A.S.Pergille, poslyšte, ve svém komentáři pod Kocourovým článkem "Kouknou, Žibřide..." jste napsal:
 |
| Jekatěrinoslav 1905 |
Rozhlédl jsem se po internetu a náhodně vybral nějaké informace o pogromech, které zde sesypávám. Můžete mi z nich označit ty, které judaismu "vnutily civilizovanost" a upřesnit na který konkrétní "judaistický barbarismus" odpovídaly? Obávám se však, že se mi podařilo najít pouze ty, které jsou z tohoto civilizačního pohledu bezvýznamné. Prosím tedy o informace o nějakém tom skutečně civilizačním pogromu.
************************
Chebský pogrom:
Chebský pogrom proti Židům vypukl v Chebu v roce 1350. Tehdy, poté co skončilo velikonoční kázání v minoritském kostele, se rozlícený dav rozhodl vybít zdejší židovskou komunitu. Jejich majetek pak byl rozkraden, či zkonfiskován městem.
Doba lucemburská a husitská:
Nástup Lucemburků na český trůn přinesl židům v českých zemích větší stabilitu. Ačkoli Karel IV. dovolil říšským městům uspořádat protižidovské pogromy, v samotné Koruně české židy chránil, takže masivní vlna židovských pogromů, která v západní Evropě řádila na přelomu 40. a 50. let 14. století a byla spojena s šířením morové nákazy, se českým zemím až na ojedinělé výjimky vyhnula (pogromy se odehrály ve Znojmě roku 1338, ve Vratislavi roku 1349 a v Chebu roku 1350). Důvody Karlovy ochrany byly především ekonomické, takže ačkoli byli ochráněni před fyzickým napadením, bylo rušení křesťanských dluhů u židů poměrně běžné. Židé se také nezřídka stávali obětmi kriminality a nadále trvala omezení z předcházejících staletí.
Za vlády Václava IV., na počátku jehož vlády žilo v v Praze asi 750 židů, kteří měli hřbitov na Novém Městě, se situace zhoršila. Ačkoli Václav byl někdy nazýván „filosemitou“, skutečnost byla taková, že roku 1385 zrušil veškeré dluhy u židovských věřitelů, z nichž mnohé navíc nechal zatknout. Roku 1389 se o velikonocích v nepřítomnosti krále odehrál v Praze velký pogrom, který vylíčil ve své elegii pražský rabín a básník Avigdor Kara a jehož viníci zůstali nepotrestáni.
Vůči husitství cítili někteří židé zprvu sympatie a husitská revoluce skutečně zprvu oslabila feudální společenské vazby a uvolnila některá omezení týkající se židů. Brzy však židé vystřízlivěli – husité rozpoutali na počátku 20. let 15. století několik pogromů a v dalších deseti letech byli židé vyhnáni z některých měst, neboť platnost Statuta Iudaeorum v té době nikdo nezaručoval. Po skončení husitských válek se situace stala o něco stabilnější, přesto si však židé v žádném případě nemohli být jisti před vyháněním z měst (zejména kvůli konkurenci křesťanským řemeslníkům), ani před pogromy, které vypukaly zejména v dobách anomie (např. roku 1448 při dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad či při pražském převratu roku 1483).
PROTESTANT 9/2006
(v článku Neumíme komunikovat s jinými kulturami Pavla Keřkovského):
Pogromy ve středověku přece nebyly výsledkem náhodného řádění luzy, ale organizované a řízené masakry. Pogromy od 11. století byly plánovány městskými úředníky, církevními hodnostáři a vojevůdci křížových výprav. Nekonaly se většinou bez vědomí vládce, který svými listy zjednával takovému řádění legitimitu. Nejvýznamnější a nejpopulárnější Čech (podle novinové ankety z roku 2005), císař Karel IV., vládce z milosti Boží přece podepsal 6. 4. 1349 listinu, která určovala, které domy v říšském městě Norimberku připadnou po likvidaci jejich židovských obyvatel členům městské rady. Po osmi měsících se masakr uskutečnil (5. 12. 1349) a výnos vladaře byl naplněn. Nebyl to jediný případ tohoto vládce z milosti Boží. A činili se i jiní panovníci. V Míšni se konaly pogromy na rozkaz Fridricha II. – v květnu 1349 – „ke cti a chvále Boží a pro blaho křesťanství.“ Tito křesťané tehdy nejednali pod tlakem „tureckého“ nebezpečí a svá rozhodnutí považovali za legitimně křesťanská.
Pogromy v Rusku:
Pogromy se staly běžným jevem během masové vlny protižidovských bouří, které se přehnaly jižním Ruskem v roce 1881 po tom, co byli Židé nespravedlivě obviněni ze zavraždění cara Alexandra II. Bezprostředně po propuknutí pogromů byly ve 166 ruských městech zničeny tisíce židovských domů, celé rodiny byly uvrženy do krajní bídy, docházelo ke znásilňování žen, mnoho mužů, žen i dětí bylo zabito nebo zraněno.
Nový car Alexandr III. z nepokojů obvinil Židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých nařízení. Pogromy pokračovaly za mlčenlivé nečinnosti úřadů až do roku 1884. Další, ještě krvavější vlna pogromů, která za sebou nechala přibližně 2000 mrtvých a mnoho zraněných Židů, propukla v letech 1903-1906. Během ruské občanské války (1917-1922) došlo na různých místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromům s počtem židovských obětí mezi 70-250 000.
Holešov:
Při hrozbě vypovězení Židů ze země za císařovny Marie Terezie v r. 1742 (za údajné spolčení s nepřítelem v době pruských válek) byla holešovská synagoga úředně uzavřena, předáci obce uvězněni a obecní jmění a bohoslužebné předměty zabaveny. Další požár v r. 1745 zničil třetinu domů ghetta, oheň v r. 1842 11 domů. Při pogromu dne 5. 4. 1774, jehož iniciací měla být údajná vražda služky Josefy Trnečkové Židem Abrahamem Aronem (obdržel nové jméno Skrainka), byly vyrabovány všechny domy v ghettu včetně staré synagogy... Konec přežívajícímu středověkému postavení židovských obyvatel přinesly revoluční události v r. 1848 - Židé získali plná občanská práva a mohli se mj. volně stěhovat mimo ghetta. Ovšem případy stěhování prvních židovských rodin do domů na náměstí vedly v r. 1850 k novým násilnostem a výtržnostem.
...
Zrušení jazykových nařízení (a ohlas událostí v Polné) vyvolaly v Holešově národnostní roztrpčení, jež vyvrcholilo v nové útoky proti Židům, poté, co jimi byl po provokování přepaden a zbit majitel místní tiskárny Lambert Klabusay. Nepokoje ve dnech 21. - 24.10.1899 si vyžádaly čtyři oběti. A konečně čtvrtý pogrom v Holešově (vůbec poslední v našich zemích) se udal 3. -4. 12. 1918. Nabyl takových rozměrů, že teprve vojsko povolané z Kroměříže zjednalo pořádek - kromě dvou obětí bylo vydrancováno 26 obchodů, 4 hostince, palírna a 51 židovských domů.
Vždy po pogromech se rapidně snížil počet Židů usedlých v Holešově v důsledku emigrace... Tragický závěr staleté existence židovské komunity v Holešově přišla nacistická mašinérie v letech 2. světové války... Transportem Cn v lednu 1943 bylo přes sběrné středisko v Uherském Brodě deponováno 273 židovských obyvatel Holešova a blízkého okolí. Hrůzy války přežilo jen 15 osob židovského vyznání, které se vrátily do Holešova.
Pogromy na Slovensku 1945-1948:
Topoľčanská židovská obec byla velmi silná a známá: Židé ve městě žili od začátku 16. století, roku 1900 jich tu žilo na 1400 a před druhou světovou válkou na 2500. Tvořili téměř třetinu obyvatelstva města a byli poměrně zámožní, zbohatli zejména na obchodech s obilím. Jejich rozsáhlý majetek rozkradli místní ľuďáci a arizátoři. Když se po válce vrátilo asi pět set Židů, vyvolalo to mezi současnými držiteli židovského majetku paniku, jež postupně dostala rysy otevřeného protižidovského odporu, který vyústil do pogromu.
Do vyostřené antisemitské atmosféry stačilo hodit jiskru: když k židovskému lékaři přinesli na očkování dítě, řekl, že očkování mu již nepomůže, že stejně zemře, protože je podvyživené. Matka dítěte začala křičet, že židovský lékař vraždí křesťanské děti. Nato se v ulicích města shromáždili obyvatelé a fyzicky napadli místní Židy, jakož i jejich dílny a obchody, pokud je již dostali zpět. Pogromu se zúčastnily i dvě roty čs. armády; ty místo toho, aby uklidnily či rozehnaly zuřící dav, použily zbraně proti svým židovským spoluobčanům. Při pogromu byly desítky Židů těžce zraněny.
Další události na Slovensku na sebe nenechaly dlouho čekat: v létě 1946 se opět přelily zemí protižidovské pogromy. Na rozdíl od Topoľčan šlo nyní o podstatně větší teritorium - pogromy se odehrály na severním, jižním i východním Slovensku. Zpráva ministerstva vnitra hovoří o výskytu protižidovských akcí v Čadci, Žilině, Rajeckých Teplicích, Vrbovém, Komárně, Nových Zámcích, Zlatých Moravcích, Levicích, Zbehách, Šuranech, Točanech, Urmíně a v Humenném.
