Jestlipak se dostaneme ke svým zavazadlům do Betléma? A jestlipak se pak dostaneme z Betléma na letiště? A jestlipak z něj odletí letadlo do Prahy? Nebo někam do Evropy nejlépe? Ptali jsme se sami sebe – i našeho náčelníka zájezdu Radka v izraelském rekre centru Ejn Bokek v sobotu loňského 7. října. Na první otázku kladně odpověděl svou znalostí terénu řidič autobusu Kamal.
Vracíme se po silnici č. 90 k severu, z okna sleduji, jak nad šedomodrou hladinou Mrtvého moře šednou mraky. Vyjeli jsme v půl šesté letního izraelského času, je už říjen a slunce pomalu rychle zapadá. Přejíždíme hranice fiktivního palestinského státu, ale na chvíli nás zastaví až závora poblíž židovské osady Metsoke Dragot, ležící vysoko vlevo ve strmém úbočí.
Na izraelských mapách je hranice palestinské samosprávy tvrdě označena pouze v pásmu Gazy, které je dočista judenfrei. Jinak jde o pásmo (Area) A, kde vládne palestinská samospráva, v Gaze tedy aktuálně válčící teroristé z Hamásu. Jinak jedeme zrovna sice územím „Západního břehu“, ale pásmem C, fakticky tedy prostorem, které zcela ovládá izraelský stát. Asi po hodině klidné jízdy, rušené jen puštěnými zprávami v chytrých mobilech ostatních účastníků zájezdu, přijíždíme k téčkové křižovatce s Jedničkou. Zabočíme na ni doleva a dovolenou devadesátkou stoupáme k Jeruzalému. Zatím je všude klid. Náhle padne tma a okolní Judská poušť se rozsvítí. Nejdříve bludičkami lampiček beduínských osad, pak stovkami světýlek, které označují okolní židovské i arabské vesničky. Vpravo od silnice plane vysoký oheň, snad požár, snad jen někdo spaluje odpadky.
Za asi čtvrthodinu jsme přejeli dvaadvacet kilometrů od křižovatky s Devadesátkou a vystoupali asi 700 výškových metrů. Ale před Jeruzalémem musíme zastavit. Tady je check-point zatarasen dlouhou kolonou, naštěstí můžeme sjet z dálnice, podjet ji a pokračovat směrem vlevo od ní. Zůstáváme tak v Area C, na území „Západního břehu“. Vyhneme se tak nejen tomuto check-pointu, ale hlavně tomu, kterým se vjíždí do Betléma (což je Area A) z Jeruzaléma, tedy z mezinárodně uznaného „Západního Jeruzaléma“. Ten bude dnes nejspíš zcela uzavřen.
Projíždíme sice vesničkami, ale temným územím, protože místní muslimové zničili místní osvětlení, které jim poskytli ti zlořečení židé. V té tmě jsme šplhali úzkými klikatými silničkami nahoru a dolů, až se najednou za okny objevila známá místa. A náhle jsme se ocitli u hotelu. Mezi Area C a Area A žádný check-point nebyl. Díky, Kamale! Tohle byla vskutku zábavná objížďka.
Bude už osm večer, ale večeře na nás ještě čeká. Pak sprcha, protože sůl a uměle navezený písek na pláži u Mrtvého moře tamní sprcha nemohla zlikvidovat zcela. A pak ještě čeká dobalování, protože včera jsem si jen předbalil. Načež sedím sbalený ve společenské místnosti, klapu do notebooku krátkou informativní zprávu pro Neviditelného psa (naštěstí v neděli nevychází, až v pondělí).
Od kolegů se dovídám, že premiér Netanjahu držel v 18:14 projev k národu. US prezident Biden aktuálně uvolnil Izraeli peníze, blokované dříve prezidentem Trumpem. Očekává se, že izraelská armáda „reálně“ vstoupí do pásma Gazy. Čili velká pozemní operace. Záložníci nastoupili dopoledne a teď jsou vyzbrojováni. Může se stát, že se k útoku na Izrael přidají další džihádisti ze "Západního břehu". Nebo Hizballáh z Libanonu. Dvě ženy a pět dětí přežilo ranní útok na vyvražděný kibuc ukryty v prázdné cisterně. Kdyby vám došla baterie v mobilu, tak policajti a vojáci vám umožní volání. Jsme vyzváni k modlitbám za Izrael. Kdo je teď na letišti, tak ať už tam čeká. My tam ještě nejsme.
