Vláda dnes jednomyslně schválila senátní návrh zákona na uznání "třetího odboje". Jeho "aktivní účastníci" (stříleli na komunisty, nebo je komunisté zavírali) se stávají "válečnými veterány", získají odškodnění i uznání. Fajn. Přál bych jim ho. Jenže nejvíce si poct a benefitů užijí ti mladší odbojáři - tedy účastníci odbojů čtvrtého, pátého, šestého a sedmého... I ti z těchto odbojářů, kteří skutečný třetí odboj drtili. Zopakuji zde svůj právě deset let současný článek:
Krátká historie novodobé státnosti českého národa byla poznamenána dlouhými lety nesvobody. Její různé druhy zplodily i různé odboje. Možná až příliš. Říkáte, že jen tři? Mně vyšlo osm. Tak si to spočítejme: 1. odboj byl za 1. světové války, 2. odboj za 2. světové války, 3. odboj za 3. světové... Ne, to ne, tak jinak.
První odboj vedli za Světové války legionáři a politická reprezentace venku, odbojníci z Maffie doma. Druhý odboj proti nacistické okupaci zvedli nejdřív hrdinové prvního odboje - legionáři, Sokolové, důstojníci, později i komunisté. Ale byli také zrádci - mezi ně patřil i účastník odboje prvního, protektorátní ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec. Pak jsme měli odboj zahraniční - západní a východní, jehož účastníci se často nepřehledně přesouvali z Ruska do Anglie a naopak. A už se to začíná zašmodrchávat.
Od února roku 1948 se počítá nová doba temna i počátek třetího odboje. Následujícímu období se říkává "léta padesátá" či "období kultu osobnosti". Zavíráni a pronásledováni byli i účastníci druhého odboje - zejména ti domácího a západního. Vraždili je často odbojáři východní. Jenže mlýny, které roztočili, semlely i je. Není správné řadit komunisty, kteří se osobně podíleli na zločinech, mezi účastníky třetího odboje. Považuji za silně nepřesné, když se o nich mluví jako o "obětech procesů" nebo dokonce "účastnících 3. odboje".
Rudolfa Slánského, Josefa Smrkovského a Miroslava Picha-Tůmu odmítám přirovnávat k Miladě Horákové, proto je musím zařadit do jakéhosi "4. odboje", který by měl být hnojištěm dějin.
V letech šedesátých nastal proces prozření a demokratizace socialismu, kterého se účastnili často horliví revolucionáři z padesátých let, kterým nikdy nikdo ani nešlápl na malíček - kteří naopak začasté sami šlapali sloní nohou lidem na krk - i přeživší "čtvrtoodbojáři". Hrdinové třetího odboje byli mrtví, vyhnaní do zahraničí, ještě bručeli v base (odsouzení komunisté byli propouštěni jako první), či vůbec byli rádi, že je pustili na amnestii. Ale do společenské proměny se zapojila i "kulturní a hospodářská fronta", svobodněji se začala chovat celá společnost. A tak mi dovolte toto období nazvat 5. odbojem.
Začátek 5. odboje lze vystopovat od Bruselské světové výstavy v roce 1958. Pokračoval sladkými lety šedesátými a vyvrcholil Pražským jarem a hvězdným týdnem národního odporu po 21. srpnu 1968. Mezi jeho klasické představitele patřil i generál Ludvík Svoboda. Hrdina 1. odboje (legionář) a 2. odboje (doma Obrana národa, venku velitel čs. vojenské jednotky v SSSR) se nemalou měrou v roce 1948 zasloužil o vítězství komunistického puče, kdy jako ministr národní obrany veřejně hlásal nestranickost a apolitičnost armády, ve skutečnosti však jednal podle Gottwaldových pokynů. V padesátých létech byl politicky odstaven, čímž se stal účastníkem "4. odboje", aby byl v roce 1968 zvolen československým prezidentem.
A v této funci se stal i hrdinou 5. odboje, když vyhnal svinským krokem Aloise Indru i s jeho dělnickorolnickou vládou, která měla ospravedlnit okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jako hrdina byl slaven i poté, co v Moskvě osvobodil a přivezl zpátky živou "Dubčekovu delegaci". Společně s potupnými Moskevskými protokoly, jejichž trpným vykonavatelem se pak fakticky stal...