Protižidovské akce se odehrály zejména v Bratislavě při příležitosti partyzánského sjezdu od 1. do 5. srpna 1946. Jejich současný výskyt na jiných místech Slovenska naznačuje, že šlo o předem připravené, organizované akce. Věstník Rady Židovských náboženských obcí z 5. září 1946 uveřejnil obsáhlý článek s titulkem Co se stalo na Slovensku, ve kterém uvádí: Že v souvislosti s chystaným sjezdem partyzánů dojde k protižidovským demonstracím a výtržnostem, vědělo na Slovensku každé malé dítě. Ve vlacích, na nádražích a v hospodách se otevřeně agitovalo. Zdá se však, že to bylo zatajováno příslušným ústředním orgánům v Praze. Slovenské bezpečnostní orgány a organizátoři sjezdu byli na nebezpečí upozorňováni a sami na ně též varovně poukazovali. (?) Ale všechno, co se tu podnikalo, bylo polovičaté, uskutečňované bez plného přesvědčení a zodpovědnosti.
Bilance (celkem čtrnácti) protižidovských útoků obsahuje mj. násilné vniknutí do židovských bytů, jež byly zdemolovány a vyrabovány, vážné poranění devatenácti Židů, z toho čtyř velmi těžce, zdemolování židovské lidové kuchyně, jež byla současně kuchyní pro repatrianty, poškození dívčího židovského internátu. Počet lehce zraněných, jichž byly desítky, zjištěn nebyl.
*************
Zatím jsem našel jen tyto civilizační prvky pogromů, A.S.Pergille: Vraždění, mučení, znásilňování, žhářství, rabování, konfiskace... Jistě, byly vyvolány "judaistickým barbarismem": přivoláním moru, vražděním křesťanských dětí, spolčováním se s Prušáky, zabitím cara, usilováním o smrt soudruha J.V. Stalina a snahou získat světovládu. Některé nevýznamné necivilizační pogromy byly rozpoutány také v obavě z tureckého nebezpečí.
Mám pocit, že "turecké nebezpečí" má na naši společnost opět podobný vliv jako kdysi ve středověku. Na tu společnost, do níž jsem "plně integrovaný". Avšak někdy mne zachvacují pochybnosti, jestli o to vůbec stojím...
Psáno v Praze dne 17. října 2010.
57 komentářů:
Stojím, nestojím.... To si člověk nevybere, Šamane. Ani nemůže.
Tento spor nemohu jako člověk, který se na vlastní oči a uši přesvědčil, že v jednotlivých případech dokonale funguje princip vstřícnosti, odpuštění a zapomenutí nijak racionálně komentovat.
Postojem jsem posledních 10-15 let opravdu podobný mlíkaři Tovjemu ze "Šumaře na střeše": Kdykoliv si něco v duchu odsoudím, logicky zdůvodním a morálně dokážu, ozve se mi v hlavě ten protivnej židovskej mlíkař a řekne: "...ale na druhé straně..." a moje původní přesvědčení nahlodá k nepotřebě.
(Pryč jsou zlaté časy mého mládí, kdy mi bylo všechno naprosto jasné a "směrodatné"...)
Už ti i ten mozek obrostl sádlem, STK?
Šamanovi a STK:
Opravdu tu není důvod abychom byli na tuto kapitolu dějin bůh ví jak hrdí.
To, co se dělo ve středověku se snad dalo částečně omluvit stádním hňupstvím a všeobecnou nevzdělaností. Nicméně to, co se dělo řekněme po 1. světové válce, to už se snad ničím omluvit nedá ani z části.
Nemám čas prohledávat internet, ale Stalinova KGB, nebo jak se tomu říkalo tenkrát, se v této oblasti rovněž velice "vyznamenala", několik pogormů proběhlo ještě v Krakově kolem roku 1956. nebo 1957 a nevím určitě, ale možná ještě i v šedesátých letech. Nad tím už opravdu zůstává rozum stát.
Slánského proces by k tomu asi šlo také přiřadit, ale tehdy to odskákalo i mnoho jiných, nejen Židé.
Za bolševika jsem se koncem sedmdesátých let doslechl o jakési akci zaměřené na protižidovskou čistku na ministerstvech zahraničí a zahraničního obchodu.
Anonymnímu:
Přemíra sebejistoty, neboli nepochybování o ničem, svědčí buď o mdlém rozumu či silné vadě charakteru, nebo rovnou obojím.
Takový "malý pogrom" asi musel proběhnout ve všech sdělovacích prostředcích v době, kdy jsme přestali jako ČSR podporovat stát Izrael. Během krátké doby noviny i rozhlas zcela otočily. Nepamatuji si už letopočet, pamatuji si ale změnu argumentace. Už tenkrát mě to značně zarazilo. A tátu ještě víc a taky vystrašilo.
Myslím, že někde na síti by se to v archivech novin dalo najít.
Nemá cenu se rozčilovat, Šamane, kvůli jenomu nepovedenému pokusu o nějakou historickou syntézu nebo srovnání tří monoteistických náboženství. Je to téma tak široké, že na to laikovi nestačí vědomosti. Pracují na tom odborníci po desítiletí, existuje spousta materiálu a tak, myslím, že než někdo napíše taková smělá troufalá tvrzení o odbarbarštění judaizmu, že by si měl opravdu vzít nějakou knížku do ruky a alespoň ji prolistovat.
Dost složitý je i problém islámu, jeho vztahy s papežem, nebo s křižáky. A i s židy.
A potom náboženství je součástí všeobecné kultury, civilizace. Je nemožné oddělit křesťanskou civilizaci od židovské - máme ji společnou, ať se to komu líbí nebo ne. A Židi k rozvoji té civilizace nepřispěli míň než křesťané. V některých obdobích a disciplinách i víc.
Opravdu, začít tu kázat o dvoutisícileté historii bez nějakých i jen všeobecných znalostí, je znakem ignorantství. Nechci nikoho urážet, prosím o prominutí, ale je to tak. Samozřejmě, každý má právo vyjádřit své mínění, ale snad by bylo lepší kdyby si to mínění utvořil na základě nějakého studia nebo četby.
to Informace a spol.
1. Stačí si přečíst Starý Zákon (to, co má křesťanství společné s judaismem) a vidíme zcela jednoznačně, že vyznavači tohoto náboženství nebyli nic jiného, než bezcenní barbaři, kteří museli být neustále bičovaní nacionalistickým egem a hrozbami drastických trestů prostřednictvím svých náboženských vůdců, protože jinak by se rozutekli, případně přejali vyšší a člověku přirozenější civilizaci okolních národů.
MMCH, pokud nějací Židé přispěli ke světové vědě a kultuře, tak to byli značně posvětštělí potomci tohoto národa, případně míšenci. Není mi znám příklad ortodoxního judaisty, na něhož by se hodila uvedená charakteristika.
2. Nábožensko-právní systém judaistů (stačí přečíst Starý Zákon očima zbavenýma růžových brýlí víry, aby člověk viděl, že je to snůška barbarství a hovadství) byl nucen cestou křesťanství Evropě, která v té době měla podstatně vyspělejší a kvalitnější právní systémy, včetně řeckého a římského psaného práva (římskou expanzí rozšířeného po značné části Evropy). Nicméně i zvykové právní systémy "barbarů", popsané římskými autory, byly neskonale kvalitnější a humánnější než právo judaistické. Naštěstí Evropa tomuto tlaku odolala, a až na výjimky nebylo judaistické právo jako celek přebíráno, nicméně lze konstatovat, že ty prvky, které převzaty byly, znamenaly jednoznačný krok zpět. (Konec konců i hony na čarodějnice s několika miliony obětí mají podklad v judaistickém právu, ne v antickém.)
3. Pokud se týká islámu, tak ten se inspiroval křesťanstvím jeho internacionalitou (zrušením téměř výlučné vazby na národnost), ale ponechal z judaismu prakticky vše ostatní. Pokud se tedy pohoršujeme nad kamenováním a podobnými drastickými tresty, prováděnými na územích ovládaných radikálními islamisty, tak přesně takto to vypadalo v judaistických státech, snad s výjimkou období krále Šalamouna, který judaistické kněží dokázal držet u huby.
MMCH povšiměte si, že judaisté byli svým náboženstvím natolik zdegradováni, že výstavbu svého chrámu za Šalamouna museli svěřit cizincům, byť šlo ze stavebně technického hlediska, můžeme-li věřit rekonstrukcím, o relativně triviální stavbu.
K těm pogromům:
Existovaly z nejrůznějších příčin, od ryze pekuniárních (loupení, likvidace věřitelů, nepohodlných obchodních partnerů atd., někteří králové dávali licence k vybití Židů místo peněžité odměny*), přes řádění různých sadistů a jiných pervertů až po ty, které byly reakcí na judaistické výstřelky (vraždy pokřtěných Židů, případně těch, kteří z různých důvodů o křest projevili zájem). Jistěže se někdy hledal i ideologický podšprajc typu "panenská krev do macesů", ale to na podstatě věci nic neměnilo.
Pokud se týká těch pogromů vyprovokovaných civlizačními výstřelky, zajděte si k Pražskému Jezulátku (jako pražák to máte po ruce) a mrkněte se na plaketu dvou (snad blahoslavených) mučedníků, kteří se dali pokřtít a byli příbuznými zavražděni. Načež byl rozpoután jeden z nejdrastičtějších pogromů co Praha pamatuje.
