Letos jsem začátkem dubna už posedmé navštívil Obchodní akademii ve Svatoslavce, abych se zúčastnil setkání bandy fanů tří hvězdných fenoménů Star - Trek/ Wars/ Gate. První čtyři ročníky byly vedeny pod jménem Scon, současný Starcon pak plynule navázal. A je vidět, že se trefil do termínu, do místa i do nálady letos asi tří set účastníků.
Jde tedy již o tradiční setkání, i má účast na něm je už tradiční, pár věcí však bylo netradičních. Především páteční začátek programu, který se
Na recepci
posunul až na šestou hodinu večerní. Takže jsem ho téměř netradičně stihnul. Z tramvaje osmnáctky jsem před nuselskou radnicí vystoupil právě v těch šest, když na blízkém kostele Svatého Václava začaly odbíjet zvony. Registrace byla tradičně blesková, protože jsem se tradičně přihlásil předem (čímž jsem ušetřil), a protože začala už v pět, takže ti nejnatěšenější už byli na místě. Netradičně jsem dostal hned při placení honorář za svou naplánovanou sobotní účast na programu, tedy ve formě slevy (která není nikdy zadarmo), což mě potěšilo hned třikrát. Potěšila mě důvěra pořadatelů, že na ohlášenou besedu skutečně dorazím. Potěšilo mě, že jsem jako honorář neobdržel občas používanou poukázku na místní bufet, který se zcela pochopitelně nenesl v duchu mých doporučených diet. Potěšilo, že jsem ušetřil už při placení, a to jak peníze, tak čas svůj i organizátorů, které bych musel po vykonání své povinnosti opět navštívit.
Tradiční (nejen na tomto conu) bylo, že ještě nebyly definitivně označeny všechny místnosti. Plánky s jejich rozmístěním byly přilípnuty na sloupu v prvním patře, ale poněkud jsem zabloudil až do 3. patra kam mě vyneslo oznámení "STAR linie je ve 3. patře!", které bylo napsáno na – plánku druhého patra. Škola totiž netradičně posloužila hned dvěma souběžným akcím, takže druhá půlka akademie s druhým vchodem byla pro nás uzavřena a Starcon se musel naštosovat do výšky. (Snad si obchodní akademie - pokud nebude zrušena - časem pořídí i výtah, místo by se našlo!)
Julie Julianne Nováková
Po mírném bloudění jsem tedy konečně našel místo své tradiční literární linie, kde tradičně skvěle přednášela Julča Nováková o Obrazu budoucího lidstva ve sci-fi. Zrovna jsem dorazil, když se Julianne dostala k transhumanismu jak vypadal v padesátých, osmdesátých, a jak vypadá v současných letech. Ze sci-fi jsme se nepozorovaně přesunuli do reality, a z přednášky do besedy. K níž nás milá přednášející sama vybídla, takže pak nestihla projít všechny připravené slidy. Následující Drakeny z Pernu autorky A. McCaffreyové mám rád, ale z Mariliny přednášky jsem se přesunul k potřebnější večeři.
Tři kapitáni
Tradičně nesvítila světla na chodbách v prvním patře, takže jsem svým tradičním švýcarským nožem otevřel rozvaděč a nahodil tradičně vypadlý jistič. Zdržel jsem se tak a nepodařilo se mi urvat nějaké přední místo v tradičním představení TyJáTreku, které přilákalo už na první den conu velké množství diváků. Jejich Tři kapitáni se nesli v duchu Werichovy pohádky Tři veteráni, tedy konkrétně jejího filmového zpracování. Jak tři známí kapitáni prožívají odchod do důchodu. Kapitán Picard (Radek Bělina) si byl velice podobný, kapitán Kirk (Karel Škop) byl velice bojechtivý a kapitán Sisko (Jan Pavlík) byl velice – černý. Ženské potvory byly velice zlé, celníci tuze komisní, rekvizitář velice upracovaný a doprovodné filmové plátno velice synchronní. A všichni jsme se přitom velice bavili. Kdo jste neviděli, měli byste dostat další příležitost v druhé polovině května.
