Byl dost unavenej, byla už tma. A jak šel kůň po tý silnici lesama před Vepřovou, zdříml si. Najednou s ním zacukal nějakej chlap, kouká - na kozlík vedle něj si vlezl četník. A prej - kam jedete. Dolfi povídá: "Nevypadá to jinak, než na Vepřovou." Četník opáčil, že se sveze s ním. Byl to cizí člověk, asi novej četník, zpod pláště mu nějak moc špičatě čouhaly nárameníky. Ale co mohl strejda dělat? Přijeli do vsi a četník porád sedí. Dolfi, že jede až za ves, tady že už je Vepřová, že si pán může vystoupit. A von najednou, že jede až do Losenice. Jenže přijeli do dvora a porád se neměl, že by šel. Strejda zavedl koně do maštale a říká si - Dolfo, nechoď ležet, ten novej četník je nějakej divnej. No, von pak přišel do maštale, porád okouněl, až tak nějak po půlnoci to z něj začalo lézt.
"Víš, co jsem?"
"No, napadá mě, ale nevím."
Von to byl komisař vod majora Fomina, co k nám spadli do lesů, nějakej Tůma. Hučel do strejdy dlouho, aby je schoval. Nakonec povídá: "Já jdu, za chvíli jsem zpátky se všema, a pak si to rozmyslíte. Necháte nás tady, a když ne, tak tady stejně zůstaneme a vy se nikdo nikam nehnete, nepustíme vás ven."
Asi po hodině přišlo nějakejch čtrnáct kluků, vedl je ten Tůma, voni se s tím Fominem rozešli. Měli vysílačky, ale zkoušeli je asi třikrát, než se to rozjelo. Dolfi raději moc nejezdil, když nemusel, byl přes den doma. V noci zas sháněl doktora raněnejm, léky, těm klukům se pralo prádlo, už kolikrát nemohl. Bylo samozřejmý, že pomáhal. Ale někdy už toho bylo přesmoc.
Taková síla lidí v chalupě šla těžko tajit, i když nestála přímo ve vsi. Taky, když seděli dole ve výminku ve vokně. Přišel soused a viděl jak hrajou karty. A na Dolfiho: "Co tu máš za chlapy? Ty kluku, nezlob mě, vždyť nás všechny přivedeš do neštěstí!" A ten jeden povídá: "Mlč, nebo tě zastřelím".
Potom se to vyvrbilo nějak divně. S tím Tůmou byl i nějakej Šustov, Rus, zlatej člověk, uměl hrát na housle i na harmoniku. Z pistole dovedl střílet tak, že vám vystřelil pětník, co jste drželi v prstech. Ale byl na kořalku. A ten večer, byla sobota, řekl: "Jdeme pro muziku!" Že si jako půjdou půjčit harmoniku vod jednoho vídeňskýho Čecha, co se na starý kolena vrátil domů do Světnova, asi deset kilometrů po silnici. Vzal sebou ještě dva a šli.
Jenže dlouho se nevraceli, ani v neděli. Dolfi si říkal - kde ti kluci uvízli? Že se ten Šustov zase někde vožral! Ve středu jel strejda přes Račín do Polničky a tam mu jeden místní četník povídá, že v sobotu se ve Světnově střílelo. Nějaký chlapi tam dělali virvál, lidi na ně pozvali četníky, ty začali střílet a bylo zle. Dva jsou zastřelený a jednoho postřelenýho drží gestapáci v Novém Městě. Dolfi věděl, že je zle, kluci musí ven. Jenže jim se někam do lesa nechtělo. Tak sháněl pro jedenáct lidí ubikaci. Šel jen tam, kde věděl, že může zaklepat. Sehnal jim nakonec ubytování u jedný rodiny. J-ovi měli dvě děti a věděli, co se může stát, ale že tam teda můžou přejít. To bylo asi půl šestý. A za dvě hodiny se už Němci valili od Přibyslavi. Obklíčili vesnici a nikdo nemohl ven.
Dolfi zase něco vezl s koňma, vracel se kolem půl desátý večer. Mezi plotama k němu přiběhli přískokama Němci a hned: "Byli tu partyzáni?"
"Marná věc, pánové, já nic nevím."
