Březen je bohatý na různá výročí, vztahující se k období druhé světové války. Připomenu několik z nich.12. března 1938 připojil Adolf Hitler Rakouskou republiku do těla německé Třetí říše. Je to právě 75 let. Hitler na tomto svém projektu pracoval již delší dobu, než v únoru 1938 vyhlásil svou doktrínu, totiž že bude garantovat "ochranu pro deset milionů Němců mimo Říši". Tedy dočasně mimo Říši. Vůdce byl svými drahými rakouskými soukmenovci nakonec fanaticky přivítán. Svůj rozhodný krok na obranu německého národa si nechal o měsíc později posvětit referendem, v němž se záborem souhlasilo 99,7 % obyvatelstva. To už bylo 70.000 možných škůdců zatčeno.
Za Adolfa Hitlera "nebylo všechno špatné". To si dnes myslí 42 % dotázaných Rakušanů. Něco přece jen špatně bylo: 300 tisíc rakouských vojáků z celkem 800 tisíc, kteří bojovali za svou německou říši, padlo na frontách. Dnešní statistiky uvádějí i 6.420 Rakušanů, kteří zemřeli v koncentračních táborech a více než 9.500, kteří byli umučeni dříve, než se dostali do lágru. Krom Rakušanů bylo zavražděno i 51.500 rakouských židů, kteří – vlastně nakonec taky byli Rakušany…
Anšlus byl demokratickým přestrašeným světem tolerován, ačkoliv se ozvalo nesmělé diplomatické kníkání Francie a Británie. Nakonec se přece nestalo nic jiného, než že se do Německa jenom dostali další Němci, že. Podle stejné logiky pak svět sežral teorii o přivtělení českého pohraničí, ke kterému došlo demokraticky a na základě svobodné úvahy pozvaných velmocí v Mnichově. Ostatně stejná logika byla pak použita při podobném kníkání a při zabrání "zbytkového Česka".
15. v března 1939 Hitler zabránil Čechům v dalším vraždění nebohých Němců. Alespoň podle něj: "Před několika měsíci bylo Německo nuceno vzít v ochranu své soukmenovce, žijící v uzavřených skupinách, proti nesnesitelnému teroristickému režimu Československa a v posledních týdnech se objevily se zvýšenou měrou stejné případy... Od neděle vznikaly na četných místech pusté výtržnosti, jimž znovu padly za oběť četní Němci. Každou hodinu se množí volání o pomoc pronásledovaných a postižených... Další trvání tohoto stavu muselo by vést k porušení všeho pořádku na území, kde má Německo své životní zájmy, na území, které dokonce po tisíc let patřilo k německé říši. Abych konečně odstranil toto ohrožování míru a vytvořil předpoklady pro nutný nový řád v tomto životním prostoru, rozhodl jsem se poslat počínaje dneškem do Čech a na Moravu německé vojsko. Odzbrojí teroristické tlupy i české branné oddíly, které je kryjí, vezmou v ochranu život všech ohrožených a zajistí tím základ nového podstatného řešení, které bude odpovídat smyslu tisícileté historie i praktickým nezbytnostem německého a českého národa."
A tak vznikl protektorát, který chránil zájmy Německa. Ostatně "tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat", jak pravil Reinhardt Heydrich 2. října 1941.
Po začátku druhé světové se zapojil i do druhého odboje. Vedl Politické ústředí, které zastupovalo politiky z různých stran. Byl sice mistrem konspirativních sítí – ovšem v první světové. Gestapo nebylo c.k. policie. 27. ledna 1940 byl Šámal zatčen, později vyslýchán, mučen a umučen. Jeho památku připomíná Šámalova chata na jizerskohorské Nové (či Šámalově) louce. Na jejím okraji je vztyčen pamětní kámen s medailonem, který věnovali "statečnému vlastenci a bojovníku, který po dvakráte stál v odboji proti vládě lži a násilí za svobodu a čest národa, pro nějž obětoval svůj život v Berlíně" svému čestnému členovi, "českému myslivci a příteli našich lesů, v nichž hledal často klid a osvěžení právě v těchto místech, nazvaných k jeho poctě a památce Šámalov" kolegové z Československé myslivecké jednoty.
Po myslivcích si vzpomněl na pana kancléře i československý stát, ale až na poslední chvíli: JUDr. Přemysl Šámal byl r. 1992 in memoriam vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
10. března 1948, tedy před 65 lety, krátce po násilném převzetí moci zavraždili.
8. března 1943, tedy před 70 lety, začala bitva o Sokolovo. Českoslovenští vojáci na Východě měli první možnost střetnout se s nepřítelem. Sověti to nejdřív brali jen jako dobrou propagandu, ale naši byli žhaví do opravdového boje. A toho se jim dostalo.
V Sokolovu měla proti postupu německých tanků Jarošova předsunutá posílená rota jen dvě protitanková děla, z nichž jedno bylo brzy vyřazeno, a druhé záhy potom. Ruská dělostřelecká podpora byla rozježděna německými tanky. Protitankové pušky, kterých bylo jen 16, nemohly probít čelní pancíře, dařilo se jim jen rozbít pásy. Úspěšně mohly zasáhnout z boku nebo zezadu pod věž a do prostoru motoru. Jejich účinný dostřel byl pouhých 50 metrů. A těch nepřátelských tanků bylo celkem 60! Československý prapor nakonec za velkých ztrát (106 mrtvých, 114 raněných, 30 nezvěstných) postavení na řece Mža ubránil až do 13. března. Naše armáda na východě splnila úkol.
