Poprvé ho bolševik zavřel za něco, čemu by se dnes řeklo "performance". Společně s dalšími kumpány Brikciusem, Daníčkem a Kořánem zpívali v roce 1973 v hospodě U Plavců pobuřijící píseň "Zahnat Rusy - vrahy do pekel kam patří". Za což byli napomenuti jistým majorem StB, který byl už sice ve výslužbě, ale nikoli ideové. On to nemusel být žádný dědula - estébáci šli kvůli své těžké práci do důchodu už v pětapadesáti.
V té době seděl v každé hospodě nějaký estébák - ať už ve výslužbě nebo ve službě. Ani ne tak proto, že by estébáci měli obšancovány hospody, ale proto, že těch estébáků bylo tolik. Magor nedbal napomenutí a vykousal díru ve výtisku Rudého práva, načež estébákovi pravil: "Dnes jsem snědl Rudé právo, takhle jednou sežereme bolševiky." Každý z hochů dostal za tuto hospodskou výtržnost deset měsíců natvrdo.
V září 1976 vyfásl 18 měsíců za pořádání koncertů s Plastiky. Což bylo opět kvalifikováno jako výtržnictví. Jakožto recidivista šel do druhé nápravné. Jeho odporné chování bylo odhaleno v dokumentárním filmu Československé televize Atentát na kulturu. Také naši nejlepší umělci se vyjádřili v nezapomenutelném dílu Mimikry nezapomenutelného a pro svou oblíbenost mnohokrát opakovaného TV seriálu Major Zeman. (Za který se před tímto národem nemají proč stydět, jak pravil major Zeman.) Bolševik tehdy poprvé deklaroval, že byli odsouzeni lidé nikoli za rozvracení, ale za umělecké dílo! Tento atentát na kulturu vedl ve svých důsledcích k vyhlášení Charty 77.
Kterou Jirous hned po propuštění z vězení podepsal. Inu - magor! Venku vydržel jen 37 dní, načež byl zatčen pro pobuřování na výstavě Jiřího Laciny , kde, nejspíš opět zcela ožralý, pronesl řeč nepřekonatelném rozdílu mezi neoficiální kulturou a režimními sračkami. Z další "výtržnictví" dostal 8 měsíců, ale soudruh prokurátor se odvolal a Magor nakonec musel odsedět 18 měsíců ve II. nápravně-výchovné skupině.
Vylezl v roce 1979 a hned vlezl do a Vokna. Za což byl na podzim roku 1981 zatčen. Aby mohl být společně s Frantou Stárkem a dalšími členy redakce samizdatového časopisu zavřen, vytvořil soudruh profesor PhDr.Vítězslav Rzounek, DrSc., takto vedoucí katedry české a slovenské literatury na FF UK "znalecký posudek". Profesorské hovado znalecky usoudilo, že články Vokna byly protispolečenské s hrubě neslušnou tématikou a obvinění činili tak ze zjevné neúcty ke společnosti. U magora při domovní prohlídce našli taky marjánku, což Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a Amnesty Internacional byl policejní podvrh. Profláklého recidivistu Jirouse zavřeli do trojky ve Valdicích mezi vrahy a pedofily. AI ho v roce 1984 označila za "vězně měsíce", ale měsíc neseděl. Musel si odkroutit celé 3,5 roky. Tento grant ministerstva spravedlnosti využil k sepsání své nejproslulejší sbírky Magorovy labutí písně.
"Na Mírově jsem makal v kapli./ Když teďka po čtvrtý mě lapli,
šoupli mě dělat do kostela/ a v klášteře je moje cela.
Ptám se Tě, Pane, vážně zcela,
ač trochu s potlačeným smíchem:
Nechceš mě nakonec mít mnichem?"
Ještě dva roky, až do roku 1987, měl zostřenou svobodu, kdy se musel každý den hlásit na stzanici Veřejné bezpečnosti v Telči, kam dojížděl ze svého bydliště ve Staré Říši. (I o svátcích, kdy autobusy nejezdily.) Pak se naštval, když komunistický režim umučil ve vězení Pavla Wonku a napsal petici A dost! Petici, rekapitulující komunistické zločiny od 50. let až k Wonkovi, adresoval státním orgánům. V říjnu byl společně s J. Tichým obviněn z "útoku na státní orgán a orgán společenské organizace", v březnu byl odsouzen na 16 měsíců ve dvojce. 25. listopadu 1989 mu soudruh prezident Gustáv Husák zbytek trestu prominul.
Jirous si odseděl celkem 8 let za své výtržnictví a napsal přes tisíc básní. I díky němu se náš národ 17. listopadu 1989 rovněž svobody. Národ majorů Zemanů, důchodců StB, profesorů Rzounků, bachařských poslanců, komunistických soudců, sračkovitých umělců a ubitých labutí.
V červnu letošního roku se česká justice dohoupala k tomu, aby zrušila vůbec první rozsudek nad Magorem. Předseda senátu Nejvyššího soudu František Hrabec potvrdil, že se skutečně jednaklo o výtržnictví. Jen ty tresty byly "nepřiměřeně vysoké": "Formální znaky trestného činu výtržnictví tam skutečně naplněny byly, protože nelze připustit porušování veřejného klidu a pořádku obdobnými nepřístojnostmi."
Nelze přijmout, abychom nepřístojně žrali rudé právo, nelze nepřístojně řvát na ruské a komunistické vrahy... Jděte do prdele! Magor vás tam už nepošle.
"Viď tak se uzel za uzlem
nakonec srovnal v síť
Ale kam bych se schoval
až přijde království Tvé
nade zlem zvítězit?
Až koukol od pšenice budeš chtít oddělit
Pověz kam bych se schoval
až přijdeš misky vah svých hříšníky naplnit."
Magore, neschovávej se, peklo za své hříchy máš už za sebou!
60 komentářů:
Ano to byl ON.
http://nd05.jxs.cz/394/227/89135d1275_81114333_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/651/546/9bbab8be30_81114336_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/753/774/48a6e01a97_81114337_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/377/407/d470767ea6_81114335_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/023/025/67d509a5ba_81114338_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/214/177/ba94d82312_81114339_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/377/696/804b4c1094_81114340_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/090/471/88ec713a2a_81114341_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/995/486/3fbeaa82fe_81114342_o2.jpg
http://nd05.jxs.cz/403/954/c19cf61294_81114344_o2.jpg
A HOSTITEL.
http://nd05.jxs.cz/019/999/6680b73acd_81114346_o2.jpg
Brabenec
No tak dobře.
Pominu, že v dobách naší samostatnosti byl I.Jirous příživníkem a narušitelem pětiletého plánu.
Pominu, že byl nemytou máničkou, že šířil ohavnou dekadentní euroamerickou „hudbu“.