A zatím u J-ů Tůma ty Němce uviděl a chtěl po nich prsknout. Ale holky klečely na kolenou, ať nestřílí, nebo budou nový Lidice. Nakonec schovali ty pistole a kvéry do sena, nechali je ležet a vyběhli ven. J-ovi pustili na dvůr dobytek a ti všichni chlapi čistili jako ty chlívy a chodili mezi těma kravama. No a ty lidi pozvali pány důstojníky na kafíčko a trochu je přiopili. Kdyby to byli esesáci, vystříleli by je rovnou, ale naštěstí to byl jen Wehrmacht, takže je pak přesvědčili, že tam žádný partyzáni nejsou. Přeci kdyby tam někde měli být, pak by přišli na noc. A tak Němci stáhli ty strážný, obsadili jen dva baráky. A hoši mohli zmizet přes humna do lesa.
Jenže u Dolfiho byli Němci porád. A dobytek už potřeboval nakrmit. Že prý s ním někdo půjde. "Ale tam nemá nikdo co dělat, koně se cizejch bojí a ještě mě kopnou." Jeden Němec šel stejně s ním. Dolfi nesl oves a řezanku a snažil se jít do maštale před tím vojákem. Ale ten se tam porád tlačil, Dolfi ho strkal ven, že ho kůň zabije, měl vostrýho, divočáka. Němec se nedal - a taky jo. Kůň ho říz´ kopytem do hrudníku, ten sebou prásknul na stěnu a šla z něj krev. Začal křičet, přiběhli další vojáci a mysleli, že takhle ho zřídil Dolfi. Jeden ho chytil za límec a valil rovnou k vratům, že ho zastřelí. Ale skočil na něj bernardýn, bránil svého pána. A taky ho zachránil. Voják psa zastřelil, na tu střelbu vyběhl důstojník a další střílení zarazil.
Protože Dolfiho se potřebovali na něco zeptat páni gestapáci. Rozbili mu záda, ale nic se nedověděli. Druhý den ráno ho odvezli autem do sokolovny, snad v Přibyslavi. Přivedli ho do místnosti, kde na posteli ležel zafačovanej ten Šustov. A prej: "Znáte ho?"
"Ne, neznám, nikdy jsem ho neviděl."
A ten Šustov povídá (teda rusky): "Ale prosímtě, vždyť jsem u tebe bydlel. Hele, tohle jsou tvoje hodinky. A tady fotografie tvý rodiny."
On mu ukradl hodinky! A vzal si i fotky - na památku. Že jako bojoval v Evropě a bydlel tam u týhle rodiny.
A s tímhle se coural v akcích... Ale Dolfi mu to dnes ani nemá moc za zlý - nejspíš mu něco píchli, že mluvil, myslí si.
Usvědčeného Dolfiho odtáhli Němci do Kounicovejch kolejí v Brně, pak seděl na Špilberku, odsoudili ho k smrti, ale už nepopravili. Ještě ho převezli do Flossenburgu. Válku přežil. Nic o té rodině J. náckům neprozradil. Takže z Vepřové se druhé Lidice nestaly.
I když se soudruzi Šustov a Tůma (co mu po válce říkali Pich-Tůma) tolik snažili...
Psáno v Praze dne 8. ledna 200, poprvé vyšlo na Neviditelném psu 10. ledna 2002
PS: Aby bylo jasno: Partyzánský boj považuji za převelice důležitý. Třeba zrovna ti hloupí wehrmachťáci, co se nechali oblbnout jako kdysi obr Polyfémos Odysseem, chyběli někde na frontě.
35 komentářů:
To byl t e n Pich-Tůma?! Jezusmaria.
Kdybych vám měl vylíčit, jak to doopravdy bylo s masakrem pasekářů na Ploštině, a kdo to dělal... a kdo dělal celé věky ředitele mého výzkumáku, a co dělal za protektorátu - což vím z první ruky. Drželi se v šachu s mých nejbližším spolupracovníkem. Jeden byl tohle, druhý chlastal.
Hezké a velmi k zamyšlení...
Jakub S. řekl(a)... "Kdybych vám měl vylíčit.......a kdo dělal celé věky ředitele mého výzkumáku.
Ale holky klečely na kolenou v tom mim výzkumáku.......a tak jsme se a zase máme dobře!"
