Vesnický doktor

Dlouhodobé sedací, psací a klikací práce u počítače v sobě skrývají mnohá nebezpečí. Jedním z nich je chátrání soustavy kosterní. Vloni na podzim se mi opětně přihodilo bolení levé kyčle. A to už jsem z dřívějška věděl, že jest způsobeno páteří.



Tak nejdřív jsem bolest řešil jako vždy. Totiž nijak. Kyčel pobolívala zprvu jen drobně, doufal jsem, že přestane sama. Přestávala a začínala, v dalších fázích vždy více a více. Až přišel šestý prosinec a S.S.S.R. Pravidelné jarní (kolem výročí MDŽ) a podzimní (kolem termínu VŘSR) Setkání Starých Scifistických Rarit se už několik termínů nekonalo, takže byla téměř povinnost dostavit se. Setkání už tradičně probíhalo v jedné z hospod poblíž Florence, kam je ze všech stran skvělá dostupnost prostřednictvím městské hromadné. Pobolívající kyčel však začal protestovat při sestupu do sklepa, kde jest hospoda umístěna, tak i při návštěvách záchoda - na který se zase muselo nahoru po jiných schodech.

Následná noc byla děsná. Bolela nejen kyčel, ale i koleno, vlastně celá noha. Ibalginy nepomáhaly. Natolik jsem byl zmučen, že jsem začal uvažovat o amputaci nohy jakožto o přiměřeném způsobu zbavení se bolesti. Paní doktorka mi další den předepsala trochu lepší Brufen. A vyšetření u neurologa. Kam jsem se objednal na nejdřívější termín, tedy už za dva týdny. (V telefonu jsem slyšel hlas paní doktorky, která objednávající sestře řekla -"do té doby ho to přejde"). Přešlo. Ale ne díky práškům nebo pouhému plynutí času.

Hned příští týden jsme jeli se ženou za příbuznými do Semil, a tak jsem využil jsem situace, spojil příjemné s užitečným a odskočil si do 50 km vzdáleného Liberce. Totiž - Liberce. Stráž nad Nisou bývala v době, kdy jsem chodil na liberecký gympl (SVVŠ) samostatnou obcí. Pamatuji se, jak jsem litoval spolužáka Zdeňka, který z té dálavy musel jezdit do Liberce vlakem. Já to měl přes město dvacet minut tramvají, kdežto on vlakem - pět minut. (Je ale fakt, že vlak nejezdil úplně každou chvíli, a hlavně ne v době, kdy to člověk ze Stráže zrovna potřeboval.)

Stráž je dnes opětně samostatnou obcí, Zdeněk v ní bydlí stále. Jenom dospěl, jako my všichni, a stal se lékařem. Jak jsem zvěděl při jednom z abiturientských setkání. Před třemi lety, při pravidelné jizerskohorské dovolené, jsem jeho odborných služeb využil. Služeb napravovacích, abych upřesnil. Tehdy mě bolela pravá "kyčel" tak, že jsem na žádné dlouhé výlety chodit nemohl. Ani na krátké. Rád jsem byl, že mohu při řízení auta brzdit. Ale Zdeněk mě úspěšně napravil. Předloni jsem ordinaci v jeho klasickém libereckém, tedy strážeckém, domě navštívil preventivně. A zbavil mě bolesti pravého ramene, která mě trápila nejméně pět let.

Při naší loňské dovolené byl Zdeněk sám na dovolené, a to byla nejspíše ta chyba. Tedy kromě té chyby, že jsme po skončení plavecké sezony v otevřeném bazénu Na Petynce nepokračovali s plaváním v žádném krytém bazénu, takže fyzické zatížení našich tělesných schrán se poněkud snížilo. Spravedlivě mě pak postihla bolest jak prase, ba jako celé stádo prasat. Prášky naštěstí dovolily, abych mohl levou nohou řadit, takže jsem 14. prosince odpoledne, i když vzhledem k roční době už po západu slunka, dorazil do Stráže na parkoviště pro pacienty. K návštěvě jsem se samozřejmě předem objednal. Tento vesnický doktor totiž obhospodařuje několik okrsků. Krom Stráže nad Nisou jsou to i Machnín, Kryštofovo údolí, Křižany, Zdislava a Žibřidice. No a když přijede někdo z Prahy, tak ho vezme taky.