Pominu, že zdejší spořádaní vlastenci by se báli k panu Jirousovi a podobným odpudivým opilcům jen přisednout.
Prostě : O mrtvých jen dobře.
Ale na druhou stranu prostě MUSÍM zopakovat jeho základní určující charakteristiky.
I.Jirous byl :
1) havlista
2) pánbíčkář
3) pravdoláskař
4) multikulti nadšenec
Prostě - po našem opětovném (a nyní již KONEČNÉM) vítězství nad multikulti, Euroamerikou, kapitalismem, demokracií a globálnem se „jirousové“ přizpůsobí, nebo budou opět trestání dle našich zákonů.
Na shledanou v lepších časech.
Mimochodem, Ó Velký Šamane - vypadl Vám kus textu.
Práce kvapná atd.
Světu mír !
Teda já smekám! Magor a tady. No teda!
Jen stručně, první upozornění: Sežeňte si knížku Magor dětem. Ne, nehleďte spatra na božího člověka. Je to naprostá krása, vroucí, něžná, jemná, přecitlivá, rozmarná, kontemplativní... no uvidíte!
Magor - mám ho intuitivně v téže kategorii jako KHM, Hlaváčka a ovšem Jardu Haška: miluju, obdivuju, smekám - ale osobně bych s nima - a ten či ten se mnou - bleskově a napořád byl na nože. Jejich a můj přijatelný způsob života a spolunažívaní s ostatníma - to by nešlo. Tož tak v první minutě díků šamanovi.
To je Pavel Zajíček - Anti! a skupina DG307.
Já ji mám ale neoddělitelně spojenopu s Plastiky a Jirousem. Od doby, kdy v Mladém světě vyšla zpráva o procesu s Plastiky.
Oni se tehdy odvážili - já jenom čuměl.
ANTI
Vystrč hlavu z polštáře
zbav se konečný tíhy
zbav se hroznýho vladaře
vodpráskni kilo stíhy
žij pij pyj
žij pij pyj
anti kvete
kdopak s náma dete
až k vokraji žumpy
pumpující antilumpy
voláme hlavy z polštáře
voláme živýho bleska
svět je plátěná deska
běžim s hovnem proti plátnu
do plátna to hovno zatnu
anti anti anti anti
anti anti anti anti!
=================================
Poslední sloku (víc tenkrát v MS neuvedli) si pamatuji dodnes. Pro mě to je básnický obraz silnější, než ofociální básníci dohromady.
Dostane se Magor mezi takové, jako je J. Prévert a spol.? Pokud nebudeme puritány, tak určitě.
Páni. To byli sebevrazi!
Já sem to tehdy nesledoval, byl jsem - jak jsem nedávno šokován a hrdý zjistil - celou normalizaci sám sledován. Už se nedovím kým. Dodatečně uznávám pořád víc ten náboj, sílu, drajv, poselství. Já jsem nikdy neměl rád vulgarismy v kumštu a to byly zábrany k ochotě pochopit. Při prvním setkání procedili: Inteligente - ! Oni si vyráběli na potkání přehrady k tzv. slušňákům, nechlastajícím, nehulícím, neděvkařícím. Pohrdali oholenýma kravaťákama. Neměli zájem pochopit, že jsme spojenci. Ke své škodě. Měli by tisíce dalších sympatizantů či přímo spojenců v lecčems, že...
STK a Jakubovi.S:
Já mám Magora Jirouse, Plastiky a DG 307 také pospojované v hlavě do jednoho většího celku. Já si k nim jako náctiletý dospívající tak trochu našel cestu, protože experimenty s kuřivem a chlastem mě tenkráte náramně zajímaly, kdo toho víc snese a co všechno vydrží atd atp a díky tomu dospívání mě náramně zajímali a přitahovali i ti děvkaři a kurevníci, zejména pak samotná technologie toho jejich "balení" a děvkaření. Také mi bavilo vyjadřovat se vulgárně, nesmírně jsem se bavil šokováním svého okolí. Nicméně přes veškeré sympatie a obdiv k nim, já přeci jenom jsem tvor tíhnoucí k civilisaci a jejím vymoženostem a i přes mladickou hloupost a intensivní vzdor jsem pochopil, že Magor Jirous, Plastici a DG 307 jsou mi sice z mnoha dobrých důvodů velice sympatičtí, ale že žít tak, jako žijí oni, že opravdu nechci a že to není nic pro mě. Zkrátka a dobře, že spolu s nimi sdílím značné nesympatie k režimu, který nás obklopuje a že máme určité společné záliby, jako kouření alkohol a holky, zejména ty povolnější, ale že to je asi tak vše, jinak že jsme dost rozdílní. Nicméně můj obdiv a sympatie k nim přetrvávají dodnes, ale sdílet střechu nad hlavou s Magorem či kýmkoliv z Plastiků bych asi nechtěl. Vzpomínám ale na ty doby rád, bylo to mé mládí. Jak to tak čtu, tak si vzpomínám, že smrt Pavla Wonky se mě tenkrát také dost dotkla, svrběla mi ruka něco k tomu někomu napsat, nakonec jsem nic nenapsal, udělali to jiní, poslouchával jsem o tom relace na Evropě a na Hlasu a registroval články myslím, že v Lidovkách, zasahovat do dění sám jsem se neodvážil. Bylo to ale svým způsobem krásné období, byl jsem mladý, byl jsem silný, věřil jsem, že se dočkám doby, kdy ten pitomý režim skape a kdy bude líp. No něco z toho se splnilo, něco ne a o něčem je jasné, že bylo bláhové dělat si velké naděje. Mám po mnoha neblahých zkušenostech z doby po listopadu 1989 takový neodbytný pocit, že ti StBáci nás drží pod krkem pomalu pevněji, nežli tenkrát před tím listopadem.
Pěkné p l a s t i c k é vylíčení draku, ď.
A teď do zítřka mizím na chatu, konečně vypustit vodu. Pokud na dnešek nezmrzla. Musím bejt fatalista.
Ne Draku, nemáš pravdu. Pod krkem nás nedrží estébáci - pod krkem se držíme sami, a to vzájemně. Zkuste si to promyslet. Ostatně - na věci to stejně nic nemění.
Svobodný je jen ten, který se odváží. A když se odvážíte, je to báječný pocit. Mockrát jsem ho nezažil - ale je báječný.
Jsou to někdy i docela malé věci. Třeba říct svému řediteli: "Pane, vy lžete a podvádíte lidi."
Aspoň chvilku ucítíte své dobré sebevědomí.