A já ani snad nevim zda příjde čas........
ale moc si to přeju a tentokrát budu připraven.
čest v šest!!!
A proč nám to, Jakube, nenapíšete?
Není hezké něco nakousnout a pak nás nechat s prázdnou hubou (italsky a bocca asciutta).
Se suchou hubou, to je pěkné.
Třeba ano. Jenom - tyhle věci, různá záhadná i nezáhadná úmrtí a popravy a nehody a nedopatření a sebevraždy před koncem války a brzo po něm v tomhle městě a kraji kolem - nechci zjistit na sobě, že je to dodnes třaskavina. Na Sicílii se myslím posílala zlomená tužka či co - nechtěl bych ji dostat. Tady to vědí všichni.. Odpovědi svědků/účastníků: Nic nevím... ne. Nic. Odejděte. Nevíte, co děláte. Nerýpejte do toho proboha.
Vy to z Jihu neznáte?
Možná je to už dávno, takže - ale nevím, pokusím-li se ověřit si to na sobě.
Jakube,
to jsem nevěděla, že po takových letech je to pořád jak se říká vošajstlich o tom mluvit. Tak tedy zkrotím zvědavost.
Suchá huba - to jako, že jste nám nedal napít.
Jakube,
o masakru na Ploštině se píše na českém webu.
http://ziegler.blog.idnes.cz/c/134202/Plostinska-tragedie-aneb-partyzani-bez-svatozare.html
a další.
Jakubovi S.:
Myslím, že byste se s tím co víte měl obrátit na Stanislava Mottla, určitě by věděl, jak s tím naložit co nejlépe, tedy tak, aby se to opublikovalo, ale nebyl Jste s tím zbytečně spojován, protože někteří parchanti opravdu mají dlouhé prsty, až příliš bohužel.
Všem:
Ono se už dnes poměrně dobře ví, že udavačskou síť gestapa převzala po válce dílem ruská NKVD, dílem StB a ty množiny se významně překrývaly a mnozí z těch zmetků byli víc než dobře zapsáni u bolševiků a také se ví, že díky velkorysosti VH (asi nezáměrné ale také velmi nemístné), kdy nedošlo k tvrdšímu vypořádání se s bolševikem včetně těch hajzlů co dřív udávali gestapu a později StB či NKVD nebo rovnou oběma. Dnes nám tu tedy tito parchanti nebo jejich potomci běhají po světě kapitalisovaní a tudíž se značným vlivem a zároveň s vědomím, že udávat či být parchantem se vyplácí. Dnes bývají často "úspěšnými" "podnikateli". Po listopadu se velmi spěchalo na skartaci některých dokumentů u StB a Rusko dodnes nerado pouští kohokoliv do svých archivů, asi je ten "materiál" pořád až moc "živý" a stále aktuální. Pakliže má Jakub obavy, přinejmenším z části je s ním sdílím a považuji za moudré, že je má.
Drak má, no nic nového, záviděníhodnou schopnost vše logicky vidět, vylíčit, klasicky prostě shrnout a vyvodit závěr. Tak jest.
Půjdu pohodit koňovi (to sa tu tak praví) a pak se odhodlaně podívám na tu Ploštinu. Víte, já i má +žena, prof. historička v muzeu, jsme velmi úzce všecky tyhle bezmezné hrůzy (zdaleka nejen P.!) sledovali, probírali s účastníky a přeživšími a kolegy. Oba jsme např. taky mluvili s mjr. Murzinem. Hovořil jsem s L. Mňačkem (Smrť sa volá Engelchen) ještě než emigroval, atd. A s místními. Nepublikovatelné, aspoň tehdy, absolutně. Odvaha jenom že s námi mluvili.
Kdo v tom byl? Wehrmacht, SS (Skorzeny ne), Slováci, naši přičinliví nebo do kouta zahnaní lidičci. Satis pro tempore. Tady šlo příliš povídavým lidem dlouho o život, a tuplem po Únoru.