Načež nastal ústupový boj o zachování zbytečků svobody, čas "pasivní rezistence", jenž vyvrcholil sebeupálením Jana Palacha a březnovými "hokejovými" demonstracemi v roce 1969. Následovala "politická intervence" sovětských generálů a nástup husákovské normalizace. Tím končí zlatá éra 5. odboje.
Gustáv Husák, již od třicátých let komunista, poprvé zazářil jako účastník 2. odboje, když se podílel na přípravě a vedení Slovenského národního povstání. Po válce vedl Sbor povereníkov a z tohoto postu se mu úspěšně dařilo likvidovat demokracii na Slovensku. Pak však mu přišili "slovenský nacionalismus", spočítali i kavárenské dýchánky z počátku Slovenské republiky, kdy hrával biliár s fašistickým ministrem "Šaňo" Machem, a Gustáv Husák dostal doživotí. Po šesti letech vyšel z vězení jako účastník 4. odboje. Spolu s mnoha svými soudruhy se v roce 1968 aktivně účastnil odboje pátého, aby po srpnu 1968 zmlknul a přehodnotil svoje postoje. Po dubnu 1969 se stal hlavním spolupracovníkem sovětských okupantů. A právě proti husákovskému režimu se začal formovat odboj šestý.
6. odboj se dá dobře ztotožnit s Chartou 77 i jejími podporovateli ze zahraničí. Zde se nakonec sešli účastníci všech odbojů - přinejmenším od druhého až po pátý. Komunisté tyto odbojáře zavírali na "poměrně krátkou" dobu - už ne doživotí, už ne popravy. Zdánlivě nesmysluplný boj chartistů začal dostávat s vývojem v Sovětském svazu svůj význam. V KSČ se snažili noví mladí odborníci trošku pohnout alespoň s ekonomikou, když se politika zdála být zabetonovaná. Všichni skrytí kritici neostalinismu se zaštiťovali sovětskou "perestrójkou". Počala vznikat ekologická hnutí. Nesouhlas s režimem se ozýval ze stran umělců. Na Portách (organizovaných pod pláštíkem Socialistického svazu mládeže) a podobných masových akcích bylo cítit závan svobodného myšlení. Začala se hýbat tzv. "šedá zóna". Na manifestace, pořádané 6. odbojem, začali chodit ostatní občané. Růžky počali vystrkovat bývalí komunisté z 5. odboje (např. Miloš Zeman).
Od lednové Palachiády v roce 1989 se dá mluvit už o odboji sedmém. Propukly podpisové akce typu "Několik vět". O výročích začal už pravidelný chod demonstrací. V Evropě se začal rozpadat systém "světového tábora míru".
7. odboj má svůj zenit ve studentské revoltě 17. listopadu 1989 a následné sametové revoluci. Skončil vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí a volbou Václava Havla (5., 6. a 7. odboj) za prezidenta ČSSR.
Načež následoval "odboj osmý", kdy se jako odbojáři začali cítit ti, kteří to do té doby nestihli. "Byl jsem sice členem Strany," četl jsem dopis jednoho účastníka 8. odboje, "ale rozvracel jsem ji zevnitř: Neplatil jsem příspěvky!" Jiný osmiodbojář se zase omlouvá: "Hodlal jsem se účastnit protikomunistického odboje, ale neznal jsem adresu Václava Havla." Pozdější antikomunistický novinář 8. odboje o sobě v lednu 1990 prozradil: "Chtěl jsem poslouchat Hlas Ameriky, ale bál jsem se."
Byla chyba, že po 17. listopadu 1989 nedostali příležitost účastníci skutečného 3. odboje, včetně jeho zahraničních účastníků. Nic proti odbojářům s čísly 5, 6 a 7, ale odbojáři 8 už nějakou Trojku vůbec neznali. Nejspíš proto, že 3. odboj byl nenápadně zatlačen odbojem čtvrtým! A hlavně pátým!!!! Na druhý odboj se zprvu úplně zapomnělo. Rehabilitovalo se totiž odzadu, a tak nejdřív byly rehabilitovány sedmičky, šestky, pětky, čtyřky... A tak majetek, zabavený rodině N. vracel stejný soudce, který jim ho v čtyřicátém osmém zabavoval, pana J.H., vězněného v padesátých letech, rehabilitoval soudce, který ho zavíral!!! (Ti soudci byli totiž jako "osmašedesátníci" - účastníci 5. odboje - rehabilitováni dříve...)
