouze ty části, jež hovoří jasnou řečí ke každému opravdovému českému vlastenci :


1130 slov (výňatky z "Poučení z krizového vývoje"); 1.část

Novodobé dějiny českého a slovenského národa byly charakterizovány dvěma základními proudy: bojem za sociální osvobození pracujících a zápasem za existenci našich národe a jejich svobodu. Jejich třídní a národní, vnitřní a mezinárodní aspekty se navzájem prolínaly a ovlivňovaly
Mnichov a rozbiti ČSR prokázaly, ze vládnoucí česká a s ní spjatá slovenská buržoazie zaprodala pro své třídní vykořisťovatelské zájmy i samu existenci československého samostatného státu.

Tato tragická zkušenost širokých lidových mas vedla k hluboké změně v jejich vědomí a politických postojích. Výsledkem toho byl růst autority KSČ, která se v zápase proti fašismu a na obranu republiky osvědčila jako jediný důsledný bojovník za třídní, sociální a národní zájmy pracujících.
Svou principiální politikou, heroismem a obětavostí komunistů v domácím i zahraničním národně osvobozeneckém zápase, na němž se významně podílel náš armádní sbor v SSSR a který vyvrcholil Slovenským národním povstáním a povstáním českého lidu, si KSČ vydobyla všeobecně uznávané postavení vedoucí politické síly. Současně nebývale rostla autorita SSSR a znásobil se tradiční vřelý vztah našich národů k sovětskému lidu, který se osvědčil v kritické době Mnichova jako jediný věrný spojenec Československa, nesl hlavní tíhu druhé světové války a měl rozhodující podíl na porážce nacistického Německa.

Tento vývoj v Československu spolu s posunem mezinárodních třídních sil vlivem sovětských vítězství vytvořil u nás podmínky pro národně demokratickou revoluci. Po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou se otevřela možnost, aby dělnická třída ve svazku s ostatními pracujícími dobojovala zápas za sociální a národní osvobození československého lidu.

Větší vlastenec řekl(a)...

1130 slov (výňatky z "Poučení z krizového vývoje"); 2.část

Důsledné uskutečňování cílů národně demokratické revoluce a její postupné přerůstání v revoluci socialistickou vyvolávaly stále vetší odpor buržoazie. Rozhodnutí otázky moci, otázky "kdo s koho" mezi buržoazní a dělnickou třídou, se stalo základní otázkou dalšího vývoje: bud jít k socialismu, nebo zpět k panství buržoazie. Pokus buržoazie uskutečnit otevřený kontrarevoluční puč v únoru 1948 byl součástí široce založeného plánu mezinárodního imperialismu revidovat výsledky druhé světové války a zformulovat protikomunistickou a protisovětskou frontu. KSČ však rychle a účinně zorganizovala pod svým vedením síly dělnické třídy, rolnictva i ostatních vrstev pracujících do protiútoku. Výsledkem jejího postupu, v němž měly významnou úlohu i Lidové milice, bylo rozdrcení kontrarevolučních sil buržoazie.

Spojenectví a spolupráce se socialistickými zeměmi, a především se Sovětským svazem poskytují našemu lidu nejen jistotu před hrozbou agrese a vydírání ze strany imperialismu.
Československo bylo už od února 1948 objektem široce založené politické a ideologické diverze ze strany imperialismu, která však nepřinášela očekávané výrazné výsledky v situaci, kdy strana pevně držela vývoj ve svých rukou. Poté co pravicově oportunistické a protisocialistické síly začaly u nás otevřeně útočit na základní principy strany a socialismu a jejich rozkladné počínání přestalo narážet na aktivní odpor, mohla i vnější imperialistická aktivita přejít k prudkému nástupu. V tom také spočívala podstata ostrého třídního zápasu, který zdaleka nevycházel jenom z historických zvláštností naší společnosti, ale byl především výrazem dlouhodobého zájmu a intenzívního úsilí světové reakce o ovládnutí Československa.

Boj o moc se stal i bojem o změnu zahraničně politické orientace ČSSR. Pravicově oportunistický a antisocialistický blok usiloval o likvidaci základní záruky národní a státní existence socialistického Československa spočívající ve spojenectví a přátelství se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi. Měly tak být vytvořeny vnější podmínky pro likvidaci socialismu v Československu.