Do mého klapání se ozývají další zprávy z televize – arabské zprávy, protože bydlíme u arabských křesťanů. Obrazovka je rozčleněna do šesti čtverečků, na čtyřech se předvádějí mluvící hlavy, na jedné ukazuje kamera temné nebe nad Izraelem, na poslední je zabrána brána mezi Area A a Izraelem, zjevně. Možná i ta naše, betlémská.
Do společenské místnosti přichází Radek se dvěma zprávami. Nejdříve ta špatná: Let společnosti Smartwings, kterým jsme měli odletět v 05:35, nebude z Prahy vypraven. Tedy ani z Tel Avivu, kam nedoletí. A pak ta radostná: Odlétáme evakuačním letem v 12:15. Z toho plyne skvělý bonus, že ještě máme čas se vyspat. Radek však narazí na jednotný odpor – ne, žádné spaní, vypadneme z Betléma hned. Na hlavní cestu se určitě nedostaneme a vedlejší mohou být plné. Kdo ví, jak to bude vypadat zítra.
Odjíždíme dvacet minut po půlnoci, je tedy už zítra, neděle 8. října. A vypadá to tak:
Ta nejbližší a hlavní brána z Betléma do Jeruzaléma je skutečně zavřená. Nu, to jsme čekali. Bývala už dříve. Ale Kamal zná ty cestičky, jak se dostat z Betléma ven. Jenže na jeho oblíbené trase nás čeká zavřená závora. Kamal, jak je zvyklý jet v noci, se na ni řítí osmdesátkou. Radek na něj ještě včas zakřičí STOP! Vidí hlídkující izraelské vojáky z první řady, z průvodcovského sedadla. Domluva s nimi nebyla možná:
„Tam na nás mířili odjištěnými zbraněmi a nepomohlo, že jsme Češi.“
Zábava na objížďkách pokračuje. Ale už bez legrace. Zato s přímluvnými modlitbami. Křesťanskými i židovskými. I další výjezd, kam jsme dorazili v 0:50, byl zablokován zavřenou závorou a ozbrojenou vojenskou hlídkou. Naštěstí se její velitel s Radkem už začal bavit. Naštěstí už znal Radek číslo evakuačního letu. Naštěstí ten místní velitel zvedl velký satelitní mobil ke svému uchu a začal do něj mluvit! Krátce pohovořil s nějakým vyšším velitelem. Takže naštěstí se ta závora zvedla. Bylo nula padesát čtyři, kdy jsme vjeli na území bez Areí.
 |
| Na třetí pokus |
A najednou jsme byli v Jeruzalémě. A najednou jsme podjížděli tramvajový most, který tvoří nejnovější jeruzalémskou bránu. A najednou jsme byli na dálnici č. 1 a frčeli k letišti. Pomalu nám otrnovalo. Ale z té jízdy si pamatuju jen, že nad východním obzorem vylejzal divnej Měsíc…
A najednou bylo 1:43, my dorazili k poslednímu check-pointu, tomu před letištěm imeni Ben Guriona. Tři proudy taxíků a šedivých busíků se tlačily k jediné otevřené bráně. Ale docela to odsejpalo. Když na nás přišla řada, vlezla do autobusu taková mladá holka, vojačka se sapikem přes rameno. Zkontrolovala Radkův pas – a mohli jsme jet.
Ještě nás čeká poslední kilometr, ale už bez zábavných objížděk. Konečně se objevuje známá budova. Letiště, zlaté letiště! Skoro už Evropa.
 |
| Letiště, zlaté letiště |
Takže na první dvě otázky z úvodu jsme dostali kladnou odpověď. Jak to bude s těmi dalšími? To se dozvíte až příště.
Prožito v Izraeli v noci ze soboty 7. října na neděli 8. října 2023, psáno v Praze na Lužinách v pondělí 12. a úterý 13. srpna 2024
PS: Foťáček stávkoval, ale po olizování kontaktů baterií a paměťové karty jsem z něj pár atmosférických fotek vydojil.
Předcházející články z Izraele (nejen z loňské podzimní výpravy) a o Izraeli jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě v záložce Izrael.