Jakubovi S.:
To, že jim šlo o krk za té války, to tak nějak věděli už od začátku, i ti naivnější to myslím po krátké době rychle pochopili a měli šanci se nějak přizpůsobit. To, co se ale událo jako příprava na únor 1948 a co se pak dělo po něm, to bylo mnohem podlejší a zákeřnější zároveň. Byť, třeba pan Tigrid říkal, že jeho to neoblblo ani na chvíli, ale ne každý měl ten jeho dar nenechat se zblbnout a oblbnout. Na Mňačkovy knihy vzpomínám, pomáhaly mi při tom probouzení se ze sna, zejména jeho Jak chutná moc, ta mi asi osvětlila mnohé líp, než desítky historických statí.
O našem dnešním nepříteli
aneb
Takzvaní Tři králové jsou agenti multikulti a globálna
Za Velké vlastenecké války bylo leccos jednodušší než dnes. Například, jak píše velký vlastenec drak na hranicích geniality, většina partyzánů v krátké době pochopila, že jde o krk.
I hledání nepřítele bylo jednodušší : Němci, Maďaři, Makaróni, s nimi kolaborující "našinci".
Dnes je ledasco složitější. Ano, ještě dnes ti naivnější z nás nerozpoznali dobře nepřítele.
Příklad : Zasloužilí bojovníci proti multikulti, europeizaci a globálnu oslavují V.Havla, toho "zasloužilého" apoštola multikulti, europeizace a globálna.
Ano, právě dnes je nutné si připomínat skrytá nebezpečí - dnes buržoasní kalendář uvádí "svátek" tzv.Tří králů.
Víme, o co a koho jde : Tři feudálové (v jiné verzi tři tzv.mudrcové - zázračně zbohatlí starověcí intošové) přijeli do Palestiny klanět se malému sionistovi, potomkovi údajně chudých rodičů. Už to samo o sobě je nám roduvěrným Čechům velmi podezřelé.
A když zjistíme, že jeden z té trojice byl jiné barvy pleti - vše je nám jasné :
Jde o prachsprostou multikulti politicky korektní propagandu. Ano, propagandu ve stylu současných halyvůdských spektáklů, v nichž vždy musí být nějaký KLADNÝ neběloch či homosexuál.
Proto, po našem opětovném vítězství nad multikulti, Euroamerikou, kapitalismem, demokracií a globálnem, uděláme s tzv.Třemi králi a jinými podobnými feudály a přivandrovalci opět VELMI krátký proces.
Ať si žádný nepřátelský cizák nenamlouvá, že jej před tvrdou pěstí lidu ochrání např.tzv.diplomatická imunita.
Čest a Nazdar !
On nebyl ani tak sionista, jako globalista. A ti tři "mudrci" byli jen předvojem invaze nežádoucích a nepřizpůsobivých.
No jo vlastně.
Odpusťte prostému člověku, ateistovi ze třetí až čtvrté generace pokrokových Čechů a Moravanů.
Nicméně ten dotyčný byl sionistou RODEM; alespoň po matce.
A ti nežádoucí a nepřizpůsobiví - nebyli to spíše ti, jež později léčil, jimž uděloval almužny, jimž sliboval "království nebeské" ?
Nene, vážená paní Harpyje. My pokrokoví, levicově založení lidé víme, co je to tzv.křesťanství : Je to prostředek psychologického nátlaku, používaný vykořisťovateli k hlubšímu zotročení vykořisťovaných, uražených a ponížených.
Pokora, smíření, nenásilí, almužna, láska (sic !), kontemplace, transcedence, víra v tzv.nejvyšší spravedlnost, víra v tzv.život věčný po trápení v „slzavém údolí“ tohoto světa ...
HRŮZA A DĚS !
My prostě víme, že jediná cesta, pravda a život je cesta Leninská, cesta revoluce. A tou cestou vždy půjdeme, ke světlu jednou dojdeme.
Staniž se !
Když tě někdo udeří do pravé tváře, utni mu pravou ruku ! (V.I.Lenin) *** Volte NS-LEV 21 a KSČM !
V Itálii na den Zjevení Páně (Epifania - Festivitas declarationis) nechodí Tři Králové, ale na koštěti lítá v noci Befana, která nadíli dětem dárky do punčochy.