A tak nepřekvapí, že proces vyrovnání se se zločiny komunistického režimu (a odbojářů číslo 4) tak dlouho vázne. Nepřekvapí podpora legální strany s nelegálním názvem.
V nadpise hořekuji, že máme příliš mnoho odbojů. Ale možná je jich ještě málo. Protože soudy nekonají, jak by měly, protože být komunistou nebo volit komunisty není v dnešní společnosti ostudou, nezbývá, než vyhlásit 9. odboj! V jeho rámci je třeba prosadit nepromlčitelnost, objasnění a poté i morální odsouzení komunistických zločinů.
9. odboj skončí, až skončí morální Norimberský tribunál nad zločiny komunistického systému.
10. odboj, ať už protinacistický nebo protikomunistický nebo protijaký, si už nepřeju. Pokud by k němu měla někdy v budoucnosti zase dozrávat situace - tož raději válku!
Psáno účastníkem odbojů č. 5 a 7 v Praze dne 15. listopadu AD MM, poprvé vyšlo den nato v NP, podruhé pak 24. května 2005
--------------------------------------------------------------------------
To jsem byl naivní, co? S tím "9. odbojem". V roce 2005 jsem přiložil jinou svou dřívější poznámku:
Komunismus je zlo a bývalí komunisté jsou lidé, kteří byli v moci zla.
Všichni, kdo jsme v té době žili, jsme nějak byli v moci toho zla. Někteří se z něj vymanili, někteří proti němu bojovali. Současný boj proti komunismu by měl být zaměřen proti zlu, jímž byla a je komunistická ideologie, nikoli proti lidem, kteří byli v moci onoho zla. (Pokud však někdo hlásá zločinnou komunistickou ideologii dodnes, pak i proti němu.) Měli by být postiženi otrokáři, kteří komunistické zlo používali k ovládání otroků, nikoli otroci.
Včerejším otrokářům se daří hlásat dobře připravený zálud - za komunismus a svoje otroctví si prý můžeme sami: "Pracovali jste na našich plantážích, brali jste si jídlo od našich dozorců, dávali jste nám své děti k vychování - to vy jste drželi otrokářský systém!!!" (Kdo to nedělal, toho popravili, zavřeli, vyhnali ze země, nepustili do země, nevzali na školu, propustili z práce, nenechali pracovat, nenechali dýchat... Mstili se na příbuzenstvu do živého kolena!)
Lidem, kteří byli v moci zla, je možno odpustit, komunistickému zlu ne!
Protože staří otrokáři si vycvičili mladší nástupce a bývalí otroci si občas teskně zavzdechnou po "misce rýže zdarma"...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
17 komentářů:
Upřímně vzato, když se zamyslím, nad tím, čím vším si naši prapředci a rodiče museli projít, co všechno prožít, tak si myslím, že nadpoloviční většinu z toho, jim určitě nezávidím a jsem rád, že jsem se o tom dovídal jen z vyprávění a knih. Ty lidi, co si v těch všech dějinných turbulencích a kataklyzmatech dokázali zachovat zdravý rozum a rovnou páteř obdivuji a skláním se před nimi, neboť sám nevím jak bych na jejich místě obstál sám. Doufám, že dobře, ale člověk je křehká nádoba a jeden nikdy neví.
Mimochodem ta zarytost těch bolševiků, kteří odmítají alespoň formálně přerušit svůj vztah k neblahé minulosti a distancovat se od ní tím, že by se aspoň formálně přejmenovali na stranu demokratické levice, nebo něco takového, mi dosti připomíná takovou tu skalní neústupnost a nadřazenost nad plebsem vídanou po prohrané válce u německých nácků. Ty aspoň trochu postrašil norimberský tribunál, v tomto byl osud k bolševikům poměrně nespravedlivý, těm se, ačkoliv by to zasluhovali asi víc nežli náckové, nedostalo ani toho. Bolševici spolu se svou členskou základnou naštěstí vymírají, ale zdá se ale, že dnešní ČSSD spolu s odbory se chystají je nahradit a díky populismu a zhovadilosti médií nejsou bez šancí na úspěch.
Myslím, že slova Karla Čapka z článku "Proč nejsem komunistou?", který přesto, že vyšel v roce 1924, jsou dodnes aktuální a který nelze nežli doporučit k četbě komukoliv, komu by se ta bolševická ideologie mohla zdát nějak lákovou a přitažlivou.
