Několik poznámek k rasismu v Čechách

Stalo se mi jednou, že jsem se ocitl poblíž šokujícího výjevu: Na ulici ležela v bezvědomí mladá žena, která omdlela. Kolem ní se válely tašky s nákupem, které při pádu upustila. Její tři děti se ji snažily vzkřísit. Automatická reakce civilizovaného člověka je přiskočit ku pomoci. Moje automatická reakce byla co nejrychleji zmizet. Nejspíš je zfetovaná, pomyslel jsem si. Byla totiž výrazně tmavé pleti a její děti nemluvily česky. Musel jsem se vědomě přemoci a místo automatismu zapnout vyšší nervovou soustavu, abych udělal to, co je normální: pomoci člověku v tísni.


Nikdy jsem neměl žádnou osobní negativní zkušenost s Romy. Nikdy jsem neviděl žádného zfetovaného Roma. Musím říci, že lidé "odhadují situaci" nejen na základě svých zkušeností, jak se zde na Psu psalo v diskusi, ale i na základě předsudků. Moje automatická reakce mne vyděsila. Snažím se teď jisté situace vidět jiným pohledem.

Když jsem svůj zážitek vyprávěl v jedné demokratické společnosti, udivila mne reakce: Ti lidé byli nadšeni, že jsem se veřejně přihlásil ke svému předsudku a vysvětlovali mi, že jsem tak reagoval proto, že Cikáni prostě takoví jsou a že si za to můžou sami... Úděs! Ta žena prostě ležela na zemi a nebylo patrno, jestli vybydlila byt, kradla v obchodě nebo fluktuovala v práci.

"Proč jsou lidé v našem státě předpojati proti Romům a ne proti černochům?" Protože černochů je u nás mnohem míň než Romů. (Ani to je vždy neochrání: Zabitý Súdánec na Jarově není zdaleka první zahraniční student, který byl u nás napaden.) Pamatuji se, že dříve, když byly větší koncentrace Vietnamců v průmyslových zónách, že o nich Češi mluvili jako o "rákosnících". A krom toho, na což každý nějak zapomíná: Cizinci se u nás chovají jako v cizině, snaží se přejímat místní zvyklosti a zbytečně nevyčnívat. Romové ale nejsou cizinci!

Dále: Romové mají v této zemi problémy kvůli barvě své kůže a je licoměrnost tvrdit, že ne. Setkal jsem se s Romem, který si mi stěžoval, že nemohl dlouho najít zaměstnání. Na úřadě práce mu nalezli asi deset příležitostí, telefonicky se vždy domluvil, jakže se na něj těší. To skončilo v okamžiku, kdy se dostavil osobně. Většinou mu řekli už na vrátnici, že bohužel se mezitím místo obsadilo, než k nim dojel tramvají. Nakonec našel zaměstnání na americké ambasádě.

Dnes může státní úředník označit "osoby s pochybnou pověstí, jako například osoby romského původu" za nepřijatelné i pro ty kotelny, které dříve sloužily jako poslední útočiště pochybných disidentů! To, co ti úředníci napsali, si spousta jiných odpovědných myslí.

Něco jiného je občan na ulici, který raději přejde v noci na druhou stranu ulice, než aby riskoval setkání s Romem a něco jiného je úředník či politik, který z bezpečí své židle rozhoduje o (ne)zaměstnání jemu nepohodlného člověka. Něco jiného je "přirozený odpor obyčejných občanů" a něco jiného je institucionalizace rasismu. Tím míním to, že když se hospodský rozhodne nenalévat někomu kvůli jeho "etnické příslušnosti", tak že v tomto státě neexistuje právní možnost, jak mu v tom zabránit. Tím míním, že je v tomto státě normální, že existují starostové, kteří podporují romský exodus do zahraničí. Tím míním, že existují zákonodárci, kteří si myslí, že vyřeší romský problém tím, že jim umožní kočovat!!! A ostatním to připadá normální.

Cením si každého, kdo se snaží najít cestu, jak Romům pomoci. Já se také snažím a taky nevím, jak na to. Tyto řádky bude číst asi jenom málo Romů. Snad tedy několik připomínek Čechům:

1. Neexistuje trestná činnost "etnika", jenom jednotlivých lidí.

2. Je zde spousta romských rodin, ve kterých se děti ani romsky neučí, rodiče je vychovávají jako Čechy. Snaží se jim usnadnit život, což je pochopitelné, ale smutné. Tito snědí Češi jsou bráni jinými Čechy jako "cikáni".

3. Přestaňme o sobě mluvit jako o "bílých". Tak dobře všechny svoje prapředky asi neznáme.

Jsou zde smíšené rodiny, jejichž děti jsou označovány jako "míšenci" (a to je snad ještě hroznější, než jim nadávat do "černých hub"). Světlejší děti z těchto rodin mají snažší život, než jejich tmavší sourozenci. Tuto skutečnost by neměla česká společnost omlouvat nějakými pravěkými atavismy, přirozenou obranou nebo poukazováním na "trestnou činnost etnika". Je to něco, za co bychom se měli stydět. Myslím si, že pokud se každý z nás zastydí po nějaké "přirozené reakci", jako jsem se já zastyděl po tom, co jsem chtěl nechat mladou Romku ležet na ulici, že by to mohlo pro začátek stačit.

Psáno v Praze dne 9.11.1997, poprvé vyšlo v Neviditelném psu jako příloha v příslušném týdnu