Přestavují si ji asi takhle.
http://www.e20romagna.it/public/articoli/befana_1.gif
Pro pány je tu veselejší verze.
http://exurbe.com/wp-content/uploads/2011/12/Befana-4.jpg
Ano, Jakube, to byl t e n Pich-Tůma. Agent sovětské vojenské rozvědky. S Fominem se nějak pohádali, alespoň podle Dolfiho. Politruk Pich-Tůma jako jediný z velícího štábu brigády "Jan Hus" unikl, když je Němci likvidovali (pobýval v dané době u Přibyslavi). (???)
http://www.fronta.cz/dotaz/likvidace-stabu-partyzanske-brigady-mistr-jan-hus
Fomin střílel a vyhazoval tratě, Tůma chodil po vesnicích a zakládal ilegální Národní výbory - komunistické. Po válce měl strejda tolik rozumu a síly, že odmítl jít na Ministerstvo vnitra, kam ho spolubojovník Tůma lákal...
Díky, Informace, ta druhá kresba je zjevně z dřívější doby, kdy ještě čarodějky netrpěly anorexií…
\ :-)
Mám dotazy, Ó Velký Šamane :
1) Parašutistu a partyzána s.Píchu-Tůmu jste nazval agentem sovětské vojenské rozvědky. Vidíte na tom snad něco špatného ?
2) Co bylo špatného na zakládání Národních výborů za fašistické okupace ? Že to fašisti zakazovali ?
Děkuji Vám předem za odpovědi, a přeji hezký zbytek pátečního večera (bacha na urostlé čarodějnice).
Ten Pich Tůma, který byl involvovaný do vraždy Jana Masaryka?!!
Božínečku, vážená paní Harpyje !
S.Pich-Tůma byl náš člověk, J.Masaryk byl náš člověk.
Proč by, pro živého Lenina, náš člověk vraždil našeho člověka ?!
Navíc těsně po dokončení našeho vítězství z července 1947 ?!?
O protifašistickému odboji a partyzánech v Itálii za druhé světové války jsem tu psala již několikrát. V Doupěti pod článkem Oběti nacismu, oběti komunismu (27. ČERVNA 2011 8:27) a několik příspěvků jsem uveřejnila asi před dvěma roky na Psu. Odkazy nemohu najít a tak to krátce shrnu. (Diskutovala jsem o tom tenkrát s Vlastencem, ale pochybuji, že bude mít chuť je hledat.)
V severní a střední Itálii byla v letech 1943 - 1947 občanská válka, ve které řádily Oddíly smrti (Squadroni della morte) kom. partyzánů. Na konci války v 1945 roku komunisti začínají otevřeně mluvit o nastolení diktatury proletariátu a začínají systematicky vraždit nejen fašisty, ale i majetnější lidi, kněze, a i partyzány nekomunisty. Komunisti se připravovali k nástupu k moci vládním pučem, byli zastoupeni v první poválečné vládě, a čekali jen na "volno" z Moskvy. Bývalí komunističtí partyzáni měli po válce i poschovávané zbraně v Apeninách, kde se dále vojensky cvičili. Nepřešli k otevřené akci jenom proto, že Stalin k tomu v 1948 r. nedal povel. Pravděpodobně proto, že po únoru 1948 v ČSR nechtěl víc zaostřovat mezinárodní situaci a pak toho roku se v Itálii konaly volby do parlamentu a komunisti doufali, že je vyhrají. Jenže tenkrát volby vyhrála Křesťanská demokracie a komunisti šli z vlády ven.
Komunistické partyzánské zločiny zůstaly většinou nepotrestány, protože ty zavražděné pak nikdo nenašel, lidi jednoduše zmizeli a bylo marné po nich pátrat, anebo komunisti zabili i nepohodlné svědky.
Odboj - la Resistenza se pak spolu s antifašizmem stal pro komunisty a levici jakýmsi nedotknutelným tabu, propagovali ho jako zakládající akt Republiky a ozdravení společnosti od fašizmu. Nikdo se neodvážil dělat nějaké námitky nebo výslovně ty události kritizovat. A to zvlášť v sedmdesátých letech za dob Rudých brigád, kdy slovem "fašista" byl ocejchován každý, kdo se opovážil otevřít hubu.
Historická revize období občanské války byla započata asi tak před deseti - patnácti lety hlavně zásluhou novináře a historika Giampaola Pansy, který ve svých knihách sebral svědectví obětí toho řádění a konečně uvedl události těch let do jejich pravých dimenzí.
