Šaman pro dnešek opisuje z tehdejšího Rudého práva některé články týkající se dodnes neobjasněné smrti Jana Masaryka:
********************************************
RUDÉ PRÁVO, ve čvrtek 11. III. 1948, V. vydání:
K tragickému skonu ministra zahraničních věcí dr. Jana Masaryka předsednictvo vlády oznamuje:
Dne 10. března 1948 v časných hodinách ranních skončil dobrovolně svůj život, naplněný prací pro vlast a národ, ministr zahraničních věcí dr. h.c. Jan Masaryk.
V důsledku své nemoci, spojené s nespavostí, rozhodl se, pravděpodobně v okamžiku nervové poruchy, k zakončení života skokem s okna svého úředního bytu na nádvoří Černínského paláce.
Den před svým tragickým skonem a též ve večerních hodinách ministr J. Masaryk nejevil známky duševní sklíčenosti, nýbrž naopak byl pln životní aktivity a obvyklého svého optimismu. Podrobné šetření se provádí.
____________________________________________________
Ministr vnitra V. Nosek ke skonu Jana Masaryka
Po zahájení plenární schůze sněmovny přednesl ministr vnitra V. Nosek smuteční projev, který vyslechla sněmovna stojíc. Jeho projev uvádíme v doslovném znění. Po projevu přerušil předseda ÚNS schůzi na znamení smutku na pět minut.
S hlubokým smutkem v srdci předstupuji dnes před slavnou sněmovnu, abych, plně své povinnosti jako ministr vnitra, oznámil truchlivou zprávu, že ministr zahraničních věcí dr. h.c. Jan Masaryk není již mezi námi živými a že v oktávu 98. narozenin svého velkého otce, presidenta Osvoboditele, k zármutku celého národa Čechů a Slováků, své rodiny i všech svých slovanských bratří a přátel ukončil dobrovolně svůj život.
Život plný práce pro národ a stát i pro blaho pracujícího lidu.
Ministr Masaryk, o kterém mohu jistě prohlásit, že v našem národě neměl nepřátel, svým nedávným výrokem, že jde vždycky s lidem, vyjádřil jen to, čeho si byl pracující lid vědom a proč jej miloval.
Na základě prvních výsledků zahájeného šetření mohu již řci, že jde o dobrovolnou smrt za těchto okolností:
Ještě včera odpoledne se zúčastnil slavnostního přijetí pana polského velvyslance Olszewského u pana presidenta republiky v Sezimově Ústí. Jak známo, bylo toto přijetí velmi srdečné. Jak mně sdělil kancléř presidenta republiky dr. Smutný, zdržel se ministr Masaryk ještě po ukončení přijetí v přátelské a srdečné společnosti u pana presidenta, odkud pak odjel zjevně ve spokojené náladě.
V důsledku zhoršující se nemoci nastala v noci u ministra Masaryka nervová krise.
Bylo zjištěno, že v posledních dnech trpěl nespavostí a podle zanechaného množství nedopalků z cigaret lze usuzovat, že tomu tak bylo i této noci.
Kolem 6. hod. ranní nastalo u ministra Masaryka vyvrcholení, dostavením se prudké ranní deprese, která se stupňovala až do náhlého pominutí smyslů.
Mezi zanechanými věcmi, kterými se obíral této poslední noci, jsou i telegramy bývalých přátel z Anglie a Ameriky, obsahující výtky a zklamání nad jeho mužným a vlasteneckým postojem ve dnech vládní krise.
To vše společně vedlo k tomu, že v nekontrolovatelném duševním stavu dnes kolem 6. hodiny ranní se odebral z ložnice do sousední koupelny, z jejíhož okna vyskočil na nádvoří Černínského paláce, kde asi za půl hodiny byl nalezen již mrtev.
Další vyšetřování, jakož i soudní pitva se provádí.