Ale souhlasím se Šamanem v tom, že raději snad zažít další válku, nežli muset organisovat nějaký bůh ví kolikátý odboj.
Dodnes jsme vděčni jedné paní z antikvariátu, která nám, když jsme byli na vojně, pomohla ten článek Karla Čapka, "Proč nejsem komunistou?" sehnat. Velice nám to tenkrát pomohlo správně si roztřídit dojmy a pojmy a umět některé věci lépe pojmenovat a rozlišovat. Také jsem začali být imunnější vůči propagandistickým tlachům, protože to co jsme do té doby pociťovali a těžko pro to nacházeli slova, po přečtení tohoto článku nabylo ostřejších kontur a tvarů a mnohem lépe se nám dařilo porozumět dění kolem nás.
Šamane,
ten 3. odstavec ze spodu je zjevná desinterpretace a úlet: Tam šlo o to, že nejvíc zla v každodenním životě nadělaly hordy ochotných udavačů, kteří nikdy nebyli v KSČ, protože takový xindl by se tam nedostal (nebo alespoň spousta komunistů udělala maximum pro to, aby jim to co nejvíc ztížila a tlaky na přijetí konkrétních lidí někdy od poloviny 70. let postupně klesaly). A právě tihle ochotně udávali kohokoli a kdykoli a právě před nimi jste si musel nejvíc dávat pozor na hubu.
Paradoxně nejdrsnější vtipy "o zlatou mříž" jsem slyšel (a bez následků dával dál) na různých školeních typu VUML nebo svazáckých výborech a komisích od fakulty výš.
Když se podíváte do knihy dokumentů o 17. listopadu, vydané bezprostředně po té, ještě než se celé akce zmocnili vykladači "té jediné správné" verze dějin, tak si povšiměte, kolik rezolucí je tam od ZO KSČ a dalších komunistických struktur. Právě tohle způsobilo, že Jakeš a spol. zůstali "jako kůl v plotě" a netroufli si potlačit lidové hnutí silou (málo publicity má i epizoda, kdy do Prahy byli přivezeni milicionáři z mimopražských závodů a pražští jim vysvětlili, o co se jedná a poslali je domů). Prostě vedení KSČ došlo, že na silovou variantu nemá, respektive, že by vedla k drsné občanské válce, kde by na obou stranách konfliktu stáli příslušníci ozbrojených složek (včetně těch proklínaných LM), takže by to nakonec mohlo probíhat i drsněji než v tom Rumunsku. A naštěstí se toho lekli.
Některé jednotky milicí do Prahy ani nedojely. V Budějicích na jihočeském ředitelství ČEZu (dnes E-ON) nechal náměstek ing. Jaroslav K. nastoupit jednotku milicí s tím, že se jede zasáhnout do Prahy. Když autobus dojel k prvnímu vhodnému lesíku za Budějovicemi, osazenstvo požadovalo zastavit, neboť si potřebují odskočit. Všichni vystoupili a zmizeli v lesíku, ale nikdo už nenastoupil zpátky. Takže se autobus vrátil zpátky do Budějovic prázdný, jenom se s. náměstkem. Jednotka si udělala pochodové cvičení a vrátila se pěšky.
S tímto zážitkem se nám Jarouš samozřejmě na srazu nepochlubil, vykecal to na něj další spolužák, účastník této akce.
Páni, za devadesát let jste stihli devět odbojů? To je snad světový rekord. To znamená, že každý druhý občan s vyjímkou novorozenců a batolat je odbojářem? Nějak se mi to nesrovnává s nadávkami na jiných diskuzních stránkách, kde si Češi lajou připosranci a přizdisranci.
Zajímavý úkaz.
Ono obecně koncem sedmdesátých dále pak během osmdesátých let, byl na bolševický režim vyvíjen soustavný tlak, aby v ekonomické sféře přestal upřednostňovat straníky a naopak dal přednost odborníkům. Ono i bolševici sami se snažili získávat mezi sebe ty chytřejší jedince, ale ti tam k nim zase až tak moc nechtěli, pakliže to nebyli vyloženě hochštapleři, či nebyli v nějaké vyloženě těžké životní situaci. Sami pak se snažili hnát svá dítka na studia, takže ten tlak na ty odborníky mohl pocházet i z vnitřku. Zkrátka docházelo tam k určitému uvolnění a civilisování přímo zevnitř.