V podstatě zastává tyto teze: 1) le vendette dei vincitori sono state così sanguinarie da sporcare senza rimedio la buona causa dei partigiani; 2) la buona causa della Resistenza non fu la bandiera di tutti i partigiani, qualcuno combatteva per altri fini; 3) i fascisti della Repubblica Sociale non erano tutti mostri, carnefici, torturatori; 4) non si può descrivere una guerra civile ascoltando solo la voce di chi ha vinto.
(1/ msta vítězů byla tak krvavá, že pošpinila nenapravitelně dobrý štít partyzánů 2/ dobrá věc Odboje nebyla cílem všech partyzánů, někteří se bili pro jiné účely 3/fašisti Sociální Republiky v Salò nebyli všichni nestvůry, kati nebo hrdlořezi 4/není možné popsat a pochopit občanskou válku jen na základě verze vítězů).
informaci:
Ta druhá verze Befany vypadá docela dobře, některé věci mají pánové v Itálii zařízeny velice dobře :-)
informaci:
Dojde-li k občanské válce, je to průšvih. Shrňme to tak, že Itálie dílem prostě měla větší kliku, nežli tehdejší Československo, lidé měli u voleb víc rozumu a možná i USA v pozadí daly nějak najevo, že si to nenechají líbit a že to neprojde tak snadno. Nicméně to, že k věcné diskusi o tom, co se tenkrát dělo dochází až teď, svědčí, že ten problém měl tuhý kořínek. Úplně vyhráno asi ještě není a možná nikdy nebude. Populismus je dobře prodejné a hlavně velmi žádané zboží, k naší škodě bohužel.
Někteří partyzáni, kteří spáchali vraždy, byli odsouzeni, protože jejich zločiny nespadaly do amnistie z r. 1946, jako Francesco Moranino, velitel komunistického oddílu Pisacane, kterého soud shledal vinným za sedm vražd (v r. 1944 zavraždil jednoho amerického agenta, který byl vyloděn, aby koordinoval akce partyzánů s anglo-americkými oddíly, čtyři partyzány nekomunisty a dvě ženy, jejich manželky, které byly nepohodlnými svědky) a udělil mu doživotí. Moranino byl odsouzen v 1956 r., do té doby byl poslancem it. parlamentu, zvoleným za PCI.
Moranino utekl do Prahy, kde založil italskou komunistickou diverzní centrálu a stanici Radio Praga, odkud vysílal komunistické zpravodajství do Itálie. Československo ho nikdy nevydalo, i když o to několikrát požádala italská vláda. Všichni dobře věděli, kde je, měl kancelář někde u Staroměstského náměstí, ale čs. úřady vždycky jeho přítomnost popřely.
Doživotí mu bylo sníženo v r. 1958 na 10 let prezidentem Gronchim a byl pak omilostněn v r. 1965 soc.dem. prezidentem Saragatem. Teprv potom se vrátil do Itálie a komunisti ho zase kandidovali do senátu.
Takže ani spravedlnost mu moc neublížila. To, abyste si udělali představu o tom, co se dělo jinde.
Vidím, že na vás, panstvo, udělala větší dojem mladá čarodějnice než italská občanská válka.
Po druhé vám napostuju něco méně "podnětného", nebo se mi tu zkazíte.
A do toho senátu se pak dostal?!
U nás nikdo neměl ani ponětí o tomhle dění dole v Evropě. A de facto občanská válka byla taky ve Francii za války. Der Spiegel dokonce jí 1990 věnoval hlavní tlustý všitý sešit a na té jeho červenočerné obálce tehdy magicky stálo: Der Bürgerkrieg in Frankreich 1940-44. Potomci na Moravu odešlých Řeků říkají: Děda musel utéct před občanskou válkou. Musím je dycky doplnit: Promiňte - kterou o n i rozpoutali! Přivedu je do rozpaků - takže vídím, že to v podstatě vědí.