Slavná sněmovno! Dámy a pánové! S ministrem Janem Masarykem odchází z našeho politického života a řekl bych i lidského života osobnost, se kterou jsou spjaty dějiny našich národů, jejich dvou zápasů za svobodu i za novou, lepší a spravedlivější společnost. V Janu Masarykovi ztrácí celé lidstvo velikého bojovníka za spolupráci mírumilovných národů a Československá republika svého stálého, všeobecně uznávaného a oblíbeného představitele naší zahraniční politiky.
Jan Masaryk patřil celému našemu lidu, měl ho rád a lid měl rád jeho. Právě proto v nedávných dnech se postavil tak bez váhání a bez výhrad za hlas a vůli naší lidové demokracie. Stal se proto předmětem záštiplných útoků na západě. Byl zahraniční reakcí bezohledně napadán a štván za to, že zůstal věren svému národu, své vlasti, svému lidu.
Tím bolestněji pociťujeme jeho ztrátu a zachováme mu čestnou a věčnou památku.
Odešel dobrý člověk a hluboce se klaním jeho památce.
____________________________________________________
OHLAS DNE
Tučné nadpisy prolhaného západního reakčního tisku, ohlašující kupy mrtvých na pražských ulicích a »vlnu nejhoršího teroru« ovládajícího Československo, byly jen začátkem rozsáhlé nenávistné kampaně, jejíž obětí se stal i čs. ministr zahraničí Jan Masaryk.
Není osobnosti, věrné demokratickým ideálům, není morální hodnoty, kterou by zarytí nepřátelé lidově demokratického řádu v zahraničí nezatáhli do špíny, kterou by nezahrnuli nejnižšími urážkami a pomluvami.
Jana Masaryka štvali až k smrti.
Christopher Buckley, »zvláštní zpravodaj« londýnského reakčního »Daily Telegraphu« napsal 26. února 1948:
»12 ze 24 členů vlády jsou komunisté. Alespoň polovina zbytku je nástrojem komunistů. Jan Masaryk, v ministerstvu zahraničí, zůstává jako jakási tragická připomínka tradice, kterou kdysi představovala jeho rodina«
Tentýž »Daily Telegraph« v úvodníku z 26. února 1948 píše doslova: »Skutečný charater této (čs.) vlády ukazuje posice Jana Masaryka. Podrželi ho jako zahraničního ministra, nepochybně pro propagační účely doma i za hranicemi, neboť má slavné jméno a okouzlující osobnost.«
Alex Lawrenson, jeden z největších lhářů, kteří se objevili jako »korespondenti« v Praze napsal dne 29. února do londýnských »Sunday Times«:
»Pokud jde o Jana Masaryka, je domnění, že president jej požádal, aby zůstal ve vládě pokud možná nejdéle... Avšak tak či onak, jeho prestiž již velmi značně poklesla.«
V úvaze Alastaira Forbesa ve skandálním londýnském nedělníku »Sunday Dispatch« z 29. února 1948 čteme:
»Fotografové a mikrofony zaznamenaly pro příští pokolení scény, jak politický dědic Tomáše Masaryka předsedal zničení jednoho státu. Zatím Masarykův syn, tento politický flákač (»play boy«) přijal loutkový úřad v této vládě.«
V řadě těchto potencionálních vrahů nechybí ani notorický lord Vansittart, jeden z hlavních strůjců Mnichova a druhé světové války, který se odvážil napsat do »Sunday Pictorial« ze dne 28. m. m. pod nadpisem: »Opět Mnichov« hanebný článek proti československé demokracii, ve kterém čteme mimo jiné:
»Nedejte se oklamat žádnou kamufláží. Opět zanikla jedna svoboda. Neuzavírejte se této pravdě proto, že různě označené loutky byly nacpány do t. zv. Národní fronty - včetně Jana Masaryka (zajímalo by mne, co by tomu řekl jeho velký otec).«
A ještě v předvečer Masarykovy smrti, na studentské schůzi v Oxfordu, na které zástupce labouristických zrádců prohlásil o komunistech, že »lžou, podvádějí a vraždí«, řekl konzervativní britský poslanec Robert Boothby:
»Masarykovi přátelé mohou jen litovat, že spojil své jméno s tímto hnutím, které odsuzujeme.«
A francouzský týdeník »Une semaine dans le monde« nazývá čs. ministra zahraničí Jana Masaryka »cynickým fantastou«!
