ZASLÁNO: Děkujeme odejdeme, aneb už aby to bylo, říkám já

(Autor: drak)

V posledních několika měsících, a zejména tedy v posledních dnech, si prostě nelze nevšimnout, že naše opozice, respektive levice obecně, obchází de facto výsledky posledních parlamentních voleb a pomocí rozličných nátlakových akcí, se snaží vynutit si na vládnoucí koalici více prostoru pro její volební program, tedy bezbřehý populismus řeckého typu a další lehkomyslné utrácení a zadlužování, nežli jí podle výsledku parlamentních voleb náleželo. Odborové centrály, ať už ty ze Žižkova, nebo ty lékařské jsou jakousi kombinací mezi prodlouženou rukou levice a jejím nátlakovým prostředkem. Naše odbory jsou zpolitizovány mnohem víc, nežli by se na odbory slušelo.


Pokusím-li se krátce shrnout výsledek našeho vývoje po listopadu 1989, tak výsledkem je, že v našem státě hodně věcí nefunguje tak, jak by mělo. Ať už je to policie a justice, nebo zdravotnictví. Když už jsme u toho zdravotnictví, tak nevím, zda jsem to spočítal dobře, ale vystřídalo se nám tu za 21 let 17 ministrů zdravotnictví. To je zhruba spotřeba jednoho ministra asi na rok a čtvrt. To rozhodně není ani běžné, ani normální a za těchto okolností je nesmysl očekávat, že z ministerstva zdravotnictví "vypadne" cokoliv smysluplného, je div, že vůbec funguje.

Předešlu, že nejsem "modrý pionýr", tedy nemám mozek zazkratovaný na tom, že věci se mají řešit jen a pouze liberálně a cokoliv jiného, je zavrženíhodné. Někdy je správné řídit se liberálními principy a jindy je naopak smysluplné mít státní monopol s regulací cen ze strany státu. Je dobré umět to od sebe rozeznat. Myslím si, že věci se mají řešit především tak, aby se pro ně našla širší shoda, která umožní řešit věci bez onoho lítání od pangejtu k pangejtu, když se zrovna vychýlí volební výsledky ve prospěch té, či oné
strany.

Problém, jako je transformace zdravotnictví, by se měl řešit tak, že, se sejdou všechny zainteresované strany, tedy:

* politici, konkrétně vláda spolu s opozicí;

* odborná veřejnost ze státního i soukromého sektoru;

* představitelé konsumentů služeb či zboží, v daném případě tedy např. představitelé svazu pacientů.

Ti všichni by měli společně dohodnout jakýsi základní rámec, ve kterém se věc bude nadále řešit a dojít tak vlastně k tomu, aby se stanovily jasné požadavky, podle kterých se bude tvořit konkrétní paragrafové znění oné reformy.

Aktuálně, naše zdravotnictví následkem toho, že se ho po listopadu 1989 dosud nepodařilo zreformovat tak, aby přestalo být převážně socialistické, plýtvavé a neefektivní, ustrnulo co se jeho transformace týče, kdesi na půl cestě, v jakémsi ne zcela definovaném stavu. Jeho státem vlastněná socialistiká část, funguje podobně jako celý stát, tedy například:

* nakupuje techniku, kterou nepotřebuje;

* služby poptávané a objednávané státem vlastněnými subjekty, bývají  předraženy zhruba o 20 - 30% oproti cenám, běžným na trhu.

Privátní subjekty působící ve zdravotnictví se často uchylují k vykazování úkonů, které se nestaly, stimulováni farmaceuty předepisují léky, které nikdo nepotřebuje, nebo předepisují zbytečně drahé léky.

Za strany státu nám chybí efinice standardu hrazených služeb a možnost si připlatit za ty ostatní, ne buď vzít standard zdarma, a cokoliv jiného za plnou cenu, tedy ne za doplatek, to mi mimochdem přijde hodně jako hodně ujeté.

Problémů, které se v tom zdravotnictví za těch více než 20 let nahromadily, je hodně, nelze je všechny ani vyjmenovat, ale šichni tak zhruba víme, že na jedné straně je to černá díra, v které mizí spousta peněz za:

* zbytečnou, mnohdy i několikanásbně pořízenou techniku;

* za předražené dodávky zboží a služeb;

* za zbytečně pořízená léčiva.

Tolik zhruba, co se týče toho státního sektoru.

U toho soukromého to jsou zase úniky prostředků za zbytečně pořízená léčiva, či zbytečně drahá léčiva nebo třeba za úkony provedené jen virtuálně. Takový ten duch, že kdo nekrade okrádá rodinu, tak ten je v nás obávám se, zakořeněn silně a hluboko zároveň.

