(Autorka: Informace)
Několik poznámek k citátu prof.
Václava Černého o čecháčkovství ze třetího dílu jeho
Pamětí.
Pokusím se tu vysvětlit z jakých
premis profesor Černý ve své kritice vychází a z jakých pozic a
jakými měřítky hodnotí morálku české inteligence a českého
národa.
Zásady filozofie a kritiky prof.
Černého vycházejí z Bergsonova spiritualizmu, ale jsou do jisté
míry personalistické, Černý zdůrazňuje hlavně princip morální
odpovědnosti jednotlivce nejen vůči sobě, ale hlavně vůči
společnosti, směřující k ideálu demokratického mravního
státu.
Henri Bergson svou filosofií ovlivnil
dvě generace evropských i amerických myslitelů a spisovatelů.
Velký ohlas vyvolaly jeho teze o společnosti, morálce a
náboženství. Bergson rozlišuje mezi uzavřenou společností,
založenou na poslušnosti, kde jednotlivci je ponechán jen malý
prostor pro iniciativu, kde vládne statické dogmatické náboženství
a morálka se zakládá na donucení, a mezi společností otevřenou,
která tíhne ke stálému překonávání ustálených ustrnulých
forem, kde převládá morálka absolutní a náboženství
dynamické, které se obrací ke všemu lidstvu. Bergson ztotožňuje
dynamické náboženství s mysticismem, jeho prostřednictvím se
člověk včleňuje do tvůrčího procesu života, jinými slovy do
tvoření samého Boha. V příchodu mystického genia Bergson vidí
možnost nápravy sociálního a morálního zla, které sužuje
společnost.
Jak jsem již řekla, Černého
filozofické pojetí společnosti, mravnosti a mravní zodpovědnosti
jedince, jsou značně personalistického rázu, z Bergsona přejímá
a adaptuje na české poměry hlavně myšlenky o smyslu a poslání
umění a kultury. Jeho kritiku prostřednosti, průměrnosti národa
je zapotřebí číst v tomto světle.
Vyplynutí na povrch
negativních morálních složek je důsledek sociálních a
historických podmínek společnosti, kdy neměla – za podmínek
donucení a násilí – možnost se svobodně rozvíjet. To je
řečeno celkem jasně i v odstavci o čecháčkovství, i když
jakoby mimochodem. Hovoří o době pobělohorské, o drenáži
intelektuálních a morálních sil za Protektorátu a po
osmačtyřicátém..
Havlíček s
Palackým jsou propagátoři, zdůrazňuje Černý, austroslavizmu
jako optimálního uspořádání tehdejší Evropy, i když pak
rakousko-uherská krátkozraká politika donutí Palackého tento
projekt opustit.
Pravděpodobně pohled na
společnost obrozeneckou, kde byl kladen velký důraz na výchovu
národa a to jak po stránce jazykové, literární, umělecké, ale
i kultury hmotné (např. osvětové články Němcové) a jeho
srovnání se společností komunistickou a postkomunistickou ho
musel vést ke konstatování plného morálního úpadku.
Snad by se mohlo
namítnout, že jsou srovnávány věci neporovnatelné: elán
elitární skupiny obrozenců, kterému sotva odpovídalo i stejné
dění a zápal lidových vrstev, s mlčením nebo dokonce
kolaborantstvím intelektuálů za komunistického režimu, které by
pak mělo za následek morální úpadek národa. Mohl se intelektuál
a vůbec občan vyjádřit za Protektorátu a pak za komunizmu s
podobnou relativní svobodou jako za Rakouska-Uherska? (Máte pravdu,
namítající, Havlíčka poslali do Brixenu. Ale Bressanone je
renomované lázeňské místo, alespoň dnes.)
Byly tu skutečné, reálné
podmínky, aby celá generace vystoupila rozhodně na obranu
morálních hodnot národa, k jeho výchově se stejnou rozhodností
a elánem jako obrozenci? A nebyli tu spisovatelé a básníci, kteří
potichu tyto hodnoty čtenářům stejně předkládali?
Český duchovní život
je poznamenán prostředností, průměrností. V tomto smyslu Černý
čte i Haškova Švejka ve svém článku "Král Ubu a pan
Josef Švejk, jeho poddaný".
V porovnání s králem Ubu je Haškův
Švejk "drobný lidový človíček skrovných obzorů, ale
veliké praktické zkušenosti, mravních rozměrů kolibřích, ale
chuti do života nadmíru zdravé, kterého válka postaví před
drtivý úkol ubránit svůj holý život před nejstrašlivější
mašinerií společensko-mocenských sil a před násilím všech
posvěcených i neposvěcených vrchností světa: Švejk proti všem
Ubuům zeměkoule. A ukazuje se, že si s nimi ví docela dobře
rady: má svou osobitou empirickou metodu, jež je přesně vzato
metodou slabocha v boji s obry. Je jistým poťouchle vtipným druhem
"strhávání lživých masek",
usvědčování ze lži, kterému nebudeme hledat jméno, neboť je
již má, má je od něho, neporovnatelné, dokonalé – Švejk
"„švejkuje“." (Také
pregnantní definice, cituji ji taky celou.)
Ale kromě této demaskující tendence
postava Švejka není ničím jiným, neobsahuje nějakou ideu
revoluční ideologické změny nebo buřičství. Černý ho
definuje právě jako malého mazaného Čecháčka. A propos, termín
Čecháček užíval již Havlíček ve svých dopisech z Ruska, kde
ale tak popsal názor ruských slavofilů na malého Čecha, člena
bezvýznamného slovanského národa.
V této stati se jasně rýsuje ideál
Černého umění jako účelového prostředku mravního zdokonalení
a revolty a role umělce, který v nesmlouvavém postoji vůči
útlaku nebo zhovadilosti světa má být připraven obětovat i
vlastní život.
Neidealizuje tu ale Černý postavu
francouzského autora? Je nespořádaný bohémský život,
neschopnost nebo nevůle zapojit se do společnosti skutečně bojem
za zlepšení společnosti, jejího morálního ozdravení? Měl
udělat Hašek ze Švejka aktivního bojovníka proti
rakousko-uherské mašinerii, který tak otevírá nové perspektivy
morální a sociální obrody, aniž by tak narušil jednotnost
samého uměleckého zámyslu? Byl by revoltující
Švejk ještě Švejkem?
