Děkujeme, odcházíte

"Vy jste zlatej, pane kolego," řekla mi dneska do telefonu jedna kolegyně, které jsem - už asi naposledy - poradil, jak to zaonačit s vydáním nového řídicího dokumentu, když se příslušná aplikace začíná chovat zlobivě. "Moc vám děkujeme, pane inženýre", řekla mi právě před čtyřmi týdny paní ředitelka našeho úseku.



Pozvala si mne na to do svého kanclu. Už tam seděl můj šéf, který přijel z Plzně, a taky hoch z Lidských zdrojů. Na stole plála svíčka - ve svícnu, mimo adventní věnec. Pravil jsem: "Jé, máte to tu hezké." Zmínil jsem, že začal advent a skončila chanuka. "Kdo jiný by to měl vědět lépe než vy, pane inženýre," usmála se paní ředitelka a pak jsme začali projednávat záležitost. Záležitostí bylo vydání dokumentu Organizační změny ve společnosti. To není problém - takových jsem už za uplynulých šest let vydal desítky.

Až pak jsem pochopil, že záležitostí není vydání dokumentu, ale jeho obsah - přesněji řečeno ta jeho část, která ruší mé pracovní místo. Skupina zeštíhluje, šetří se náklady, abychom mohli státu doručit štědré dividendy i při nižších výnosech. Tak dobře jsem zavedl systém vydávání řídicích dokumentů, že to teď půjde už skoro samo...

Hoch z LZ mi předestřel benefity, jakých se mi dostane. Zvážil jsem je, a do týdne podepsal dohodu o odchodu. Mohl jsem čekat do konce února a čerpat jiné benefity - ale ukázalo se, že lepší je skončit ještě letos. Jediná potíž byla, že vpodstatě se musela práce za tři měsíce stihnout za čtyři tejdny. Ukázalo se, jak bylo vhodné, že jsem všechnu svou práci dělal na společném disku...

A dneska jsem ji dokončil. V osmi paré jsou připraveny archiválie do archivu, v desíti paré pak platné dokumenty do registratury. Několik metráků kopií jsem rozdrtil ve skartovačce - po pěti papírech max, několik tun běžného kancelářského odpadu jsem roztřídil do tříděného sběru, něco jsem vyhodil do košů. Na zítřek, tedy poslední den, mi zbývá už jen zabalit osobní věci. Květináč s kytkou, odborné časopisy, hrnečky, čaje, různé certifikáty a poznámky ze školení, pingvina s houpací hlavičkou pro štěstí...

Vymyslel jsem, jak to může ve firmě fungovat dále beze mě, dojednal to na všech stranách. Několik lidí bude mít víc práce. Sestavil jsem časový plán postupného předávání pravomocí - a ono to zafungovalo. Stal jsem se manažerem vlastního odchodu.

Zítra přijde technik, sebere telefonní přístroj, počítač a monitor - to už jsou poslední věci, které ještě zbývají k předání. No a pak klíče a vstupní karta - ty dám zřejmě asistentce/sekretářce. Moc lidí v baráku mezi svátky není.

Hoch z LZ mě laskavě upozornil, že už budu mít nárok na předčasný důchod. Odvětil jsem, že předčasný důchod pro sebe ještě považuji za poněkud předčasný. Sociální síť hodlám použít jako trampolínu ke skoku do další profese - chtěl bych svoje písání zprofesionalizovat v nějakém médiu. (I když vím o přetlaku nabídek, i ze strany skutečných profesionálů. Šéfredaktor novinek.cz například rovněž hledá flek, jak jsem zjistil na webu. Kolega auditor bude od začátku března rovněž nezaměstnaný, jak mi řekl v hospodě.) Zatím jsem si pořídil jako rekvalifikaci třikrát pět týdnů angličtiny, po nichž se z úrovně Pokročilý 1 hodlám přesunout do levelu Pokročilý 3. Větší část kurzu zaplatí firma...

O takovýchle osobních věcech se prý na internet nemá psát. Však jsem dosud ani nepsal nějak. Avšak zítra končím další životní etapu, teprve své třetí zaměstnání. Byli na mne ve Skupině ČEZ hodní, já zase pro ni nikoli jen "poctivě", avšak "tvrdě" pracoval (prostě jsem byl pracovitý - "hardworking":). A kam jinam psát osobní věci než na osobní blog? Zejména když tyto osobní věci velice ovlivňují podmínky psaní. Před Vánocemi jsem chodil z práce až v osm večer, to se pak těžko píšou nějaké hlubokomyslné úvahy. Ještěže mám za těch už skoro  čtrnáct let na Psu napsáno. No a o čem jiném budu psát dále, než o návštěvě na pracáku, anglickém kurzu a mých budoucích úspěších v novém povolání?

Už se těším!
\ :-)

Psáno v Praze dne 27. prosince 2010