Ordinace je "bezbariérová" - v přízemí. Nikdo nevymýšlel zbytečné schody ani stupně. Bezbariérový je i záchod - jsou zde odstraněny dveře, ale pohledu z chodby je zabráněno umístěním. V ordinaci čekalo už pět lidí. Čekání zpříjemňovala příjemná hudba, sledování akvária - a pak to, že se nemuselo v pohodlných proutěných křesílkách dlouho čekat. Jako nikdy! Už za dvacet minut mě vlídný hlas z amplionku vyzval pokynem "Další prosím" ke vstupu. Tady musím upozornit na jednu drobnost: Do ordinace je zde zvykem vstupovat bez venkovní obuvi. Zde totiž není žádná sestra. Pan doktor si veškerou dokumentaci vede na počítači. Když ji u něj nemáte, založí ji během minuty. A krom všeobecného a vnitřního lékařství či EKG a audiometrie přímo v ordinaci vám pokytne i služby myoskeletální medicíny. Při funkčních poruchách kloubů a páteře je vám dokáže "zmobilisovat". Aha, šikovný chiropraktik, zajásala komentátorka Informace. Ano, vlastně jenom chiropraktik, ale v Praze tedy neznám žádného. (Vlastně žádného nikde.) Jinak by asi nebyli pražští neurologové zavaleni na týdny a měsíce dopředu!

Ještě jedné nabízené možnosti jsem nevyužil: Nepotřeboval jsem se domlouvat německy, anglicky, francouzsky ani rusky, vystačil jsem si s češtinou. A ani jsem moc mluvit nemusel. Mluvil pan doktor.

"Tak se svlíkni." Pak následoval hmat sem, hmat tam. Průzkum ohebnosti těla na lůžku. A na židli. "Vidíš? Tady ten krk máš zatuhlý." A pak: "Uvolni se." Načež následovala "manipulace": kravata kolem krku a - křup. Pak ještě jedno křup. Další otočení hlavy již bylo bez potíží.

Zatímco jsem se oblékal, psal pan doktor zprávu pro mého ošetřujícího. "Bude říkat, že jsem kaskadér, když jsem ti odblokoval cé jedna, cé dva."

Našel jsem si to pak: C1 je Atlas, C2 Axis, tedy dva první obratle, které nesou hlavu. Kdo zde byl kaskadér? Pacient! Omluvte vtip - nešlo samozřejmě o kaskádu. I když neumětel by vám zlomil vaz. Umětel dokázal, že jsem hned ten den vysadil prášky.

A ještě něco: Za deset minut jsem byl "odbytej". Tedy obsloužen zdravotně i sociálně, včetně "lidského přístupu", který jinak, bohužel, ovládají pouze "alternativní lékaři". Však další pacienti už čekali! Pan doktor ovládá i to, pro co módní poradci nalezli slovo "time-managing". Proto mu stačí na první pohled krátká doba ordinace (odpoledne jen hodina). Jinak by ty všechny další vesnice nestihl!

Tak už vím, že kyčel nebo koleno mohou bolet od krční páteře. Napsali jsme si Jéžiškovi přáníčko, a on nám jako dáreček poslal permice do bazénu Na Homolce. No a od května nás už očekává Petynka. V létě pak Jablonecká přehrada. A nenechám si ani ujít koupání na Bedřichovské přehradě. Pár kilometrů po proudu Černé Nisy se pak zase nechám zmanipulovat svým lékařem. Už se těším!

Snad se k němu přes nával dostanu. Po tomhle článku. Zde musím zmínit, že když jsem Zdeňkovi vyhrožoval, že ho na svém blogu doporučím, tak neměl nic proti. "Jen napiš o vesnickém doktorovi," pravil. Chvilku to trvalo, ale slib/výhrůžku jsem splnil.

Informace pro případné pacienty lze vyhledat na stránce www.kleinhampl.eu/, odkud jsem stáhl i použité obrázky.

PS: Mírné upřesnění z následného vyjádření pana doktora: "…manipulaci líčíš poněkud drasticky, snad si to nebudou číst chiropraktici - spíš se hlásím k osteopatům, kteří určitě zpozorní. Manipulace se NESMÍ konati s "rozběhem", je potřeba se dobrat konce rozsahu možného pohybu až k dopadení bloku - tedy je nutno zjistit poruchu "joint play" (joint není v tomto případě cígo, ale kloub...) no a z týhle pozice učinit jemný pokus o uvolění, t.j. restituce té kýžené joint play… A když se budou hlásit další zájemci, vůbec se nebudu zlobit. Slovy cimrmaního pana továrníka Vozába - »Mě to baví...«".