Černý jistě klade
velké nároky jak na umělce, vědce, představitele národa a na
národ samý, ale bere při tom dostatečně
v úvahu historické okolnosti? Může porovnávat na př. Francii
konce 19. stol. s Protektorátem nebo režimem po r. 1948?
Upadl natolik český
národ po mravní stránce, jak píše Černý ve svých Pamětech,
že je možno ho definovat jako národ
"tak neuvěřitelné směsi intelektuální nedochůdnosti a
mravní či charakterové slabosti, se kterou je možné se na světě
setkat pouze v Čechách"?
Je zajímavé, že v
osmašedesátém problémem morální krize národa, způsobené
poúnorovým režimem se zabývají i
reformátoři Pražského jara. Mám na mysli hlavně marxistu Karla
Kosíka a jeho studii "Naše nynější krize", kde v
kapitole Krize národa klade problém v širších souvislostech, jak
vnitropolitických tak mezinárodních. Kosík upozorňuje na
nebezpečí, hrozící národu, stát se z politického subjektu jen
živořícím objektem, protože "ztratil paměť a perspetivu".
Také Kosík navazuje na tradice Obrození, kde je poprvé položena
otázka bytí národa, neredukovatelného na pouhé vlastenectví,
politiku, nebo pouhou morálku nebo kulturu. "Jde o bytí
člověka, o pravdu lidské existence, o opravdovost všeho konání."
To je linie, kterou načrtl Hus, Komenský, Havlíček, Masaryk.
Nakolik je je jeho
přístup plnější, jdoucí k samým kořenům než moralizování
Černého, který hledá vinu z úpadku hlavně v selhání kultury a
jejích činitelů, nemusím podotýkat.
Krátce
na závěr.
V článku "Král
Ubu a pan Josef Švejk, jeho poddaný" v nesymetrickém
porovnání autorů a jejich díla Černý
hledá potvrzení své téze o roli intelektuála jako představitele
oné obrodné mystické morální vlny, která smetá staré
ztrouchnivělé přežitky statické společnosti duchovního
nevolnictví a zapojuje se tak do tvořivého procesu života, který
tíhne k zdokonalení. Intelektuál musí sám hořet, aby mohl
zapalovat a nevadí, jestli při tom požáru uhoří sám. To je
více méně smysl jeho interpretace Jarryho. O Haškovi se
nezmiňuje.
Dvě postavy, král
Ubu a Švejk, jsou těžko porovnatelné už pro svou podstatu; jeden
je obrazem nenasytnosti a zároveň spokojenosti blahobytu, buranské
ignorance měšťáka, druhý – Švejk, je zas Černým pasován na
typ malého vychytralého lidového Čecháčka. Ubu, už proto že
je vládcem té statické měšťácké společnosti, nemá v sobě
ani zárodek nějaké snahy věci měnit. Švejk také nemá nějaké
světaborné úmysly, snaží se zachránit svou kůži ve válce.
Dvě literární postavy, z nichž je každá jiného sociálního
postavení, jiné kultury, má jiné existenční tendence. Černý
je spojuje násilně tím, že poukazuje jak je Švejk schopen svou
lidovou chytrostí vyhnout se šikanování moci různých Ubů, ale
není schopen ji porazit, smést z jeviště. Tímto spojením
dvou postav, literárně nemajících nějaké genetické vazby, se
Černý ocitá mimo literaturu, přenáší problémy na
mimoliterární pole sociální úvahy. Jistěže kritik si může
něco podobného i dovolit, ale pak zavádí čtenáře na území
svých představ o roli literatury a spisovatele, zcela svévolně,
bez jakéhokoliv záchytného bodu v textu samém. Což moderní
literární kritika nedělá. Osudy dobrého vojáka Švejka jsou
opravdu unikátní dílo světové literatury. Dodnes se nemohou
bohemisti dohodnout, ke kterému uměleckému směru je přiřadit.
Jde o české dada nebo o navázání na tradici českého lidového
humoru? O jaký žánr a styl se jedná?
Černý, spíš než
by literaturu interpretoval, vysvětloval, ji používá jako
materiálu pro podporu svých tezí.
Švejk je pak
definován jako Čecháček, vychytralec z lidu, zdánlivý
blbec, což je ale typ neodpovídající oné české průměrnosti a
nedovzdělanosti a mravní a charakterové slabosti, nedostatku
odvahy se vzepřít násilí, kterou pranýřuje v úryvku
Pamětí. Černý tu se zjevnou nonšalancí posunul význam výrazu.
Takže vyvstává
otázka, kdo je vlastně ten Čecháček? Byl a je jím Čech,
příslušník malého národa, tak jak se dívalo ruské panstvo na
Havlíčka, jak vyplývá z jeho dopisů, které Černý cituje
jako ukázku ruské namyšlenosti? Byl jím mazaný Švejk anebo ke
všemu se bezzásadově přizpůsobující občan za totality? Koho
tím Čecháčkem profesor Černý mínil?
Zaslala: Informace
72 komentářů:
Zasláno: ČECHÁČEK
Slovo jako stvořené na důkaz, že mohou být na světě i zdrobněliny odporné. Slovo v nedobrém smyslu, sebemrskačské a masochistické. Vím sic, dobře vím, a dovedl bych toho uvést i příklady: vyšlo už i z per drahých i mně, zaznělo už i z úst mužů, které bolela přízemní malost, slamostrusná okresnost jejich okolí, žabomyšiáda života, který viděli kolem sebe. Ale daleko častěji – tak za protektorátu - jsem to slovo četl od lidí nanicovatých, od podlců. Oháněli se tím slovem, aby stáhli lidi své krve tam, kde oni sami vězeli odjakživa.
(...)
Nenávidím to slovo, tu lotrovskou zdrobnělinu Čecháček, a bylo by dobře, kdybyste je nenáviděli se mnou; neboť kdekoli zazní, bude pravděpodobnost 99:1, že zazněla z úst skutečného Čecháčka, tedy tvora, jehož každé dechnutí by mělo být políčkem pro každého Čecha.
(Pavel Eisner Čeština poklepem a poslechem, 1948)
Především: Nemám Švejka rád. Ani jako postavu, ani jako postoj k životu. Nicméně musím uznat, že je to (teoreticky) zcela platný pokus, jak přežít "bez ztráty kytičky*".