Právě tento typ pogromů alespoň v našich podmínkách (nehodlám řešit Rusko, to je jiný civilizační okruh) vedl k donucení ortodoxních rabínů tolerovat zesvětštění Židů, pokřtěné Židy atd. (přesně to, co nám tč. chybí ve vztahu k muslimům), což bylo v podstatě nezbytnou podmínkou následných josefínských reforem, zrovnoprávňujících Židy s majoritou (zrovnoprávnit s majoritou bylo možné pouze někoho, kdo zastával zhruba stejný hodnotový systém).
Problém židovské populace spočíval do značné míry i v tom, že se separovala a žila "vedle nás" a nikoli "s námi". Jejich hodnoty nic neříkaly nám a naše jim. Za těchto okolností nutně musí existovat stav obecné nedůvěry, který zákonitě musí vést ke krizovým situacím. V Česku to ještě bylo akcentováno tím, že Židé se velice často (výjimky existovaly, čest a sláva jim) angažovali na straně německých utlačovatelů a později německých nacionalistů (až za WW2 poznali, že vsadili na špatného koně), to k vzájemně pozitivním vztahům rovněž nepřispělo. (Ještě Havlem zbožňovaný Kafka odmítal, aby jeho díla, psaná v "ušlechtilé" němčině, byla překládána do "podřadného českého jazyka".)
* Nicméně naprosto stejně byly dávány i licence k vypalování vsí s majoritním obyvatelstvem, prostě standardní feudalismus.
Možná ještě k tomu "civilizačnímu přínosu judaismu":
Judaismus, coby "otec křesťanství", přinesl Evropě zhruba půltisíciletí totálního temna (i křesťanskými dějepisci označovaných jako "temná století) a permanentní náboženské války. Počet oběti christianizace a následných křesťanskoideologických válek v Evropě mnohonásobně převyšuje počet obětí nacistického holokaustu (jenom upálených čarodějnic a čarodějníků bylo cca 3 miliony). I bez přepočtu na tehdejší podstatně nižší stav evropské populace je to víc.
Pane Pergille,
problém , jaký tady kladete, byl a je předmětem nejen jednotlivých studií, ale i různých mezinárodních historických a mezináboženských symposií a kongresů.
Stálo by za to, na př. přečíst si akta mezinárodního symposia
DIRITTO EBRAICO, DIRITTO DELLA CHIESA CATTOLICA E DIRITTO ISRAELIANO
které se konalo v říjnu 2006 r. v Jeruzalému za účasti odborníků práva z celého světa.
O otázce soužití křesťanství s hebraizmem bylo napsáno hodně knih. Na př. Ebrei e cristiani: duemila anni di storia (AA.VV.)Edizioni paoline 2009.
Na sajtu Università cattolica del sacro Cuore http://www6.unicatt.it/dotnetnuke/fondonangeroninew/Home/Inevidenza.aspx
najdete seznam publikací a zpráv z kongresů.
Myslím, že ty Vám mohou dát mnohem vyčerpávající odpověd na Vaše otázky než já.
Ve Vašich úsudcích o nezařazení se židů do evropského prostředí, což pak vede k jejich pronásledování, pogromům, zákrokům inkvizice, bych řekla, že poněkud zevšeobecňujete a bagatelizujete celý problém. V Itálii je známý jen jeden případ justičního zákroku inkvizice proti židům, a to v Trentu r. 1475, kdy byli obviněni z rituální infanticidy, mučeni a devět jich bylo popraveno. Biskupem v Trentu byl v té době J. Hindenbach, bývalý sekretář císaře Fridricha III.
O procesu v Trentu bylo napsáno mnoho prací, které v podstatě vysvětlují, že přiznání židů bylo vynuceno mučením a že případ byl inscenován jako záminka pro vyhnání židů z Trenta.
O jiných případech násilných zákroků v Itálii proti židům není z historických pramenů známo. Snad se v Itálii židé víc snažili se integrovat, anebo spíš kulturní a sociální prostředí, kde žili, bylo poněkud jiné než jinde?
Pokrokově zaměření lidé, bohužel slepě věří mýtu, že člověk dokáže racionálně poznávat realitu. Na základě tohoto mýtu věříme, že lidé činí racionální rozhodnutí na základě zhodnocení faktů. Na to, aby člověk lidi přesvědčil, stačí přece, aby se jim předložila fakta. Těch lidé využijí k tomu, aby se rozhodli, jaká alternativa bude nejlépe podporovat jejich zájmy a touhy.
Z řady psychologických experimentů však vyplývá, že tak to nefunguje. Namísto, abychom prováděli racionální analýzu pozitiv a negativ, přijímáme jen ty informace, které potvrzují naši totožnost a naše hodnoty, a odmítáme informace, které jsou s nimi v rozporu. Své myšlení přizpůsobujeme své společenské totožnosti a ochraňujeme ji před jejím zpochybňováním. Když se setkáme s lidmi, kteří nám předkládají nepříjemná fakta, většinou to jen posílí náš odpor vůči jakýmkoliv změnám.
Naši společenskou totožnost utvářejí hodnoty, které psychologové nazývají vnější či vnitřní. Vnější hodnoty se týkají statusu o stoupání na řebříčku společenské hierarchie. Lidé se silnými vnějšími hodnotami se fixují na to, jak je hodnotí jiní lidé. Potřebují finanční úspěch a slávu. Vnitřní hodnoty se týkají vztahů s přáteli, s rodinou a s komunitou, a týkají se také sebepřijetí. Ti, kteří mají silné vnitřní hodnoty, nezávisejí na chvále či odměnách od jiných lidí. Mají přesvědčení, které je hlubší než sebezájem.
Málokdo má čistě jen vnější nebo čistě jen vnitřní hodnoty. Naše společenská totožnost je tvořena směsicí hodnot. Ale psychologické testy, provedené v téměř 70 zemích světa, ukazují, že hodnoty se shlukují v pozoruhodně obdobné vzorce. Tí, pro něž je velkou hodnotou finanční úspěch., například, mají méně slitování s druhými, mají silnější manipulativní tendence, silnější víru v hierarchii a nerovnost, silnější předsudky vůči cizincům a menší zájen o lidská práva a životní prostředí. Ti, kteří mají silný smysl pro vnitřní osobní hodnoty, prokazují větší porozumění vůči jiným a víc se zajímají o lidská práva, sociální spravedlnost a životní prostředí. Tyto hodnoty se navzájem potlačují - čím jsou silnější něčí vnější hodnoty, tím slabší jsou jeho vnitřní hodnoty.
Se svými hodnotami se nerodíme. Jsou utvářeny společenským prostředím. Tím, že politika změní naše přesvědčení ohledně toho, co je normální a přijatelné, mění naši mysl stejně jako naši situaci.
To tu chcete, pane Anonyme, ten příspěvek lepit do nekonečna?
Umíme číst, repeticí nemáme zapotřebí.
ASPergill píše podobně, jako se píše při obhajobě civilizačního pražského pogromu z r. 1389 "Krvavé Velikonoce":
"...řekli křesťané mezi sebou: pochytejme a pobijme Židy, aby se tak naplnila Písma. A ihned vztáhli ukrutné ruce na nevěrné Židy, nešetříce je jich věcí ani těl. Rozdělili pak mezi sebou jejich šaty, jeden každý kolik mohl uloupiti, a nemetali o ně los, nýbrž vcelku a po hromadách pobrali nejen šaty, nýbrž i všecky poklady a nářadí jejich s nimi. Všickni pak, kdo tam byli přítomni, vztáhli ruce své, bijíce je bez milosrdenství a utínajíce jim nejen nýbrž i hlavy, ruce a nohy. A zda se jim tak nemělo stát podle soudu který sami nad sebou vynesli, když řekli: Krev jeho na nás a naše syny.A upletše koruny z hořících dřev, stavěli je na hlavy Židů, a posmívajíce se jim vložili do ohně hořícího..."
http://www.olam.cz/holocaust/prahistorie.html
Jen malá poznámka, hlavně pro Informaci:
Opět narážíme na pravdivost nebo nepravdivost historických dat. A co je zásadnější: Na přebírání závěrů vytvořených na základě historických dat. Nechci nijak zpochybňovat ona data - jiná asi nejsou, ale závěry si může přece udělat každý sám. To přece není jen doménou oficiálních historiků.
A že se neshodují s obecně uznávanými? Pokud nikdo nezasáhl do sebraných dat, třeba jejich selekcí, je možný i jiný než oficiální výklad - pokud je logicky zdůvodněný.
Nakonec právě to je principem mnohých SF povídek i románů. Nejen alternativní budoucnost ale i "zapomenutá" alternativní minulost. Minulost, která stejnou bránou pozvolna prošla do současnosti. (Uměli Aztékové sestrojit horkovzdušný balon? Nebo kluzák na principu Rogallova křídla? (Planina Nazca.)
(A jiné roztomilé capovinky a la Däniken.)
A ještě malá provokace:
Ta data, která máme - nejsou náhodou už někým upravena, nejsou vyřazena ta, která se jaksi nehodí do oficiálních závěrů? Podobně jak se to dělo a ještě stále děje při obhajobě chabé teorie o globálním oteplování? A na falešných závěrech předchozích zkoumání se staví nové, pochopitelně rovněž falešné hypotézy o obnovitelných zdrojích atd.? I vědci jsou jenom lidi achtějí být úspěšnými a uznávanými. Ve zkratce: "Chtěji být zváni na veškeré kongresy jako VIP..."