Při fotografování jsem si potvrdil známou poučku, že černocha v tunelu (nebo na černém pozadí) lze vidět jen obtížně (a objevil, že ani foťáček ho nedokáže zaostřit), i to, že starý dobrý viks stále staře a dobře funguje!
50 let do 1. kontaktu. Přesně!
Na conech tradičně navštěvuji literární a vědecké linie, a to i na Starconu. Avšak padesáté výročí prvního setkání s Vulkánci, které připomněla Xyll, jsem nemohl vynechat, a tak jsem protentokrát zamířil až do 3. patra do linie Star. Pochopitelně nejde o klasické výročí, ale o odpočítávané výročí – onen milník nastane 5. dubna roku 2063. A to přesně 22:30 středoevropského letního času, aby se to šiklo do rozvrhu conu – abychom si mohli užít poslední půlhodiny odpočtu. Protože přidělený počítací stroj neměl připojení na internet, procházel řadami trekkies nosič stroje volně připojeného, na němž jsme si ty odcvakávající vteřiny a minuty a roky mohli na www.kontinuum.cz prohlédnout. Posledních dvacet vteřin count-downu jsme odpočítávali všichni. A když jsme vpluli do poslední padesátiletky před kontaktem, vypukli jsme v mocný a radostný křik a vyrobili známé pozdravné klingonské gesto. Připíjeli jsme si svými barevnými limonádami, bratřili se a sestřili. Načež bylo vyrobeno několik společných snímků účastníků historického podujatia. Jsem přesvědčen, že právě pod vlivem tohoto srdečného předpřivítání a jeho prezentace na webu sem nakonec Vulkánci přesně v ten okamžik přece jen zavítají, i kdyby se do té doby lidstvu nepodařilo použít warpový pohon…
Xyll pak ještě vyhlásila soutěž v rozeznávání barevných alkoholů se zavázanýma očima. Našlo se několik odvážných dobrovolníků, ale setrval jsem jen u prvního soutěžícího, neb čas již pokročil k jedenácté a nastal čas, abych se odebral k domovu.
Cestovatelka
V sobotu jsem nejdříve navštívil jiné důležité setkání, takže do Svatoslavky jsem dorazil až k polednímu. Zde jsem byl vystaven těžkému rozhodování, jestli navštívím vědeckou linii s přednáškou Tomáše Petráska "Organismy v kosmu a panspermie", anebo konkurenční přednášku Cestovatelky "Raketoplány NASA dneška a zítřka", jež se nezvykle ocitla na STAR linii. Protože Tom měl mít ještě jednu přednášku později, šel jsem se podívat na mě dosud neznámou Cestovatelku. A tam jsem pochopil zařazení do Star linie. Cestovatelka se soustředila na názvy skutečných raketoplánů NASA, z nichž některé pak "zdědily" budoucí kosmické lodě ve Startreku, a na stručné přehledné informace o jejich misích. (Legrační je, že např. raketoplán Enterprise, sloužící pro testovací lety v atmosféře, byl tak pojmenován až po petici fanoušků Star Treku, protože původně se měl jmenovat Constitution. Takže co kdo po kom "dědí"?) Protože součástí přednášky bylo i předvedení filmu z vypouštění raketoplánů, jak se jevilo z pohledu různých kamer, použil jsem s dovolením tento čas k doplnění některých informací z pohledu pamětníka. Publikum se ukázalo rovněž interaktivní, takže kdo zvolil tuto přednášku nebyl zklamán. Závěrečný potlesk patřil Cestovatelce, pro kterou to byla snad úplně první přednáška!
Icewalker a Dawson "Dod" Feinobi.
