ZASLÁNO: Umořený osel čili 100 x 0 = ?

(Autor: STK)

Motto: Oni vás k tomu dokopou! (Ing. Jan Fischer, Csc., někdejší předseda vlády ČR v úplně jiné souvislosti...)

Náš hostinský, veliký Šaman, v článku Proti skutečnostem neexistují argumenty nám přinesl na tácku několik webových adres, ze kterých většina zdejších štamgastů, pokud na ně náhodou narazí při brouzdání urychleně prchá. Tentokrát jsem nedal "zpět" (←) a po webu „PRVOPODSTATA“ jsem se poněkud porozhlédl. Je pravda, že jsem si připadal trochu jako voager, který odněkud z křoví sleduje pro něj nepochopitelné holčičí hry, ale říkal jsem si, že hostinský Jan tím cosi sleduje.

Pokud ano, já na to nepřišel. Strávil jsem na v tom světě „jiné víry“ skoro hodinu, než jsem musel s trochou lítosti konstatovat, že je to opravdu jen a jen sbírka nesmyslů. Takových, že jim nemůžete porozumět, nemůžete je pochopit, nemůžete je ani pořádně vyvrátit, těm se opravdu dá jen věřit. (A jako pohádka to zase jaksi trpí absencí jakékoliv dějové linky. )

Včera jsem musel autem na otočku do Brna a protože teď už máme z „poslední osvětlené zatáčky před Vídní“ protaženou tzv. dálnici až sem, do „ocelového srdce republiky“, je čas v autě dumat. Kolem samá solární elektrárna, takže jsem pustil dumání na volnoběh a za chvilku se mi na obrázku dnešní společnosti, žijící v České kotlince i v okolí začaly jevit nejasné linie, které rozdělují lidičky do názorových skupin. Jdou přes sebe, někdy spolu souvisí, někdy vůbec. Vybral jsem si linie antisemitské, antiislámské, ateistické a obecně xenofobní. Nebojte se, nezahrnu vás teď seznamem literatury, kterou by měl „každý průměrně vzdělaný štamgast znát“, zkusím podumat jen tak selsky, bez vzdělání. (Ostatně – jak jinak, když já...)

Dá se se slušnou pravděpodobností konstatovat, že čím prostší povaha, tím větší strach z nového, nepochopitelného, nepojmenovaného. Když něčemu nerozumím, hned za tím hledám „světové spiknutí“. Nebo vesmírné síly. Málokdo si dokáže říct – no dobře, tak tomu ještě nerozumíme, budeme ale dumat dál, snad to časem pochopíme. Ba ne. Většina se chytí nějaké jednoduché teorie o „chemitrails“, rozvíjí teorie o tom, jak vlastně nám to ti Emzáci vyrábějí ty agrosymboly čili kola v obilí a už si nepoloží základní otázku: Proč by to vlastně měli dělat?

I teorie o „dutozemi“ je snahou nějak zmenšit, zlidštit nepředstavitelně obrovský vesmír a uzavřít jej do „představitelně“ velké koule. Četl jsem se zájmem, jak neuvěřitelně složité způsoby obhájci dutozemě vymýšlejí, aby aspoň trochu souhlasily běžné jevy kolem nás s jejich „dutými“ předpoklady. Možná i sebevražedné útoky podporované islámskými imámy a islámem vůbec jsou pro tyto lidičky natolik nepochopitelné, že musí nutně vymýšlet teorie o panžidovském spiknutí a největším pojišťovacím podvodu všech dob, když „alternativně“ uvažují o tragedii 11. září 2001. Nemám lepší informace než oni alternativci, nebyl jsem u toho, ani jsem tam neměl nějaké známé. Ale jakožto člověk zvyklý profesně manipulovat s lidmi si uvědomuji falešnost některých argumentů a z toho indukcí usuzuji na nedůvěryhodnost i těch ostatních.