STK:
Já jsem se cítil poměrně svobodně od narození, má to na svědomí má úžasná babička, která mne chránila se zarputilostí celé lví smečky a nikoho nenechala, aby mi jakkoliv ublížil. Také to byla osoba doslova ocelové vůle a oplývající takovým tím zdravým selským rozumem a smyslem pro to, co je slušné a co ne a co správné je a co zase ne a nenechala se nějakým řečičkami zblbnout. Takže jsem v mnoha ohledech dost staromódní a těžko ovlivnitelný. V mnoha zase naopak ne, babička měla velice dobrý smysl pro humanitní vědy, historii, právo a to, čemu se dnes říká politologie, to ona, ačkoliv neměla formální vysokoškolské vzdělání ovládala ty vědy lépe, nežli mnozí profesionálové, tedy ti, co za to brali peníze tenkrát, nebo i dnes berou určitě. Já měl zase sklony spíš k přírodním vědám, takže jsme se s babičkou dobře doplňovali a do mých +/- 10 let jsme byli hodně nerozlučná dvojice. Vděčím jí za hodně, zejména za ten krásný vnitřní svět, ve kterém si žiji v podstatě až dodnes. Lásku ke čtení mám od rodičů i od ní. Babička bývala vyhlášená "Xanthipa", velmi hubatá osoba, se kterou nebyl radno si něco začínat, a já po ní v tomto ohledu ledacos podědil a má starší dcera ta jí snad v tomto ohledu ještě i předčí, protože ta to podědila jak po babičce, tak po mámě a krev opravdu není voda. Já jsem si tedy thdy za bolševika pouštěl hubu na špacír už na základní škole, také jsem za to schytal spousty poznámek, důtek, třídních i ředitelských, bylo mi to celkem fuk, díky babičce to doma prošlo. Servítky před hubu jsem si moc nebral, ani na vysoké škole, ani pak na vojně, ani v zaměstnání, občas jsem na to trošku doplatil, když jsem narazil na nějakého hodně zabedněného blbce, ale kdybych tak říkajíc spolkl to, co jsem chtěl říci, asi bych sám se sebou nevydržel. Nicméně před listopadem jsem se opravdu a upřímně těšil na to, až se ten režim složí. Nicméně když sleduji, jak si StBáci rozparcelovali a rozdělili rozhodující ekonomický vliv po listopadu 1989, jak se krásně transformovali z kádrováků na specialisty přes Human resources, proto ten pojem mimochodem hodně nemám rád, tak to ve mě vyvolává obavy o další vývoj událostí. A myslím, že oprávněný. Na můj vnitřní pocit svobody to ale nemá vliv, uvnitř jsem pořád svobodný, vždy jsem byl a vždy budu. Já prostě jenom konstatuji smutný fakt, že před listopadem 1989 jsme tu měli totalitní systém, teď konstatuji, že ten totalitní systém přetrval a přežil, jenom za tu dobu nabyl některých demokratických prvků a obrysů. Ale máte pravdu v tom, že pakliže něco takového strpíme, je to především naše neschopnost a blbost.
Díky VV. Doplnil jsem pár vypadlých písmenek, a ono hopodské prohlášení, kvůli kterému šel magor poprvé za katr:
"Dnes jsem snědl Rudé právo, takhle jednou sežereme bolševiky."
Teda Magor s velkým M. Opravdu jsem ráno pospíchal a od té doby nebyl na netu. Omlouvám se.
Ano Draku,
každý tomu říkáme jinak, ale myslíme oba tentýž stav společnosti. A mysli. Věrchuška, ať už rodově postkomunistická nebo zcela nová (zvlášť se etablovali bývalí veksláci - měli styky) si uzurpuje finanční moc a tudíž provádí "tunelování" ve velkém, úplatní a líní novináři zase v cizím žoldu masírují masy a hobiti z kotlinky pořád nadávají na poměry, shánějí levné potraviny (a dovolené na dluh) a čučí na TV NOHA. Půjčují si vesele od Providentu a podobných a následně v TV skuhrají, že přicházejí o střechu nad hlavou. Ano, kolem nich krouží supi - ale ti obvykle nemohou za to, že se z mnoha hobitů stalo "stádečko k likvidaci". Prostě ty nejslabší kusy. (Mimo jiné: když jsem si přečetl nebo vyposlechl ty srdcervoucí příběhy, počítám tak v 9-ti z 10-ti případu stála na začátku obyčejná chtivost, nepodložená ani selským rozumem. Prostě ubožáci k oškubání. Těch skutečně sofistikovaně podvedených nebude myslím víc, než 10%. A začínám být opravdu zlý, protože i plačící blbec je pořád blbec. Má, co chtěl. Nechci, aby mě do toho zasvěcoval.
Další nepříjemnou věcí "ve vzduchu" je závist. Strašná vlastnost! A v neposlední řadě příšerná hašteřivost českých lidiček. Naprosto si nedovedou představit, že jejich pravda není jedinou pravdou ve Vesmíru a blízkém okolí. To se bohužel týká i některých emigrantů.
====
Včera jsem měl šanci si promluvit s polským spisovatelem Mariuszem Szczygielem. (Gottland, Udělej si ráj). Píše o Češích a vidí je, z pozice "čistého Poláka" vlídněji, než já. Ale vidí totéž - jenom nesoudí.
===
K babičce: Mě babička (Polka) vychovávala do 5-ti let. Takže myslím si, že za můj postoj k mnohým věcem může ona. Kulaťoučká osůbka, která byla plná dobroty, vstřícnosti a velkorysosti - ale odsud posud. Pak ztvrdla jak skála. Nenechala si nikým "naruszać honor". Měla s tím potíže ona, moje maminka, měl jsem je i já a má je můj syn. A jsem s tím smířený.
Kdo je tady magor
Krásná česká vlastnost - po bitvě každý hrdinou.
Po 2.sv.válce se náhle vyrojilo partyzánů, že se do našich lesů nevešli.
Po dočasném ústupu našeho slovanského společenského zřízení se z bahna vynořilo tolik "třetích odbojářů", že až strach.
Třeba takový Ó Velký Šaman. Jak víme z jeho nejvlastnějších slov, během své neohrožené odbojové činnosti proti nám hezky spořádaně vystudoval za naše peníze, pěkně si odsloužil povinnou vojenskou službu na stráži míru a socialismu, nechal se zaměstnat na místě odpovídající svému titulu. Oženil se, zplodil potomky, postavil si družstevní byt, žil, tvořil, miloval, ze života se radoval.
A samozřejmě - celou tu dobu hrdinně bojoval proti naší ukrutné české "totalitě" (čímž podstatně přispěl k obnovení nenáviděné multikulti).
Jedním z důkazů odbojové činnosti Ó Velkého Šamana je jeho láska k I.Jirousovi, havlistovi, pravdoláskaři, pánbíčkáři a multikulti nadšenci. Prostě - slepice milující lišku.
Ó Velký Šaman miluje pana Jirouse a obdivuje jeho „dílo“ natolik, že do svého dojemného nekrologu umístí fotografii JINÉHO opilce, narkomana a multikulti nadšence - Vratislava Brabence.