Jakožto 25%-nímu Čechovi mi výraz "čecháček" nijak nezvedá mandle. Mám pocit, že se netýká všech, jen několika málo jedinců z množiny obyvatel české kotlinky. Je sice pejorativní, ale neměl by obyčejné, nedeformované Čechy urážet.
To přece nejsou oni.
Vždyť taky Švejk jakožto postava nebyl koncipován jako nějaký vzor. Vzpomeňme si, jak vznikl - u předrománového, povídkového "pitomce u kumpanie" se ještě jedná zcela nepochybně o blbost skutečnou: nejen že se "vzpíral se ze vší síly tomu, aby byl superarbitrován", ale hlavně lze blbost testovat pomocí hesla: Býk je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, ale blbec ze všech stran - poté co "Dobrý voják Švejk učí se zacházet se střelnou bavlnou", "Tři dny pracovali zákopníci na zříceninách a dávali dohromady hlavy, dříky, ruce a nohy, aby milý pánbůh o posledním soudě snáze poznal různé šarže a dle toho je také odměnil."
(Jako protiklad mě napadá pan Maresku (AKA Peters AKA Wild) z Muže se psem, který se sice pro srandu rozhodl zkusit žít podle zásad knihy "Nejvyšší úspěch - ano!", ale dbal při tom na to, aby se nestal "nebezpečný jako člověk, který se rozhodl jako první dostat z hořícího divadla".)
Jestliže později čtenář začíná pochybovat, zda se u románovéo Švejka nejedná o blbost předstíranou, je to dáno prostě tím, že román jakožto útvar rozsáhlejší než povídka přirozeně dospívá k vyšší míře reálnosti a postavy začínají žít vlastním životem, aby to všechno do sebe zapadalo. Přesto ani románový Švejk není žádným mudrcem skrývajícím se v rouše blázna - taková iluse vzniká především z toho, že ve srovnání s militaristou vypadá i ten nepitomější civilista jako génius (což považuji za nejvýstižnější stručnou charakteristikun této knihy). Těžko také můžeme souhlasit s názorem, že mu předstíraná blbost pomáhá lépe přežít - vždyť ho jeho vylomeniny ho často naopak přivádějí do problémů.
Především chci poděkovat informaci za článek a důvod k úvahám a přemýšlení. Naše literární velikány mám vesměs rád, Haška nevyjímaje, ale ty kratší věci jsou mi tak nějak blíž. Ale ani proti Švejkovi nic nenamítám, zejména ne jako proti literární postavě, setkávám-li se v reálném životě se švejkováním, může už to kupodivu občas být i na obtíž, zejména, když to někdo přehání.
Chápu, že pro lidi, kteří třeba pamatovali monarchii, poté 1. republiku, pak zažili okupaci a válku, že pro ně asi zážitky a vzpomínky spojené se slovem "Čecháček", mohou být intensivní a nepříjemné. My už ale jsme jiná generace, vyrůstali jsme v odlišném prostředí a jinak, tolik se nás to tedy nedotýká. Možná, že proto i toho Haška a Švejka vnímáme odlišně.
No a ještě jen dodám, že na to, aby se mi někdo dotkl tak, že bych se cítil uražen, kdyby mi nějak nazval, musel bych si dotyčného vážit a musel by pro mne něco znamenat. V opačném případě je to stejné, jako když někde pobzukuje komár nebo moucha, je to sice otravné, ale časem to přejde.
Prostě podpisuju Šamana, resp. Pavla Eisnera! A to slovo nějak taky neužívám skoro a nemám rád. Bez ohledu na to,že snad vystihuje docela podstatu, v tom pejorativním deminutivu.
Švejk je obrovité, rozsáhlé, nepřehledé, složité téma. Nebudu shrnovat stručně. Jenom, že mě celoživotně osňuje a bere jak Franz Kafka, tak jeho současník Hašek, resp. Švejk. Dvě strany té mé milované a studované a obdivované doby fin de siecle a dál.
Švejkování v každé situaci může morálně, příp. v účinku znamenat úplný protipól. Je jasné, že důstojnící ve zdravých armádách dobrých států nemají takové chování rádi, jednoznačně rozkládá a demoralizuje armádu, že.
Jo a prof. Černý: podstata - individualismus, kauzalita. Přísný a nesmlouvavý v závěrech a soudech, občas netolerantní a nekritický a poněkud černobílý.Vzthledem k životu, k němuž ho odsoudili komanči, se nedivme.
NE: merdent! Pááni. Ten elektronický trouba pustne a povážlivě si kazí výrazivo. Sakra ať na něj někdo dohlídne!
Se Zdeňkem Ž. v jeho poslední větě sice nesouhlasím, vnímám Švejka úplně jinak, ale nejsem kovaný "švejkolog", abych pustil do sporu.
Jak jinak: Čecháček nenávidí pravdu. Nenávidí, když mu někdo řekne „Čecháčku, duševní trpaslíčku, mravní mrzáčku“.
Václav Černý krásně popsal vztah mezi Čechem a Čecháčkem. Tedy - „krásně“ z hlediska nás Němců a jiných Evropanů, nás kosmopolitů.
Své rodné hroudě, své rodné chaloupce, svému rodnému paneláčku věrný Čecháček považuje Čecha za zrádce. Nebo rovnou za Sudeťáka.
Jak se vám líbí nejnovější štvavý protičecháčkovský článek našeho slouhy Doležala, Čecháčkové?
Gestapismus český se na vlásek podobal nacistickému, oč jsme pak chtěli opírat
pýchu své mravní nadřazenosti? (V.Černý o humánním odsunu germánských bestií)
La masturbation intellectuelle peut être définie comme le fait de réfléchir sur des choses sans importance qui ne mènent nulle part. Viz "Koho tím Čecháčkem profesor Černý mínil?"
Homo pygmaeus bohemus je odnož českého národa, jenž se během etnogeneze Čechů vydělila z hlavní větve. Někteří členové skupiny konzervativních antropologů však tvrdí, že na základě kulturněsociálních antropologických pozorování by se měl jmenovat Homo nonsapiens pygmaeus bohemus.