Příklad: Letadlo, které tehdy narazilo do Pentagonu muselo nutně proletět zorným polem jedné z bezpečnostních kamer snímajících situaci na parkovišti před Pentagoem. Ale na záznamu z kamery žádné letadlo není! A protože se našlo málo trosek z letadla, váhově snad jen 30%, závěr pochybovačů zní: O žádné letadlo se nejednalo, Pentagon byl podminován CIA a odpálen jen proto, aby se našla pádná záminka pro eskalaci vojenských operací USA v arabských zemích. Trosky letadla byla na zbořenistě dopravena až následující noci při střídání hasičských sborů. (Co se stalo s uneseným letadlem už tahle teorie jaksi neřeší....)

K totálním zpochybnění této teorie stačí jeden jediný fakt, který je navíc uveden přímo v článku: ...kamera snímá parkoviště ve dne v noci frekvencí 12 snímků za minutu... Při odhadovaném úhlu kamery, vzdálenosti, rychlosti a délce letadla by na průlet zorným polem bohatě stačilo 0,6“. Takže pravděpodobnost zaznamenání letadla je 0,6/5= 12%. Letadlo mělo téměř celých 4,4“ na to, aby přeletělo přes zorné pole kamery a na záznamu z něj nezůstala ani šmouha - a na následujícím snímku už byl vidět jen odlesk výbuchu na sklech parkujících automobilů. Což argument s neexistencí obrazu letadla na kamerovém záznamu zcela zpochybňuje – na tom faktu není nic divného. A tak je to s ledasčím.

Ale co druhý konec spektra, lidé vysoce vzdělaní? Ti někdy trpí jinou nemocí – mesiášstvím. Vyberou si nějaký životní postoj, který pak zastávají hlava nehlava, bez ohledu na měnící se poměry sil ve světě domnívají se, že je jejich inteligence nezradí, že vždy budou nad věcí. Lidé jsou si rovni, například. A budou obhajovat i Hani Ramadana, ředitele Islámského centra v Ženevě, který na adresu muslimské ženy, odsouzené za cizoložství k ukamenování prohlásil: „Kamenování má odstrašující účinek. Ukamenovat ji je správné, protože byla odsouzena za cizoložství a vraždu.“ V diskuzi pod článkem, který rovněž plně obhajuje právo imáma pronášet veřejně a oficiálně takové myšleny mimo jiné stojí tato slova: "Mohl byste, prosím, doložit nějakou citací nebo odkazem, jak pan Hani Ramadan tento humánní čin pro svůj odstrašující účinek schvaluje?" To píše S. Netzer. K sakru: "...ukamenovat ji je správné..." řekl přece Hani Ramadan. Toto tedy není „schvalování“? A takhle neuvěřitelně hloupě a scholasticky tito vzdělanci často až „do krve“ obhajují svůj postoj. On přece výslovně neřekl, že to schvaluje! Vskutku – neřekl.

Ovšem na druhé straně (a zase se mi tu plete ten mlíkař z Anatěvky) kdyby „někdo“ „něco“ takto veřejně prohlásil o Arabech, Turcích nebo Cikánech, jako že „schvaluje pogromy“ či cosi podobného, dovedu si představit mediální superbouři, kterou by vzápětí rozpoutali ti „píšící intoši“, kteří mají přístup ke klávesnicím a mikrofonům, které vedou do širého světa většinových médií. Odsoudit, umlčet, potrestat, zavřít, zlikvidovat! by znělo ze všech možných stran. Ovšem s jednou, zato podstatnou výjimkou: Pokud by to byl politik z muslimského nebo jen arabského světa, byl by klid. Přímo tichoučko. Protože bouře by neměla smyslu – „arabáčci“ by se nám jen smáli, jak se zbytečně rozčilujeme. Jejich zaměstnavatel by totiž nebyl tlačen, jako ten náš, „všeevropský“ k tomu, aby zmíněného přestupníka ihned propustil, jinak že nebudou objednávky na reklamy. Že nebude politická podpora. Nebyl by zesměšňován a vláčen spřízněnými médii až do ztracena. Tak je to, na můj vkus až příliš často s intelektuály. A to nevzpomínám genderovou rovnost, sexuální „harašení“, práva zvířat, obnovitelné zdroje a „global warning“. Každý mi dokola vysvětluje svoji pravdu, omílá svoji modlitbičku, mantru. Každý den, celý rok, od rána do večera a i potom.