To jsou jen drobné výňatky ze snůšky lží a urážek, které do světa pustil celý propagační aparát západních imperialistů svou rozsáhlou rozhlasovou sítí, svými tisíci a desetitisíci deníků, týdeníků a ilustrovaných časopisů.
Tyto uveřejněné ničemnosti dávají jen tušit, co tento výkvět »demokratických« novinářů a politiků se odvážil napsat J. Masarykovi osobně v telegramech a dopisech.
Štvali-li Jana Masaryka až k smrti, neoddálili tím svůj vlastní konec. Neboť náš lid, po jehož boku Masaryk stál do posledního okamžiku, postaví svým konečným vítězstvím nad reakcí i Masarykovi ten nejkrásnější pomník.
Kamil Winter
[Šamanova poznámka: V únoru 1968, o pouhých 20 let později, tentýž soudruh jako šéfredaktor Televizních novin vedl zlomový rozhovor s Eduardem Goldstückerem, který se právě stal předsedou Svazu spisovatelů. Tento pořad se stal spouštěčem obrody masmédií, zejména Československé televize... Kamil Winter se tak stal svým působem svědkem obžaloby...]
____________________________________________________
Hlavní prostor na titulní stránce RP z 11. března 1948 však zabíral článek
Historický projev předsedy vlády Klementa Gotwalda v Ústavodárném národním shromáždění
AKČNÍ PROGRAM NOVÉ GOTTWALDOVY VLÁDY
Náš lid chce, aby jednou provždy se stalo skutkem, že všechna moc pochází z něho - z lidu
Další články v tomto čísle pak upřesňují, kdo jest v této době "lidem": "Oprávněnými mluvčími vůle československého lidu jsou nyní pro národní výbory akční výbory NF, v nichž je tento lid soustředěn...."
Opsáno a dopsáno v Praze dne 10. března 2008, 60 let po smrti Jana Masaryka, do internetového prostředí vrhnuto na obrazovkách Neviditelného psa 12. března 2008 u příležitosti 60. výročí otevřeného převzetí moci komunisty.
**************************************************
2011: Právě před 63 lety byl zabit československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Pravděpodobně šlo o vraždu, provedenou agenty sovětské NKVD, míní historik Jiří Pernes. Že v žádném případě nešlo o sebevraždu, dokládá i psychiatr a soudní znalec Cyril Höchsl.
Zde v hospůdce dávám i další odkazy na Šamanova svědectví o realitě komunismu, která se od roku 1998 objevovala na Neviditelném psu:
Svědkové obžaloby
Taková byla doba
Zločiny komunismu.
Žaluji!
Byly tu zdravotní a sociální jistoty solidní úrovně (Jistoty komunismu 4)
Nikdo se nemusel ptát, co mu hrozí zítra (Jistoty komunismu 3)
Vzdělání a kultura pro všechny (Jistoty komunismu 2)
Bezstarostné dětství (Jistoty komunismu 1)
Vítězný Únor stále nesmrdí
Vítězný Únor očima pamětníků
Episody trvající 42 let
Jak provádět očistu
21 komentářů:
Díky za vzpomínku, Šamane.
Díky za dokumentaci, Šamane. Ale stejně mí zůstává dojem, že kdyby tenkrát lidi nepodlehli nátlaku komunistů, kteří ten únorový puč připravili, tak by se byl nepovedl. Lidi se nechali nahnat do průvodů a do stávky, jednoduše proto, že jim to bylo nakázáno, zavřely se továrny a úřady a školy a všichni stávkovali de facto povinně. To byl štyl komunistů a levicových odborů i tady v sedmdesátých létech. Dělníci pražských továren se nechali nahnat do průvodu lidových dělnických milicí jako stádo, aniž by si uvědomili, oč jde. To vím z přímých svědectví účastníků. Nebyli všichni komunisti a nebyli pro zavedení diktatury proletariátu -věděli o tom tenkrát starou belu.