Jinak řečeno : Někdo je tady magor. Ale já to vážně nejsem.
Přeji hezký večer všem vlastencům a vlastenkám.
Ptaly se nebe obláčky:
proč mají ptáci zobáčky?
Ptal se paprsek sluníčka:
proč mají ptáci peříčka?
Ptala se mámy holčička:
proč mají ptáci očička?
Máma jí řekla za chvíli:
aby se Františce líbili.
Františka tiše zašeptá:
a mne se nikdo nezeptá,
proč mají myši kožíšky?
Zeptej se na to Františky.
Proč mají fousy kočičky?
Zeptej se na to Františky.
A Františka ti odpoví:
Pán Bůh je chce mít takový.
MAGOR DĚTEM
Hračičko!
Má háro? Má!
Má brejle? Má!
Patři k Plastikům? Patří!
Tak o co jde?
STK:
S hrdostí se na jednu stranu žije blbě, protože se z člověka nestane cosi, co přezíravě nazývám "přisíračem" a absence této vady charakteru se projevuje negativně na financích, nicméně je-li to člověk ochoten risknout, tak se nakonec i s tou hrdostí někde nějak chytne a je-li ve své profesi aspoň o trochu lepší a hlavně spolehlivější než průměr, tak si také nadprůměrně vydělá a to i bez toho "přisírání" a navíc může být hrdý, že to má za práci a ne za řitní alpinismus. To je tak v kostce můj případ a přístup k životu, není to lehké, není to snadné, dá to dost práce a snažení, ale oproti průměru, jsou ty výsledky aspoň nadprůměrné a tak aspoň vím, že tu nadprůměrně dlouhou dobu netrávím u té práce úplně zbytečně. Jsou na světě i lidé, pro které bych asi odmítl pracovat za jakoukoliv sazbu, snad i kdyby mi hrozila smrt hladem.
Svaté ústavní právo na blbost u nás, toť téma, které by vydalo minimálně na román, já ho ale nesmím psát, trefil by mi u toho vzteky šlak, narážím na projevy toho fenoménu aspoň obden a jak jistě víte, srážka s blbcem bývá bolavá. Blbce na silnicích nepočítám ti se snaží buď mi zabít, nebo aspoň poškodit majetek během 5 km jízdy aspoň 8 krát.
No, s tou závistí je to u nás dost smutné, to máte pravdu, jsem-li jejím předmětem, štve mi to dvojnásob, já mám moje příjmy takové mimo jiné proto, že na rozdíl od jiných nectím ani soboty, ani neděle ani spánek ani pátky ani svátky, firmy pro které pracuji netuneluji, nenechám se koupit ani jejich potenciálními dodavateli čehokoliv, i když ti se snaží uspět všemi prostředky, jako každý, kdo se snaží něco prodávat a za ta léta se to už ví a mám docela slušný kredit. Z toho sice nezbohatnu, ale velmi slušně se z toho vyžít dá a když mi to závidí nějaká vypočítavá vyžírka, která v životě nezůstala v práci o 10 minut navíc, pakliže to nedostal příkazem a nedostala za to zaplaceno s příplatkem, tak mi to trošku štve, protože ten člověk nehledá chybu u sebe. No ale měl by. Závist je cosi, čím nemá cenu ničit si duši a zdraví, ale lidem se to blbě vysvětluje.
Pravda? Každý má zpravidla tu jeho osobní a ta těch druhých mu zpravidla nic neříká, ale taková ta objektivní je kolikrát na hony daleko od všech těch osobních pravd a pravdiček, ale k té se dopracuje jen ten, kdo se aspoň na chvilku dokáže vcítit do kůže toho druhého. Toho ale mezi lidmi ubývá, ohleduplnost vyžaduje schopnost vcítění se do druhého, ale kde by se tohle nabralo u sobců, které nikdo k ohleduplnému chování ani zkusil vychovat.
Mariuszem Szczygiel? To je takový štíhlý, blonďatý modrooký a velice sympatický muž z Polska. Myslím, že ho buď pan Šíp nebo pan Kraus měli v pořadu, možná oba dva už nevím a mě se ten člověk velice zalíbil a na jeho věk mi připadal takový velice rozumný, prostě se mi líbil.
Já si myslím, že je mnohem lepší mít nějaké ty potíže a sem tam zažívat nějaká ta zklamaní, nežli ztratit svou vlastní hrdost. Jen ta hrdost nesmí být tak zaslepená, aby člověk zblbnul sám ze sebe a přestal vnímat své nedostatky a chyby, prostě se to nesmí přehánět, jako všechno.
Pravda je Draku vždycky subjektivní. Někdy si říkám, že objektivní jsou snad jen ty přírodní zákony. A to ještě ty jednodušší.[;>)
Ale je přece možné ponechat jinému i jeho pravdu - i když se liší od té mé. Nevysmívat se mu. Uvědomit si, že ta "moje pravda" nemusí být ta nejpravdovatější.
===
Mariusz Szczygiel je novinář z Gazety Wyborczej, mluví česky a v našem Ústavu hrajeme dramatizaci jeho knížky "Gottland". Ale mluvil jsem s ním včera hlavně proto, že jsem chtěl podepsat výtisk jeho druhé knížky o Češích "Udělej si ráj", který dostane moje žena k Vánocům. Velmi příjemný a vtipný člověk. Doporučuji obě jeho knížky k přečtení.
===
Ještě poznámečku: Hrdost a sebevědomí nejsou úplně shodné vlastnosti. Sebevědomí může docela snadno hypertrofovat do pýchy a nadutosti. Hrdost jenom do směšnosi.(?) Don Quijote například.
Krásné české úsloví: "Chudoba cti netratí!"
Před drahnými lety jsem pomáhal studentům - pořadatelům ústeckého Parconu naložit totálně zrubaného Sapkowského do auta, které ho mělo odvézt na kolej. Stál vedle auta "zabejčený" a tvrdošijně odmítal nastoupit. Hoši do něj hučeli, že ho odvezou na kolej, kde se vyspí. Opřel se o okraj střechy auta a odmítal vlézt dovnitř (po létech jsem si na tu scénu vzpomněl při TV šotu o nakládání Jau-jau do policejního auta). Vypadalo to tehdy, že v krajním případě ho snad do toho auta budou muset nacpat s trochou násilí.
Tak jsem na něho spustil polsky, že jest niestety mocno zmęczony i że go koledzy zabiorą do akademika, gdzie jest dla niego przygotowane łóżko. Rychle se uklidnil, nastoupil a auto s ním odjelo.