STK,
v dějinách historiografie se vystřídalo několik metodologických přístupů k historickým datům a dokumentům. Od sbírání a sestavování dat erudované historiografie (histoire historisante), k t.zv. critique du témoignage (kritickému přístupu ke svědectvím dokumentů) až po školu Marca Blocha, který ve své Apologie pour l' histoire vysvětluje, že úkolem historika je pochopit nejen minulost samu, ale člověka té doby, jinými slovy civilizaci, ve které se jevy odehrály a o nichž nám podávají svědectví dokumenty. Sám Bloch říká, že "předmětem historie je člověk. Za konkrétními rysy přírodní scény, za spisy, které se zdají chladné, za institucemi, které se jeví jako odtržené od těch, co je vytvořili, jsou lidé, které chce historie pochopit."
A dodávám, že k pochopení lidí té které epochy musí historik tu dobu prozkoumat mnohostranně, ze všech možných úhlů pohledu a bádání. Civilizace je složitý jev, který nemůžeme likvidovat jen nějakým předzaujatým postojem nebo omezením se na edikty, činy panovníků nebo na konstataci lidových hnutí. Zároveň se jedná o stadia civilizace odlišná od naší a nemůžeme tam tedy přenášet svévolně dnešní postoje nebo nálady a podle nich hodnotit konání lidí jiného věku. Totiž musíme mít pro onu dobu a lidi, co v ní žili, pochopení, snažit se dívat na události jejich očima.
Může se historik mýlit? Samozřejmě že ano. Může také svévolně data třídit podle své již hotové téze. Kdo ho kontroluje nebo kdo ho opraví? Nové dokumenty, které vyjdou na světlo boží, nebo sami historici, když porovnají jeho interpretaci s fakty. Historie není "scienza esatta", nemůže pokusně zopakovat experiment, zkontrolovat, zda jsou výsledky správné, podléhá i tendencím doby. Přesto ale metodologie Blocha se snaží historiografii k přesným vědám přiblížit. Hlavní dobrou vlastností a ctností historika má být poctivost a nezaujatost.
(Apologii Blocha jsem měla před léty jako povinnou četbu ke zkoušce z historie středověku.)
Proto tedy "sekání" úsudků o historii hebreizmu a židů, jako by to byly roštěnky na řeznickém pultu, mi leze na nervy.
Historik se často mýlí. Ale antisemité vysloveně lžou, ať už to jsou někteří publicisté, agenti Ochranky, nacisté, komunisté, někteří muslimové, někteří křesťané, někteří židé a někteří historici.
To, že si židi mohli za pogromy (a holocaust) sami, je častým tvrzením té sorty antisemitských historiků a publicistů, do které patří i ASPergill.
STK a Informaci:
Předesílám, že nejsem historik, a také nejsem znalec a dokonce ani dobrý čtenář bible. Poprvé jsem se o bibli začal zajímat ve věku asi 11 let. Zajímalo mi, a to velice, co že to na ní bolševikům tak silně vadí. Půjčil jsem si tedy od babičky výtisk jedné kralické, takové té tenké, co se sem kdysi za bolševika načerno dovážely z Mnichova.
Asi jsem s tím začal nevhodným způsobem a brzy, neměl jsem si s kým o tom popovídat a musím se přiznat, že mnohdy jsem byl bezradný a ztracený nad obtížně srozumitelným textem a tenkrát jsem si myslel, že když se bolševik snaží bibli nějakým způsobem vytlačit z povědomí lidí, že vlastně páchá příšernou pitomost, neb ta kniha je díky své nesrozumitelnosti beztak k nepřečtení, a on tím svým prskáním k ní jen zbytečně přitahuje pozornost.
Později jsem si přečetl interpretaci událostí v bibli zmiňovaných, která se přinejmenším zajímavou formou pokoušela prokázat, že obsah bible se zakládá na faktech a že se její obsah dá potvrdit i vědeckými metodami. Došel jsme k tomu, že knihy o jejím obsahu jsou vlastně mnohem zajímavější, nežli bible sama, ale byl jsem vždy poměrně udiven, jak dalekosáhlých soudů se někteří lidé na jejím základě odvažují.
Objektivně vzato, jedná se totiž o velmi starý text, který byl navíc napsán v jazycích, kterými už dnes nemluvíme a také se význam jednotlivých slov mohl v čase měnit a posouvat. Navíc tu byla snaha církve římskokatolické přizpůsobit si znění tak nějak více k obrazu svému, proto jsou některé texty "připuštěny" a jiné zase ne, i jejich překlad může nýt poplatný názorům nějaké skupiny lidí z nějaké doby. Pan Däniken o tom pojednává a ty jeho interpretace jsou aspoň velice zajímavé, když už nic jiného.
Zkrátka a dobře, se domnívám, že A.S. Pergill je ve svých záměrech jednoznačnější, nežli by bylo na místě.
Nedělám si iluze ani o Židech a jejich předcích, ani o nás a našich předcích, každý z nich se snažil v té těžké době nějak žít a nějak obstát a ty krutosti k té těžké době prostě patřily, tak to tehdy chodilo. V dějinách obecně je hodně násilí a to násilí a krutost zasahují přes obě světové války až do dnešních dní a všude se najde něco, nač ten či onen nebude zrovna hrdý. Židé byli minoritou a proto to soužití "odnášeli" krutěji a častěji.
Opravdu důležité je, co je z nás nakonec dnes a jaké hodnoty obhajujeme a představujeme dnes. Dnes se dá říci, že máme mnoho společného, včetně té vzájemně propletené a místy dost nehezké minulosti. Tu bychom měli ponechat badatelům a sami se soustředit na přítomnost a budoucnost a snažit se jí ovlivnit tak, aby pro nás byla co nejlepší a do budoucna po nás nezůstávalo nic, zač bychom se měli my a naši potomci stydět.
to N.N.Nemo Můžete mi laskavě odcitovat, kde že jsem uvedl, že "si Židé za pogromy potažmo holocaust mohli sami"?
Je jasné, že jakákoli výlučně se chovající a do společnosti nezapadající skupina se stane v případě průšvihu (válka, mor, neúroda) primárním terčem, ale tento mechanismus je naprosto obecný a v řadě případů postihl zcela jiné skupiny (rozdíl je jediný, tyto oběti až na pár historiků skoro nikdo neřeší). Takže rozhodně nešlo o nějaké aktivity cíleně proti Židům. Na podobném principu fungovaly i hony na pohany a další jinověrce, i hony na "čarodějnice".
Židům lze maximálně přičíst k tíži to, že jejich klon, křesťanství, uvrhl Evropu do takového morálního a sociálního marasmu, že se takovéto věci stávaly. Oslabení křesťanství vedlo k ústupu těchto jevů, vyjma zase éry nacismu a komunismu, které ovšem opět mají blízko ke křesťanství a judaismu (viz konkordát Hitlera s katolickou církví atd., obě tyto ideologie lze docela dobře charakterizovat souslovím "světské náboženství").
Nemo,
já tu hovořím o poctivé a svědomité práci opravdového historika, ne o šíření protižidovské propagandy. V Evropě funguje Asociace pro židovská studia European Associacion for Jewish Studies http://www.eurojewishstudies.org/index.php, která má národní sekce v jednotlivývh zemích a podporuje hlavně studium historie židovských komunit v evropském kontextu v minulých stoletích. Historici italské sekce vypracovali řadu studií o životě těchto komunit v jednotlivých regionech. Vychází z toho zajímavý obraz integrace židů do italské společnosti už od konce středověku, kdy Italové a Židi žili klidně bok po boku, spolupracovali, měli společné zájmy až do doby fašistických rasových zákonů.
Nebude to přikrášlená pohádka, protože ty jednotlivé studie e vzájemně doplňují, i když byly napsány historiky různých zaměření a politické orientace.
Draku,
máte pravdu. Souhlasím s vámi. Mě se jen pokaždé se slyšitelným "cvak" otevře kudla v kapse, pokud někdo začne prohlašovat, jak moc Židům dlužíme, jak nám přinesli kulturu a civilizaci atd.
Drek jim dlužíme. Byli to špinaví barbaři, kteří byli tisíce let za Římem i Řeckem (a jejich náboženství jim v podstatě, podobně jako islám, zamezilo možnost nějakého pozitivního vývoje). Hluboce zaostávali i za našimi předky, byť ti nebyli antickou kulturou moc ovlivněni. Židovský vliv (z větší části zprostředkovaný křesťanstvím) vrhl evropskou civilizaci o stovky let zpět a výrazně narušil civilizační vývoj evropských národů. Je našim velkým štěstím, že se ho nakonec podařilo z větší části eliminovat, ale cesta k jakžtakž uspokojivému dnešnímu stavu byla lemována statisíci hořících hranic s "kacíři".
Hluboce mě také znepokojuje skutečnost, že jak judaisté tak křesťané se sice prohlašují zachránci Evropy před islámem, ale jejich reálné aktivity (abych byl spravedlivý, tak aktivity vlivné a viditelné části jejich vůdců, od nichž se ale ostatní nedokaží / neodvažují distancovat) jsou zcela jednoznačně proislámské. Viz reakce rabínů a biskupů na "minaretové referendum" ve Švýcarsku, na "protiburkové zákony" v některých zemích EU i na úspěchy "pravicově xenofobních" politických stran. Některé reakce judaistů ve mě až vyvolávají dojem, že mrtví z holokaustu jsou cíleně a hanebně zneužíváni jako klacek na ty, kdo se opravdu v hodině dvanácté snaží Evropu před islamizací (tedy minimálně stejným morem jako byl nacismus) zachránit.
Informace, a kdo ty eurojewishstudies financuje? Bláboly o tom, jakým bylo Španělsko za islámské okupace ideálním státem, financují muslimové. Bláboly o tom, jak v letech 1939 - 1945 bylo Čechům pod ochranou Třetí říše vůbec nejlíp v jejich dějinách, zase neonacisté.