Ono je ale vidět, že ti chytřejší, viz třeba Lubomír Štrougal buď rovnou věděli předem, nebo si to kvalifikovaně odhadli, že ten režim se už dlouho neudrží a chytře se koncem roku 1988 stáhli z vedoucích funkcí a nechali tam zoufalce, jako byli Jakeš a Adamec a pomatence, jako byl např. Štěpán. Ono od určitého okamžiku bylo skutečně poměrně jasně postřehnutelné, že Rusko od určitých záležitostí dává ruce pryč. Jinak kromě bandy zabedněnců v ÚV KSČ, kteří mentálně uvízli ve starých dobrých časech - těch pro ně dobrých samozřejmě, snad celá země pochopila, že vývoj se už nějakou dobu ubírá jinudy a proto byl ten Listopad 89 tak sametový, nikdo, až na pomatence jakým byl Štěpán a pár dalších už reálně neviděl smysl v nějakém ozbrojeném udržování moci. Konec konců spousty těch ředitelů fabrik se už, pakliže dovedli vidět kousek dopředu a za roh, těšilo na případnou privatizaci. Chtěli vlastnit, nechtěli být najatou silou. A i kdyby nedokoukli kus dopředu, tak jak ukázaly události poté, tak přinejmenším dokázali příležitost pořádně popadnout za pačesy a nepustit jí z rukou. Ono skutečně stačilo chvíli počkat a ÚV a pár dalších dinosaurů opravdu zůstalo osamocených, jako kůl v plotě, sám Jakeš to vystihl dobře :-) Kdo uměl dobře číst mezi řádky, ten si to spolehlivě přečetl, případně s technickými problémy, ale vyslechl na Svobodné Evropě či Hlasu Ameriky, poslouchalo se to blbě, ale šlo to.
"Protože staří otrokáři si vycvičili mladší nástupce a bývalí otroci si občas teskně zavzdechnou po "misce rýže zdarma"...
Přesně tak. Proto Mojžíš čtyřicet let vodil pouští Židy remcající, že v Egyptě bylo líp. Mělo to logiku, jedna generace nestačí. Ať se snažím jak se snažím, něco z toho zůstává ve mně jako v koze. Ne, že by to nešlo ukočírovat rozumem, ale je to namáhavé, musím být pořád ve střehu. Být sám před sebou ve střehu je protivné. Tak jako "vyléčený" abstinující alkoholik přemáhá nutkání, když jde kolem nálevny. Chybí spontánní svoboda a odpovědnost nabávaná od narození. Je to něco podobného jako řeč. Můžete se ji později obstojně naučit, ale nebude to ono. Paradoxně se s tím setkávám s "pravicovými pravičáky" dávající svojí "pravicovost" na odiv. Stejný způsob myšlení, jen s obráceným znaménkem a s představami o tom jak se má chovat "kapitalista" jak z propagandistické literatury a filmů. Pro tyhle mi připadá přiléhavé rčení : "Na to abych mu uvěřil, že opravdu odchází, podezřele hlasitě dupal."
Drak : Štrougal byl jedním z nejchytřejších a nejschopnějších. Svým intelektem a rozhledem výrazně převyšoval naprostou většinu protagonistů "polistopadových" vlád. Troufám si tvrdit, že odborná kvalita většiny členů tehdejších vlád byla na vyšší úrovni. Limitujícím faktorem byl ideologický systém. Například srovnání s ním by nejen pro Paroubka a Topolánka dopadlo tragicky. Na to, aby ve druhé polovině osmdesátých let nejen odstoupil, ale i s náležitým veřejným randálem prezentoval názory uvedené v jeho knize, byl příliš zatížený minulostí a loajalitou ke Straně a aparátu. Proto se v politice neangažoval po "listopadu". Události roku 89 nebyly příčinou změn ale příznakem. Tehdejší aktéři můžou mít pocit hybatelů dějinami, ve skutečnosti byli jen statisty. Zevnitř to věděl a viděl málokdo. Zásadní změny přicházely zevnitř systému. Kdo si dnes vzpomene, kdy byly zrušeny výjezdní doložky ? Nepamatuji, že bylo rušeno vysílání Hlasu Ameriky, poslouchal jsem ho mnoho let na střední vlně 251 a půl metru v devět večer naložený ve vaně. "Vladimír Mácha, box 777, Washington DC, USA." Čermákovy zápisníky.Pamatujete ? Když nestihl v devět, vyslechl zprávy v polštině " Tu Glos Ameriky z Wašingtóna. Audicyju nadajeme děnně o godině dvuděstej drugej času polskiego, na vlnach krutkich a na vlně dwienstopedešiat a polowiny mietruv... Stejně tak Londýn. Rušení SE skončilo před rokem 89 ausgerechnet když jsem si koupil "digitální" weltempfanger. Dost mě tím soudruzi naprdli, špatně načasovaná investice. Do té doby jsem poslouchal hlavně na šestnácti metrech. Fungoval mi na to "odžblemstávač" sice ne podle návodu SE (rámová směrovka s korvertorem pro stření vlny), ale podle Sdělovací techniky. Pomocná anténa, laděný obvod, zpoždovací vedení, pěkně se to odčítalo. Vysílání Hlasu Ameriky a z Londýna mi chybí dodnes. Obsahová kvalita byla v porovnání s dneškem neporovnatelná. Nynější BBC je katastrofa.
