Když v Jizerkách prší, má v Bedřichově ubytovaný turista možnost zajet za zábavou a poučením třeba do blízkého Liberce. Tamní Zoologická zahrada je vzdálená jen 8 km, to je jako od nás z Lužin na Smíchov (jenom je na té silnici více serpentin). Pravdou je, že ZOO není vhodná lokace pro deštivé počasí. Tak se můžete posunout kousek dál k centru, na křižovatku Masarykovy a Vítězné třídy. Napříč přes křižovatku se na sebe usmívají po rekonstrukci čerstvě otevřené Severočeské muzeum (kde jsem navštívil už mnoho zajímavých výstav a bývalé císařské lázně, v jejichž bazénu jsou vystaveny obrazy a plastiky. Nejen v bazénu – i na ochozech, nahoře pod střechou i dole v kotelně. Kotelna ani bazén už neslouží svému účelu, po rekonstrukci jsou zde od roku 2014 umístěny sbírky Oblastní galerie Liberec. Taky jsem je už navštívil.)
Letos jsem zamířil tam, kde jsem dosud nebyl. Ačkoliv jsem od září roku 2014 už mohl být. (Jenže to v létě málo pršelo.) A to do soukromého Technického muzea Liberec, které je umístěné v původním vstupním areálu nezapomenutelných Libereckých trhů (od nichž si muzejnící vypůjčili i logo).
Kolem vystavených lokomotiv a rolby vstupujeme do pavilonu A, který je zasvěcen samohybům. Na nejdelší stěně visí (jako sbírka motýlů) sbírka bicyklů.
Ze všech novějších českých jednostopých vozidel mne nejvíce okouzlilo "prase", tedy strakonický skútr ČZ 501. A proč prase? Podívejte se mu do čumáku, podívejte se mu na tělo. (Teď se prý za čtvrt mega prodávají jeho elektrifikované verze.)
Kromě dědečků a babiček automobilů jsou k vidění i americké krásky, jako je třeba raketový Dodge Custom Royal Lancer, stojící vedle nablýskaného trucku B-61 Mack (je to pěkný macek). A nad nimi se vznáší dokonce i letadlo, konkrétně nesmrtelný celokovový větroň L-13 Blaník.
Málem bych zapomněl! Jedna kratší stěna je celá zaplněna modely a modýlky autíček a vláčků. Jsou tu celé sbírky v zasklených vitrínách (špatně se fotí) i kousky volně či tematicky ložené.
Automobilové hody pokračují i v dalším pavilonu C, kam se musí jít přes otevřené prostranství (nezapomeňte si z Áčka uschovat vstupupenku!). Zdejší Království automobilů třeba v oddělení "Automobily králů" představuje nádherné Cadillacy nebo sadu čtyř aut značky Rolls-Royce.
Vzadu vlevo pak procházíme do klikatícího se pavilonu D. V první kličce na nás čekají tramvaje. Modýlky starých libereckých (v tom vlečňáčku s otevřenou plošinou jsem ještě jezdil za bábou a dědou dvojkou do Rochlic), ale i samotné tramvaje "REKO" z bratrského (Východního) Německa.
Ze spojeneckého (císařského) Německa tu máme i tramvaje typu Ce 2/4 (rok výroby 1916). (Dají se projít!)
V té tramvajové smršti jsem zapomněl, jestli je tu i česká famózní Té trojka, asi ne, ale alespoň řídící panel ano. A pak se samozřejmě objevuje ve fotografiích a na panelech výstavy libereckého (a jabloneckého) tramvajového světa, kterou tu uspořádal především klub libereckých dopravních nadšenců Boveraclub.
Jsou tu instalovány i zastávky s jízdními řády, jé, a také autobusy. Například ubohý Ikarus, který místo jízdy po rovných maďarských pustách musel šphat do libereckých kopců, ve kterých jeho automatická převodovka nemožně škytala – až po pár letech doškytala i s celým autobusem.
V dalším podpavilonu okřeje srdce modýlkářů architektury. Je zaplněn rozsvícenými modely libereckých a žitavských domů a kostelů, kasáren a zámků, jak vypadaly v době své největší slávy. Na tuto německou expozici vhodně navazuje výstava Liberec kontra Reichenberg v sousedním Severočeském muzeu (trvá až do 9. ledna 2022; do tohoto po rekonstrukci nově otevřeného muzea se podíváme někdy příště).
Vstupem do největšího sálu pavilonu D se ocitáme uprostřed války Izraele za samostatnost. Tedy výstavy o ní. Ikonický "Mezek" Avia S-199 je prezentován jen na fotografii. Letoun v čele výstavy je rychlostní BAK-01, který vznikl ve stejné době v Liberci. Ten v roce 1948 pokořil světový rekord v (tehdejší) kategorii H (výkon motoru 66 kW). Major Červenka v něm dosáhl rychlosti 252 km/h.
Poslední část pavilonu D jsem, omlouvám se, jen zběžně prohlédl. Je věnována textilnímu průmyslu v Liberci a okolí, tomu, co původní Liberec udělalo Libercem. Tedy velkoměstem, které za Rakouska (-Uherska) odvádělo státu na daních nejvíc peněz z celého Království českého (i více než Praha). Na výstavních tabulích jsou představeni oba Liebigové (starší i mladší), Ignaz Ginzkey a Christian Linser. Nesmějí chybět různé textilní stroje. Dokonce je představena i děrovačka děrných štítků pro první "NC stroje" – tedy mechanicky řízené stavy.
Uf. Dojmově vyčerpán jsem prošel ven kolem dalších historických aut ze 30. let a venku mě dorazil obrněný transportér typu "rakvička" s protiletadlovým dvojčetem na korbě.
Ještěže občas v Jizerkách prší!
Psáno a chváleno v Praze na Lužinách v pátek 27. srpna 2021