Tyto a mnohé další skutečnosti dokumentuji spojitost událostí v Československu s bojem mezinárodního imperialismu proti SSSR a socialistickému společenství. Stratégové center světového antikomunismu měli v socialistickém Československu své přímé pomahače. Ústy jednoho z nich, L Svitáka, se přihlásily o slovo krajně reakční síly, jez se formovaly v takových organizacích, jako K 231 a Klub angažovaných nestraníků. Jejich programem byla likvidace vymožeností února 1948 a faktická likvidace socialismu. V čele ústředí K 231 byli K. Nigrin, J. Brodský, V. Paleček, O. Rambousek a další, kteří většinou byli přímými agenty západních rozvědek.

Zakladateli KAN byli kromě I. Svitáka spisovatel V. Havel a prof. V. Černý, který měl těsné spojení s poúnorovou emigrací. KAN i K 231 měly úzké spojení se západními rozvědkami a dostávalo se jim nejen politické, ale i materiální podpory

Větší vlastenec řekl(a)...

1130 slov (výňatky z „Poučení z krizového vývoje“); 3.část

Značný vliv v boji proti socialismu v ČSSR měly síly, které se angažovaly z pozic sionismu, jednoho z nástrojů mezinárodního imperialismu a antikomunismu. Jejich předními reprezentanty u nás byli F. Kriegel, J. Pelikán, A. Lustig, E. Goldstücker, A. J. Liehm, E. Löbl, K. Winter a řada dalších.

Nemalá role v antisocialistické hře o Československo připadla reakčním představitelům katolického kléru, vydatně podporovaným katolickou emigraci v zahraničí.

Spojené působení zahraniční i vnitřní reakce prohlubovalo vnitropolitickou krizi, která se stále více promítala do vztahu s našimi nejbližšími spojenci.
Mocenské orgány Státní bezpečnosti, justice i armády byly ochromeny, nebyly řízeny vedoucími orgány strany a státu, takže nebyly schopny čelit prudkému nástupu kontrarevolučního podzemí ani diverzi vnějších nepřátel. Bojeschopnost i morální a politický stav Čs. lidové armády citelně poklesly, takže oprávněně vznikala otázka, zda je armáda, bez jasných pokynů vedení strany a vlády, způsobilá zajišťovat ochranu našich západních hranic, jež jsou současně hranicí i celé světové socialistické soustavy.

Po celou dobu existence Československé republiky vedla dělnická třída a pracující v čele s Komunistickou stranou Československa boj o základní zahraničně politickou orientaci státu, jež by zajišťovala jeho samostatnost, suverenitu a svobodný rozvoj. Československo-sovětská smlouva o spojenectví, přátelství a poválečné spolupráci z 12. prosince 1943 byla vyjádřením vůle lidu, který se na tragických zkušenostech z let 1938 a 1939 a v průběhu národně osvobozeneckého boje přesvědčil, že životní zájmy našich národů, vnitřní i mezinárodní jistota československého státu jsou neoddělitelné od nerozborného internacionálního bratrství se Sovětským svazem.
Tuto neochvějnou vůli lidu zakotvil Košický vládní program a definitivně ji utvrdil Vítězný únor 1948. V Ústavě ČSSR, ve všech usneseních sjezdu KSČ, ve stanovách strany i v programových prohlášeních Čs. vlád po únoru 1948 je jasně a jednoznačně řečeno, že naše přátelství a spojenectví se SSSR, s nímž náš váží společné třídní zájmy, je hlavní záštitou samé existence českého a slovenského národa a nejvyšší zárukou naší úspěšné socialistické cesty.

Vstup spojeneckých vojsk pěti socialistických zemí do Československa byl aktem internacionální solidarity, který odpovídal jak společným zájmům československých pracujících, tak mezinárodní dělnické třídy, socialistického společenství a třídním zájmům světového komunistického hnutí.
Touto internacionální akcí byly zachráněny životy tisíců lidí, zabezpečeny vnitřní i vnější podmínky pro jejich mírovou a pokojnou práci, upevněny západní hranice socialistického tábora a zmařeny naděje imperialistických kruhů na revizi výsledků druhé světové války.

*******************************************************

Přejdou léta, čas zahojí mnohé a přikryje jinými událostmi. Zůstanou však výsledky hrdinské a obětavé práce lidu, zůstane veliké dílo výstavby socialismu vytvořené pod vedením Komunistické strany Československa, zůstane strana, která dále povede národy k ještě lepší budoucnosti.
Každý poctivý občan naší republiky musí usilovat, aby naše děti, vnuci, celá budoucí generace byli naplněni hrdostí na práci svých otců a matek, aby jejich odkaz rozvinuli a znásobili. To není a nebude cesta lehká. Je to cesta průkopnická, která vyžaduje hrdinství, obětavost a odříkání. Je to ale cesta cti, slávy a budoucnosti, která vede k naplnění tužeb každého občana žít spokojený a šťastný život.