Až po čase mi došlo, co způsobilo, že se tak bránil nastoupit. Polsky kolej je železnice (PKP = Polskie Koleje Państwowe, kolej se polsky nazývá akademik) a on se zřejmě obával, že ho chtějí odvézt na nádraží a posadit do vlaku do Polska. Inu - ty rozdíly mezi našimi jazyky jsou někdy matoucí (a když se k tomu přidá zvýšená hladina etylalkoholu v krvi ...).
Opravil jsem mu obrázek. Nezlobte se na Šamana, je poněkud obnošený.
>>:))
Pedro, pro Vás jsou matoucí jen těžko [;>)
Zato pražáci se mohli utlouct smíchy, když jsem "hledal svoji ženu". A říkal jsem to v ND interkomem naší vrchní osvětlovačce, poloviční Polce.
Vlastenecká žádost o další opravu
Ó Velký Šaman tedy laskavě použil mou nápovědu, a částečně si opravil třetí odstavec svého pajánu na multikulti pravdoláskaře Jirouse.
Vlastenec Moby Dick na mé upozornění vložil fotografii „správné“ odpudivé máničky.
To je potěšitelné.
Takže s důvěrou předkládám další podnět : Věta "V té době seděl v každé hospodě nějaký estébák ..." potřebuje NUTNĚ opravu či doplnění.
Neboť je NEPRAVDIVÁ.
Navrhuji opravu například v této podobě : "V té době nebylo našim lidem lhostejné, co se s naší vlastí děje. Díky tomu s našimi bezpečnostními orgány úzce spolupracovaly statisíce našich občanů; někteří jako spolupracovníci Státní bezpečnosti, dále členové Strany v rámci plnění svých Stranických povinností, a bezpartijní občané v rámci plnění svých občanských povinností.
Jeden z uvědomělých občanů se občerstvoval v restauraci, v níž právě páchal výtržnosti I.Jirous. Svoji občanskou povinnost splnil stoprocentně. Ostatně sám pachatel drze přiznává, že jej naše republika trestala oprávněně.“ *)
Děkuji Vám předem za opravu, a zůstávám s pozdravem Světu mír.
------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Že jsem seděl po právu, o tom jsem přesvědčen, ovšem z důvodů vědomí své vlastní viny před Bohem. Považuju svoje tresty za určitou úlevu, protože my katolíci věříme v takzvané časné tresty a věčné tresty. Časné tresty jsou ty, které se dají odpykat ještě ve zdejším životě, a je naděje, že o to míň budeme trpět potom, po smrti. Čili všechny tyhle tresty byly pro mě milost. Ovšem ze strany Boži. Establishment tam vystupuje jako trapný zprostředkovatel.
(Magorův zápisník, s. 503. Praha: Torst, 1996. Na poklepávání po ramenou by zahynula jakákoli kultura; rozhovor s P.Šustrovou)
STK:
Za mlada by mi to možná rozesmálo, teď už jsem si těch odlišností a posunů ve významu vědom, aspoň mnohých z nich no a po těch různých zkušenostech už vím, že by to s tím smíchem nemuselo být zrovna na místě i když zrovna nevím oč jde. Myslím, že už to není až tak neznámá věc.
Smích je zdravý, Draku!
Prý se nám život prodlouží o dobu, kterou se "prosmějeme". Škoda, že není uvedeno, jak intenzívně se jeden musí smát, aby se mu "zastavilo stárnutí.
A jak je to s pláčem - jestli se o tu dobu zase život krátí.
Pláč zkracuje život ??
To jste vymyslel přímo hlavou, vážený STK ?
No to je v podstatě jedno; každopádně takové tvrzení by někoho mohlo přivést až k slzám. Což by plačícímu ZLEPŠILO zdraví, a jistě i PRODLOUŽILO život.
Račte si počíst :
Possible health benefits of crying
Weeping Health Benefits
Čest a Nazdar !
Magor, poupě, lahváče
STK:
Směji se rád a směji se poměrně často, rozhodně častěji, nežli je v kraji průměr a možná i častěji, nežli některým lidem v mém okolí připadne přijatelné či slušné, ale většinou mi to moc netrápí, jsou to cizí názory a ty já dělím na zřetele hodné a zřetele nehodné. Názory, které se snaží příliš omezovat smích a humor řadím spíš mezi ty zřetele nehodné a jejich nositele neberu příliš vážně a nepouštím si je moc pod kůži, když jsou to mrzouti, je to jejich věc, ale nemusejí mi do toho za každou cenu tahat spolu s nimi. Věřím, že dobrá nálada ještě nikomu neuškodila a smích k ní nepochybně v přiměřené míře patří. Jen si myslím, že ho člověk ze sebe nemá ždímat za každou cenu a také si myslím, že chodí-li někdo světem a chechtá se kdečemu a pomalu už ani neví proč, tak už to také nemusí být projevem dobré nálady, ale někdy bohužel toho, že se prachsprostě zcvoknul a to už je dost neveselý příběh, za život jsem takového jednoho už viděl, nebylo to hezké.
Jak je to s pláčem už si nevzpomínám, jednak nemám ve zvyku fňukat a když už dojde na nepříjemnosti, což se prostě čas od času stává, tak si mnohem raději pořádně od plic zařvu a zanadávám, případně něčím nebo někým praštím o zem, to podle situace. Takový ten přehnaný intensivní veřejný pláč je mi dost odporný, pokládám to za divadlo, jako bývaly nájemné plačky a jakožto jakoukoliv manipulaci s city a fakty to nemám rád a budí to ve mě odpor. Nicméně nevidím nic špatného na tom, když si někdo v mé blízkosti decentně pobrečí, zejména ne, když k tomu má důvod a nic nepředstírá. Samozřejmě, že se snažím abych tím důvodem nebyl já. Z medicínského hlediska nevím, jak na tom ten pláč je, ale určitě nemůže škodit, když se z očí slzami vymyje bordel, což se při slzení určitě stane, někomu se tím brekem uleví, aspoň si na cosi takového z dětství vzpomínám, takže jakožto citový ventil zbavující jedince určitého přetlaku to funguje také. No ale když si chci zabrečet, tak můžu jít nakrájet cibuli ne?
Jojo, i pláč prodlužuje život.
Taky spokojenost nebo touha a tím pádem nespokojenost jej prodlužují. Taky psi, kočky a kocouři mají velký vliv na délku života jejich páníčků, jejich majetečku. A dobré knížky. A dobrá muzika.
Jenom vztek, závist (& strach & svár) život zkracují.
Pokud bych byl upřímný, mám pocit, že z mého zbytku života mi nejvíce ukusují blbci. Ne nezdravý životní styl, ne agresívní nadutci, ale blbci. Blbce se nezbavíš, nad blbcem nikdy nevyhraješ.
