V Bostonu vybuchly mezi diváky, sledujícími doběh slavného místního maratónu dvě bomby. Dvě menší nálože, které musel někdo přinést v báglu, než je strčil do košů na odpadky. Prý papiňáky, narvané kuličkami z ložisek. Dva lidé byli zabiti na místě, další zemřel na následky poranění. 176 lidí je zraněno, z toho 16 těžce.
Svědci popisují hrůzu okamžiku, ve kterém létaly vzduchem různé předměty i části lidských těl. Musel to být hrozný zážitek, který přivodil mnoha lidem šok. Otřeseným lidem však ihned pomohli zdravotníci, kteří čekali u cíle nedaleko odtud. Také místní občané vyběhli ze svých domů a poskytli pomoc. Někteří ze sebe strhali šaty, aby mohli zaškrtit krvácející rány. Jiní nabídli pomoc duševní, nebo čaj, či něco silnějšího… Mnozí běžci po proběhnutí cílem běželi dál – do nemocnice, nabídnout svou krev. Krve na ulici bylo hodně, i z řezných ran, způsobených skleněnými střepy.
Boj teroristů proti civilizaci pokračuje.
Výsledek této bitvy mohl být tragičtější, kdyby proti terorismu nebojovali zase jiní, neviditelní hrdinové. Pořadatelé, kteří nevpustili na tribuny nikoho bez důkladné prohlídky. Tribuna stála právě naproti jednomu místu výbuchu, a můžeme si domýšlet, že kdyby se vrahům podařilo dostat se na ni, mohl být konečný počet obětí ještě vyšší.
Do oblasti se prý mělo namířeno i jedno nákladní auto, které ale policie dovnitř nevpustila. (I když v něm asi žádná bomba nebyla.)
Dalšími hrdiny byli pyrotechnici, kteří museli prohlédnout všechny balíčky a batůžky, které zděšení lidé nechali na místě výbuchu. A také prošťourat všechny odpadkové koše. Podle posledních zpráv mezi nimi žádné nálože nebyly. Ale to nikdo nemohl vědět, takže to bylo stejné hrdinství, jako by bylo na místě dalších pět náloží.
Policie nechala v širokém okolí vypnout mobilní síť. Jednak aby teroristé nemohli tímto způsobem odpálit další hypotetické nálože, a jednak, aby se tak nestalo třeba náhodně při normálním telefonátu. Poučení pro všechny, kteří uvažují zrušit pevnou linku: Pevná síť v Bostonu fungovala spolehlivě, kdežto ta mobilní ještě dříve, než byla vypnutá, kolabovala.
Skvěle zafungovali lékaři, policie, hasiči, záchranáři, městské a státní úřady.
První zprávy ze strany FBI hovořily o tom, že šlo o "organizovaný útok". Teprve dnes se bezpečnostní složky shodly: Šlo o teroristický čin. (Připomínám zde, že žádná pojišťovna nepojistí vaše auto, bagáž, zdraví nebo život proti teroristickému útoku!)
O možných útočnících se jen spekuluje. Mohli to být šílení mohamedáni, stejně jako místní neonacističtí magoři. V každém případě kdosi odporný, který se snažil a snaží vyvolávat v lidech strach.
Bostonský maraton je velkou společenskou událostí, kterou žije celé město. Je doprovázen setkáváním blízkých i neznámých lidí, sportovním i hospodským přátelstvím, legráckami a chvilkami sounáležitosti. Nyní byl pošpiněn touto hroznou událostí.
Každý víkend se někde konají nějaké společenské a sportovní akce. Ty nejbližší byly v Bostonu zrušeny. Jenže jen v USA je hned na příští víkend naplánováno 15 maratonů. Také se poběží maraton v Londýně. A 12. května i v Praze.
Je třeba, aby se běžely. Samozřejmě s prověřením všech dosud připravených opatření. Každou chvíli na kohokoli z nás může spadnout letadlo nebo meteorit. Život nese rizika, a kdo chce být dlouho živ a zdráv, neměl by rizika zbytečně vyhledávat. Kdo si však chce uchovat sebeúctu, neměl by se však zase zbytečně zavírat do protiatomového krytu. S rizikem je třeba zacházet přiměřeně, přiměřeně, jako se vším. Člověk musí být opatrný.
Nyní je čas na smutek, soustrast a pomoc. Teror je násilí, které má vzbudit hrůzu, děs a zděšení. Ty je však nutno překonat. Zítra je nutno běžet. Nesmíme mít strach.
Jen ne žádný strach, protože to by pak teroristé vyhráli!
Psáno v Praze dne 16. dubna 2013, 30 hodin po útoku.