Vykazuje fyzické anomalie v oblasti mozkovny a páteře. Ví všechno a vždy lépe než ostatní, a vyniká mimořádně rozvinutou retroaktivní intuicí, to znamená, že ví vždy zcela přesně, co měl kdo udělat, jak to měl udělat a kdy to měl udělat.
Rozšíření národa Čecháčků je poměrně masivní po celém území republiky a pohybuje se okolo 45% všech obyvatel země. Nezávisle na rozporech vědců o jeho původu je tedy nepopiratelným faktem, že "Malý český člověk" existuje a pravděpodobně bude existovat i nadále, neboť je to velmi houževnaté plemeno.
Dále na http://malkiel.blog.cz/0912/cesi-a-cechacci
Harpioe....postoj před zrcadlem z některých intošů dělá nepostradatelné velikány, itelektuální masturbanty, vyznačné hlavně psaním v několika řečech. Nastěstí je jich jen málo, však řvou jak na lesy.Nebo snad přímo z pralesa? Skutečnost.....lehce podprůměrné IQ měřené krátkým metrem spojené s expandovaným egem.
tak dnes jen v šest čtyřicet a ne v šest!
Závidíš, EKáčku?
"Jedním z dominantních rysů je zejména závist. Čecháček dovede dosáhnout takové úrovně závisti, až se tou závistí doslova zalyká." http://malkiel.blog.cz/0912/cesi-a-cechacci
Osobnost profesora Václava Černého má natolik velký význam pro formovaní české kultury, a to nejen pro rozsáhlou erudici, se kterou se může málokdo srovnávat, ale hlavně pro zásadovost a neohroženost, se kterou již od pětačtyřicátého hájil práva této kultury na autonomní vývoj proti zásahům politiky, že je nesnadné ji pochopit pro její rozsáhlost a mnohohrannost. Vedl tolik sporů s protivníky a tolik sporů vedli zase stoupenci t.zv. "kultury lidu pro lid" proti němu, že je skutečně nesnadné postihnout celý význam a roli tohoto "intelektuála". Rozhodně k pochopení nevede vytržení jednotlivých citátů z jeho díla, jako na př. právě tento o čecháčkovství, aniž by bylo vzato v úvahu prostředí a čas, které Černého k tento výrokům vedly. To je jen skandalistické zneužívání, které skutečně není ničím jiným než hrabáním v nočníku, na který se chce redukovat celá diskuze.
Mám za to, že je to projev hluboké neúcty právě vůči profesoru Černému a jeho nekompromisní poctivosti, s jakou pracoval pro národ, pro jeho morální, kulturní, sociální povýšení.
Chtěla bych parafrázovat jeho slova o Halasovi: Je skličující srovnávat jeho chování, statečnost a ryzost s chováním nynějších "znalců" kultury a historie, kteří tvrdí, že tak stojí na straně jeho barikády, ale ve skutečnosti kydají bláto na hodnoty, které Černý hájil i za cenu osobního rizika.
V každém případě moje "masturbace, která vede k ničemu" je alespoń pokusem vrhnout trochu světla na pozadí politického dění, jehož výsledky Černý hodnotí a komentuje s nepopíratelnou hořkostí a podle mého názoru i nadsázkou.
Snad jsem neobjevila Ameriku, ale svůj kritický názor, pronesený s hlubokým respektem vůči Černému, na jeho kritiku, tíhnoucí k sebemrskačství, jsem se tu snažila objasnit.
Citáty, vytržené z kontextu úvah Černého o osudu českého národa, používané s docela jiným cílem a to zesměšnit národ, o jehož důstojnost a existenci Černý bojoval, se stávají automaticky paskvilem, přestávají být jeho myšlenkou nebo nějakým důkazem, ale naopak se stávají zbraní proti němu, hanobením jeho odvahy a nekompromisnosti, s jakou se stavěl proti násilí a lži.
To bych chtěla odpovědět dvěma horlivým diskutérům, kteří poukazují oprávněně, s velkou, nečekanou vtipností, na nočník, jako zdroj své inspirace.
Oprava:
k těmto výrokům vedly
Asi tak, dík, I. Ale nám to tady asi není třeba zdůtazňovat. A pozdě, ještě od podzimu do jara 69, se angažoval v edičním sborníku své generace. A já do zítřejšího večera zas na trávu a večer sedět na terase a dívat se na lesy a mraky a vůbec. I, napsal jsem včera kamsi svůj názor na Va a puttane - ?
Napsal, Jakube. A dodávám, vadano in quel posto anche i due suddetti contendenti. V tom přeneseném smyslu.
Due? [;>)
STK,
è chiaro che ormai si è dichiarato!
La coincidenza è troppo evidente.
O Černém mám nějaké povědomí, ale nezaujal mě. Připadá mi, že se pohybuje v umělém intelektuálním světě místo aby se zabýval reálným životem reálných lidí reálného světa. Možná, že mu nerozumím. Z mého pohledu jsou takové útěky do metafyzična snahou vypořádat se neracionálním způsobem se subjektivním nedostatkem poznání reálného světa. "Filozofie" po odtržení od přírodovědného zkoumání, ke kterému kdysi významně metodologicky přispěla, přestala být přínosem k poznání světa. Například učené spekulativní traktáty o poznatelnosti či nepoznatelnosti světa jsou planým žvaněním. Vědec se tímto nezabývá. Vědec poznává tak jak mu možnosti dovolí. Znáte nějakého novodobého "filozofa", který by nebyl prodavečem recyklovaných myšlenek, který zásadně přispěl k poznání světa? S něčím, co by nás překvapilo, co bychom sami nevěděli, k čemu nedocházíme vlastním rozumem?
Co se týče "Švejka", je to dobře napsané zábavné čtivo odrážejícího "ducha doby", autora a autorem odpozorované, načrtnuté charaktery. Až na nesmyslnost válečné mašinerie v tom nehledejme "vyšší smysl". Osoba Švejka je taková jak je nám předkládáno, stejně jako další osoby a jako osoby v jiných románech. Švejk je takový jak je nám autorem předkládán bez ohledu jakého by ho kdo rád měl. Nehledejme hlubší smysl, kde není.
Ten Malkielův textík má jednu zásadní vadu, vážená paní Harpyje:
Čecháček je prý většinou osoba s nižším IQ. To je samozřejmě velký omyl - řada Čecháčků měla a má značně vysokou inteligenci.