Ale to je asi v pořádku, nemůžu tu přece být věčně. [;>)
Potvrzovací slovo k mému předešlému cancu bylo "fratellom" což je italsky snad bratr nebo tak něco. Takže Velký Bratr nespí, sleduje nás! [;>))
STK:
Já bych řekl, že ona mnohem víc nežli délka života, je důležitější jeho kvalita. Když ale pozoruji, jak nám moderní medicína ve stále větším měřítku umožňuje dožít se vlastní demence, tak mám tak trochu obavy abych se něčeho takového nedožil také, to bych opravdu nechtěl, nemohoucnost a stařecká demence je cosi, z čeho se děsím. Už jsem to párkrát v nemocnicích viděl a opravdu není oč stát a je to asi tak to poslední, oč bych stál.
S těmi blbci je důležité nenechat se zbytečně vytáčet, blbci prostě patří k životu podobně jako voda a vzduch, já bych řekl, že jich bude přinejmenším nadpoloviční většina a je důležité umět s nimi vyjít a nepřijít při tom o rozum a duševní rovnováhu. Chápu ale, že to je někdy těžké a občas přímo nemožné, občas nemožnější než nejneuvěřitelnější sci-fi ;-) Pak už ale musí nastoupit pojistka typu zhluboka se nadechnout, napočítat aspoň tak do deseti a říct si: "Nestojíš mi za to ty hňupe..." a nechat to plavat.
Velkého Bratra nepřeceňujte, je přesně tak chytrý, jak byl naprogramován a ani o chlup víc. Naprogramovaly ho sice inteligentní bytosti, ale jednak možnosti křemíku, který je jeho mozkem jsou pořád ještě dost omezené a ani ten matematický a jiný aparát, jako programovací jazyky a další věci kolem toho programování mají k dokonalosti dost daleko, takže výsledek tomu odpovídá. Je to použitelné, je to celkem spolehlivé ale to je asi tak vše. Ta slova se musejí střídat pokud možno náhodně a pokud možno nepředvídatelně. K tomu navíc, protože přečíst si to, co si přečteme z toho obrázku my, tedy "cracknout captchu" už dnes spamovací robůtci umí pomalu lépe nežli my, takže ten Velký Bratr umí navíc i poměrně slušně a spolehlivě rozlišovat naše příspěvky od úžasných nabídek na vělijaká indická léčiva, viagry, refinancování hypotéky a další civilisační a mentální srágorky. Za to jsem mu dost vděčný, ale lidské vlastnosti bych mu nepřisuzoval, je možné, že je výběr slovíčka ovlivněn geografickou polohou IP adresy odkud je příspěvek, nebo něčím o čem je text příspěvku, ale to je vše, víc bych v tom a za tím opravdu neviděl. Chápu ale, že střet s vyspělými technologiemi dovede takové pocity navozovat a Plechovka von Google takovou technologií rozhodně je.
Mo je capcha byla teď slovo fatero, co to je netuším ;-)
F a t e r o = zakleji, očaruji - !!! Ma guarda un po´, amici - no teda, sajtno...
Pedro - ale on vás, veliký Sapkowski, potom na rozdíl od Katušky Jaujau nehnal před soud, že?
Ten chudák v uniformě, co plnil dobře svou povinnost - měli jste slyšet, co na adresu KJ drtil mezi zubama můj potomek, jeho kolega. Dostat se mu soukromě do ruky, chovná samice skotu domácíjo...
STK a Jakubovi S.:
Tak a teď jste mě přímo rozchechtali a musím se přiznat, že mi to vyloženě sedlo, pomohlo a udělalo velice dobře :-DDD))))
Captcha: ressio
Jakubovi S. a Pedrovi:
To, co se dělo kolem nástupu Kateřiny Jau Jau Biomasy, do politiky je dost ostudné samo o sobě. Na druhé straně ten příběh velice výmluvně a ilustrativně vypovídá mnohé o tom, jaká jsme to vlastně "banánová republika" a konec konců za tu blbost v podobě výpalného solárním korsárům platíme dodnes a dlouho ještě platit budeme, včetně podražení elektřiny a včetně zvýšení cen zboží o to podražení. U některých jedinců je opravdu škoda, že se jejich rodiče přeci jen nerozhodli pro interrupci, všichni bychom na tom byli lépe, no ale už se stalo, teď už s tím nic nenaděláme.
Captcha: proterst
No Bělohradského fakt nemusím ;-) ale Terst mi jank nevadí ;-)
Dyť já jsem ten váš Gottland viděl, letos na jaře! No, su vzdělanec nebo nejsu? A nadchlo mě to. Jevištně něco takového předvést - paľcí vvěrch! A loni toho ostravského Bezruče - to ale nebylo od vás snad - ? Ale krásné, citové, citlivé dojemné. Ovšem Bezruč podle mne spíš asi není Bezruč. Pokud nevíte, to je na dlouhé povídání. Taková česká obdoba, je-li Šekspír Šekspír.
A na noc (to určitě nevíte) vám soukromě sdělím jednou z neoblíbějších anekdot pana dr. Františka Kafky , prokuristy Assicurazione Adriatica di Sicurezza:
Mr Rothschildovi se nepodaří, nú, vždycky to nejde, vyhnout se, než honem vleze do svého vozu, šnorerovi, a už slyší: Vzácný pane: už tři dny jsem neměl v puse, abych tak zdráv byl! - Nú... usměje se na něj povzbudivě Rothschild, - člověk se holt musí nutit!
(Přeloženo a drobně upraveno mnou.)
Szukam svoja malženka (s mrcáskama) - no todle naplno bez upozornění ve ctihodném Národním... moje kafe. Nále pozor: pokud šlo o vaši manželku, a ne nějakou jinou kobietu - tak platí, že a) i b) je správně - ! No - a formální logika je v koncích. Tohle je nepropustné, paňstwo! Tak?!
Jakubovi S.:
Rozchechtal Jste mne dnes podruhé, Kafka byl nepochybně inteligentní a vtipný pán a ten vtip je opravdu dobrý, byť poněkud cynický až krutý, já ale černý humor snáším docela dobře, občas ho přímo vyhledávám, či rovnou vymýšlím. Dodnes mi ale tak trochu uniká, proč ten člověk musel psát tak depresivní díla, až se mi to kolikrát ani nechtělo číst. Byť ta doba kdy on žil byla dost složitá a asi si užil svoje.
Nojo, tak tak. Nutit se musí. Ale co když je to sousto často oblepené různým "schweinerainem"? (myslím "kultůrním").
S panem Mariuszem S. jsme si pokecali o jiném společném známém - Honzovi Balabánovi. Dělal jsem mu kdysi CD s jeho autorským čtením do jedné knížky a tak nějak jsme zůstali v kontaktu až do jeho smrti.
(Škoda ho, synka. Ale umřel ve spánku a bez bolesti. Tak to má být.)
Ale no ták, vážený Jakube S.