A nakonec i podání demise nekomunistických ministrů bylo ukvapené e nepromyšlené. Měli zůstat na svém místě a vytrvat.
Jenže to jsou úvahy "con il senno di poi" =
la facile saggezza di chi giudica a cose fatte snadná moudrost toho, kdo posuzuje věci, až když jsou skončené.
Jo to byly pozůstatky mentality ohýbání hřbetu z dob protektorátu a pak nehynoucí vděčnost Sovětskému svazu za osvobození!
A pak Československo mělo ve vedení KSČ Gottwalda a ne Tita.
Nejasné okolnosti kolem smrti Jana Masaryka se veřejně probírají už od roku 1968. Pitevní protokoly, kytička u jeho spánku, když byl vystaven v rakvi atd., atp. Vždy, když se nějaká teorie začíná rýsovat jako pravděpodobná objeví se "náhodou" nějaká nová svědectví, která ji zpochybní. A protože už je to strašně dávno - já to vím, jsem téměř přesně tak starý, jako ta dávná historie - pochybuji, že se kdy dobereme nezpochybnitelné pravdy.
Ale je to už celkem jedno. Je třeba žít dnešek, dneska reagovat na dnešní události. Spíše než ty staré fabulace mě popouzejí lži dnešní.
P.S: Co říkáte na ten krásný špek, který podhodil novinářům "Richelieu" Kalousek?
4 Informaci: Je to totéž, jako česky "Po bitvě každý frajtr generálem?"
A k tehdejším náladám: Táta říkal, že Vítězný únor asi nikdo nevítal, ale věřilo se často komunistům, že je v ČSR nějaká pátá kolona, která nás chce zavést do područí... ale nebylo jasné koho. pak to vzali komunisté pevn do rukou a bylo po úvahách kam to povede.
Ale táta chodil docela dobrovolně po nedělích "budovat socialismus" - na manuální brigády, když se začínala stavět Nová Huť Klementa Gottwalda v Kunčičkách. Dokonce i přesto, že se mu "díky" KSČ rozplynul jeho největší sen o tom, že jednou bude mít v Ostravě velkou patrovou prodejnu radiopřijímačů s předváděcím salónkem a opravnou. Říkal mi, že to byla taková divná doba.
Náš kriminalistický ústav po listopadu 1989 velmi přesvědčivě propočetl pomocí matematických modelů k tomu určených, že poloha těla, ve které byl Jan Masaryk nalezen a vzdálenost od zdi prokazují, že mu bylo z okna "pomoženo". Myslím, že tomuto tématu byl věnován i nějaký z dílů Meteoru. Myslím, že se Janu Masarykovi stalo osudným, že Stalin měl obavy, asi oprávněné, že by ještě bylo v jeho silách zvrátit poúnorový vývoj, což samozřejmě nehodlal dopustit a riskovat.
Samozřejmě, že se vždy najde nějaký bolševik, který to bude zpochybňovat, ale matematika je věc neukecatelná a objektivní, té já věřím, na rozdíl od těch prolhaných bolševiků. Samozřejmě, že jí aplikují lidé a ti se mohou mýlit a chybovat, ale provádělo se to pomocí modelů, podle kterých se dnes běžně vyšetřují, dokazují a prokazují vraždy a ten závěr byl navíc dost jednoznačný, skoro bez pochybností.
Nevím jak to v tom roce 1948 bylo, myslím, že bolševici se tenkrát svezli především na faktu, že před válkou nás Francouzi a Britové nechali na holičkách, obratně to přikrmovali propagandou, skutečný stav věcí v Rusku znal jen málokdo a tak se jim v tom 48 mém podařilo k moci dostat, pak už se jí drželi zuby nehty. Ona podpora od Stalina byla mohutná.