To implicite konstatoval V.Černý, tuto skutečnost můžete pozorovat dnes a denně v projevech i činech některých Vašich politiků, v diskuzích na webu atd.
(Tedy „Vašich politiků“: Pokud jste nikoli Češka, nýbrž Sudeťačka, jak předpokládají Čecháčci, tak „českých politiků“.)
Grüß Gott!
Für Informazione: Selbstverständlich. Ich weiss.
Doporučuji k prostudování zejména těm, kteří mají problém s pojmem "intelektuál".
Václav Černý a jeho dílo si zasluhují naši úctu už jen proto, jakým Václav Černý byl, jaké zastával postoje a především pak proto, jak žil a jak konal.
To, že jsme někdo z nás víc zaměřený na přírodovědní cyklus, by nemělo být důvodem k despektu vůči vědám humanitním. To samozřejmě nesnímá odpovědnost z představitelů věd humanitních, snažit se zůstávat stůj co stůj na půdě vědy a nenechat se strhnout k tomu, aby nutili okolní svět, aby považoval za vědu kdejaký blábol. Dost často mi ale připadá, že se tak děje. Představitelé věd přírodních by se ale mohli čas od času "snížit" k tomu, aby lidu obecnému a představitelům oborů humanitních srozumitelně vysvětlili, čím se to zabývají a k čemu že to došli. Ta vzájemná komunikace není úplně nejlepší a je to ke škodě všech zúčastněných.
Vytrhávání vět z kontextu a jejich zneužívání k otloukání o hlavy autorovi a názorovým protivníkům zároveň, je přeci osvědčenou metodou jak Dr. Göbbelse, tak i rozličných jiných totalitních propagandistických zmetků, ať už těch nacistických, revanšistických, bolševických, zelených či jiných. Nic nového, nic překvapujícího, zeměkoule se dál točí a život jde dál. Na to, aby mne zaujali, by museli vymyslet něco opravdu nového a na to asi nemají.
Harpyje řekl(a)...
Závidíš, EKáčku?
Nemám co, jsem spokojen, IQ 130, příjem tesně optimalizován pod stropem odvodů, platím solidárně daně, práce zajímavá a hlavně smysluplná, nepotřeba se nadouvat získaným vzděláním a prázdnotou titulů,zvláště humanitních.
tak ve 12.50, hoj!
Jestli považujte Henryka Laholu za intelektuála, vážený STK, tak máte dost velký problém.
Nejen s oním pojmem.
Přeji Vám hezký den.
Asi máte pravdu s tím IQ, příteli Mordechai, sionisto.
Zde se zrovna outoval jeden exemplář s IQ 130. :-)))) Udavač z Těšína je mi sice krajně nesympatický, ale v tomhle má pravdu:
Mudrlantů je tu stejně jako volů
všichni sedí u jednoho stolu
tváře zakrývá jim jejich nick
každý druhý darebák a podvodník
....
Když tě něco tlačí prostě si tu ulev
i když jsi jen osel řekni sulev
vyceň chrup a vzhůru do boje
na chatech jak v životě to je
Vážený STK chtěl zřejmě naznačit, že dotyčný není "zaměřený na přírodovědní cyklus", příteli Mordechai, sionisto.
Ach, EK je přece milý tvor, vážená paní Harpyje.
A jak je hezky ozbrojený - automatickými zbraněmi ráže možná ještě větší, než jaké si připravuje nezávislý myslitel drak na OSAáky, eurohujery, multikulti nadšence a jiné podobné.
What do you call a gorilla with a machine gun?
Aha.
V tom případě byl jeho příspěvek přeintelektualizovaný, z hlediska mne nevzdělance.
Příteli Schumachere, EK (nejsem si zcela jist, není-li to další modifikovaná instance VV) to přece nastínil dokonale: obdiv sebe sama před velkým, patrně křišťálovým zrcadlem. Sebeukájení.
Nechme je tedy, aby se navzájem obdivovali a pojďme raději jinam. Tady si připadám trochu jako voayer, sledující milnecký pár. [;>)
Draku, osoba je jedno, dílo druhé. Kdo jak žije a koná nevypovídá o přínosnosti jeho díla a naopak. Osobní ctnosti a dílo nemusejí být vždy v souladu.
Co se týče osvěty, bohužel jsou vědci, kteří k nám laikům přistupují z pozice cestovatele do hloubi Afriky, který je náčelníkem kmene lidožravců dotázán co je to muzeum. "To bys NEPOCHOPIL!" Naštěstí jsou vědci, kteří neohrnují nos nad námi "maličkými".
Tak, STK. Jiné téma. Dorazil objednaný fotoválec, k tomu toner, sakumprásk za necelých čtrnáct stovek, bude radost převeliká, kontejnerový nalezenec odvede ještě hodně práce než skončí ve šrotu. Můžu mít dobrý pocit, že jsem udělal něco "pro planetu". Ovšem, mělo by mě trápit, že jsem nepodpořil globální ekonomiku a že kdesi kdosi nevydělá na novém krámu a nepochybně jsem někoho připravil o kus žvance. Vždycky když nekoupím nějaké nabízené zboží měl bych pomyslet na to jaký jsem sobec, a co všechno tím způsobím. Možná právě to, že jsem nekoupil novou tiskárnu, kterou nutně nepotřebuju, jsem přidal poslední kapku k naplnění globální krize. Až potáhnou davy od fábriky fábrice pod prapory revoluce, nastane rozvrat a bída, budu si zpívat "Tohle jsem zavinil já..." a doufat, že se ta globální vina na mě neprovalí.
No nic, chtěla jsem se jen zeptat dvou komentátorů, co citují Malkielův blog, jestli jsou také členy análního brku? A tiše si po něm říkají: "Jsem originální idiot
Každý člověk je v jistém smyslu naprostým originálem. I takový idiot je originálem. Žádní dva idioti totiž nejsou stejní. Někdo je více idiot, někdo je méně. A někdo jen tak středně. Takový středně originální idiot."
To vysvětluje všechno.
Ten blog je tedy velká sranda: a i ten kousek o čecháčství bych na jejich místě necitovala. Dělá si srandu právě z nich. Jestli tedy mají tu schopnost si toho všimnout.