České zdravotnictví, jako by inklinovalo k vytváření jakýchsi "mafií". Prvou z nich je ta oborová, tedy ČLK a tou druhou je pro změnu odborová, tedy např. LOK. Kdykoliv se na české politické scéně objevil třeba i jen lehoučký náznak, že by na ministerstvu zdravotnictví chtěli něco ve ve zdravotnictví změnit, či reformovat cosi, byť jen trochu podstatného, vždy tyto lékařské mafie spolu se sdělovacími prostředky rozpoutali doslova peklo na zemi celkem snando a rychle donutili odvážného ministra té, či oné vlády buď těch bláhovostí zanechat, nebo rovnou odstoupit. Podle počtu polistopadových ministrů zdravotnictví se dá poměrně spolehlivě dovodit i počet neúspěšných pokusů o změny v našem zdravotnictví. Pakliže se tedy oněm lékařským odborovým mafiím nelíbí něco na současném stavu našeho zdravotnictví, třeba zrovna ty platy těch nemocničních lékařů, měla by se jejich členská základna rovnou zamyslet sama nad sebou a připustit si, že na tom současném stavu, který se jí nelíbi má svůj velký a nezanedbatelný podíl viny. To, co nám předvádí v médiích současné oborové o odborové lékařské mafie během posledního měsíce, je eufemisticky vzato nátlak na vládu, který je daleko za hranicí morálky a vkusu, a rozhodně není od věci nazvat to vydíráním. Sprostým vydíráním, bych to nazval i proto, že jsem ze strany lékařských mafií nezaznamenal pokusy vyřešit věci nejdříve smírně a u jednacího stolu, pakliže to nikam nevedlo, tak tedy stávkovat řekněme symbolicky a mírně a nepomůže-li ani to, uchýlit se i k nečemu rasantnějšímu, jako je tato akce, prostě nejdříve nic a potom bubnová palba jako za první světové. S ohledem na stav státních financí, všichni víme, že musíme šetřit, ale protože se to nelíbí policajtům, hasičům a doktorům tak šetřit budou jen někteří, ti blbí, ti prasečí rypáci, a ti chytří, tedy policajti, hasiči, státní ouřadové a doktoři, tak ti ne, ti ještě dostanou přidáno. Není to úžasné? Nemohu si pomoci, ale momentálně mi to chování těch lékařských mafií a mnohých jednotlivých lékařů připomíná ono všeobecně známé řvaní nevychovaného fracka v samoobsluze, protože mu odmítli koupit lízátko. U toho fracka je naděje, že ho třeba ještě vychovají, nebo že z toho vyroste, u těch lékařů a jejich mafií už asi není ani ta naděje. Být lékařem není jen povolání, to je také poslání, ale obávám se, že to aktérům oné akce už nic neříká.

Možná, že je to všechno ještě trochu jinak, tak, že tabulky, podle kterých se plánují a obsazují místa v nemocnicích, jsou už poněkud zastaralé. V lékařské vědě došlo k vývoji a posunu a spousta zákroků, které se dříve daly provádět jen a pouze při pobytu v nemocnici, se dnes dá provádět ambulantně, takže část lůžkových oddělení by šlo prostě zrušit a místo nich zřídit ambulance. Hovořilo se o tom například v pořadu Máte slovo, Michaely Jílkové. Vím-li o tom já, vědí to ti lékaři tím spíš a proto možná tolik "tlačí na pilu", aby se těch platů domohli dříve, než si někdo stihne uvědomit, že by se to vlastně celé dalo vyřešit jinak, úsporněji a efektivněji a tedy dřív, než se začnou některá ta nemocniční oddělení rušit a místo nich zřizovat ambulance.

Myslím, že vláda by se neměla nechat vydírat. Naopak by měla vzniklou situaci využít k tomu, že se rychleji podvolí onomu tlaku na přechod od lůžkové péče k té ambulantní a tam, kde jí aktéři stávky vyloženě "nahráli na smeč", prostě lůžková oddělení zruší a ani nebude muset vyplácet odstupné, což by jinak musela. Dokonce by se možná ani nemusely zřizovat ty ambulance v rámci nemocnic, stačilo by jen lékařům pronajmout prostory v nemocnici, a o zbytek, včetně smlouvy s pojišťovnou ať už se starají sami. Začnou-li sekonečně starat sami o sebe a nebudou-li to vyžadovat od jiných (státu), bude jim to jen ku prospěchu.

Abych nebyl za nepřejícného, já lékařům ty slušné platy přeji, přeji jim je z celého srdce, ale měli by si uvědomit, že nejdříve musíme mít dostatečně výkonnou ekonomiku, z té se pak dostanou peníze do zdravotního systému a když se toho cca 20 - 40% dílem nerozkrade a dílem nevyplýtvá na zbytné věci až vysloveně pitomosti, tak jim na ně možná časem zbyde i dostatek peněz. Ty jejich platy by ale měly být výsledkem jejich usilovné a kvalitní práce, a ne výsledkem hanebného vydírání nás všech, protřednictvím vlády, to by pak už cosi nebylo v pořádku.