***Volte ČSSD a KSČM !***

STK řekl(a)...

Tentokrát mě předlouhá stať Vlastencova nikterak nepobavila. Vše popisované jsem si zažil, odvztekal, odsmutnil a už nemá smysl o tom dišputovat. Učeně ani jinak.
Leda, možná, ó, Veliký V., méně toho Ctrl+C a Ctrl+V.*

* - Odpusťte VV, že jsem byl tak smělý...

Větší vlastenec řekl(a)...

Ehm, vážený STK, chtěl jsem dodat nějaký OPRAVDU KVALITNÍ text; místo těch svých šplechtů a šprechtů.

A pro potřeby pravidelných návštěvníků tohoto vlasteneckého webu jsem vybral speciálně pasáže OBECNĚ PLATNÉ, vlastenecké, se kterými mohou (co mohou, MUSEJÍ !) souhlasit i osoby pravicově založené, pokud jim v žilách koluje alespoň trochu české krve.

*******************************************************

Jinak samozřejmě jsem připraven debatovat o jiném námětu, např. o kterémkoli dodnes platném dekretu presidenta republiky, a o jeho skandálním porušování.


Jen směleji, soudruzi, směleji ! (J.V.Stalin na sjezdu Strany povzbuje své kritiky)***Volte ČSSD a KSČM !

STK řekl(a)...

No, vážený Větší Vlastenče, se mnou je to těžký. Starý a zkostnatělý a navíc "Panáček, který říká NE!!!" všemu vysvětlování a přesvědčování.

Jako při prověrkách: Po "nápravě poměrů" v roce 1970 jsem při pohovorech hrdě přiznal, že jsem 2000 slov podepsal. A když jsem pak četl zápis, zjistil jsem, že tento fakt (a ještě několik jiných mých, tehdy provokativních, tvrzení) "někdo" svévolně vyškrtl.
Takže marnost nad marnost, tímhle způsobem se mi politická "sebevražda" nepodařila dokonat. Tak tu "smrdím" dodnes...

Větší vlastenec řekl(a)...

Hmm hmm, vážený STK ...
Nepsal jste tuhle o jisté soudružce, která Vám rozmluvila vstup do Strany ?
Nebo si Vás s někým pletu ?
V tom případě se omlouvám.

Každopádně, nestraník podpisem onoho provokačního pamfletu nespáchal zločin ani proti republice, ani proti Straně.

*******************************************************

Mimochodem, já jsem taky starý a zkostnatělý. Takže kdyby náš Jarek neměl nepopiratelné zásluhy na obraně socialistické vlasti, tak bych řekl, že už mu kombinace všeobecné adorace a alkoholu kapánek leze na mozeček (viz např. http://www.nohavica.cz/cz/media/opera/vzacne_damy.mp3)

Hezký zbytek večera přeji.

Harpyje řekl(a)...

Kouzelné! Kde jste to splašil, Vlastenče? Toto dílečko potěší nejen srdce Mozartových nadšenců, ale i milovníků valašských halekaček!

STK řekl(a)...

2 VV: A vida, funguje to! Jarek tyhle reakce předpokládal...
* * *
Pozn.: Díky té moudré soudružce se ještě můžu (i když krajně nerad nerad - je to strašný zážitek) při holení podívat do lusterka.

OSTRAVA!!!

Harpyje řekl(a)...

Jistě ho k tomu předpokladu vedla vrozená skromnost. Že současníci mívají lhostejný vztah vůči hudebnímu géniu, je známo nejpozději od dob Mozartových. I v Nohavicově případě je možné, že teprve následující generace ocení význam svěží interpretace díla jeho spolutrpitele.

STK řekl(a)...

Mezi "zneuznanými" žiji víc než 40 roků - a člověk si zvykne. Přestane to vnímat. Mám základní poznatek: Když někdo něco opravdu dobře umí, tak to používá, nekecá o tom a chová se normálně. A bohužel, i naopak.
Jako základní poznatek je to, pravda, málo, ale zato je ta poučka mnohokrát prověřená...

Harpyje řekl(a)...

Jistě, adaptační schopnost člověka je enormní, a proto se živočišný druh rodu Homo sapiens sapiens stal vládcem planety a podrobil si ostatní druhy. "Chovat se normálně" je jeden ze zásadních předpokladů pro přežití. Svědomí, skrupule morálního nebo náboženského původu a podobný krám, jsou jen zbytečný balast při boji o zachování druhu.
A ten druh, jak to tak nezúčastněně pozoruji, se v Česku velmi úspěšně prosazuje.

Větší vlastenec řekl(a)...