A když už na hlavní linii Starconu panovala taková přátelská nálada, zůstal jsem i na přednášce dvou hochů z DallArt, kteří předvedli část svých děl v žánru "amatérský fanfilm", jichž se dopustili za posledních 10 let. Hvězdná loď se zde jmenuje např. Enterprase a má tvar záchodového prkénka. Ale krom světa Star Špeku jsme poznali i veselejší a dosud neznámé epizodky hvězdných válek. Autoři předvedli začátky, kdy šerm světelnými – trubicemi (?) působil opravdu neplánovaně legračně, až po pozdější, ba i současné výtvory, včetně ukázek ze seriálů. Nejlepší však byly ukázky z animovaných filmů. A přednášeli Icewalker (v saku) a Dawson "Dod" Feinobi.
Posádečka
Protože z rodinných důvodů odpadla přednáška Tomáše Němce a Alžběty Lexové "Pevnost žije" (ano, skutečně žije, a dokonce vychází!), přesunul jsem se se Star linií do tělocvičny. Zatímco jsem konzumoval oběd, sledoval jsem scénky čtyř Kontinuum-álních komediantů z Posádečky, což je klon trochu známější Partičky. Bavil jsem se velmi. Krom nápaditosti účinkujících jsem ocenil i to, že se nenechali zmást procházející asi čtyřletou holčičkou, ozbrojenou světelným mečíkem, a dokázali ji zapojit do svých scének. Dítě mělo kliku – mohlo prchnout do ochranitelské náruče své matky, nahrávačky a režisérky…
Tomáš Petrásek v síti výkladu
Načež jsem se přesunul na vědeckou linii, kde jsem se dočkal přednášky Tomáše Petráska, tentokráte o Červených (a jiných) hvězdných trpaslících. (Poslední dobou přednášíváme na conech proti sobě, takže díky, že letos a zde ne!) Bylo mi ozřejmeno, že bílý trpaslík, až vychladne, může zářit červeně (k čemuž pro mládí vesmíru ještě nedošlo), avšak není to červený trpaslík. Poměrně rychle jsme od trpaslíků přešli k jejich planetám, k atmosférám těchto planet a možnosti života na nich. Pokud hledáme planety v "pásmu života", aby na nich panovala příhodná teplota, tak se musíme přiblížit až na procenta astronomické jednotky, protože červení trpaslíci jsou relativně chladní. Taková planeta pak oběhne své slunce třeba za pouhých 9 dní. To přináší několik problémů: Na tak blízké dráze bude planeta cílem výronů plazmatu z mateřské hvězdy. Dále můžeme očekávat vázanou rotaci, a tedy i tragické rozdíly teplot na přivrácené a odvrácené straně, jejichž důsledkem může být vypumpování atmosféry. Ale astronomové našli modely, za nichž se i v takových náročných podmínkách atmosféra na planetě udrží. Nejmenším problémem by asi bylo, že na červené obloze by nebyly vidět hvězdy, případné měsíce by pro nestabilitu svých drah brzo skončily, centrální hvězda by tkvěla stále na jednom místě – takže by pro místní astronomy byl dost problém sestavit nějaký kalendář. Snad jen podle slunečních, vlastně hvězdných skvrn…
Tomovy přednášky velice oblibuji, protože stejně jako u těch Julianiných mě při nich pravidelně postihuje inspirace, kterou občas využiju při psaní povídek. Tedy ne že bych opisoval z jejich přednášek, ale napadají mě na nich různé nečekané myšlenky. Stejně, jako kdysi u četby kvalitních sci-fi, kdy jsem si říkal "A nemohlo by to třeba být ještě jinak? Třeba takhle?". Jo, něco takového mě při čtení dnešních výpravných scifáren nenapadá. Není tam na to pro samou akčnost čas. Ano ano, přiznávám, že tyhle přednášky a tamty knihy ve mě vyvolávají intelektuální rozkoš. (Prosím, abyste to té mládeži neprozrazovali – cony jsou povětšinou setkáním intelektuálů! Kteří to o sobě – naštěstí – nevědí. A o nichž to – ke své smůle – netuší většinová veřejnost.)