Draku,
Itálie byla osvobozena západními vojsky, na rozdíl od Československa a tak se stala automaticky částí západní politické sféry. Přijala Marshallův plán, vstoupila do NATO a v Itálii byly rozmístěny americké vojenské základny. Takže už od 1948 r. se tady nedalo moc počítat s nějakým převratem. Kromě toho počátkem padesátých let tu byla vybudována polovojenská organizace stay behind Gladio (jako v ostatních západoevropských zemích a Turecku), která měla být první fází odboje proti sovětskému vojenskému útoku a to po prohlášení Stalina, "že ... vojenská převaha tábora míru je jen dočasná a potrvá 4 - 5 let. Do té doby musí komunistické armády osvobodit západní Evropu od kapitalismu a proměnit ji na oblast socialismu..." (nepřipomíná Vám to něco?). Byly tedy organizovány tajné oddíly na obranu a sklady zbraní. Na Sardinii pak měla Gladio tajnou základnu, prý na výcvik tajných agentů. Jenže ta byla tak tajná, že ji mohli vidět všichni, co jeli na pláž - byla asi 50 m od silnice.
Itálie byla skutečně po desítiletí arénou, kde se střetávaly americké a východoevropské tajné služby.
Kolik ta ambice rozšířit svůj vliv na západ Moskvu a satelity stála, to je těžké zjistit. Moskva a také Praha tu vydržovaly stovky, ne-li tisíce nic nedělajících komunistických funkcionářů různých "demokratických" organizací, kromě toho veškerou propagandu PCI si východoevropské státy platily z vlastní kapsy, i vydávání překladů sorely, když chtěly, aby Italové ocenili nové socialistické umění.
Člověk se nemůže divit, že to na východě zkrachovalo. Když po rozpadu Sov. svazu Moskva přestala posílat italskám komunistům peníze, ti museli z nouze prodat své historické sídlo v Botteghe oscure a dokonce svůj tiskový orgán Unità. (Teď ji vlastní akciová společnost, kde mají většinu kapitalisti!)
Jakube,
dostal se do senátu, nějakým součtem zbytků hlasů a dokonce předsedal nějaké senátní komisi, teď si nepamatuju jaké.
Tmavé krámy. No to je paráda. To se nedá vymyslet... MMCh z toho je naše p u t y k a . To jsou posuny, co?
No, když čarodějnice, tak mladé, no... to je holt jiné kafe! To je jiná dvojice rukávů, říkají prý u vás. Netušíte, jak to mohlo vzniknout?
Jakube,
podle folklorní tradice Befana je stará čarodějnice na koštěti. Ta mladá je jen vtip fotografa.
Odkud pochází ta tradice? podle některých je to ještě starý pohanský zvyk, pravděpodobně z dob římských, kdy se v tuto dobu slavil konec starého roku a počátek nového.
Befana je pak zkomolenina slova Epifania.
Jakube, když víš, napiš. Píše se rok 2012. Naznačovat, že víš,ale že...je k ničemu.
Já vím. Já se omlouvám, není to můj zvyk. Platí, že nemáme ani naznačovat, že. No třeba se rozhodnu, faccio sul serio...
Pro Leninovy rány, vážený Jakube S.!
Ani muk !!
Máme rok 2012, naše vlast je otevřená směrem do Evropy, na našem území se bez dozoru pohybují agenti CIA, Mossadu, BND, řádí zde papeženci, sionisti, zednáři, multikulti nadšenci a eurohujeři.
Za takové situace chcete promluvit ?!
To by bylo šílenství !!
Velký Šaman zapomněl na text k fotografii, takže jej rád a zdarma zastoupím :
Lucembursko, 22.prosince 1944, ofenzíva v Ardenách :
Němečtí granátníci pálí na nepřítele, a postupují vpřed.
Il est brave comme un grenadier
Jajá... Die beiden Grenadiere. Dva granátníci šli z Ruska zpět... Taky holt šli napřed tam a taky při postupu asi nebyli sklíčení a zmrzlí. V Ardennách těch pár dní taky. Pitomci. Fantaskní představy. Rozum zůstává stát.
Dva granátníky přeložili mj. slavný pěvec Ludikar a osobně mil. pí Destinnová. Oba převody nejsou moc vert. Leckdo si myslí, že překládat může každej, stačí dobře ovládnout jazyk. Nebo je-li známý zpěvák či herec, umí i malovat. G o l d e n e y e s - !
Okomentovat