Šváb jihoafrický
Ve škole nás samozřejmě
neučili o normálních natož o tropických švábech, dosahujících
velikosti 10 i více centimetrů. Jediné poučení se mi dostalo
v Semaforu hezkou větou „…kde šváb
a rus usídlil se, aby svou přítomností dokreslil ubohost
prostředí…“ V osmašedesátém
roce a později se nám velmi líbilo to druhé označení, neb
s Němci odkudsi ze Švábska žádné zkušenosti neexistovaly.
Jednou, při návštěvě
cizího domu na jihu Afriky, se dostavilo nutkání na malou a já
poslechl. Po příchodu na načančaný záchod coby slušně
vychovaný muž jsem nadzvedl prkýnko a v kraťasech (jak je
zvykem v teplých krajích) zaujal postoj na chlapečka, abych
lehce povolil nahromaděnému obsahu močového měchýře...
Ovšem jak je zvykem
v teplých krajích, všechna okna jsou dokořán, i to
záchodové. Asi tak uprostřed středního proudu (tenkrát jsem byl
ještě mladý a silný), mi náhle na levém koleně přistálo
letadlo – alespoň takový jsem měl pocit. Při pohledu na něj se
mi až zježily všechny chlupy: tmavě hnědé krovky (snad
neprůstřelné) velikostí přesahoval i můj kloub a tykadly
kontroloval místo přistání.
Je to jedovaté? Kouše
to? Na co se může vrhnout, co mu je nejblíž…
Stále v činnosti
jsem se snažil potvoru odehnat levou rukou, neb pravá měla
starostí dost. Při zběsilém mávání se mi ale nepodařilo
udržet náměr na cíl, takže chlupatý kobereček pod mísou,
zásobník několika rolí toaletního papíru v úhledném,
ručně pleteném futrálku i štětka v koutě spršku dostaly.
Letadlo pak klidně
odfrčelo okénkem pryč a já začal s úklidem. Na vysátí
vlhkosti padly dvě role, ale nemohl jsem v klidu pracovat, neb
neustále kdosi bušil na dveře a zjišťoval, zda jsem v pořádku
a zda nepotřebuji pomoc.
Trochu udýchaně se mi
podařilo vykřikovat „jés, jés“,
aby si nemysleli něco podezřelého, i když se později divili, kam
že tolik náhradních papírů zmizelo.
Sice mne blaží vědecké
ujištění, že švábi jsou velice špatní letci, zato nožky jsou
prý hbité a po zemi se přesunují zběsilou rychlostí.
Ovšem pokud tento hmyz
dokáže lehce vyletět do prvního patra, tak se mi zdá, že jsou
na tom s létáním stejně, jako známé slepice. Proto mě
horké podnebí naučilo jednu zásadu: i když nejsem shrbený
věkem, v teplých krajinách se vyplatí na WC chodit coby
holčička. A ušetří se tím hodně papíru, neb v mládí mi
tloukli do hlavy oblíbené heslo: „papír k papírku, tuna za
chvilku“.
Ještě ke švábům v našem současném bydlišti:
Jde o nepříjemné spolubydlící, kteří skutečně létají a
objevují se ve větším množství po svatém Jiří, zašera
a v noci – švábi! Coby osadníci přízemí máme hlavní
kanál od kuchyňské výlevky vzdálený bratru jeden metr, což
pro švába je pouhý skok.
Loni si dali se svou první přehlídkou na čas – nejspíš kvůli opožděným Ledovým mužům. Prvního odhalily naše děti, a pak už to šlo ráz na ráz: rodina se semkla, stříkalo se ze sprejů, až v kuchyni zavládlo chemické nedýchatelno.
Objevili jsme i zajímavost: normálně prolezou všude i při délce těch nejlepších kousků 10 cm, ale jakmile na ně dopadne kapka aerosolu, začnou zmatkovat jako lidi – jeden běží do obýváku, druhý směrem k ložnici, další k computeru, jednoho svedlo i mé koleno a za nimi s vítězným rykem běhá matka s košťátkem a lopatičkou , aby v případě srdeční slabosti (těch zvířat) je vyexpedovala do odpadkového koše venku za huronskeho ryku potomků.
Za ten večer a v noci a ještě ráno i s padlými celkový počet dosáhl jistě čtyřicet a to ještě nemluvím o tom, že jedno z těch hovad mi skočilo do džbánku s čajem, asi aby si opláchlo nožičky ve vlažném roztoku…
Proto jsem rozhodl, že kuchyň se od obývacích prostor bude izolovat. Vrátily se posunovací dveře moderního designu, které je tam na noc utěsní a basta.
Snad se k nám nedostanou?!
I dostanou! jakoby se ozývalo od otevřených žaluzií...
Loni si dali se svou první přehlídkou na čas – nejspíš kvůli opožděným Ledovým mužům. Prvního odhalily naše děti, a pak už to šlo ráz na ráz: rodina se semkla, stříkalo se ze sprejů, až v kuchyni zavládlo chemické nedýchatelno.
Objevili jsme i zajímavost: normálně prolezou všude i při délce těch nejlepších kousků 10 cm, ale jakmile na ně dopadne kapka aerosolu, začnou zmatkovat jako lidi – jeden běží do obýváku, druhý směrem k ložnici, další k computeru, jednoho svedlo i mé koleno a za nimi s vítězným rykem běhá matka s košťátkem a lopatičkou , aby v případě srdeční slabosti (těch zvířat) je vyexpedovala do odpadkového koše venku za huronskeho ryku potomků.
Za ten večer a v noci a ještě ráno i s padlými celkový počet dosáhl jistě čtyřicet a to ještě nemluvím o tom, že jedno z těch hovad mi skočilo do džbánku s čajem, asi aby si opláchlo nožičky ve vlažném roztoku…
Proto jsem rozhodl, že kuchyň se od obývacích prostor bude izolovat. Vrátily se posunovací dveře moderního designu, které je tam na noc utěsní a basta.
Snad se k nám nedostanou?!
I dostanou! jakoby se ozývalo od otevřených žaluzií...
Zaslal: Tulák
Žádné komentáře:
Okomentovat