Hebraizmus je nejstarší monoteistické náboženství, vzniklé před víc jak 4.000 lety uprostřed canaanských politeistických náboženských komunit. Od náboženství jiných tehdejších národů se liší právě svým rigorozním monoteizmem, svou mesiášskou a eschatologickou orientaci. V hebraizmu vztah lidí k bohu je chápán jako pakt společné aleance ve tvoření společného plánu a díla. Proto jsou náboženské normy chápány jako svrchované a celé lidské dění je jimi řízeno. Když toto někdo nepochopí, samozřejmě pak mluví o náboženském fanatizmu nebo fundamentalizmu. Kromě toho je zapotřebí pochopit i to, že pro židy je důležité, primární hájit svou misi, která jim byla svěřena Bohem , před náporem pohanského světa, který je obklopoval.
Pergillovi,
o existenci a finančních poměrech European Associacion for Jewish Studies si přečtěte tady.
http://www.eurojewishstudies.org/display.php?sectionid=6
Dnes hodlám psát o volbách. K A.S.Pergillovi, který přinesl nové pohledy na současný, reálný a nečekaně hloupý a nečekaně účinný český antisemitismus, učiním nejspíš extra článek asi zejtra, jestli se dožiju.
No a pak si asi dám oddech od tohohle blogu. Odpluvší Větší vlastenec, který nechtěl dosáhnout ničeho jiného, než aby dokázal, jací jsou Češi antisemiti a proto sem dával antisemitské texty, nedávný Vorovka a teď ještě A.S.P. - to už začíná přesahovat moji mentální kapacitu. Asi se půjdu uklidnit na druhý díl Zapomenutých transportů...
Pergille,
jak můžete napsat takovouhle barbarskou věc jako: "Byli to špinaví barbaři, kteří byli tisíce let za Římem i Řeckem, ... jejich vliv (z větší části zprostředkovaný křesťanstvím) vrhl evropskou civilizaci o stovky let zpět ..."
Nevíte nic o ediktu longobardského křesťanského krále Rotari z 23 listopadu 643 n.l. (tedy dva a půl tisíciletí po vzniku hebraizmu), Lex gentis Langobardorum,
ve kterém zakazuje rituální kanibalizmus, prováděný některými germánskými kmeny? A to první sepsání židovské bible se svým přikázáním bylo už 1.600 let staré?
Nikdy jste nečetl Tacitovy Historiae, kde mluví o lidských obětech přinášených Etrusky svým bohům? (Historiae, VII, 15) Jde o rok 364 a.C. a židovská bible je stará asi 600 let.
To byla taky civilizace vržená o stovky let zpět?
Informace,
v SZ najdete dostatek údajů o lidských obětech i u těch judaistů. Judaisté ovšem likvidovali na příkaz svého boha (či spíše ďábla) celé národy (opět údajů o tom najdete v SZ dost a dost). Podstatné ovšem je, že judaismus vedl společnost do strnulosti (určitý vývoj mezi rozvrácením prvního židovského státu Babylonem a návratem z babylonského zajetí byl dosažen v podstatě podvodem a k ničemu pozitivnímu nevedl). Proto ti judaisté na přelomu letopočtu byli hodně podobní těm barbarům, kteří přitáhli do "země zaslíbené" (další rabínský podvod) pod Jozuem a pod Mojžíšovými následníky (jednalo se o nejméně dvě více-méně nezávislé vlny dobyvatelů, archeologicky doloženo). Zatímco ti Římané spolu s dalšími antickými národy urazili za tu dobu podstatný kus cesty od špinavého barbarství k civilizci.
Rovněž ti Germáni byli schopni více-méně odkoukáním změnit svůj hodnotový systém, konec konců i ten král Rotari byl Germán*. Přesně tohoto judaisté bez velice imperativního zevního tlaku (a jsme u těch konfliktů s majoritou, občas vyúsťujících až do pogromů) nebyli schopni. Světské Židy, pokřtěné Židy, liberální Židy (a spoustu dalších skupin, koherentních s hodnotami naší civilizace), stejně jako smíšené rodiny, tu máme jen a jen proto, že tomu ortodoxní rabíni nemohli zabránit, že ztratili možnost držet "své" v ghetech a ty, kdo se přesto "nakazili" nevhodnými myšlenkami zvenčí, fyzicky likvidovat. Bohužel, boj za tento stav měl spoustu obětí, i naprosto nevinných, a v řadě případů zhoršoval vztahy mezi židovskou komunitou a majoritou. A důsledkem tohoto stavu je skutečnost, že si tu Šaman může vést blog aniž by musel mít obavy, že jeho rodinu, jakožto míšence a ještě k tomu částečně sekulární, ortodoxní rabíni zlikvidují (nebo spíš nechají zlikvidovat). Ještě na přelomu letopočtu v Palestině by dopadl mnohem hůř než kazatel Kristus, patrně i s celou rodinou. A podobně by dopadl i ve středověkém ghetu, pokud by opravdu rychle neutekl ke "zlým křesťanům".
Je asi moje chyba, že mu tohle nejsem s to vysvětlit dostatečně názorně, aby to přerazilo jeho představu, že Židé byli zabíjeni jen od nežidů a v pogromech a při holokaustu.
* Budu zlý: Požívání hostie a vína při křesťanské mši není nic jiného než symbolizovaný kanibalismus.
Názory A.S.Pergillovy
by nebyly tak účinné, kdyby se na ně neseběhlo tolik odpůrců.
Vždy, když se něco začne halasně a houfně popírat nebo propagovat a opačný názor je zadupáván do země, to moje špatné já čuje cosi nedobrého.
Pamatuji už několik takových "dějinných přelomů" a vždy to bylo podobné - a jak je možno se dočíst, tak tomu bylo stejně i v dobách historických. Prostě ve mě vyvolává podezření, když jsou všichni přesvědčení o správnosti ideje. Obvykle se pak ukáže, že pravda nebyla ani zcela pro, ani zcela proti. To mi nakukal ten židovský mlíkař od Aljechema. Takové to "...ale na druhé straně, ono to vlastně může být i jinak...".
Proto se mi nelíbilo šílení kolem GW už v době, kdy protiargumenty ještě nebyly všeobecně známy. Proto se mi před časem nelíbil ani náhlý příklon hobbitů z České Kotlinky k ultraliberálnímu pojetí světa. Ukazuje se teď, že Češi ultraliberálové nejsou, že jsou stěží jakž-takž liberálové. Atd., atp.
Opravdu nemám nastudováno ani procento z toho, co má načteno Informace, Šaman nebo Pergill. Nevím a abych pravdu řekl, problém není pro mě natolik závažný, abych všeho nechal a začal se prohrabovat Biblemi (mám.jich t.č. 5 ks) a dalšími pracemi o judaismu, křesťanství nebo antisemitismu a "nekřesťanství". Tím, že nejsem věřící, ale ani ateista, tak vidím jakž-takž na obě strany.
Moje babička byla hluboce věřící - a děda ateista. A žili spolu spokojeně - děda s babičce nikdy nesmál dlouho a babička dědu nepřesvědčovala příliš často o tom, že svým "nevěřením" dělá zásadní chybu. To mi pomohlo se srovnat se situací, když se můj syn v 17-ti náhle obrátil na víru. Asi rok s ním nebylo k vydržení, "evangelizoval" kohokoliv ve svém dosahu. Pak jsme se dohodli - o víře se spolu nebudeme vůbec bavit. A spory přestaly.
Já se mu nevysmívám, že se modlí před jídlem a on mě neláme k přiznání, že "něčemu" přece věřím.
Možná je to cesta, jak si v poklidu v jedné hospodě pokecat s "antisemitou" A.S.Pergillem, s váhavým Starým Kocourem, který připouští více řešení, s Informací, která má spoustu zajímavých teoretických vědomostí, s dalším "antisemitou" Obuvníkem, Žibřidem, Kapitánem Nemem, klidným Drakem a dalšími - a se Šamanem, který neochvějně obhajuje svou víru, aniž nás líská mokrou utěrkou.
Neberme to, moc prosím, osobně. Jsme tu stejně jenom jako názory, shluky písmenek, avataři v kyberprostoru virtuální hospůdky. To, že máme fyzická těla a své reálné osudy není pro běh zdejší diskuze zas tak podstatné. Važme si toho, že nás tu nechává židovský hospodský sedět a nemusíme přitom být jeho vyznání. Buďme rádi, že si tu mohou spolu pokecat lidé, kteří by se jinak těžko setkali. Kteří si dokážou naslouchat, kteří si často i porozumí.
Kurňa, děvuchy a chachaři - to zaj něni tak malo!
Víte, kolik lidí by nám to závidělo, kdyby o tom vědělo? Kdo z nich na to má?
Názory A.S.Pergillovy
by nebyly tak účinné, kdyby se na ně neseběhlo tolik odpůrců.
Vždy, když se něco začne halasně a houfně popírat nebo propagovat a opačný názor je zadupáván do země, to moje špatné já čuje cosi nedobrého.
Pamatuji už několik takových "dějinných přelomů" a vždy to bylo podobné - a jak je možno se dočíst, tak tomu bylo stejně i v dobách historických. Prostě ve mě vyvolává podezření, když jsou všichni přesvědčení o správnosti ideje. Obvykle se pak ukáže, že pravda nebyla ani zcela pro, ani zcela proti. To mi nakukal ten židovský mlíkař od Aljechema. Takové to "...ale na druhé straně, ono to vlastně může být i jinak...".