Vilma Kadlečková
A nastal čas i na literární linii a Argenitový vesmír Vilmy Kadlečkové. Má ho dobře vymakaný. Argenit je nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s "psychotronickými" schopnostmi. Umožňuje jim zachytit "protonaci", jakési "informační pole". To vyplňuje každý bod prostoročasu a uchovává v sobě informace o událostech (tak tohle já vím už 40 let), ale také o nevyslovených myšlenkách (tohle je pro mě novinka). Jako autor oceňuji vynález Ramsfeld-Andersonova prostoru a jeho nejnižší úrovně – mimoprostoru – kde není omezena rychlost hmotných těles. Tohle znám odjinud, sám používám podobný "podprostor", avšak Vilmin R-A prostor je mnohem sofistikovanější.
Jan Kovanic, Vilma Kadlečková a Karolína Francová
Bohužel jsem se nemohl Vilmině přednášce oddat celou svou pozorností, neb těsně před ní mi Johnak oznámil, že nikdo jiný není po ruce, takže budu muset moderovat následující besedu s proslulými spisovatelkami Vilmou Kadlečkovou, Karolínou Francovou – a mnou. Takže z těšení se na neformální povídání a odpovídání na skvěle připravené otázky moderátora se stal poněkud nervózní čas, kdy jsem si zopakoval alespoň to minimum, co jsem věděl o obou Mločicích a laureátkách různých fanovských cen. Vilma to z nás tří asi měla nejjednodušší, protože na své vlastní přednášce zmínila "exosexuální úchylky" – naše následující beseda se totiž vedla na motivy Vztahy, láska a sex s mimozemšťany. Trvala dvě hodiny, a o moc víc vám o ní neřeknu. Neb moderovat a besedovat, tedy přemýšlet najednou o otázkách i odpovědích, fotografovat a zapisovat, je nad síly jediného člověka. (Děkuji neznámému dobrodinci za společné foto.) Který posluchač si počkal, mohl se i sám pustit do besedy. Žádné porno se nekonalo. Přece jen poskytnu alespoň jedno poučení, které vyplývá z mých tří povídek, jež jsem na to téma stvořil, a to – jak poznáte mimozemšťana: Je to krásná holka. Má mimořádně krátké sukně či kraťasy a mimořádně krásné nohy. Má mimořádně krásnou tvář a je mimořádně inteligentní a mimořádně přítulná. Ale najednou se začne chovat nevyzpytatelně, a vy nevíte proč. Ano, takové jsou, naše mimozemšťanky…
Škodaže hned po besedě obě spisovatelky odkvačily. Nestihl jsem si s Vilmou pokecat o některých věcech, které umí argenit i můj rozepsaný karmínový kámen. Alespoň mi Karolína prozradila, v které části mého rodného Liberce bydlí. Fantastické je, že její děti mohou chodit do školy – brankou ze zahrady přímo na školní dvůr. To je prý "snem každého dítěte". Zkazil jsem jí radost, když jsem podotknul, že to je – "sen každé matky"!
Aleš a Harv
Zůstal jsem na literární linii, abych shlédl slavnostní vyhlášení soutěže Vidoucí. Harv přečetl z devíti finalistů jména nominovaných pěti, samozřejmě, že odzadu. Přítomen byl jen bronzový vítěz, Aleš Šumpík, který si za svůj Vrcholek odnesl velkou kulatou plaketu, vlastně pardubický perník. Byla to jeho první soutěž. Kdyby měl Vidoucí čapkovskou kategorii Skokan, tak získá i tuhle cenu. Takhle obdržel jen mnoho rad, jak psát dál…
Nepřítomná Božena Čechalová byla druhá (stejně jako vloni), tentokrát s povídkou Černá rukavice. Na nepřítomného Michala Sirotka, který zvítězil povídkou Srdce stvořené z písní, čeká keramický vidoucí kámen u Harva. Dobrá zpráva pro příští ročníky: Drát, ze kterého se vine podstavec ceny, je nakonec přece jen k dispozici! I na příště. Špatná zpráva: Harv už byl vyvržen do pracovního procesu a nemůže se cele věnovat dobročinným aktivitám, jako organizování fanovských soutěží. Generace pořadatelů Vidoucích už odrostla i co se týče porotců. Oživení by jistě přineslo, pokud by se realizoval původní slib, že se vítězná povídka ocitne v Pevnosti. Budu držet palce. Známkou nadcházejících lepších časů by mohlo být třeba zprovoznění nové speciální stránky soutěže http://www.vidouci.cz/
Glum a Frodo
A najednou bylo osm hodin večer, tedy čas na Galavečer, na nějž se v chodbě před tělocvičnou tísnily stovky netrpělivých diváků. Jeho hlavním a jediným bodem bylo divadelní představení, které představilo třetí díl už tradičního Tolkienova Pána prstenů tak, jak proběhl v rámci Tri-star světa. Formát této reportáže nedovoluje rozepsat se více. Pochválit zaslouží všichni, ale jmenovat nebudu, protože bych určitě na někoho zapomněl. Doufejme, že časem bude zpřístupněn oficiální obrazový záznam, zatím se můžete pokochat alespoň galerií fotek, kde je i pár amatérských videí, sejmutých mým canonkem.