Cožpak nedokážete vysvětlit svému horlivému vlasteneckému synkovi, že soukromé vylikvidování oné multikulti nadšenkyně K.Jacques by bylo chybou ?
Jistě dokážete; stačí přece použít příkladu nejnázornějšího : "My půjdeme jinou cestou !", řekl mladý Voloďa Uljanov po popravě svého staršího bratra-neúspěšného atentátníka.
A šli jsme - místo nespolehlivého házení improvizovaných bomb jsme cara jednoduše a humánně vylikvidovali, s celou jeho zločinnou rodinou, za cenu pár nábojů do ručních zbraní.
Prostě - ať Váš synek, vlastenecký příslušník Bezpečnosti, vyčká na rozkazy. Přijdou brzy po našem opětovném vítězství.
Pryč s tyrany a zrádci všemi!***Volte ČSNS 2005 a KSČM !
To byl týž Kafka?
Nene.
Nadšení a tupost se sice často vyskytují spolu, ale tohle byla spíše intuitivní vyčůranost zmíněné soudružky. Já totiž viděl to video. Jak někdo mohl nalítnout na tak primitivní hereckou etudku ochotnice to prostě nepochopím.
Týž, týž... On stejně jako jeho tatínek začali po převratu zcela přirozeně, jako většina č. a m. jejich lidí, užívat českých verzí svých jmen.
Na ulici, v Arcu, při tenise ani v kanceláři, natož při žertování se sestrami v nejmenším depresívní nebyl. Musím to vědět, vědí. Byl to elegantní, vždy patřičně oblečený, usměvavý dvorný vstřícný společenský Izraelita své třídy. Partie.
STK a Jakubovi S.:
Aj jaj, zjistil jsem, že Gottland knižně asi nebude skladem, například:
http://www.kosmas.cz/knihy/134777/gottland/
No, pak je ještě k mání zaDRMovaná elektronická verze za pouhých 149,- Kč, ale s tím blbým DRMem by mohly nastat potíže, protože jediný kdo zatím uspokojivě zvládl tuto technologii je fa Apple, ostatní záměrně nejmenovaní si na to jenom hrají a je to tudíž dost k vzteku. Ne nadarmo se o té technologii v odborných kruzích říká, že je to "Crippled by design", což hovoří za vše. Wokna používám jen když musím, ale tady by s tím DRMem mohly nastat oproti očekávání potíže, možná dokonce nepřekonatelné, stacionární stroj s grafickým Linuxem se mi rozpadl pod rukama, zůstal notebook, tam to ještě jakž takž chodí, ale je to hardwarově na hranici životnosti a konec je otázkou času a asi nepříliš vzdáleného, už jsem ze dvou šrotů sestavil jen jeden, ale na Linuxu by potíže s DRMem mohly nastat rovněž, čtečku jsem si pořídil Jinke-Hanlin, tedy takovou, co s DRMem nemá nic společného a tam by se to mohlo šprajcnout zrovna tak. Jediný kdo zatím zvládl ten DRM funkčně a uspokojivě je jak už jsem říkal Apple, ale můj Apple je teprve ve stádiu objednávky, teď už je to na cestě ale nějaké týdny to tak ještě vydrží, takže bych si tu zaDRMovanou hrůzu než mi dorazí můj Mac možná ani neměl na čem přečíst no a to už by tedy za ty prachy bylo docela zábavné. Přemýšlím, že bych si ten Gottland pořídil na těch 4 CD za těch 249,- Kč. Mé morálně zastaralé přehrávače v autech to CD-audio přehrávají a já, když už v té plechovce sedím, tak si něco z placiček pouštím rád, protože jak zpravodajství, tak reklamy a kolikrát i muzika jsou nad mé psychické síly, takže audioknihy knihy jsou vítaným vysvobozením z muk rozhlasového vysílání.
No, ono se to ale určitě dá půjčit i v knihovně, ale hezké knihy mívám rád v té mojí, abych se k nim mohl vracet, ale Gottland mi unikl, poslední dobou toho prostě vychází tolik, že se to nedá stíhat ani nakupovat, natož pak číst.
Máte opět naprostou pravdu, drahý vlastenče draku.
Na depresivitě "tvorby" sionisty F.Kafky se samozřejmě velkou měrou podílel jeho původ, ale hrůza tehdejší doby byla zlá nad všechno pomyšlení.
Však stačí srovnat sebevražedně skličující temnotu Kafkovy spisby s optimismem děl Ilji Erenburga, nebo třeba Ó velkým Šamanem ocitovaného Samuila Maršaka : Sionisti, ale žijící a tvořící ve slovanském, v pokrokovém prostředí.
Škoda přeškoda, že se F.Kafka nenarodil o pár desetiletí později. Mohl se povznést, díky našemu slovanskému společenskému zřízení, vysoko nad slzavé údolí svého původu, mohl v naší mateřštině vyzpívat všechnu radost osvobozeného nového člověka, mohl napsat skvělou a údernou petici, požadující co nejrychlejší vykonání spravedlivého trestu nad členy protistátního spikleneckého centra.
Ano, takový prostě je vliv prostředí - komplexní působení zdravého politického a sociálního prostředí, cílevědomá výchova a pěstování pozitivních vlastností je schopno přivést i příslušníky dekadentních národností na (téměř) naši úroveň.
Každopádně již dnes máme spoustu lepších děl popisujících hrůznou realitu buržoasní společnosti. Po našem opětovném vítězství proto budeme moci spisy ubohého F.Kafky z našich knihoven rychle vyřadit, a nahradit je díly našemu lidu daleko srozumitelnějšími.
Čest a Nazdar !
