Jak si zhotovit jablko

Člověk pracuje v potu tváře na poli, v sadu či v kanclu u počítače (případně ofisuje z houmu), by si zabezpečil dobrou ourodu či nevkusně podprůměrný plat. Pak jde a sklízí; obilí uloží do sýpek a ovoce do sklepení. Pokud si vydělává nezemědělskou činností, jde do krámu a za své peníze nakoupí už hotové pečivo a hotové ovoce. Pokud jako měšťák panelového typu nemá tmavý a chladný sklep, zbejvá mu lednička.

Před třiceti lety jsme se smáli Američanům, jak stojí před ledničkou, zírají na nádherná jablka a dumají, zda není čas je vyhodit, protože si je koupili už před čtrnácti dny, a tak už musejí mít po záruce. Dnes jsme se k podobnému vnímání potravinářských produktů pomalu už dopracovali sami. K tomu, aby se z obilí stalo pečivo, vede dlouhá cesta se složitým workflow. I tak se najdou jedinci (většinou jedinkyně, tedy jedinečné bytosti, nikoli Jediové), kteří si pečou chleba sami. Ale i oni (ony) si většinou kupují alespoň mouku a žernov, případně hmoždíř, nechávají v nejnižší přihrádce kuchyňské linky. Ale zhotovit si samostatně chutné ovoce bývá mnohem jednodušší. A při dnešní ovocnářské drahotně i značně levnější.

Ano, ano. I ovoce moderní člověk nakupuje v super hyper krámech, případně na farmářském trhu. Naši ovocnáři přitom smutně naříkají, že domácí produkce ovoce už dávno není rozhodující pro zásobování domáckého obyvatelstva. U některých druhů jsme z poloviny až dvou třetin tuzemácké spotřeby "odkázáni" na dovoz. Ano, jsme odkázáni, protože cizinecké ovoce je silněji dotováno než to české. Zbohatlické zápaďácké státy přidávají k většině eudotací ještě "domácí obálku", jež cizáckou cenu i se započítáním dopravného snižuje pod produkční cenu domácích pěstitelů. Takže většina ovoce v našich obchodech vyrostla v italských sadech. A polských - nejspíše kvůli tamní levné pracovní síle.

Může u nás být nadprodukce čehokoli, cena se stejně odvíjí podle ourody za rubeží. A tak letošní inflace roste hlavně kvůli růstu cen potravin, jež nahoru šponuje zejména segment "zelocu". Statistický ouřad právě zahlásil růst cen nejoblíbenějšího českého ovoce, tedy jablek. Od loňského do letošního srpna tento růst páčí neuvěřitelných 66 %. Jo, jabka jsou dražší o dvě třetiny. Konkrétně z průměrných necelých třiceti kaček (29,82 Kč přesně) na skoro padesátikačku (49,56). To si pak člověk rozmyslí kupovat jablka po kilech. Hlavně když ovocná nabídka nejmenovaného nejbližšího krámu bývá občas plesnivá či nahnilá, a to nejen u zlevněného sortimentu. 

Smutně jsem začátkem léta koukal na neuvěřitelných 500 Kč, co chtěli na trhu prodejci v centru Prahy za kilo třešní. Vlastně oni nechtěli půl tisíce korun za kilo - jen padesátikačku za deset deka. Rozveselil jsem se až při dojezdu na naše sídlisko, kde byly třešně jen za třicet korun. No, nekup to! Tak jsem si koupil dvacet deka na chuť. A další den jsem si koupil aspoň dalších deset deka. To, když jsem si uvědomil, že za dvacet deka třešní bych si mohl pořídit bohatý oběd o třech chodech. Takže jsem si těch deset deka třešní úzkostlivě šetřil - dokud mi nezplesnivěly... 

Cena: 0,00 Kč/ 10 kg

Sezona třešní nějak rychle minula. A už je tu podzim, člověk se vrátil z letních pobytů, nastává doba krásných výjížděk na kole. Letos na jaře jsem začal objevovat krásu obnovovaných polních cest v sousedství jihozápadního kvadrantu Prahy. V dubnu jsem se tak projel prodloužením zbuzanské Čudlovy aleje kolem vypuštěného rybníka Mařánek. Všechno tehdy dychtivě kvetlo. Teď jsem tam jel znova, a jízdu mi znepříjemňovalo místy až brodění se popadaným ovocem. U nově napuštěného Mařánku jsem se zastavil a sebral do sedlové brašny nějakou tu zelenou hruštičku. Ale musím je jíst rychle, žloutnou, jen se na ně podívám. 

V sobotu jsem při návratu od Berounky píchl na vyhlídkové spojce mezi Zbuzany a Ořechem. A jak jsem pak kráčel, tlače kolo na rodné Lužiny, potkal jsem jabloň, obsypanou jablky. Na větvích obsypanou, zemi pod sebou zasypávající jablečnými závějemi. Vzal jsem si vzorek, který mne po nápravě kola přivedl znovu do okolí Ořecha. Velmi dobrá zimní odrůda, tahle má i tendenci vydržet. Na neobnovené cestě mezi poli u Tachlovic jsem pak narazil ještě na žluťoučká, slaďoučká jablíčka letní. 

Cena? Deset kilometrů šlapání v kouzelné středočeské krajině končícího léta.

Takhle: Ony v Praze existují městské sady, třeba na Petříně, kde si je možno natrhati různého ovocíčka. Většinou tam však člověk jako já přijde pozdě - a bez žebře. Ale i tak je teď na okoloměstských mezích české krajiny spousta nesklizené ourody. Jenom je třeba u již končících švestek dávat pozor na vosy. Jedná se o ovoce kvality "bio", to znamená, že chemii ty stromy neviděly už celá desetiletí. Proto jejich plody bývají také různě poškozené, ale v těch tunách nabídky si jistě vyberete. 

Tak dobrou chuť. 

Psáno v Praze na Lužinách v pátek 18. září 2020

Při tvorbě tohoto textu nebyla zlomena žádná větev, jenom byla snědena jedna hruštička a jedno jablíčko.