Ale nedá mi to, a musím zmínit alespoň Johnaka v roli stařičkého senilního krále "Adolfa" Denethora, který vášnivě citoval jistého hitlera, a to v originálním "jazyce Mordoru". Bude to nespravedlivé ke všem ostatním, ale ještě zmíním Gluma, jehož představitelka Sammael si střihla dvojroli – Gluma hodného i Gluma zlého. Jenže musela být na jevišti v obou těchto rolích současně. Nevím, jak to zvládla, ale zvládla. Včetně toho, když hodný Glum dal facku tomu zlému, tedy Sammael sama sobě…
O odpuštění prosím všechny ostatní, byli jste všichni skvělí! A příště? Žeby Hobit? A žeby byl rozparcelován na tři díly, ať si užijeme do roku 2016?
Grit a jeho posluchači
Galavečer byl hřebík, kterým vše končilo. Tedy ne úplně vše, protože jsem zjistil, že jsem tentokráte ve svém batohu podržel foťák, baterie do něj, peněženku, klíče, čepici, … prostě všechno – až na šálu. Na tu šálu, kterou už prostě nesmím ztratit. A protože jsem se letos pohyboval po více linicích, musel jsem se na závěr conu pohybovat po celém baráku. Alespoň jsem ještě ve druhém patře zapůjčil svůj švýcarský nůž s vývrtkou. Šálu jsem našel ve třetím patře, na linii Star, a když už jsem tam byl, tak jsem chvilku pobyl, abych si vyslechl několik klingonských písní barda Grit du Alatrista, doprovázeného ke své kytaře i údery dalších rozjařených pěvců pěstí do stolu. Inu – Klingoni. Kdo by je nemiloval!
Báječní lidé
A kdo by nemiloval všechny ty báječné lidi a celý Starcon. Je to jasné, za rok zase!
Letos jsem začátkem dubna už posedmé navštívil Obchodní akademii ve Svatoslavce, abych se zúčastnil setkání bandy fanů tří hvězdných fenoménů Star - Trek/ Wars/ Gate. První čtyři ročníky byly vedeny pod jménem Scon, současný Starcon pak plynule navázal. A je vidět, že se trefil do termínu, do místa i do nálady letos asi tří set účastníků.
Tradiční (nejen na tomto conu) bylo, že ještě nebyly definitivně označeny všechny místnosti. Plánky s jejich rozmístěním byly přilípnuty na sloupu v prvním patře, ale poněkud jsem zabloudil až do 3. patra kam mě vyneslo oznámení "STAR linie je ve 3. patře!", které bylo napsáno na – plánku druhého patra. Škola totiž netradičně posloužila hned dvěma souběžným akcím, takže druhá půlka akademie s druhým vchodem byla pro nás uzavřena a Starcon se musel naštosovat do výšky. (Snad si obchodní akademie - pokud nebude zrušena - časem pořídí i výtah, místo by se našlo!)
Žádné komentáře:
Okomentovat