Jakubovi: Zřejmě i vystoupení pana Sapkowského z auta u koleje proběhlo bez jakýchkoliv problémů, alespoň mi syn večer žádné nehlásil. K celé záležitosti jsem se totiž dostal tak, že jsem si na Parconu u pultíku se sci-fi knížkami vyhlížel, co bych si koupil. A v tom ke mně přiběhl syn (který byl jedním z oněch nešťastníků, kteří se dole na ulici snažili pana Andrzeje nějakým nenásilným způsobem dostat do auta), zda bych jim nešel pomoci. Že se ho snaží dostat do taxíku snad už 10 minut a že už si nevědí rady. A že snad polština na něho zabere. Zabrala. Pak jsem se vrátil zpátky do dvorany k pultíku a vybral si tam několik knížek v polštině. Mezi nimi i jednu od mně do té doby neznámého autora, nazvanou Wkładaj kombinezon i w drogę. Samozřejmě jsem znal Lema - pamatuji jak jsem kdysi sháněl Téčko, kde vycházela na pokračování jeho Planeta Eden. A také spoustu jiných autorů sci-fi, počínaje Andersonem přes Asimova, Bradburyho a A.C. Clarka až po Johna Wyndhama. Ale jméno Robert A. Heinlein mi celkem nic neříkalo. A po přečtení této knížky jsem začal shánět další jeho tvorbu. Dveře do léta, Friday, Měsíc je drsná milenka, Dvojník, Metuzalémovy děti, Vládci loutek, Hvězdná pěchota... (specielně u ní si může člověk jenom povzdychnout, co dokáží z dobré knihy udělat filmaři). Ale v té Hvězdné pěchotě je jedna dost zajímavá myšlenka - volební právo by měli mít pouze plátci daní (aby zde někdo nezačal rýpat - a co třeba nezaměstnaní, děti a důchodci - je to řečeno velmi zjednodušeně). Stejná myšlenka je obsažena např. i v pětici knížek o plukovníkovi Johnu Falkenbergovi od Jerry Pournella. Možná že politický vývoj jednou dospěje k podobnému řešení (pokud ovšem naši pravnuci nebudou nuceni pětkrát denně mlátit hlavou o modlicí kobereček směrem k Mekce - pak už by zřejmě žádná hlasovací práva nebyla potřebná) …
Ale. Tak Heinlein objeven až dodatečně? Ale, doufám, ihned vřazen do té první řady? A to Wkladaj... vyšlo česky, a pod jakým názvem?
Hlasovací právo - Je to sto let a něco, co byla ve většině civil. zemí prosazeno či vybojováno obecné, rovné a tajné hlasovací právo - jako největší, absolutní vítězství velkého, moudrého, nemýlícího se, k vládnutí určeného l i d u . A patří to k největším a nejtragičtějším prů*erům. A zvrátit to prostě nejde. Většina to nedovolí. Už nikdy.
Vezmi si skafandr a běž. Mám je v knihovně obě pěkně vedle sebe. Ale česky už jsem to nikdy nečetl. A Heinlein je pro mne od té doby společně s Asimovem a Clarkem špica.
Pro Draka:
Byl jsem předpředevčírem v Librexu na vernisáži výstavy fotek jedné zběhlé baletky (zběhla k fotografování a je daleko lepší fotografka než byla baletka, ale nemám odvahu jí to říct) a Gottland tam "v papíru a tuhé vazbě" měli. Mám něco udělat?
Pánové, vy jste byli u nás doma v dámském pokoji? Tak nevím, ale dost často tu někdo předčítá hřbety mých knih! Co máte s mojí ženou? [;>)
Já tam nikdy nebyl, bo do Ostravy to mám moc daleko. Ale ze Zlína je to o dost blíž! [;>)
STK:
Dík za nabídku, zítra jedu do centra Prahy a tam se poptám, je tam knihkupectví jedno na druhém, tak si trošku budu dělat laskominy. Jinak jsem se koukal, a prý jí mají skladem na Vltavě, ale to se musí ověřovat, to, co někteří "obchodníci" deklarují jakožto skladem, je občas hodně mimo ten pojem. Kanzelsberger to má zdá se také. kdybych nepochodil, určitě se ozvu :-)
Baletce pochvalte hezké fotky a balet buď vynechte zcela, nebo ho pochvalte také.
Jakubovi S. a Pedrovi:
Většinu zmiňovaných knížek a autorů znám, ale našlo se tam i něco, co znám buď méně, nebo vůbec ne a Heinleina jsem nějak minul, takže jste mi zase způsobili problém, protože knížky se asi seženou, ale s tím časem na čtení, s tím je trošku horší. No ale kdyby nebylo, tak zase není za co ty knížky kupovat, takže já si raději nestšžuji.
1) Není kam je dávat (a to tak, že už dáávno), 2) není čas na delší soustavné čtení, 3) občas není za co. A no jo, do ocelového srdce občas zničehonic zajedu, jednou jsem tam na v KF měl dokonce šikovnou animátorku... a každoročně měsíc jsem robil na Černé louce, vystavařynu. Ale to už su roky, cholera... Mladost - radost. Pak starost - radost, tož co. Akorát že ty radosti sou čím dál víc takové teoretické, no...
Animato: v hudbě živý, oživeny, vzrušený. Animátorka je ta, která realizuje animaci. No teda, moc hezké věci na sebe prozrazujete Jakube...
jen aby si toho nevšimli někteří létající avataři, protože na to pak budou narážet dlouhé měsíce. [;>))
Ješiši Mária, animátorka - to je něco jako animírka? Jakube, no fuj tajbl!
Pánové,
už tu zas drbete? No, fuj tajbl!
Animatore se používá často ve smyslu oživovatel programů, animatore při turistických zájezdech se stará o zábavu, pořádá společenské hry a pod.
informaci:
Drbání je velice oblíbená pánská zábava, to je přeci všeobecně známo a nevidím na tom vůbec nic divného, naopak. Nic lidského není pánům cizí.
I.M.Jirous: Pařte!
I po smrti výtržníkem
Neuvěřitelné - ani po smrti si nedá pokoj. Skoro celý svůj život narušoval pan I.Jirous naše radostné budování, propagoval papeženectví a úpadkovou euroamerickou „kulturu“. Prostě páchal - jedním děsným slovem - MULTIKULTI.
A nyní ve své činnosti pokračuje, ačkoli by se to nezdálo být možné :
Nejdříve chce narušit důstojnou vzpomínku na povstání českého lidu proti fašistickým okupantům - tzv. zádušní mše se má konat právě 17.listopadu v pražském kostele tzv.sv.Ignáce.
Jistě jde o ZÁMĚRNÉ narušení pietní vzpomínky na 17.listopad; vždyť papeženci a Němci - to je téměř synonymum. Vždyť právě v naší Matičce stověžaté napáchali spoustu dosud neodstraněného zla (např. tzv.Karlův most, tzv.chrám tzv.sv.Víta atd. apod.).
Ano, nikoli náhodou právě papeženci a Němci po celou éru naší skutečné samostatnosti (1945 až 1989) podporovali multikulti výtržníky typu pánů Jirouse, Havla, Landovského a dalších a dalších.
Tzv.zádušní mše se však ostatky pana Jirouse osobně nezúčastní. Neboť nepolepšitelný papeženec Jirous se nechává pohřbít mimo Prahu, v „tradičně“ německém hnízdě hluboko zarytých papeženců, usvědčených pachatelů protistátní a protisocialistické multikulti propagandy globálna, viz tzv. Karmelitánské nakladatelství
Víc slov už netřeba.
Ale ne, animátorka byla velmi nadaná, velmi (umělecky) vyvinutá rozhýbávatelka výtvarníkových obrázků v Krátkém filmu v prvním patře na hlavním náměstí, proti muzeu.
Ma sí, era di solito molto animata... non piú. I tempi cambiano. Už bude mít vnuky.
Okomentovat