Proto se mi nelíbilo šílení kolem GW už v době, kdy protiargumenty ještě nebyly všeobecně známy. Proto se mi před časem nelíbil ani náhlý příklon hobbitů z České Kotlinky k ultraliberálnímu pojetí světa. Ukazuje se teď, že Češi ultraliberálové nejsou, že jsou stěží jakž-takž liberálové. Atd., atp.
Opravdu nemám nastudováno ani procento z toho, co má načteno Informace, Šaman nebo Pergill. Nevím a abych pravdu řekl, problém není pro mě natolik závažný, abych všeho nechal a začal se prohrabovat Biblemi (mám.jich t.č. 5 ks) a dalšími pracemi o judaismu, křesťanství nebo antisemitismu a "nekřesťanství". Tím, že nejsem věřící, ale ani ateista, tak vidím jakž-takž na obě strany.
Moje babička byla hluboce věřící - a děda ateista. A žili spolu spokojeně - děda s babičce nikdy nesmál dlouho a babička dědu nepřesvědčovala příliš často o tom, že svým "nevěřením" dělá zásadní chybu. To mi pomohlo se srovnat se situací, když se můj syn v 17-ti náhle obrátil na víru. Asi rok s ním nebylo k vydržení, "evangelizoval" kohokoliv ve svém dosahu. Pak jsme se dohodli - o víře se spolu nebudeme vůbec bavit. A spory přestaly.
Já se mu nevysmívám, že se modlí před jídlem a on mě neláme k přiznání, že "něčemu" přece věřím.
pokračuji:
Možná je to cesta, jak si v poklidu v jedné hospodě pokecat s "antisemitou" A.S.Pergillem, s váhavým Starým Kocourem, který připouští více řešení, s Informací, která má spoustu zajímavých teoretických vědomostí, s dalším "antisemitou" Obuvníkem, Žibřidem, Kapitánem Nemem, klidným Drakem a dalšími - a se Šamanem, který neochvějně obhajuje svou víru, aniž nás líská mokrou utěrkou.
Neberme to, moc prosím, osobně. Jsme tu stejně jenom jako názory, shluky písmenek, avataři v kyberprostoru virtuální hospůdky. To, že máme fyzická těla a své reálné osudy není pro běh zdejší diskuze zas tak podstatné. Važme si toho, že nás tu nechává židovský hospodský sedět a nemusíme přitom být jeho vyznání. Buďme rádi, že si tu mohou spolu pokecat lidé, kteří by se jinak těžko setkali. Kteří si dokážou naslouchat, kteří si často i porozumí.
Kurňa, děvuchy a chachaři - to zaj něni tak malo!
Víte, kolik lidí by nám to závidělo, kdyby o tom vědělo? Kdo z nich na to má?
Pergille,
neprovokujte mne k nepředloženým výrazům Vašimi nesouvislými a ahistorickými řečmi.
K vašim báječným, civilizovaně pokročilým Římanům. Přečtěte si, co píše o dobytí a zničení Jeruzalému v r. 70 n.l. it. historik prof. De Sio:
"Všichni, co přežili obklíčení města ... zůstali v moci Římanů, ti zabili slabé, staré a uchránili život silným a mladším 17 let, aby je prodali jako otroky, i když za nízkou cenu. Zvlášť silní a hezcí zajatci byli posláni jako dar všem městům a mnozí skončili život v arénách jako gladiátoři.
Podle historika Josefa Flavia zajatců bylo 97.000, ale při obležení města zemřelo milion dvěstě tisíc. Toto druhé číslo se nám zdá přehnané, ale to první bude odpovídat skutečnosti.
Titus nařídil, aby město bylo zničeno, všechny zbylé budovy byly zbořeny a město bylo srovnáno se zemí ... nezůstal ani kámen na kameni, všechno bylo odvlečeno pryč, nyní nenajdeme prakticky nic než zeď, zeď pláče.
Na místě pak bylo vybudováno město Aelia Capitolina, kam byl vstup židům zakázán."
To byl boj mezi římskou válečnou a státní mašinerií a židovskými hrdinskými rebely, kteří slavnostně přísahali před bohem, že se Římanům nevzdají. "Z jejich smrti povstane vítězství a život židovského lidu."
Římská civilizace proti židovskému barbarství, chcete to tvrdit i po přečtení těchto řádek?
Jestli Vás zajímá celý článek: http://cronologia.leonardo.it/battaglie/batta&%.htm
Máte ponětí, co je to "spirito del tempo"?
odkaz: (otiskl se mi špatně)
http://cronologia.leonardo.it/battaglie/batta65.htm
STK,
máte pravdu, jsme tu jen jako názory nebo avataři, ale na druhé straně by ti avataři neměli být hluší k námitkám protidiskutéra. Celou tu dobu se snažím Pergillovi vysvětlit, jak se dívá na dějiny historik a jak by se měl na ně dívat i laik. Proto jsem tu napsala o Blochově Apologii.
Ale on tvrdohlavě opakuje své schématické řeči o barbarství Židů, aniž by si uvědomoval, že mluví o kultuře "v pohybu", že ta kultura má být porovnána s jinou současnou a ne míchat doby a situace do jednoho chumlu.
A mele tu své dokola jako mezek u žernova. Ten člověk by měl mít nějaké sklony k vědecké práci?
Když to hodně přeženu,
milá Informace, mám asi trošku sklony k mesiášství. Když vidím, že jednoho tluče velká přesila, začnu ho bránit, i kdyby to byl zloděj, který mě před chvílí okradl. Pardon. (Takový jsem já matinko...)
Já nepíšu fanatasy ze zapomenuté minulosti. Neposuzuji a neporovnávám etiku židovství a křesťanství s vědomím, že obojí k evropské kultuře neoddělitelně patří. A vím, že spolu mohou žít lidé opravdu odlišných názorů aniž se podrazí, okradou nebo stále nenávidí.
A teď už raději půjdu do kanafasu. Dneska celý den poslouchám negativistické řeči pánů umělců, snaživé a hloupé plky nových mladých úřednic, které se snaží svému okolí dokázat svoji naprostou nezbytnost pro chod Ústavu (marně) a tak jsem večer pozitivní až běda. Půl deci negativizmu by už mě asi zabilo... ;-))
Jo - já znal jenom jednoho Blocha. Jmenoval se Lev Bloch a byl to vůl jak lev!
Milá Informace,
Římanům nakonec nezbylo, než dobýt Jeruzalém, obsazený protiřímskými vzbouřenci, kteří navíc nebyli přístupni jakémukoli vyjednávání. Že nemluvili za všechny Židy, toho je důkazem mj. i ten Josephus Flavius, jinak romanizovaný Žid. Je smůla a neschopnost Židů, že za sebe nechali jednat náboženské fanatiky, a ne lidi, jako byl citovaný J. Flavius.
Postup Římanů byl v zásadě dán tím, že s obléhanými (jejich veliteli) nebyla rozumná řeč. Navíc s nimi naložili ještě dobře, v porovnání s tím, jak naložili židovští dobyvatelé s obyvateli palestinských měst (mnohokrát SZ popisuje totální vybití všeho, včetně hospodářského zvířectva). Zotročení obyvatel dobytého území byl tehdy prostě standardní postup (když se město včas vzdalo, získali obyvatelé statut "spojenců" a po čase - generace - mohli získat i římské občanství, to je případ řady měst v Itálii, ale i jinde).
Přitom Židé neměli k povstání prakticky žádný rozumný důvod, to uvádí i mnozí historici, nechali sebou manipulovat hrstkou náboženských extrémistů, a posléze na to těžce dojeli (likvidace zbytků židovského státu, diaspora atd.). V podstatě i tento hrozný masakr patřil mezi ony "civilizačně přínosné", protože jím byl do jisté míry omezen vliv náboženských extrémistů na židovskou populaci. (Řekněme si to upřímně, Japonsko za statut jakžtakž demokratického státu vděčí dvěma městům, Hirošimě a Nagasaki, jejichž jaderné bombardování zlomilo odpor jádra vojenské kliky. S tou židovskou populací je to dost podobné. Dějiny jsou někdy opravdu velice ošklivá věc, je třeba s tím počítat a nedělat si žádné iluze.)
to STK
Zdravím a děkuji.
Souhlasím s vašim názorem, že je možné, aby spolu vycházeli lidé s různými názory, ale myslím si, že je to omezeno schopností obou (respektive všech) stran dodržet míru tolerance vůči té druhé (těm ostatním). Pokud k tomuto nedojde, případně jsou rozdíly tak velké, že není možné uzavřít nějakou oboustranně (všestranně) respektovanou dohodu, tak se to zákonitě musí rozpadnout.
Pokud si tady v klidu vyříkáme, co kdo vidí na druhé straně nedobrého (respektive co mu na druhé straně reálně nebo potenciálně vadí), tak jsme schopni nějakého kompromisu jako základu dlouhodobějšího mírového soužití a spolupráce dosáhnout. Pokud se zakopeme a budeme hájit pozice a všem ostatním malovat rohy (třeba nařčením z toho či onoho "anti-"), tak je prognóza nějakého rozumného spolužití dost špatná. A bude to, obávám se, špatná prognóza i pro společnost jako celek.
Vy jste asi měl s tím vašim synem docela kliku v tom, že byl schopen nějakou dohodu (ve smyslu "o náboženství se nebudeme hádat") opravdu dodržet (znám vícero náboženských fanatiků, kteří takovouto dohodu dodržet nejsou s to a jediné rozumné zacházení s nimi je totální přerušení všech kontaktů).
