PRAGOFFEST 2013 (pátek): Hořící a horoucí

Víkend na přelomu ledna a února patří už tradičně pololetním prázdninám, kdy do Modré školy v jihopražských Hájích vtrhává PragoFFest. Dorazil jsem v pátek dvě hodiny po poledni. Byl jsem u registrace (opět) příjemně překvapen, neb jsem na dvě své přihlášky a dvě slevy dostal jednu vstupenku na dva dny, což po občasném nuceném styku se státními úřady působilo neočekávaně normálně.



První šatna byla plná, chytil jsem se ve druhé. Rozhlédl jsem se po dění, vyrobil pár záchranných fotografií, a pak se už pohroužil do poslední kontroly textu své dvouhodinové přednášky, která začínala už ve tři. Za tím účelem jsem navštívil čajovnu, kde jsem si dal skvělý Darjeeling. A donesli mi ho ke stolku už vylouhovaný, i s konvičkou mléka. Krátce po třetí jsem z místnosti 106 (literární fantastika) vystrnadil Johnaka Kotouče, naštěstí jeho posluchači zůstali i na mé povídání. Vyprávěl jsem na co všechno přijde člověk, když připravuje knížku o Liberci 20. století. To nevymyslíš! Fantastika je jen slabším odrazem reality. Po hodině se bohužel zvedl Tomáš Petrásek, aby šel vyprávět do linie FutureCon + Maelström o zániku Země. Přišel jsem o jeho (jistě) skvělou přednášku i část posluchačů. Příště si raději rozdělím delší přednášku na dvě, anebo raději vůbec nebudu přednášet, abych nepřišel o nějaké jiné skvělé přednášky.

V pět do Sto šestky nastoupili obránci Pevnosti, tedy poražení obránci Pevnosti, Alžběta Lexová, Leoš Kyša a David P. Stefanovič, kteří potvrdili facebookové zvěsti o tom, že dvojčíslo 1-2/2013 bylo poslední. Překvapeni byli čtenáři, předplatitelé, ale i redaktoři a jistě budou i inzerenti. Až jim paní majitelka zahlušeného periodika přesune inzerci např. do jiného svého časopisu, třeba Jezdectví… Konstatuji, že stejně jako v roce 2010, kdy nakladatelství Mladá Fronta zahlušila Ikarii, a skončila číslem 11, jde nejspíš o naléhavé managorské rozhodnutí, které nemá ani tolik zásadní logiky, aby byl ukončen celistvý ročník, a už se nenabízelo předplatné! Předvídatelnost vydavatelů se tak již vyrovnala předvídatelnosti českých politiků. Pozitivní na tom je, že šéfredaktorka si našla jiný přivýdělek, aby mohla platit nájem, a že obránci, kteří byli přinuceni svým pánem hrad opustit, nehodlají složit zbraně. Je jen třeba najít nějakého vhodného investora (drobnost), a udělat to rychle, než na Pevnost zapomenou inzerenti a čtenáři. A protože paní majitelka odmítla časopis prodat, tak je nutno najít i vhodný název, který by přímo navazoval na Pevnost, ale nevyvolal právnické spory. Tato nejdůležitější věc je už vyřešena, neb jsem vymyslel a Alžbětě předal nový skvělý název. (Který se přiřadil k asi pěti dalším, ale ten můj je opravdu nejlepší!) Do říše fantazie se ale přesouvá vydání mé knížky povídek v Edici Pevnost…

Protože dvouhodinovka Pevnosti nebyla vyčerpána, šel jsem se podívat do sousední Sto sedmičky na FutureCon, kde měla přednášet Petra Hyklová o novodobých dějinách české astronomie. K mému překvapení přednášel Tomáš Petrásek o Fermiho paradoxu (když jsou všude kolem nás cizí civilizace, tak sakra, kde jsou?). Drobná změna v programu, který platil ještě včera. Bohužel jsem tak přišel o druhou Tomášovu přednášku, naštěstí i ten kousek, co jsem shlédl, mi poskytl tři nápady na povídky (jen je napsat:).