Neoslavovaným hrdinstvím byly i stakilometrové pěší přesuny. Do Charkova šli vojáci 350 km. Pod zátěží plné polní a zbraní! Dočasně ústupový pochod z Charkova byl dlouhý 200 km. Němci pak naše těžce raněné vojáky v charkovské nemocnici postříleli na místě. Podle nacistů to byli "velezrádci" – měli jsme přece protektorát, kde jsme byli pod ochranou Třetí říše, ne?
Komunisté pak udělali z jednoho z hrdinů bitvy, kapitána Otakara Jaroše, který byl jako první cizinec in memoriam vyznamenán hvězdou Hrdiny SSSR, "mladého (31) komunistu". (Což jako důstojník předválečné čs. armády nebyl.) Jiné hrdiny zamlčeli. Třeba bratry Norberta a Waltera Lanzerovi. Protože to byli – židi. Ostatně židy byla asi polovička tehdejšího československého praporu, což se komunistickým propagandistům podařilo umně zatajit.
8. března 1944 došlo k jedné z největších hromadných vražd československých občanů: V plynových komorách koncentračního tábora Osvětim - Birkenau zavraždili nacisté během jediné noci 3.792 mužů, žen i dětí z tzv. "rodinného tábora". Vadilo, že jsou židé. Československým komunistům to po válce také vadilo, takže tento masakr zatajovali, podobně jako jejich soudruzi nacisté. Když se však zpráva dostala ven, přijala londýnská exilová vláda 19. června 1944 tuto rezoluci:
"Státní rada přijala s hlubokým dojetím a smutkem zprávu o tragickém osudu tisíců československých židů, kteří podle informací, jež v těchto dnech došly do Londýna, byli odvlečeni z internačního tábora v Terezíně do Birkenau a Oswieczimu, aby tam byli hromadně popraveni rukou německých katanů. Tento nový zločin nacistických zlosynů, neuvěřitelný ve své nelidské ohavnosti a obludné hrůze, bude potrestán jako všechny zločiny dřívější. Státní rada se při této příležitosti znovu připojuje k dřívějším prohlášením prezidenta a vlády československé a opětně zdůrazňuje, že nikdo z těch, kdož se jakýmkoli způsobem zúčastnili provádění těchto zvěrstev, nebo kdož jakoukoli měrou nesou spoluvinu za ně, neujde spravedlivému trestu. Lid československý, za jehož mluvčího v zahraničí se Státní rada spolu s prezidentem republiky a vládou pokládá, bude žádat nelítostné potrestání nejen všech, kdož k těmto barbarským zločinům dali příkaz, ale i všech, kdož tyto nelidské příkazy plnili. Co platí takto jako ortel nad zločiny již spáchanými, nechť jest též výstrahou pro budoucnost. V tomto truchlivém okamžiku žádá Státní rada všechen československý lid doma, aby se snažil pomoci svým židovským spoluobčanům všemi prostředky, jež má po ruce, a aby všemožně usiloval o jejich záchranu před smrtí z rukou německých zločinců. Velký mravní odkaz Masarykův, jemuž jsme věrni zůstali, nás k tomu zavazuje."
Rezoluci přednesl ve shromáždění konzistoriální rada František Hála a členové Státní rady ji vyslechli stojíce.
10. března 1945 byla zahájena Ostravsko-opavská operace, kde po boku Rudé armády bojovaly i jednotky 1. čs. armádního sboru. Jejím úkolem bylo proniknout na severní Moravu, a tím i na území předválečného Československa. Ze strategického hlediska šlo jen k odlehčovací operaci v bitvě o Berlín, ale pro naše vojáky to byl útok směr Praha.
12. března 1999 vstoupila Česká republika do NATO. (Jedna poznámka k nehoráznému dotazu tehdejšího ministra zahraničí Jana Kavana: Ano, z NATO se dá vystoupit, a už můžeme, protože je více než deset let po vstupu do této vojenské aliance. Kdo z politiků – krom komunistů – se hlásí, že by chtěl?)
Tak jsme se stali i spojenci nového demokratického Německa. Avšak zatímco dnešní Německo tvrdě stíhá jakékoli projevy neonacismu nebo vychvalování nacismu, my jsme se to dosud nenaučili.
10. března 2005 zprostil Nejvyšší soud v Brně viny Michala Zítka, který v roce 2000 vydal český překlad knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf. Zítko byl obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva. Nejvyšší soud konstatoval, že obžalovaný "neměl v úmyslu" taková hnutí propagovat. Neboť zlatá německá orlice s hakenkrajcem, která svítila z tmavého obalu, byla cudně překryta papírovou páskou. Samozřejmě, že Zítko měl "v úmyslu" vydělat peníze, a soudní spor byl pro něj jen vítanou reklamou.
Je březen 2013. České nakladatelství guidemedia etc, vlastněné Pavlem Kamasem a Lukášem Novákem, vydává dílo nacistického propagandisty. Dr. Rolfa Kappa "Mírové dílo Adolfa Hitlera".
Psáno v Praze dne 12. března 2013