STK,
já zas poslouchám televizní debatu na téma existuje v Itálii politická newspeach? A dozvěděl jsem se, že "italský politický jazyk ve vysokém slova smyslu jak byl pojímán v antickém Řecku, zdecimoval Berlusconi, který vyprázdnil slova, zbavil je jejich smyslu, zbavil je jejich vývojové perspektivy", zatímco levice svou "kulturní politikou teras, se připravila sama o politický jazyk jako zbraně". Itálie se nachází v situaci "kompletní foucaultiánské paresie".
Kdybych to byla věděla předevčírem v diskuzi pod Vaším příspěvkem!
Oprava: newspeak
Pergille,
obě strany měly svůj důvod, proč vést tuto bitvu. Že Římani nebyli připraveni na tak zoufalý odpor, je pravda, a je taky pravda, že by jejich represe nebyla tak tvrdá, kdyby se byli Židi vzdali. Jenže řeč je o něčem jiném. Svšdčí ta krutá represe o nějaké vyšší civilizaci než byla ta židovská? Kdo se nehodil, toho zabili, schopné prodali jako otroky. Neaplikuju tu nějaká dnešní humanitární měřítka, jen se ptám, v čem byli Římani lepší?
Pokud jde o SZ, je to původem starodávný text, který prodělal dlouhou evoluci, obráží různé teologické a filozofické náhledy, které se měnily dobou. kromě toho má své stylemové konstanty, metafory, paraboly, jaké byly užívány rabínskými školami, a tak mnohá tvrzení nemohou být brána doslova.
Zajímavý přehled o redakci SZ najdete tady: http://terradinessuno.wordpress.com/da-questa-terra-di-nessuno-breve-preambolo-al-dialogo-tra-credenti-e-laici/breve-introduzione-alla-lettura-dellantico-e-del-nuovo-testamento/
Informace,
Římané byli lepší v tom, že pro ně to bylo extrémní řešení, jaké za celou existenci svého státu uplatnili jen párkrát, zatímco pro Židy byl totální masakr všeho živého, dokonce i v městě, které se vzdalo, v podstatě standard. A pokud začnete operovat s tím, že SZ jsou "nábožensky deformované texty" atd., tak si uvědomte, že autoři a redaktoři SZ uvedené chování předkládají čtenáři (=Židovi) jako ideál správného chování, bez ohledu na to, zda se uvedené masakry skutečně odehrály dle popisu. A naopak Židy, kteří projevili vůči obyvatelům dobytých měst milosrdenství, třeba na té úrovni, že z nich část zotročili, prezentují jako ničemy, které je třeba vyhladit (a popisují na různých místech SZ jejich zmasakrování).
to Informace a Šaman
Povšiměte si laskavě jedné asymetrie: Když někdo připomene biblické masakry prováděné Židy, tak "je to dávno a dnešní Židé s tím nemají nic společného" atd., zatímco sami jste s to vytahovat i středověké pogromy jako důkaz příšerného a permanentního antisemitismu evropské populace.
Řečeno velmi striktně, pro dnešní antisemity a neonacisty je i holokaust cosi, co se odehrálo dávno před jejich narozením. Oni sami nikoho nevěznili ani nezplynovali. Jenom zastávají podobnou ideologii.
Jenže to samé platí i pro judaisty, protože současný judaismus je přímým následníkem zločinné ideologie, která prohlásila "svatou zemi" za zem přiřčenou jakýmsi pochybným bůžkem Izraelitům a posvětila totální vybití lidí, kteří tam mírumilovně žili.
A buď si budeme ad nauseam vzájemně vyčítat prastaré zločiny a potom skutečně dojde k rozdělení populace na dvě na život a na smrt znepřátelené skupiny (a na straně Židů zbude akorát pár exotů jako Kopretina) se zcela jednoznačně negativní prognózou pro další vývoj, nebo se od těchto minulých zločinů budeme distancovat, a to musejí, chtě nechtě, udělat obě strany, tedy se musí najít nějaký židovský Jaspers, který definuje reálnou (nikoli smyšlenou) vinu židovského národa a judaistické ideologie (protože z opačné strany už podobná slova vícekrát zazněla).
S hlasitým cvak se mi otevírá kudla v kapse kdykoliv potkám primitivní antisemity typu Pergilla, Vodníka, Vorovky a dalších. Tito tvorové pouze rádoby učeně diskutují aby zakryli svou hloupou nenávist a neštítí se k tomu překrucovat fakta či rovnou lhát a vymýšlet si. Jste pouze blb Pergille. Nenadávám vám, pouze konstatuji střízlivě a celkem ještě kulantně váš mentální stav. Na takové jako vy a vám podobní nemá cenu reagovat, maximálně vás pořádně ztřískat aby jste konečně měli základ ke své nenávisti neboť vy nikdy nepochopíte.
Shalom.
Snad si, Pergille, uvědomujete, že celá tato naše diskuze je jen mlácením prázdné slámy, protože o těchto tématech se debatuje už po staletí, počínaje učeným teologickým přením už od XIV stol. Odborníci, kteří studují Bibli a hlavně Starý zákon o tom již napsali celé knihy, kde vysvětlují nejen genezi hebraizmu ale i jeho náboženských knih. Poukazují, abych to shrnula, že SZ je souhrnem mnoha jiných náboženských nebo světských příběhů, tradovaných v různých dobách a různých národů. Tak Mario Liverani, profesor Historie blízkého antického východu na římské univerzitě (Storia del Vicino Oriente Antico all’università La Sapienza di Roma), v knize Oltre la Bibbia. Storia antica di Israele, tvrdí, že nemají historické opodstatnění mnohé příběhy v SZ jako příběhy Abrahama a Patriarchů, otroctví v Egyptě, Exodus, dobytí zaslíbené země, kvetoucí království Šalomounovo.
A pokud jde o národy, které Židi vyhubili na rozkaz Boha, jde o docela jasný výmysl, jak dokazují historici.
"(Con qualche sollievo gli storici hanno accertato che il loro elenco nella Bibbia è inventato. Salvo i Cananei, che si trovavano davvero in Palestina, ma che di certo non vennero sterminati, e gli Ittiti, autentici anche loro, ma che in Palestina non avevano mai messo piede, gli altri, Amorrei e Perizziti, Hiwiti e Girgashiti, “giganti” e Gebusei sono popoli semplicemente immaginari." píše Liverani) Až na Kanaánjské a Chetity, kteří skutečně existovali, ve SZ jsou jmenovány různé národy od Amerejských až po Girgašity, které si hebrejští autoři vymysleli.
T.R. Hobbs, profesor biblické ezegeze na McMaster University di Hamilton, v Ontariu ve svém A time of War, zase poukazuje mimo jiné i na to, že popis masakrů v SZ je podobný řádění Řeků proti Troji popsaný v Illiadě, kromě jiných analogií. Že by šlo o nějaké tradiční ustálené stylizované formy?
Ti dva profesoři budou snad snad jen poslední dva autoři v dlouhé tradici odborníků, kteří se zabývají biblickou kritikou.
Bible jakožto sbírka knih desítek autorů z různých vykazuje nesrovnalosti.
Samozřejmě to vede často k používání nebo zneužívání tohoto antického složitého textu, který ani nebyl napsán celý v hebrejštině, ale i v aramejštině a některé části byly doplněny v antické řečtině. A který je zčásti sepsáním ústní tradice.
Já se tedy absolutně nepovažuju za nějaké ezegéta SZ, a mám dojem, bez úmyslu se Vás nějak dotknout, že Vaše znalosti nebudou o nic větší.
Co kdybychom tu naši neučenou diskuzi skončili tady?
To Pergill Ad: "současný judaismus je přímým následníkem zločinné ideologie, která prohlásila "svatou zemi" za zem přiřčenou jakýmsi pochybným bůžkem Izraelitům a posvětila totální vybití lidí, kteří tam mírumilovně žili."
To už je opravdu sranda. Kdežto Češi a jiní evropští národové přišli za stěhování národů do pustých krajin, které mírumilovně osídlili? Ne, ale nikdo s tím nemá problém. A nikdo to Čechům (krom sudetských Němců:) stále opakovaně nevyčítá.
Problém má jenom ASPergill. Je to jeho problém, chudáka malýho, který ještě nedokázal strávit moc věcí, kterými se nám tady málem udusil.
Doplněk:
Bible jakožto sbírka knih desítek autorů z různých ... historických období.
které si hebrejští autoři vymysleli ... a tedy i jejich vyvraždění je pouhou fantazií autorů, možná převzatou z jiných textů jiných národů.
Ještě Ad Pergillovu stejnému příspěvku, jeho začátek: "asymetrie: Když někdo připomene biblické masakry prováděné Židy, tak "je to dávno a dnešní Židé s tím nemají nic společného" atd., zatímco sami jste s to vytahovat i středověké pogromy jako důkaz příšerného a permanentního antisemitismu evropské populace."
Středověké pogromy v 19. a 20. století? Zopakujte si, co je středověk - anebo skutečně přiznáváte, že pro Evropu středověk skončil až vyvražděním Židů?
"Řečeno velmi striktně, pro dnešní antisemity a neonacisty je i holokaust cosi, co se odehrálo dávno před jejich narozením. Oni sami nikoho nevěznili ani nezplynovali. Jenom zastávají podobnou ideologii."
Oni sami nic, ale jenom zastávají ideologii, že by se měli Židi vyvraždit.
Trošku asi je něco jiného distancovat se od starozákonních mordů (od nichž se nedistancovali ani Peršané ani Egypťané)(a od starých pověstí českých se nedistancovali ani Češi), a něco jiného je distancovat se od téměř současných pogromů - a netvrdit o "judaismu", že je zločinnou ideologií. To je totiž současné navádění k současným pogromům.