Ten kousek, co předvedl pan Kalousek byl přinejmenším poutavý a zajímavý. Jen si nejsem zcela jist, zda domyslel všechny následky, protože dráždit média je jako dráždit kobru bosou nohou, naše média se na něj dnes vrhla jako jeden muž, řekl bych že novinářská mafie je ještě horší než ta doktorská bílá. Třeba už ale nehodlá v dalších volbách kandidovat, nebo z toho zná nějakou cestu ven, o které my momentálně nevíme. Časem se to nepochybně nějak rozuzlí. Nicméně snaha médií ugrilovat ho zaživa je až hmatatelná.
Na rozdíl od té lékařské je možné se zbavit mafie novinářů nenakupováním jejich zboží tj. blábolů Balšínka , ČT, TV a spol. Zdarma rozdávané "mjetro" snad další redaktory ani nepotřebuje.
CEST.
EK:
To, o čem hovoříte, předpokládá koordinovanou aktivitu dostatečně velkého počtu domluvených rozumných bytostí. Obávám se, že takových prostě není dost. Navíc ČRo a ČT si platíme povinně už jenom proto, že tuto povinnost nám zakládá samotný fakt vlastnictví přijímače. To se na ty padouchy ani nemusíme dívat, nebo je poslouchat. V důsledku zvýšení DPH tady asi dojde k určitému zmenšení trhu pro tištěná média a zároveň k jeho přerozdělení. Pro některá z nich to asi bude fatální a obávám se, že zrovna Metro, to asi přežije. Na druhé straně si myslím, že se u nás nedostatečně využívá možnost elektronizace médií, tedy jejich migrace na internet, mobilní telefony a čtečky. Značnou část nákladů na tisk a distribuci totiž lze ušetřit přechodem na elektronickou formu a tím pádem se tou nižší cenou dá vyjít vstříc čtenářům. Doufám, že změna sazeb DPH k něčemu takovému přispěje, uvítal bych to. Pravda, budeme se muset postarat o lidi, kteří přijdou o práci u toho tisku a distribuce, ale věřím, že i to se časem uspokojivě vyřeší.
Komu prospěla tragická smrt J.Masaryka
Vyšetřování každého zločinu by mělo začínat klasickou otázkou „Cui bono“. Zeptejme se proto, komu prospěla tragická smrt J.Masaryka.
Víme, že neprospěla nám ani našemu lidu; Jan Masaryk, přes drobná zaváhání, šel s námi. Už jsem o tom psal : Podpořil rozhodné akce pres.Beneše na sbližování ČSR a SSSR, podpořil nás v boji proti zrádné pravici (viz např. Košický vládní program), rozhodně odmítl pokus o hrubé vměšování USA do našich vnitřních záležitostí (tzv. Marshallův plán). A v poslední bitvě stál neochvějně na naší straně.
(Všichni samozřejmě víme, že Vítězný únor nebyla žádná velká bitva; vyhráno bylo již 11.7.1947. Ze strany poražených vykořisťovatelských tříd šlo jen o operetní pokus o puč, a z naší strany o dočištění prostoru od zbytku nepřátel.)
Ano, Jan Masaryk se dokázal oprostit od stínu svého otce-slouhy vykořisťovatelů, a šel pevně s lidem a presidentem Benešem. Proč bychom někoho takového měli zneškodňovat ? To je přece směšná představa. My Češi přece nejsme žádní vrazi, žádní Němci.
Naopak – pád J.Masaryka pomohl našim nepřátelům, zahraničním i domácím. Němci, Američani a jiní podobní okamžitě spustili křik o „vraždě“ a „teroru“.
Takže : Cui bono ?
* * * * *
Jen pro ilustraci připomenu zarytého pravičáka P.Drtinu. Ten také „záhadně“ vypadl z okna své vily, ještě před smrtí J.Masaryka. A roky mu trvalo, než se přiznal k nezdařené sebevraždě.