Načež nastala večeře a nezbytné debaty, tentokrát motivované zejména smutným koncem Pevnosti "tak, jak ji známe". Školními chodbami pak proběhli náhončí na ohňovou podívanou, i šel jsem se podívat přímo na plac. Plac byl za školou, betonový, škola zde snad kdysi měla hřiště. Vyznačoval se tím, že na něm drobně mrholilo, mírně foukalo a že zde byla silná tma. Tu pak rozzářily ohňové tance. Jeden trik jsem viděl poprvé: Když tanečník praštil koncem hořící tyče do betonu, vytryskly gejzíry jisker, jež se jako drobné hvězdičky rozběhly vesmírnou tmou. Skutečně strhující. Neodolal jsem a se svým canonkem sejmul jedno video.

Na zpáteční destě do prvního patra jsem se ještě zaběhl podívat do tělocvičny, kde to horečně žilo. Prostor byl spravedlivě rozdělen mezi příznivce počítačových her, tanců, soubojů, sportovních klání – a hráče stolních her. Osvěžující bylo vidět účastníky klasických přednášek a linií, jak se náruživě pouští do pro mě neznámých her, a jsou opět spolu, i když na jiném "poli", než by coní dinosaurus očekával.

Ještě jsem stihl závěr přeložené přednášky Petry Hyklové o novodobých dějinách české astronomie. ("Novodobé" zde značilo 19. a 20. století, alespoň, co jsem stihl.) Zajímavé bylo, že i na poli astronomie se potýkali Češi s Němci podobně, jako tomu bylo v kultuře. Kuriózní pro mě pak bylo, že Astronomický ústav Univerzity Karlovy fungoval jakýmsi omylem i za války. Při jisté návštěvě nezachyceného hodnostáře se prý tento zeptal vedoucího profesora, co to tam má na věšáku za klobouky? Onen vědec prý pohotově zalhal "já je sbírám", a tak byli další profesoři zachráněni před totálním nasazením. (Tuto pohádku ještě musím s Petrou někdy probrat, nezachytil jsem jména, ani další podrobnosti, byl jsem již dosti unaven).

Toto probíhalo bylo v linii FutureCon, načež jsem zaběhl do vedlejší 106 na literární linii podívat se na besedu s mladými pilnými autory Janem (Johnakem) Kotoučem, Martinem (Darionem) Antonínem, Hanou (Haninou) Veselou, Julií (Julianou) Novákovou a Tomášem Petráskem. Jenže jsem si je pouze sejmul, jen trošku poslechl a nakonec zradil ve propěch 107 a Romana (Randalfa) Kresty, jenž tentokrát výjimečně nefotil, ale držel vlastní přednášku o jaderné energii. Ano, v Mali zasahuje Francie místo přihlížející Evropské unie na ochranu evropských zájmů – totiž Arevy a malijského uranu…

Vrcholem dne pak byla přednáška Petra Sirien Mazáka, který rozebral 30 nejoblíbenějších ekonomických mýtů. A protože to byla poslední přednáška linie, nemusel končit sichr o jedenácté. Dověděli jsme se mj., že peníze jsou dnes produkt, že neexistuje "zlatý standard" (protože neexistuje "skutečná hodnota" ničeho, ani zlata), že americká krize byl jiná krize než evropská a odehrávala se v jiném kapitalismu, proto ji nemůžeme řešit americkým způsobem, že trvalý růst může být držen pouze technologickými inovacemi, že Řecko není "před" krachem, protože už fakticky třikrát zkrachovalo, že nemá smysl, aby opouštělo euro, protože země, která má ekonomickou sílu opustit euro nemusí opouštět euro, že skutečný inflační cíl ČNB je 3 %, k němu směřuje, a oficiální cíl 2 % jen vypouští do světa, že nemá smysl spořit do 2. důchodového pilíře, protože proklínané hedgeové fondy jsou výnosnější a s ohledem na poměr riziko/zisk i bezpečnější (!)… Kdo by řekl, že ekonomie může být tak dobrodružně fantazijní!

A blížila se půlnoc, takže jsem se nechal dovést Drakem (štamgastem z – pro debaty již uzavřené –  Hospůdky u hřbitova) do svého bydliska na jihozápadním konci Prahy, abych sebral síly na sobotu. Ale o tom až příště.
Psáno v Praze dne 10.-11.  února 2012 pro Sarden a Interkom.

Viz i Šamanovu fotogalerii z pátečního PRAGOFFESTU 2013.