Cesta od Jaffské brány k bráně Siónské je velmi jednoduchá. Musíte přes náměstí Omara ibn al-Chattába, které je na západní straně ohraničeno Citadelou a na východní řadou domů. Na jednom z nich se skví nápis "Christian Information Centre". Přesněji jde o Katolické informační centrum, kde se například dají pro nábožné poutníky zorganizovat mše či katolická svatba.
Pak zde máme Švédské křesťanské studijní středisko a taky Christ Church. Kde se nachází jak ubytovna, tak kavárna. A hlavně nejstarší protestantský kostel na Blízkém východě (vysvěcen v lednu 1849). Postavený díky darům Společnosti pro podporu křesťanství mezi Židy – nyní CMJ, což jest zkratka "Church's Ministry Among Jewish People". Ano, jedná se o centrum duchovní péče pro křesťanské Židy. Dodnes zde sídlí zakladatelská anglikánská církev. A funguje pro tři sbory: Angloamerický, arabský – a, jak už řečeno – židovský. Tihle "židovští křesťané" prý slaví jak židovské, tak křesťanské svátky, takže asi mají problém najít si čas na práci...
Jedna cedule, a kolik naznačuje informací! Musím si pospíšit, aby mi výprava nezmizela za Siónskou branou. Kolem policejní stanice mířím úzkou Arménskou patriarchátní "třídou" (Armenian Patriarchate Road) k jihu. V kecafonu se mi začíná ozývat Daliino vyprávění, ale když touto magistrálou doběhnu k jižní jeruzalémské zdi a vydám se podle ní k východu, tak zmlkne. Vyběhnu Siónskou branou, před kterou se hromadí hromadné výpravy, ale tu naši nezaznamenávám. Vracím se tedy zpátky do Arménské čtvrti, a pokračuji ještě kousek dále, až na konec Arménské čtvrti, kde se mi naskýtá nezvyklý pohled na Olivovou horu. Že bych naše hochy a děvčata předběhl? Vracím se zpátky směr Citadela – a hle, kecafon ožívá, a z jedné ze zdí, přesněji boční branky, vylézá štrúdl našinců. Byli se podívat vevnitř.
Chvatně procházejícímu poutníkovi se zdá Arménská čtvrť pouhým shlukem kostelů kolem Svatojakubského kláštera, ale není tomu úplně tak. Z Arménské magistrály se dá odbočovat, klášter ani zdejší kostely nejsou nepřístupné, a hlavně za klášterní zdí se ukrývá skutečné město. Kde sice sídlí jen tisíc až dva tisíce trvalých obyvatel, ale ti mají k dispozici základní a střední školy, společenské kluby, parky, hřiště, knihovnu, muzeum. Ano, bydlí se tu, ať už v rezidencích, vilách či bytech. Jsou tu i útulky pro chudé a do několika opuštěných budov zalezli dokonce židovští squatteři. Za klášterní zdí je toto samostatné město skryto proto, že vše, co se nachází za klášterní zdí jest považováno za církevní majetek – a z církevního majetku se neplatí daně…
Cuká mne to, abych zalezl podívat se dovnitř, ale nechci riskovat další ztrátu výpravy. I když na Hoře Sión, kam máme namířeno, to přece už znám. Ale ani zdaleka vše. Nejdříve se totiž zastavíme v místě známém jako "Dormition", aneb v neorománském chrámu Zesnutí Panny Marie, jehož výstavbu začátkem 20. století (občanského letopočtu) sponzorovala německá města i pruská císařovna Augusta. Fotogenickou kuželovitou střechu ze čtyř stran podpírají čtyři vysoké věže, bělostné zdi září dodaleka. (Něco jsem o tomto místě psal už v roce 2006.) Prodíráme se davy turistů, bez zastavení míjíme prodejce cetek a pochutin – je už tři čtvrtě na dvanáct, a kostely se tu v poledne zavírají.