Pravda vítězí !***Volte ČSSD a KSČM !
Vrácen dračí komentář, schlamstnutý nenasytným Plechovkou.
Draku, ano. Podstatnou část nákladů na knihu tvoří její "hmotné" náklady na výrobu. Mám rád knížky, kterými si mohu listovat, číst knihu na počítači je nepříjemné a o oči. Budoucností jsou nové zobrazovací metody, hlavně "elektronický" papír. Zvažuju koupi čtečky, ale ještě počkám, zatím mi nevyhovuje žádná. Ale budoucnost je jasná, patří čtečkám. Obraz bude neunavující a bude mít kvalitu tisku. Kapacitou dosáhnou velké knihovny a budou mít multimediální funkce. Bude několik standardních datových formátů. Bitvu očekávám na poli ochrany autorských práv a zabezpečení proti kopírování. Představa že budu mít kvalitní "barevnou" univerzálně použitelné zařízení s kapacitou velké knihovny mě naplňuje nadšením.
Co se smrti Jana Masaryka týče, já už celkem nepochybuji o tom, že byl zabit. Rozhodně ale netvrdím, že kolem toho kdo a proč ho zabil, je hodně nejasného. Z toho, co o tom vím, se ÚDV před nějakou dobou chystal vydat o tom publikaci, dnes už možná bude hotová, nevím, časem se tím budu zabývat a bude-li k sehnání, rozhodně si jí opatřím. Světlo by do věci mohlo vnést odtajnění ruských archivů, které se toho týkají, ale které zatím podléhají utajení. Je klidně možné, že ačkoliv Gottwald pokládal Masaryka za svého druhu poklad, tak Stalin mohl být odlišného názoru a zařídil to po svém, ale to už jsem v rovině spekulací, doložit to nejde.
Schumacheorovi:
Čtečku mám. Předesílám rovnou, že poměr cena/výkon rozhodně nebyl a dodnes není optimální, byť už je to o něco lepší, kdyby byl, tak už by to masové rozšíření čteček a elektronických publikací nastalo. Vzhledem k idiotskému pojetí ochrany autorských práv u čteček, které se prodávaly třeba od Kindlu či Amazonu a nešlo na na ně dát cokoliv jiného, než zakoupeného z e-shopu, jsem si tenkrát pořídil tu nejčínštější věc co šlo a která se podobnými nesmysly nezabývá, takže to byl Jinke - Hanlin. Funguje to celkem přijatelně, byť to má své mouchy, pohled na ten elektronický inkoust je rozhodně příjemný a rozhodně netahá za oči. Zatím, nemusíte-li si tu věc z nějakého racionálního důvodu pořizovat, je lépe ještě vyčkat. Chtělo by to rozhodně zlepšit rozlišení aspoň v šedé barvě ale samozřejmě, že ono by to nakonec chtělo tu barvu, tolik k technologii. Pak také odmítám, naskenuji-li si něco já sám osobně, aby mi nějaký idiot censuroval, zobrazení výsledků tohoto mého snažení, takže i na toto se bohužel při nákupu musí dát pozor, ale prý už se to lepší. Ono projeví-li zákazník dosti rozumu a pudu sebezáchovy, musí na to výrobce reagovat řekněme větší vstřícností zájmům zákazníka a ne jen svým vlastním a lobby držitelů autorských práv. Momentální potřebu netahat sebou kupy manuálů, nebo aspoň notebook mám vykrytu uspokojivě. I ten notebook už je lehčí a méně rozměrný, než cca 15 knih. Na kvalitní, barevné a univerzálně použitelné zařízení zatím čekám, doufám a věřím že se nakonec dočkáme.
Gottwald pokládal Masaryka za svého druhu poklad. Nepochybně. Role užitečného idiota se zhostil dokonale. Syn schopného a slavného otce, s rodovou zátěží po matce, zábavný společník leč lenoch a ochlasta a nakonec tragická postava.