Pedro : Paradoxně místo aby se dočkali uznání, byli spláchnuti s ostatními "lustráty" za to, že byli v milicích.
2 informace : před tím ještě tři sta let trpěli, Bílá hora, husitské války...Možná, že bude i desátý, jedenáctý, dvanáctý...
Schumachře,
ta Bilá hora, husitské války a třista let temna jsou snad už promlčené, ne?
2 informace : Promlčené ? To je trapná formalita. Co to znamená "promlčené" ? Nic takového jako promlčení samo o sobě není. Tak jak někdo nadán dispozicí náležitým klackem rozhodl, že něco je promlčené, stejně tak jiný nadaný dispozicí náležitým klackem rozhodne, že je to nepromlčené. Stačí zákon o nepromlčitelnosti a můžeme rozjet zajímavé procesy "až do hrdel a statků". Panství a léna budou putovat jak kulička pod rukou balkánského skořápkáře a EU se otřese v základech.... :-)))
Schumachře,
kdo je ten balkánský skořápkář?
Myslíte, že po pěti stech letech budou potomci něco vymáhat a žádat nazpět? A kde vezmou dokumenty?
2 informace : Balkánský skořápkář je nepoctivec z jižní ciziny lákající zdejší naivní obyvatele na vysoké výhry ve hře "skořápky" a podvodnou hrou je dovedně obírající o veškerou hotovost. Velmi hojně se vyskytoval ve zdejší metropoli v první polovině devadesátých let, nyní je takřka vymizelou raritou. Byl nahrazen institucemi typu hernabarzastavárna poskytujícmi s týmž výsledkem komplexní služby na vysoké úrovni včetně příležitostného doplňkového prodeje heroinu, kokainu a jiných pochutin.
2 informace : Já bych vymáhal a žádal zpět i po tisíci letech. Nějaké léno by se hodilo. Pravda, absence dokumentů by mohla představovat problém. Ovšem nepovažuji je za nenahraditelné. Nárok lze prokázat slovně a podpořit náležitými argumenty, například odpovídajícím počtem dobře vycvičených a loajálních ozbrojenců.
Schumachře,
od Vás se člověk vždycky něco dozví. No lidi podvádějí všude a pokaždé nějak jinak. Tady taky něco podobného prováděli, ale brzy s tím přestali. Teď se k vám přižene na ulici nějaký žoviální pán a začne tvrdit, že znal vašeho otce a chce mermomocí, abyste ho pozval domů, že má nějaké upomínkové předměty a podobně a pak vás samozřejmě okrade. Mě to těžko někdo může říkat, protože jsem si na sto procent jistá, že tady nikdo mého otce neznal.
2 informace : To mi nehrozí. My psychopati tyhle problémy nemíváme :-)))
Zdravím soudruha a soukmenovce Pergilla !
Děkuji Ti z celého srdce, drahý soudruhu a soukmenovče ! Konečně to někdo vyslovil (tedy vlastně napsal) : Ano, my komunisté a sociální demokraté vidíme do budoucnosti.
Ano, našemu vedení v listopadu 1989 došlo, že "by to nakonec mohlo probíhat i drsněji než v tom Rumunsku". Tedy v prosinci téhož roku.
Což samozřejmě neomlouvá nikoho z tehdejšího vedení ČSSR; neleninský ústup reakci bez boje je prostě neomluvitelný.
Paže tuž, vlasti služ !***Volte ČSSD a KSČM !
Okomentovat