Inu, Neruda psal téměř každý den do Národních listů, a většinou komentoval několik aktuálních událostí najednou. Tentokrát by jistě neopomněl proprat včerejší poboření domu č. 5 v ulici Divadelní. Třeba nějak takhle:
"Kdo je přítelem srostlých dvojčat, dvouhlavých telat a podobných krás, nechť se jde podívat na zbořený dům u třetího mostu. Jinde to člověk ani nevidí! Zevnějšek zůstal v celé své neporušené kráse jako hříšné tělo lidské ještě zůstává zevně vábivé, i když uvnitř už vše ďáblu propadlo, ale uvnitř domu sesulo se vše, a co ještě zůstalo nalípnuto, je pravá rarita. Tam prý zcela dole vybuchl plyn, a ten jest vinen oním neštěstím. Och, neopatrný dome, proč ses nechal naplnit zločinným plynem? Určitě přijde komise, a ohledá místo neštěstí, načež najde komisionelní příčinu. Inu, žeť plyn. Když sníh poboří střechu, je tím vinen sníh, když se někde zboří most, je tím vinen most a když se v dešti srazí vozy, je tím vinen déšť. Těžko se sněhem, mostem a podobnou němou tváří promluvit rozumné slovíčko!"
(Volně dle fejetonu, který vyšel v Našich listech č.38 7.II. 1869.)
Máme štěstí, že ještě před dělnickým svátkem vyrobil z 1. května už roku 1836 jistý Karel Hynek Mácha První máj, lásky čas. Který se stal neoficiálním dnem zamilovaných. Kteří nepropadají depresi, protože horor Máj nečtou, a znají jen jeho první lyrické sloky. Ale letos má být tento den poměrně chladný – ráno jen šest stupňů pana Celsiuse! (Avšak k odpolednímu by se v Praze mělo vylepšit až k číslu 16.) K tomu by Neruda mohl poznamenat:
"»Byl první máj« – ano, byl, ale měl červený nos, a kdo s ním chtěl mluvit o »lásky čase«, musil to učinit při kamnech, aby se člověku zevnějšímu, a při vepřových kotletech se špenátem, aby i člověku vnitřnímu bylo dobře. Máchu si myslím výročně vždy jinak, dle toho, jak první máj vypadá. Letos jsem si ho myslil v šedivém svrchníku s beránkem, s beranicí na hlavě a oznobeninou za nehty; z úst mu šly verše a pára, na lyře měl futrál a pod pythickým svým sedadlem ohřívátko."
(1. května 1868 bylo zjevně chladno.)
Nu a co by tak Neruda řekl o zítřejší anarchistické sešlosti na Střeleckém ostrovu? Tedy o "tradičním prvomájovém setkání anarchistů a anarchistek"? Pokud to bude stejné jako vloni, pak snad něco takového:
Poslední dobou se prvomájové pochody, manifestace a demonstrace jaksi umenšují. Co se pochodů týče, pochodují v náramném počtu zejména policejní osoby, které snad samotné anarchisty přečíslují. Krom policajtů v brnění jsou jistě přítomni i tajní, a to nejen v řadách obecenstva, ale zcela jistě i v samotném průvodu. Naskýtá se otázka, zda by nepřítomost fízlů významným způsobem nesnížila protestující dav. Třetí složkou lidské masy pak jsou žurnalisté, kameramani, reportéři a jich mohutný doprovod. Také oni bývají početnější než účastníci samotného úkazu.
Něco podobného se může očekávati i zprava, tedy od našich českých čackých nácků. Právě letos však dostala ránu obvyklá kratochvíle, kdy se tyto dva průvody tak dlouho hledají po městě, až se najdou, aby na sebe přes helmy policajtů mohly vrhat urážky a sprosťárny. A ta rána byla způsobena výše zmiňovaným výbuchem, kterážto rána byla náramná, neb slyšena byla v okruhu kilometrovém. Trať průvodová nemůže být vedena Národní třídou: Ta je uzavřena z důvodu opravy, neb hluboko pod úrovní jízdní dráhy kutají dělníci na provinilém plynovém potrubí.
Ale obě protivné strany mohou ono místo projet alespoň tramvají, z jejichž okének budou moci i ve sváteční den pozorovati dělníky, ani se činí při kopání a sváření v hlubinách, rovněž i sklenáře a truhláře, pilně pracující na zasklení a opravách poničených fasád. První máj je jejich svátkem!
A dnešní Neruda by jistě nezapomněl připomenout: Dělník je ten, kdo něco dělá. Nemusí to být jen kopáč, dojička nebo soustružník. Dělníky jsou i ajťák, herec, a, ano – i úředník. Ti všichni mají svátek, který mohou oslavit i tak, že budou kašlat na jeho oslavu. Průvody a lidové veselice již nejsou povinné. Avšak tento den bychom měli nějak oslavit, aby nezůstal jen v prackách fašounů, nácků, komunistů či jiných politických stran.
A těm, pro které tento svátek vinou výšezmíněných potvor zemřel či se ani nenarodil, těm přeju alespoň polibek pod rozkvetlou snítkou.
Psáno v Praze dne 30. dubna 2013, 30 hodin po výbuchu.