Vstupujeme do nečekaně malé kruhové chrámové lodi, z níž vedou schody do sklepení, jež ukrývá tu vzácnost nejvzácnější: Katafalk Panny Marie, na němž spočívá socha světice ze dřeva a slonoviny. Tak jedná se spíše o kenotaf, aneb symbolický hrob, protože Marie v tomto sarkofágu z počátku 20. století zcela jistě neležela. Pokud ležela, pak kousek dál, v bývalé kapli bývalého křižáckého kláštera. No ale, ani tam zcela jistě neležela dlouho. Jistě ne déle než Sněhurka ve své skleněné rakvi. Podle církevní tradice totiž Panna Marie zemřela, načež byla vzkříšena (světský překlad: usnula a vzbudila se), a poté byla vzata na nebe. "Nevstoupila" tam tedy jako její syn, byla "nanebevzata" i se svým vzkříšeným fyzickým tělem. Čímž dovršila tradici skutečných proroků, pravost jejichž hrobů jest potvrzena tím, že tam jejich těla neleží.
Jinak – pokud Ježíšova matka byla někde (dočasně) pochována, pak nejspíš ani "zde", ani kousek dál v křižácké kapli, ale až ve starořeckém Efezu (aneb novotureckém Ayasaluku). Tam totiž zemřel evangelista sv. Jan, který se měl dle Ježíšova přání, vysloveném na kříži, postarat o jeho matku. Ostatně Jan Evangelista byl synovcem Panny Marie, a tedy Ježíšovým bratrancem. A sám zapsal, že si svou tetu "od té hodiny vzal k sobě". Do Efezu s nimi šla patrně i Marie z Magdaly (snad Ježíšova sestra). Místo hrobu Panny Marie nebylo dosud v Efezu nalezeno – což se stejnou logikou, jako byla použita výše dokazuje, že v Efezu skutečně ukončila svůj život pozemský.
Ale i toto vilémovské místo je dnes už historické, neboť i za pouhých sto let lze v tisíciletém městě mít svou vlastní historii. A být ostřílen ve válkách, které zde občas propukají v dobách mezi jednotlivými míry. Sto let modliteb přineslo i tomuto místu svatost a víru, že zde pronesená modlitba může přinést uzdravení blízkému člověku. V setmělém kruhovém podzemí planou svíčky u noh kenotafu světice, jenž je umístěn uprostřed vnitřního kruhového zábradlí. Skupinka věřících pěje nějaké nábožné písně. Neodolám, pokleknu k tomu zábradlí, a už podruhé v Jeruzalémě se pomodlím za blízkého člověka. Poprvé to bylo u Malé Západní zdi. V tomto ortodoxním křesťanském kostele se ostatně mohou k Marii modlit i muslimové – u výklenku, který je obrácen k Mekce, neb i muslimové ctí Marii jako matku proroka Ježíše…
No, maminku měl asi každý rád, i jinověrec či pohan. A nezáleží na tom, kde přesně je pochována. A každá ve válce většinou trpěla za své syny – třebaže ty židovské musely často bojovat i za ně. Ale nyní panuje na hoře Sión klid a mír.
Poledne se blíží, musíme už Dormition opustit a nechat zdejší legendy jejich spánku. Čekají nás jiné legendy, hned kousek za zdmi tohoto kostela, na tom druhém místě Mariina zesnutí. Ale o tom až příště.
Přemýšleno a prožito v Izraeli před polednem 18. března 2014, psáno v Praze na Lužinách v úterý 12. srpna 2014. V den, kdy doposud platí třídenní příměří mezi Hamasem a Izraelem, vyhlášené v neděli. V den, kdy v Káhiře jednají prostřednictvím egyptských tajných služeb zástupci palestinských teroristických organizací a izraelské armády o míru.
Více fotek k tomuto článku viz fotogalerie z cesty Arménskou čtvrtí od Citadely k chrámu Zesnutí Panny Marie na hoře Sión.
Vyprávění o letošní cestě do Svaté země se nacházejí i v Šamanově Hospůdce u hřbitova pod štítkem Izrael. Jsou to ty články, jejichž nadpis začíná slovem "Mír…"