Kašlu na to. Mám přece svůj názor, svůj, byť primitivní rozum a myslím si tedy svoje. Ovšem na druhou stranu (Ty, Tovje, drž už tu svoji klapačku!), cizí názory na jednoho působí, ať jim věří nebo ne. To je to „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Tu podvědomě, tu podprahově. Ale hlavně pořád. Je neděle, mám (to je k neuvěření!) volno, můžu se zamyslet, co se mi vlastně to okolí snaží dopravit do mozku.

Vida – politika. Ti, co jsme zvolili, nejsou ti praví. Zase jsme udělali chybu. Styďme se. Příště ji uděláme zas!

Dále: kdo zpátečnicky trvá na dodržování obecných pravidel, třeba v chování k ženám je primitivní macho. Ženy jsou přece rovnoprávné, když je pustíte do dveří jako první, cítí se být podceňovány. To ony přece rodí, kojí, vychovávají. Chlap je tu jenom na tu chvilku oplodnění, pak už může vydělávat peníze, k ničemu jinému se nehodí. Stejně jich vydělá příliš málo. V případě úspěšných žen se věta mění na: ...pak se už může starat o domácnost. Na vydělávaní peněz jsem tu já. Já rozhodnu!

Aha a mám tu dvě mladé holky z předvčerejší noční tramvaje. Dvě štíhlé, načančané a hlučné depešačky s přiměřeným doprovodem jedou pokořit Stodolní. Ten nadrozměrný stařík ale sedí nevhod – volná místa k sezení jsou jen předním a za ním. Měl by být ten šedivec trochu dovtipnější a jít si sednout jinam - jak se máme přes něj překřikovat když si budeme muset něco urgentně sdělit? Přece mu to nebudu muset říkat... Vypadá dost nerudně... Aha, tak on si asi jinam nesedne. Kašle na nás. No tak co, půjdeme jinam my a naši „ochránci“... Ti staří ale jsou tak protivní....

Když jsem včera ráno vyšel z domu, opět jsem si všimnu mosazné destičky, zasazené v dlažbě. (Po Ostravě jich je spousta). Paní ta a ta, židovka, narodila se dne... v... a byla nacisty umučena v... dne... Je pěkné, že si na ni někdo vzpomněl. Koupím si noviny. Na první stránce ateliérová fotka mladé holky. Vypadá jako Židovka. Ano, nestihla si vyzvednout svou fotografii v roce 1942... Transport... ...už se nevrátila. Druhá strana Lidovek : Děti hledají své ztracené sousedy…...Pradědečkův deník ve stínu žluté hvězdy... ... Spolužák nalezený díky Bar micva svého vnuka... No je pěkné, že se o to zajímáme. Nakonec: Židé hitlerovské běsnění odnesli málem nejvíc... ...ale sakra, to už je fakt dlouho... ...a kromě Židů neumřel nikdo víc? Kdysi do nás pumpovali, že za nás umřeli hlavně sovětští vojáci...

Další dny to budou zase Romové a Cikáni, pak 4% -ní, genderová rovnoprávnost, xenofobie nás, zapšklých Středoevropanů, islám není militantní náboženství, je třeba ctít zvyky našich hostů, právo šaríja musíme respektovat i v Evropě...