Prosím oba diskutéry o prominutí, že jsem to tu tak bezděčně vyžbleptla. To z překvapení. Netušila jsem, že ty jejich invektivy a vtípky, co tu jen jiskří, nepocházejí z jejich středně originální hlavy, ale že si je chodí opisovat z blogu.
Prosím oba diskutéry o prominutí, že jsem to tu tak bezděčně vyžbleptla. To z překvapení. Netušila jsem, že ty jejich invektivy a vtípky, co tu jen jiskří, nepocházejí z jejich středně originální hlavy, ale že si je chodí opisovat z blogu.
Schumacherovi:
Nejsem zanícený bohemista, jen rád čtu a poslední dobou ani na to není pořádně kdy. Zkrátka a dobře, tady bych se míchal do něčeho, kde to vyloženě není moje parketa. Navíc, každý jsme v mnohém stejné a přesto originální, takže můžeme různé věci vnímat jinak a mít na ně jiný názor, to je normální, neviděl bych na tom nic divného. Já si myslím, že si Václav Černý zaslouží úctu i jako člověk i jako vědec. Zároveň s tím si ale nevyhrazuji právo mít na to ten jediný správný názor a také netrvám na tom, že se na tom musíme za každou cenu shodnout.
K té osvětě bych podotkl tolik, že někteří mí známí mají například Tomáši Sedláčkovi za zlé, že je poměrně "víc k vidění, nežli by se slušelo" a že "ze sebe dělá šaška" a pak zase, že "to se skutečnou vědou nemá co do činění", atd atp. Například Jiří Grygar jim není dost seriozním, vědcem, atd, atp. Já naopak lidi, jakým je Jiří Grygar, Tomáš Sedláček, jakými byli Antonín Vítek a Ivo Budil, zarputile hájím, protože oni jsou těmi, kdo získává vědě mezi lidem obecným aspoň nějaké sympatie a dobrou pověst a velmi se jich vážím za to co dělají, byť ty "horizonty" té "opravdové vědy" za ně musí rozšiřovat někdo jiný. No a co? Jim se třeba podaří způsobit to, aby se v politice ocitl někdo dost osvícený na to, aby jim ty prachy na tu vědu neseškrtal.
informaci:
Já myslím, že Jste to shrnula víc než výstižně :-)
Schumacherovi:
S válcem a tonerem držím palce. Ekonomika, která jen vrtí materiálem zbytečně dokolečka a zbytečně plýtvá energiemi a prací, za moc nestojí.
Draku,
já taky nejsem bohemista, můj obor jsou srovnávací literatury a stylistika. Profesora Černého jsem znala už dřív právě z jeho odborných článků.
Ne příteli Ševče, nemusíte zpívat "Tohle jsem zavinil já..." Pokud si dobře pamatuji, správný text zní "Snad jsem to zavinil já, já já...". (Mám tu skvělou píseň někde v archivu.)
Kdybych mohl říct, že ty řváče jsem vyhnal do ulic já, byl bych na to naopak nezřízeně hrdý!
[;>)
Tu zprávu o přetrženém Drráthovi považuji za velmi příznivou. I když se asi nic podstatnějšího nezmění - ani kdyby byl DDR* exemplárně popraven hned zítra za úsvitu.
*/ DDR = Doktor David Ráth
Ha, Informace - konečně jste se přiznala.
(Ale vyplývalo to už z toho, co tak dobře znáte a umíte. Tu stylistiku jsem neodhadl, komparativní literaturu ano. Myslel jsem ale, že je u toho ještě filozofie.)
informaci:
Jestli si na to správně vzpomínám, tak já osobně jsem se dozvěděl o Václavu Černém, až když začali bolševici prskat kvůli Chartě 77 a já se o ně tím pádem začal zajímat víc. Mě zas totiž lezli na nervy ti soudruzi, vzhledem k mé původní profesi to není až tak divné. Bude-li se Vám zase chtít někdy něco napsat, rád si to přečtu.
Mým původním oborem byla ekonomie, což je z určitého úhlu pohledu vlastně takový průsečík věd přírodních, exaktních, jako je matematika, statistika, ekonometrie, atd atp ale i těch humanitních, jako je třeba právo, sociologie, psychologie, a úplně nakonec se tam hovoří o věcech, které bych se exaktní vědou snad ani nazvat neodvážil. Postupně, vlastně hned po škole jsem se začal věnovat výpočetní technice, která se u nás pomalu ale jistě začínala objevovat v nějakém širším měřítku, no a protože se sešly 2 vhodné faktory, konkrétně ty, že nikomu z čerstvých absolventů se do toho moc nechtělo a mě zase ty "chytré plechovky" učarovaly hned napoprvé, tak jsem celkem rád přesedlal. On o tom stejně nikdo nic moc většinou nevěděl, takže bych ty začátky ani neoznačil za vyloženě nesnadné.
STK,
právě tu stylistiku jste měl poznat. Vždyť tu slídím jak honicí pes a pořád porovnávám, jak lidi píšou. Taky jsem napsala Šamanovi, ale ani mi neodpověděl. Snad jsem ho tak nešokovala!
Ta filozofie se se srovnávací literaturou samozřejmě veze. Něco z těch myšlenkých proudů musíte znát, jak byste jinak srovnával?
Draku,
všichni tu máte znalosti, které bych taky chtěla mít. Jenže na nějaké přesedlání nebo rozšiřování je už pozdě.
Závidím vám všem kutilům, co si tu vyměňujete zkušenosti.
Draku, Země zachráněna. Nainstalováno, vyzkoušeno, skenuju, kopíruju, tisknu.
Informace, máte zas jiné znalosti, které dáváte do placu. Na tom spočívá civilizace. Kutilství je někdy z nouze, ale jinak typické pro nás permanentní nedospělce. Rádi si hrajeme. Bohužel, kromě lokálních úspěchů to občas hrozí globální katastrofou.
Obvykle používám slovo "profesionální" pro něco s zaručenou kvalitou, dostatek odborné konání atd. Ono to slovo ale vlastně jenom znamená, že za tuto činnost dostává subjekt peníze, že se jí živí. Proč to píši?
===
Protože za kutilství, amatérismus či jak to nezvat, nijak velké benefity kutil, amatér čili bastlíř nedostává - ale globálně svět ohrožuje jen velmi, velmi nepatrně.