Schumacherovi:
Na jedné straně byl Masaryk dost chytrý na to, aby si spočítal kam se ubere poválečný vývoj, na druhé straně už nebyl dost chytrý na to, aby se aspoň nevrátil z nějaké z cest do USA, na které jezdil. Proč? Že by vyletěl tím oknem ven právě proto, že se to chystal udělat? Nebo třeba jenom proto, že si Stalin myslel, že dříve či později to udělá? Je tu celkem dost otázek, na které nemám odpovědi a proto bych ho nerad odsuzoval. V každém případě jak říkáte, skončil jako postava z tragédie a myslím, že ani jeden z nás by takhle dopadnout nechtěl. Určitě bych si ale velice rád přečetl odpovědi aspoň na některé z těch otazníků kolem něho.
Draku, odpovědi nejspíš nedostaneme. Tvrdě hodnotím jeho roli v politice. Je mi ho líto, osobně to byl hodný člověk, nejspíš bychom si s ním v mnohém rozuměli. Ty jeho laskavé oči...Nějakým směrem mám k jeho rodině blízko. Ale jako politik, to byla tragédie. Připouštím možnost, že byl zavražděn a mám pro to i vysvětlení. Pro komunisty byl nepohodlný a nepoužitelný nejen pro své "západní kontakty" v jejich vládních plánech. Možnost, že by v budoucnu jako člen vlády emigroval, byla pro ně nepřijatelná. Zbavit se ho, jak plánovali u svých odpůrců, popravou či dlouholetým vězněním by bylo politicky velmi nebezpečné, už jen jeho postavení před soud. Vždyť byl synem zakladatele státu. Popravit Masaryka ? Je možné, že moskevské centrum nevázané jakýmkoli sentimentem uvažovalo pragmaticky dopředu, a že to byla jeho akce ve spojení se zdejšími agenty. Z toho logicky plyne, že nejvýhodnější bylo nechat Jana Masaryka "zasebevraždit".
Našla jsem na netu článek Iona Mihaila Pacepy, bývalého velitele tajných rumunských služeb a poradce Ceausesca, emigrovaného do USA, The Kremlins Killing Way, kde píše, že mu Ceauşescu svěřil jména státníků a politiků zavražděných KGB a těch, které měla mušce. Mezi nimi je i jméno Masaryka.
http://www.nationalreview.com/articles/219342/kremlins-killing-ways-ion-mihai-pacepa
V září 1947 pak byl udělán pokus o zavraždění Drtiny, Zenkla a Masaryka třaskavinou poslanou v krabičkách.
http://www.pyrosekce.unas.cz/ps/files/pribehy/krabickovy_atentat.pdf
Ale to snad víte.
Našla jsem také: http://www.ceskapolitika.cz/nazory/2004/akteri_smrti_Jana_Masaryka.htm
Pokud jde o odstoupení čs. vlády od Marshallova plánu po cestě čs. delegace do Moskvy 9.července 1947, dočítám se na stránkách Totalita, že hned ráno následujícícho dne po pohovoru se Stalinem, když Gottwald posílá spěšně telegram z Moskvy Širokému, se k prezidentu Benešovi odebral Clementis, aby dostal jeho souhlas k odmítnutí plánu. Jak se píše v článku, prezident té noci byl postižen záchvatem mrtvice, a "jestliže nebyl v naprostém bezvědomí, tak každopádně nemohl vnímat Clementisovu návštěvu, natož činit státnická rozhodnutí". Takže šlo vlastně o podvod se strany Clementise.
Napadá mě v této souvislosti otázka, neměl-li být prezident po dobu své nechopnosti rozhodovat o státních záležitostech nahrazen ve své funkci zástupcem, jak stanoví každá ústava? Bylo úkolem lékařů informovat vládu a parlament o zdravotním stavu prezidenta. A mělo být přikročeno k dosazení zástupce do funkce. Cožpak si to tehdy nikdo neuvědomil?
