Je zima

Už jsme to ani nečekali. Kočičky v Central parku Jihozápadního města (Praha 13, Stodůlky) začaly vystrkovat bílé ocásky, kachničky se začaly párovat, když v tom udeřily mrazy. Pohled z tubusu metra na Nepomucký rybník ukazuje volnou vodní hladinu, ale to je falešný dojem.

  Přijdete blíž a vidíte, že místo vodní hladiny se rozestírá hladký led, odrážející oblohu jako voda.

 Ovšem u břehu je nějak zakalený. Zakalení je podivuhodného charakteru. Podíváte se úplně zblízka – a v ledu uvidíte zamrznutou plastickou fotografii dna! Tu kameny, onde klacek.

Led je ještě poměrně tenký, ale pejsek se nepropadne. Pokud mu panička hodí plyšovou myšku, poběží pro ni a sklouzne se. Ne že by chtěl, ale nevadí mu to. Neklouže se naschvál, na nožky dopadá kolmo.

Vodní ptáci to mají těžší, ti zde bydlí. Rackové sedí na ledovém břehu, to za nimi nejsou kolegové, ale hroudy sněhu, kterými nezbedové testovali pevnost ledu.

Led je už poměrně silný, ale nedoporučuje se po něm chodit osobám se zvýšenou hmotností, ani dětem. Praská nečekaně a dalekonosně.

Na Nepomuckém rybníku tuhle sezonu bydlí jen jedna labutí rodinka - labuťák, labuť a jejich ještě šedavý roček.

Zítra už bude zbytek vody zamrzlý. Kam se ptáčku, kam schováš?

 Lysky na potoce to mají lepší, ještě zde proudí volná voda. Ptáček se schová, ale netuší, že ho prozradá odražené slunce. A vidět by byl hůř, kdyby neměl červenou skvrnu nad zobákem. (Tak teď ale nevím - lysky prý mají čelní štítek bílý?)






















Krom čističek a velkých rybníků máme v parku i vodní oko. V létě je skryto pod vrbou, teď je odhalenější.

A hele, i zde je vidět ledová fotografie. Tu je zřetelně patrný proutek, tam lístky. Takže vymýšlím teorii:

Voda pod 4 stupně se při dalším ochlazování roztahuje a začíná stoupat ode dna na hladinu. V malé hloubce, u břehů, si až na hladinu nese paměť obrysů, od kterých se odpoutala. A pak zmrzne - a zachová strukturu, která ležela na dně, či pod hladinou. Ne, to skutečně není zamrzlý proutek, ale ledová struktura tvaru proutku. Tohle určitě někdy při svém písání použiju…

 Horní rybník je na tom stejně jako dolní, ale vidíme přes něj na věž kostelíka svatého Jakuba většího. Už v šedesátých letech, kdy se začala kreslicí prkna architektů plnit obrázky budoucího rychlodráhového města jihozápadně od Prahy, mysleli architekti urbanisticky a vymýšleli průhledy budoucími panelovými bloky. Tento vědomý odkaz na baroko (prosím všechny odborníky za odpuštění) nese své plody dodnes.

Kostelík ve starých Stodůlkách je asi jediný starší kostel, který zůstal dominantou i po zastavění okolních ploch paneláky - přestože ty jeho věž převyšují.





Ano, líbí se nám tu. I když mrzne.

Psáno v Praze na Lužinách, pěkně v teplíčku ústředního topení.


Viz i příslušnou Šamanovu fotogalerii.