Svět ohrožují profesionálové - obrovský průmysl bez kontroly dopadu na zdraví lidí i okolí ve třetím světě, šílenství s rozlehlými křemíkovými poli, větrnými vrtulemi a poslední dobou i bionaftou, pro kterou se pěstují speciální plodiny (řepka olejná např.) nebo bioenergetikou, kde budeme nechávat hnít biologické materiály* abychom z vyrobeného metanu mohli "tahat" energii.
Všechny výše vyjmenované postupy jsou vynikající, pokud využívají vítr, slunce a biologický odpoad pro získání elektřiny tam, kde není jiná šance.
Když ale začínáme pokrývat pole fotovoltaickými panely a řepkou olejnou, není na tom nic rozumného. Větrníky se ukazují (aspoň tady v Kotlince) jako ekonomicky prodělečné dokonce i s dotacemi - tedy příplatkem, na který se skládáme po korunce v ceně každé spotřebované kilowatthodiny. Těžký průmysl, vyděšený dalšími a dalšími "legitimními" požadavky Zelených se stěhuje tam, kde Zelení nemají žádnou moc přikazovat.
Ale vzduch a vodu máme společnou pro všechny. Zeměkoule je jenom jedna. Takže škodliviny přibývají stejně - jen na jiných místech jednoho ovzduší a jednoho koloběhu vody v přírodě.
Jak tak projíždím tím svým "krajem razovitym" na svém "motovelocipedu", začínám být na ostře žluté lány řepky alergickým. A obilí přitom dovážíme. Chutný tmavý rohlík stojí 5.- Kč. Proč?
Ta lysá opice si prostě nedá říct a větev, na které sedí si podřezává čím dál tím rychleji. Jedna tiskárna "z popelnice" to už opravdu nezhorší...
Děkuji za počtení, Informace.
Na víc než poděkování bohužel nemám čas... ani erudici. Krále Ubu znám, Švejka také, ale asi žádného čecháčka. Myslím, že současní plebejci svoje češství nezvýrazňují jinak, než ve fotbalových zápasech nebo když potkají cizince. Tedy jen v porovnávání s odlišným, ale nikoli jako samonosné téma, které by jim bylo vlastní.
Dobrou noc, ž.
Informace,
o tomhle jsem si řekl, když jsem na to narazil, že by vás to mohlo zajímat:
http://www.valka.cz/clanek_14366.html
(a do určité míry je to i k tomuhle tématu).
Díky, Pergille,
požád se vyrovnáváme s WWII a jejími následky.
V té souvisloti by Vás mohla zajímat zpráva, co jsem našla dnes ráno na ruském IA Regnum o článku britského novináře a historika Johna Laughlanda The De-Russification of the Baltics Serves a Geopolitical Purpose, kde tvrdí, že zabrání Lotyšska v r. 1940 Sov. svazem nebylo agresí, ale mírumilovných připojením nebo spíš připojením do sovětského státu, kterému se Lotyšci nepostavili na odpor, ale naopak se plně zapojili do jeho "projektů". Pobaltské státy nikdy nebyly, až na krátké období mezi 1918-1940 samostatnými státy. Před 1918 byly součástí Ruského imperia. Teď tam mají problémy s ruskou menšinou, o jejíž osud Brit projevuje obavy. Nějaká analogie, a víc než jedna s debatou o odsunu Němců ze Sudet v tom výkladu Laughlanda je.
Nevím, jestli čtete rusky:
http://www.regnum.ru/news/cultura/1531065.html
John Laughland Since 2008, he has been Director of Studies at the Institute of Democracy and Cooperation in Paris. He is also a research member of the Centre for the History of Central Europe at the Sorbonne (Paris - IV).
On ten pán má vůbec originální nápady.
Oprava:
nebylo agresí, ale mírumilovným připojením, nebo spíš spojením se sovětským státem
Tady je anglická verze článku
http://www.brusselsjournal.com/node/4198
Pro každý případ si Rusové schovávají v archivu zvací dopis, ze srpna 1968, kde pět členů konzervativního křídla československého komunistického vedení Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka, žádalo sovětské soudruhy o bratrskou pomoc.
Může se vždycky hodit!
Rusko bylo a je poměrně velkou zemí, s jejími vlastními, poměrně specifickými zájmy, tradičně nedemokratickými vládnoucími strukturami a výkonnými tajnými službami. Rusko je známé tím, že vždy dost bezohledně a takřka jakýmikoliv prostředky prosazovalo své vlastní zájmy, dělá to tak pořád a v nejbližší době s tím určitě nepřestane. Reálně vzato, nemám jak mu v tom zabránit, ale podaří-li se nám to vzít konečně na vědomí a hlavně přizpůsobit se tomu, tak bychom aspoň mohli mít slušnou šanci ty škody vzniklé ruským vlivem minimalisovat. Dost se obávám, že nejsme schopni ani toho a to, co se děje, mi víc než často dává za pravdu.
... dost bezohledně a takřka jakýmikoliv prostředky prosazovalo své vlastní zájmy...
Tak to každopádně. Ostatně, jako kterákoliv jiná velmoc. Bez výjimky.
Draku, ten Ústav pro demokracii a spolupráci, se kterým spolupracuje britský novinář je ruský think-tank se sídlem v Paříži, N.Yorku a Moskvě a shromažďuje kolem sebe politiky, novináře, historiky, co sympatizují s Ruskem. A šíří jeho názory a zájmy.
Podívejte se na jejich francouzské stránky.
Vidíte tam nějak dobře přítomnost prezidenta Klause?
http://www.idc-europe.org/fr/Presentation-du-dernier-ouvrage-du-president-Vaclav-Klaus
... dost bezohledně a takřka jakýmikoliv prostředky prosazovalo své vlastní zájmy...
Jako každá velmoc. Právě o to jde, abych se vrátili k čecháčkům. Nemá smysl se pořád sebezpytovat a sebemrskat za to, co naši otcové udělali zlého nebo neudělali.
Velmoci obhajovaly a obhajují dál bezohledně své zájmy. A malý stát nesmí?
Jediné univerzální a vždy prosaditelné právo je právo většího klacku. Proto malý stát "nesmí", neb kdyby to vzhledem k některé (zpravidla nejbližší) velmoci přehnal, dostal by větším klackem po čuni.