Musím opravdu to všechno poslouchat a číst? Neměl jsem a nemám problém s gayi – postupně u mě pracovali dva, povídali jsme si svobodně, i na vtipy o „buzerantech“ došlo, s tím druhým jsme dodnes dobří přátelé. Říkám mu „vznešený knihovníku“ a on mě zásobuje výbornými knihami, takže nemusím číst ty horší. Hospoda, kde chodívám dojednávat své „obchodní záležitosti“ je „gay-podnik“. Mám tam svou osobní skleničku. A oslovují mě tam jménem. Občasný štamgast. Ale proč mi pořád někdo podhazuje, že musím homosexuály adorovat? Že prý sou stejní jako my? Ne, nejsou stejní, jsou jiní, v posteli mají raději kluky. No a co? Znamená to, že jsou lepší než my ostatní, kteří se miliskujme radši s holkama? Mám se snad zout?

Když se bude Rom chovat stejně jako průměrný gadžo, ani si v létě nevšimnu, že má jinou barvu kůže. A v zimě mi to bude srdečně jedno. Ale proč má mít cestičku permanentně umetenou? Pozitivní diskriminace. Ale „Běžný Rom“ přece nechce být stejný jako nějaký gadžo. Chce jenom svobodu a peníze. Zazpívat si, zakouřit, popít, děti zplodit. Nepotřebuje přece práci nebo nějaké povinnosti. Ani majetek. To je dobré tak leda pro ty bílé huby.

Učil jsem se hrát na pianino, které zbylo po Židech, odtransportovaných za II. světové do nenávratna. Chtěli si u dědy klavír schovat, než ty zlé časy přejdou a oni se vrátí z toho nesmyslného „Koncentracions Lager“. Ještě několik let po válce se pokoušel děda někomu to pianino vrátit. Nebylo ale komu. Tak jsem se na něm naučil hrát já, sestra, můj syn a její dcera. Ten „posmrtný dar“ židovských sousedů udělal v naší rodině moc a moc dobrého.

Pracoval jsem, pracuji a zdá se že budu pracovat se židy rodem, vyznáním nebo aspoň stylem života. Či, jak tu někdo řekl, údělem. Nikdy mi na tom nepřipadlo nic divného. Jim, zdá se, taky ne. Mladá židovská baletka mě v Itálii učila smlouvat. A naučila. (Nakonec si vzala někoho jiného...) Najednou se tu ale začíná vydělovat z populace jakási „židovskost“, adoruje se, „vysvětluje“. Může to vést jenom tam, kam vedl náš kdysi přepečlivě „regulovaný vztah“ k sovětskému Rusku. Po „sametce“ bylo vyloučeno dávat nějakou ruskou hru. Čechov, klasik nejklasičtější nedokázal naplnit hlediště ani ze čtvrtiny. Ani ruskou operu lidé nenavštěvovali. Ne z protestu. Jen prostě proto, že toho „ruského“ a sovětského“ měli násilím „natlačeno do hlavy“ tolik, že jim to už „hlava nebrala“. Neboli – chceš-li někoho v očích ostatních znevýhodnit, dej mu nezasloužená privilegia.

Ruské opery a ruská klasika, o baletu ani nemluvě, se po dvaceti letech po sametu dostaly tam, kam patří. Do světových špiček. A nám, starým, bylo zcela „názorně“ dokázáno, že Rusové jsou moc fajn lidi, výborní kumštýři a dobří sousedé v domě. Mluvím o jednotlivcích, ne o Rusku. A že se mezi Rusy, Ukrajinci a Bělorusy vyskytuje +/- stejné procento hovad, nemakačenků a podvodníků, jako mezi ostatní populaci v české kotlince.

A tak dále, a tak podobně. Každého z nás se leckteří pokoušejí kontinuálně zmanipulovat „k obrazu svému“ a je naší povinností se tomu účinně bránit. Tedy pokud si chceme ponechat vlastní názor. Myslím, že uvědoměním si manipulace její vliv do značné míry eliminujeme.

(A budeme snad moci včas odhalit, zda král má nebo nemá spodky.)

(Zasláno 31. 10. 2010)