Joj, to by se hřmělo! Jen kdyby na to zůstalo v Evropě dost Židů. Naštěstí mají Pergill, Vorovka a jim podobní ještě dost míšenců.
(A voni sou, Pergille, čistá rasa? Sou si sichr?)
Naposledy něco veselého o "judaistickém barbarismu", a už končím s touto jalovou debatou:
Ti barbaři, ASPergille, stavěli civilizovaná města a budovali říše, když Vaši předci ještě lezli po stromech. A Vy jste z nich ještě neslezl.
Pergille,
ještě jeden argument do zásoby pro Vaši zdrcující kritiku SZ a "špinavých fanatických židovských barbarů".
Nějaký pan Raymond Ibrahim v Middle East Quarterly nasal, že si dal tu práci a spočítal, kolik lidí zabil židovský Bůh ve Starém zákoně. Vyšlo mu astronomické číslo 34.682.212. Zatímco ten neschopnej břídil ďábel jich oddělal jen deset!
To je argument, co? Na to byste sám nepřišel, že?
Zkusím to trošku shrnout. Všechny staré civilisace se během své existence uchylovaly k čemusi, co bychom dnes nazvali genocidou a zotročováním, potažmo barbarstvím. Dělaly to všechny, židovská, řecká, římská, perská a mnohé další a ani naši evropští předkové nebyli výjimkou. Nevidím důvodu k vzájemným výčitkám či nenávisti, ale na druhé straně ani nějakým omluvám či pocitům méněcennosti.
Historici by samozřejmě měli dějiny zkoumat a měli by to dělat pokud možno objektivně a bez emocí. O výsledcích své práce by měli informovat zbytek společnosti a těmito výsledky mu pak dopomáhat k tomu, aby se toho, co barbarské je, zbavoval tak rychle, jak jen to půjde. Historie by nám ale také měla pomáhat prostřednictvím analogií rychleji rozeznávat potenciální hrozby a účinně jim čelit.
Šamanovi tedy děkuji za tento tolerantní prostor k diskuzi.
Informaci jsem zase vděčný za hodně nadprůměrnou sečtělost, zdravý rozum a to, čemu se říká nezaujatý přístup k věci a odkazy na celkem zajímavé materiály, protože mi to šetří čas s jejich vyhledáváním.
STK vděčíme za projevy zdravého selského rozumu a takový ten cit, pro to, co je správné a co ne a také za to, že nás bere takové, jací jsme a nechá nás "dýchat".
A.S Pergillovi ale také vděčíme za mnohé, například za to, že nám poskytuje pohledy na nějakou problematiku z naprosto neobvyklých úhlů.
A.S. Pergillovi:
Myslím, že dějiny židovské civilisace jsou velmi dlouhé, logicky si tedy prošla dlouhým vývojem. Dějiny soužití mezi Židy a evropskými národy jsou také dlouhé a neobešlo se to bez křivd a násilí z obou stran a proto, že Židé byli minoritou, vždy to odnesli podstatně více. O tom, co se dělo během 2. světové války snad ani netřeba hovořit. O vztazích mezi židovskou komunitou a Čechy velice zajímavě pojednává v jedné ze svých knih Benjamin Kuras, ta kniha se jmenuje "Nebýt Golema" a jejím podtitulem je: "Rabbi Löw, židovství a češství". Je to velice zajímavé čtení a kdo se o té problematice a historii onoho vzájemného soužití a navíc ještě osobě Rabbiho Löwa a jeho některých pracích, tak si vybral správně, vřele doporučuji, věřím, že to dokáže prohloubit vzájemné poznání a ohladit některé stereotypy a hrany.
A.S. Pergillovi podruhé:
Nesuďme celé skupiny lidí podle nemoudrých projevů některých jednotlivců. Je hloupé napadat všechny katolíky proto, že se papež nemoudře staví k problematice soužití s islámem, sňatkům kněží, potratům a dalšímu. Mnoho katolíků jeho názory a postoje vůbec nesdílí, mnozí italští kněží nedodržují celibát a mají rodiny, sice nemohou uzavřít sňatek, ale žijí s partnerkami, mají s nimi děti a starají se o ně, názor ultrakonservativního papeže je nezajímá. Správně dělají. Spousta katolíků zastává názor že bychom vůči militantnímu islámu měli být stejně tak tolerantní, jako on k nám, rozhodně nesdílejí prapodivné mnichovanství svého papeže, a já jim částečně dávám za pravdu. Podobně také mnozí protestanté nesouhlasí s tím ,co říká o šaríji biskup z Canterburry a považují ho za potrhlíka. Myslím, že mnozí izraelští politici dávají jasně najevo, že se jejich postoje liší od některých náboženských a jiných extrémů, které je zase vidět na židovské scéně. Důležité u toho všeho je zachovat si cit pro zdravý rozum a přiměřenost.
N.N.Nemo: "... Češi ... přišli za stěhování národů do pustých krajin, které mírumilovně osídlili? Ne ..."
A na základě čeho lze kategoricky tvrdit, že tomu tak nebylo? Historické dokumenty pro ani proti nejsou a ani archeologické nálezy nic určitého nedokazují. (Ani stopy pobytu germánských kmenů na našem území se dnes nepovažují za důkaz násilného dobytí keltských území, ale mohlo jít o usazení se na území uvolněném odchodem Keltů do Podunají.) Sice by bylo neudržitelné tvrzení, že praotec Čech přišel krátce po potopě světa do země, jíž se dosud nedotkla lidská noha, ale zato by nebylo zcela vyloučené, že by přišel do krajiny vylidněné předchozím tažením Hunů.
Plísně číhají!
Aspergilóza postihuje ptactvo, především to vodní. I když se nemoc u ptáků objevuje průběžně po celý rok, nejvyšší výskyt je ve dvou vlnách - v jarním a v podzimním období. Spouštěcím mechanismem aspergilóz je oslabení organismu v důsledku jiné choroby, nebo nedostatkem potravy, případně jako následek stresu mající jinou příčinu.
Aspergilóza se pokládá za zoonózu. To znamená, že nemoc je přenosná ze zvířete na člověka. Nebezpečné jsou zejména jejich imunosupresivní mykotoxiny, které snižují obranyschopnosti organismu a podporují vznik zhoubného bujení. Známé jsou aflatoxiny produkované druhem Aspergillus flavus a Aspergillus parasiticus.
Některým druhům plísní stačí k růstu jen živiny obsažené v dešti, prachu, organických odpadech, některým dokonce stačí k životu jen dech.
Díky, Draku!
Podobně jako Draci to totiž vidí i staří, mladí, tlustí i hubení kocouři.
Můžeme se přece pohádat vášnivě a rozejít smírně. Protože "na druhou stranu..." jak říkává jeden mlíkař z vesnice Anatěvky, "vlastně o nic nejde...". ;-)
Draku,
děkuju za chválu, ale moje "nadprůměrná sečtělost" je jen důsledkem toho, že studium antických textů je pro mne "sousední" disciplina. A tak vím, kde asi co hledat a na co se soustředit. Jinak studium bible mě nikdy zvlášť nezajímalo, i když jsem občas viděla, jak na nějakém kongresu o antických textech si učení protivníci při diskuzi div nevjeli do vlasů a často to končilo nadávkami. Takovou vášeň mohou ty antické texty vyvolat!
Nakonec nám Pergill svou tvrdošíjností dal příležitost objasnit si některé věci. Takže bychom mu neměli zlořečit, jako to dělají vzájemně učení profesoři na kongresech.
STK:
Máte pravdu, vždy bychom měli mít na paměti ono voltairovské rčení: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat." V případě, že nesouhlasíme, měli bychom se snažit druhou stranu přesvědčit argumentací, nikoliv hrubostí.
Když nám někdo něco sděluje, měli bychom se snažit najít v tom pro nás něco zajímavého či užitečného, případně i poděkovat, pakliže nám to v něčem pomůže.
Informaci:
Sečtělost ale člověka zpravidla zdobí a šlechtí. Antika je zajímavý obor, konec konců spousta věcí, na které můžeme být dodnes hrdí, vznikla během té doby. Pakliže si učení protivníci někdy vjedou do pačesů, svědčí to na jedné straně o tom, že mají svůj obor rádi, což je v pořádku, to je šlechtí, ale také o tom, že neumí udržet své vášně na uzdě a že se tudíž neprojevují voltairovsky, viz citát výše, což je poněkud na pováženou :-)
Já Pergillovi rozhodně nezlořečím, podobně jako Vy jsem mu vděčný za jiný pohled na věc, jeho názory mívají velmi často velice racionální jádro, ale v této diskusi se domnívám, že tomu tak není a tak s ním v tomto případě prostě nesouhlasím.
Zmínka o antice mi evokovala docela hezkou vzpomínku, kterak jsem jako žák druhé třídy základní školy, tedy dítě ve věku kolem 8 let, odjel na školu v přírodě a jako čtení si sebou vzal knihu "Milostné příběhy z řeckých bájí", čímž jsem poněkud uvedl do rozpaků naši třídní učitelku, jinak paní, která by věkem málem mohla být mou babičkou.
Amen. V nejlepším ukončuji diskusi pod tímto článkem, protože byl právě publikován další článek právě k této diskusi:
"Civilizační odplata za Šimona Abelese"
http://samanovodoupe.blogspot.com/2010/10/civilizacni-odplata-za-simona-abelese.html
Okomentovat