No já nevím, vážený STK.
Marná sláva, ten Mozart je přece jenom Němec.
A jeho odporně provokační výrok "Meine Prager verstehen mich !" pochopitelně musí popudit každého opravdového českého vlastence.

Jistě, náš Jarek bojoval v předních řadách našich umělců za mír a pokrok (škoda, že jsme nestačili lépe využít jeho informací o německém slouhovi K.Krylovi), ale proč místo propagace úpadkové "tvorby" toho německého koprolála raději nezhudebňuje krásné básně svého s.tatínka ??

Kdykoli střílíš, soudruhu,
přibij si v duchu do kruhu
tvář žoldnéřů, tvář sprostých vrahů,
kteří své zločiny přenášet chtějí do Číny,
pokořit chtěli by Moskvu i Prahu.

(Jaromír Nohavica st., "I slovo je zbraň", 1952)



Všechny síly do služeb lidu a vlasti !***Volte ČSSD a KSČM !

Anonymní řekl(a)...

Harpyje, velmi dobrá ironie. Když je homo sapiens sapiens tak dokonalý, adaptabilní, proč vznikají genocidy? Proč je homo sapiens sapiens tak krutý?
kopretina

Harpyje řekl(a)...

Myslím, Kopretino, že ty dvě věci spolu nesouvisí.
Proč je člověk krutý? Tu otázku by Vám mohl nejlépe zodpovědět jeho Stvořitel, ten je kompetentní.

Michal řekl(a)...

Teda, ačkoliv jsem už pamětník (ročník 50), tak přes nadpis na začátku jsem dlouho měl pocit, že čtu nějaký úvodník z tehdejšího Rudého Práva. Ta sebestřednost levicových intošů je nepřekonatelná! Voni si fakt mylelim že jsou lidé zvláštného ražení. Skromnost, pokora, respekt k odlišnostem a k druhým apod. se jim hodí, až k dyž jsou v defenzivě. Nakonec je dobře, že to tady proběhlo. Komunismus je bytostně zločinná ideologie. Lidé, bděte!

Anonymní řekl(a)...

Už jsem zapomněl, takže "demonstrační pracovní brigáda" jako prostředek nátlaku na zkorimpované všehoschopné svině mne upřímně rozesmála.

Větší vlastenec řekl(a)...

Já vážně nevím, čemu se tak "upřímně" smějete, Anonymní.

Cožpak si neuvědomujete, že pro levicového intelektuála je dobrovolná pracovní brigáda ekvivalentem buddhistického sebeupálení ?

STK řekl(a)...

2 VV:
Definici pracovní brigády pro intelektuála si zapisuji mezi citáty klasiků! Je-li to Vaše definice VV, stáváte se pro mě tímto klasikem...

Poznámečka ke kauze JaNo:
Bezesporu má charisma. A nehodlám pátrat po tom, co kdy komu řekl nebo neřekl. To jsou všecko "kozí kosti".

P.S.: Nicméně dopředu se poslední dobou derou lidi bez charizma(tu) a bez talentu. Ostré lokty a sponzor v pozadí pro zápis do historie nestačí - leda pro nějakou posměšnou poznámku - a to ještě, byl-li pohár trapnosti naplněn až po okraj...

STK řekl(a)...

Otázka pro Harpyji:

Opravdu se domníváte, že jsem tím "chovat se normálně" myslel výlučně "držet hubu a krok"?

Nabídnu alternativní vysvětlení:
- Vědět, "jak jsem velkej" a chovat se podle toho
- Nebýt trapným kritikem něčeho, čemu nerozumím
- Nevystupovat jako ředitel Evropy ani jako poslední rónin
- Ozvat se, nahlas a důrazně, až když opravdu o něco jde a neremcat vytrvale kvůli každé ptákovině
-Atd.

To vše se, doufám, dá považovat za "normální".
Nebo je někde chyba? V normě samé?

Větší vlastenec řekl(a)...

Ale no tak, vážený STK !
Jako kdybyste nevěděl, že jsem prostý, neučený člověk. Kdepak já a něco vymyslet !

Kdysi, před mnoha lety, v typické pýše ignoranta jsem si myslel, že jsem cosi vymyslel.
Jenže později, s přibývajícím vzděláním (především VŠP) jsem zjistil, že onu myšlénku již před mým narozením vyjádřil C.G.Jung. A samozřejmě mnohem elegantněji. Ble !

Takže - určitě jsem to někde četl nebo slyšel; možná u nás na schůzi či na aktivu. Vážně - někdy na aktivu místní organizace Strany člověk uslyší tolik moudra, že až hanba.
Prostě : Hlavním zdrojem vší moudrosti je lid.

***Volte ČSSD a KSČM !***