Ani vláda na svém zasedání ráno 10. července nebyla v plném složení. "byla sice usnášeníschopná, ale osm ministrů z 26 na zasedání chybělo: Gottwald, Masaryk a Drtina byli v Moskvě, Laušman na dovolené, Majer na mezinárodní konferenci a Hála, Šrámek a Ripka nemocní." To se muselo tak pospíchat, že se nemohlo počkat na chybějící ministry anebo od nich vyžádat oficielní psané znění jejich postoje, místo telegramů, které se někam ztratily?
Pořád ve mně sílí pocit, že tehdy nekomunistické strany byly moc lehkovážné a neprofesionální.
Gottwald to bral tedy fofrem, aby Stalina víc nerozlobil, ale Masaryk, co ten dělal? Jen si ztěžoval na to, jak s nimi Stalin zacházel?
Něco mi tu pořád neštymuje
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/marshall.php
Šamane,
už mi u zas ten váš odpadkový koš spolkl příspěvek o cestě čs. delegace do Moskvy. Má nějaké komunistické sklony, že by ho byl naverboval do svých služeb Vv?
Schumacherovi a informaci:
Ano, myslím že padouchům v Moskvě se pragmaticky vzato asi jevilo nejvíce rozumným Jana Masaryka "zasebevraždit". Protože je to ještě velice citlivé téma, zůstává to utajeno a myslím, že to tak ještě hodně dlouho zůstane.
Draku,
nesouhlasím. Jaképak "ještě velice citlivé téma", celý ten mechanizmus příchodu komunistů k absolutní moci a vpadnutí do sféry sovětského vlivu má být dopodrobna osvětlen. Nejen z hlediska historické úplnosti ale hlavně pro poučení pro budoucnost.
Masaryk po svém návratu mluvil s Benešem? Jistěže ano, a to si neuvědomil, v jakém je zdravotním stavu? Proč neprosadil, aby byl na jeho místo postaven náhradník? Ten musel být už určen ústavou. A proč na základě toho nežádal spolu s nekomunistickými ministry nové hlasování vlády?
Zřejmě za tou vší nečinností musely být Stalinovy hrozby. Bylo na nekomunistických činitelích, aby zvážili, nakolik byly realizovatelné. A po rozvážení jednat a ne jednoduše složit ruce anebo dokonce hledat nějaké výmluvy nebo individuální únikovou cestu. Masaryk měl četné styky se západem, nedokázal dosáhnout, už preventivně, nějakých záruk proti Stalinovi?
informaci:
Pro nás zde je to citlivé téma, pořád ještě. Rusové zde evidentně mají své zájmy a zveřejněním dokumentů z té doby by ty své zájmy zde mohli ohrozit, možná ještě spolu s částí jejich současné sítě agentů. Proč by to dělali?
Vrtat se v tom má cenu jenom z hlediska poučení pro dnešní den, neboť nám opět reálně hrozí, že se dostaneme do problémů, když si nedáme pozor na všechny možné populisty, co nám chtějí zruinovat ve vlastním zištném zájmu rozpočet. Případ Jana Masaryka je poučným v tom, jak to může skončit, když si člověk nedá dost dobrý pozor na to, co dělá a s kým to dělá a kam ta součinnost spěje.
Jinak na tom, že se po válce notný kus Evropy dostal do Stalinovy éry vlivu se spoluodílel shluk faktorů a oklností a nelze to jednoznačně svalit ne jednu konkrétní osobu. Ten shluk okolností a faktorů byl ale z hlediska oněch zemí jak vnější, tak vnitřní. Jak blbě to nakonec dopadlo víme všichni. Měli bychom se z toho v každém případě poučit a být schopni zabránit tomu, aby se to opakovalo. Když ale občas hledím na to co se děje kolem sebe, docházím k závěru, že lidé jsou buď úplně nepoučitelní, nebo jen velmi špatně poučitelní.
Okomentovat