To je samozřejmé. Ale mezi máváním klackem a poslušným zametáním podlahy vrtícím ocasem existuje celá řada způsobů, jak vycenit zuby.
informaci:
To máte samozřejmě naprostou pravdu. Nevím kde se ten řitní alpinismus a pokora před silou v těch lidech bere, ale je tu toho tolika, že už to vyloženě vadí a škodí zároveň.
Přitom na to, aby si jeden uhájil svoje ani není zapotřebí bůh ví jak hrdinských gest a činů, stačí jen trochu se nebát, hodně přemýšlet a na maximum využívat dostupný manévrovací prostor. Občas, při vhodné příležitosti, musíte předvést, že se nebojíte a že jste tak trošku magor a kaskadér, na to Rusové hodně dají a získá vám to respekt v jejich očích a významně to zlepší vyjednávací pozice při dalších příležitostech.
Teda přídu a koukám. Na toho Laughlanda item ten jeho nevinný pracovitý Institut se budu muset podívat, pěkně podrobně na zoubek. To je zas něco. Jo teoretičtí univerzitáni po obou stranách Atlantiku, celoživotně mimo styk s jakoukoliv realitou za hranicí campusu - to je něco neskutečného. A nebezpečného - pro ostatní (lidi, státy, národy...)
Draku,
Česká republika se nachází v hloupé zeměpisné pozici, právě mezi dvěma státy, které v minulosti na její nezávislost sáhly. To víme všichní a nemá smysl o tom debatovat. Nyní je zapojeno do EU, ale i tam nemá velký hlas, protože je malý stát. Hegemonní roli zastávají Německo a Francie, to se jasně projevilo při nynější krizi.
Rusko je zatím daleko od hranic a do vnitřních záležitostí nemůže přímo zasahovat. Ale dostane-li příležitost, nepochybujte, že ji využije. Zatím se snaží obnovit sovětský stát nátlakem na Bělorusko a Ukrajinu. Své staré kolonie, již za carského Ruska. A pak na pobaltské státy, kde se otcovsky stará o ruskou menšinu a hájí její práva.
Proto by měly být strany jednotné alespoň pokud jde o zahraniční politiku. Ale...to víte sám a líp jak já, jak to v Česku chodí. Těch ponížených vrtichvostů je tu víc jak dost.
Jo a neocenil jsem moc pěkný článek! S velkým zájmem a zvědavostí jsem jej shltl, solo per piacere. Uznání a dík!
Jakube,
právě jsem si poslechla na Sky music hudební kousek, který celý reprodukoval kvákání žab. Bylo to moc pěkné, člověk měl opravdu pocit, že je u rybníka a žáby koncertují. Autor Pierre Huguet a Olivier Tostain. Jenže pak jsem viděl na nápisu Little Chachalacas, což jsou ptáci, žijící v Jižní Americe, vědecký název Ortalis motmot z rodiny Gracidae. To znamená, že kvákají?
Poraďte mi.
Totiž kvákat - italsky gracidare, latinsky coaxare.
odkud je to gracidae?
Pro Jakuba S.: John Laughland se zřejmě stal někomu nepohodlným. Je to autor (mimo jiné) i knihy "Znečištěný Pramen - nedemokratické počátky evropské ideje", kde dává dohromady řadu zajímavých citátů předních německých nacistů, italských fašistů, francouzských kolaborantů, komunistů ze všech zemí a dalších podivných zjevů, kteří stáli při zrodu EU a kteří něco takového připravovali už před válkou.
"Preposterous...a hideous distortion of both past and present." (Edward Heath)
Ten pán má vůbec poněkud skurilní názory. "the attack on Iraq is just the southern offensive of a larger campaign to tighten the noose on Russia." :-))))
To je pěkný magor ten John Laughland. John Laughland defended Robert Mugabe, Slobodan Milosevic, Ratko Mladic and nearly every repressive state on the planet from Belarus to Zimbabwe. As might be expected, he has found that Jean-Marie Le Pen isn't so bad. "Le Pen's views on immigration are the same as Norman Tebbit's," he told readers of the Spectator, "while his views on urban blight, social collapse and the decline of traditional values can be found every week in the columns of the Daily Mail . . ."
Pro Harpyi: Mugabeho případná obhajoba je zcela mimo mísu (můžete to nějak doložit?), ale Slobodana Miloševiče nebo Ratko Mladiče lze považovat za obránce Srbů, kteří si jen brali stejně málo servítků, jako místní muslimští hrdlořezové, jenže proti musulmanům skoro nikdy nejsou před soudem důkazy, jsou-li obviněni. Co se Le Penouc týká, otec je možná sporný, ale Marine Le Pen je zkrátka legitimní politička s vlastními názory.
Ortalis = ř. mládě, jakékoliv, tedy i ptáče = podčeleď (nikoliv podrodina) ptáků z čeledi ptáků hoko; chachalaca - nejsevernější, texaský druh hoka (guan), ch. stejně jako motmot/momot je nejspíš onomatopoe; no a může to znamenat, že kodifikátor klasifikace vytkl jako významný znak těch ptáčků "kvákání" - a že to není z latiny? Ale to je na libovůli "vynálezce" každého taxonu, jak své dítko pojmenuje, to je jeho výsada a svaté právo, nikdo nenařizuje, aby to bylo z latiny. Ale, podotýkám, nějaké coaxare jsem v latině nikdá nepotkal, aniž to jest ve slovníku - ?
Coaxare je všech slovnících, i těch on line.
coaxare - něm quaken, anglicky croak
Svetonio, De Vita Caesarum, Divus Augustus, 75 -atque ex eo tempore negantur ibi ranae coaxare
A jo! Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil! Když to pravil sám Suetonius, že tam tehdy ty žaby nekvákaly, a tak klasickou latinou, tož mosím přilézt ke křížku. Hlúpý su já. Tu sa praví: hledí jak žaba z kyšky. Tož tak včil já...
Stejně. Jak može kdo vědět, jak hledí žaba z kyšky?
Co je ta kyška, Jakube?
Mluvíte pro mne nesrozumitelnou řečí.
Aha! To je obecně moravsky kyselé mléko. V království to kupodivu říkají tvrdošíjně tak neprakticky - pěti slabikama...
Okomentovat