 |
| Pánové Foršt, Hejret a Kallus |
Jak jsem vás minule zval na už třiadvacátý Pochod dobré vůle a následnou akci Kulturou proti antisemitismu, tak obé v neděli proběhlo. Norové sice hlásili na odpoledne déšť, ale ve dvě hodiny bylo přesto na Kafkově náměstí živo. Však nepršelo. Dav několika set lidí pod vlajícími izraelskými vlajkami byl nejdříve omráčen troubením šofarů. Pak si vyslechl projev viceprezidenta Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Mojmíra Kalluse:
Kantor Michal Foršt pak zazpíval modlitbu za Izrael: Ose šalom bimromav... (Ten, který činí mír na Svých výsostech, ať učiní mír nad námi a nad celým Israelem). Načež se dav za asistence policie dal do pohybu. Pustili jsme se Maiselovkou, pak zabočili k Pinkasově synagoze a tradičně zastavili před Rudolfinem. Zde M. Kallus krátce připomněl události ze 7. října 2023:
"V Izraeli není rodina, která by tím nebyla dotčena. Izrael je plný bolesti. Ale v typicky židovském paradoxu je také plný života. Izrael se nedopouští emocionální manipulace tím, že by na odiv vystavoval své utrpení. Naopak. Po tragédii se zvedá z popela. Jde dál s novým odhodláním. Bylo to tak po holokaustu, je tomu tak i po 7. říjnu. V Izraeli platí takovéto heslo:
Naděje není slogan. Je to odpovědnost.
My jsme se v Be’eri rozhodli proměnit bolest ve smysl. Neobnovujeme jen zdi, obnovujeme životy. (Kibuc Be’eri si ICEJ vybral k poskytnutí pomoci proto, že se pro Izrael stal podobným symbolem, jakým jsou pro nás Lidice. Při palestinském útoku bylo zabito 97 lidí včetně dětí a 30 dalších odvlečeno do zajetí. Asi polovina všech obydlí byla do základů vypálena.)
"To je dnešní Izrael. Izrael volí život. Am Israel chai! "Izraelský lid žije" je proto i heslo tohoto ročníku. Chceme ukázat Izrael takový, jaký je: Se slzami bolesti i s radostí v srdci.
A proto teď využijeme chvíle, než budeme pokračovat v pochodu a poprosím zde přítomnou taneční skupinu, která nám předvede některé izraelské tance."
Ukázalo se, že žádná "taneční skupina" není připravena, tou skupinou jsme se stali my. Naštěstí jsme k výuce kolového tance měli alespoň profesionálního choreografa. A to kolo, kolo mlýnský pak zabralo celou plochu pod rudolfinskými schody.
Po této kulturní vložce se průvod přemístil přes Mánesův most do Valdštejnovy zahrady. Tato procházka byla skropena přeháňkou, nicméně pořadatelé taky četli Nory a připravili řady židlí pod klenbu saly terreny. Zdejší kulturní odpoledne odstartoval Radek Hejret, ředitel české pobočky ICEJ:
"Sešli jsme se, abychom upozornili na setrvalost antisemitismu, ale hlavně na tu skutečnost, že navzdory nenávisti lid izraelský žije. A to v naději, že naším společným úsilím a také v souladu s naším historickým odkazem Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla se v naší zemi budou Židé cítit bezpečně."
Radek Hejret pak vzpomněl kamaráda, přítela, herce Jana Potměšila. Od třiadvaceti let byl upoután na invalidním vozíku. Přesto to byl člověk nezdolného ducha a velmi laskavé duše. Odešel do lepšího světa tento pátek ve věku šedesáti let.
Mojmír Kallus poté ještě uvedl, že toto shromáždění se koná vždy v týdnu, kdy si Izrael připomíná památku obětí i hrdinů šoa, šesti milionů Židů. (Svátek Jom ha Šoa.) Letos to bylo v úterý. Celý Izrael se na minutu za zvuku sirén zastaví, a tak jsme se zastavili na minutu i my. Sirény nehoukaly, do ticha se ozýval jen naříkavý křik místních pávů.
Samotný kulturní pořad uvedly hymny. Ta česká, a pak i ta izraelská. A to v provedení skupiny Kochaviot (Hvězdičky), které zde vystupovala už vloni. Tentokrát byla jen v komorním složení. Vedoucí Ludmilu Hejretovou doprovázely zpěvem Sára Mertová a Lucie Kotrbová. Kochaviot pak později ještě doplnil Michal Foršt, aby společně zazpívali píseň Am Israel chai - Lid Izraele žije.
 |
| M. Foršt a Kochaviot |
Vyslechli jsme si ze záznamu, který byl promítán na velké plátno, pozdravný projev nového izraelského velvyslance Jeho Excelence Amira Weissbroda. (Protože je nový, neumí ještě česky, jen ten úvodní pozdrav.) Načež před kamire nastoupil jediný politický host, senátor Jiří Oberfalzer (ODS), místopředseda Senátu Parlamentu České republiky. Vlastně nejen host, ale i hostitel, protože akce se koná v prostorách Senátu.
 |
| Jiří Oberfalzer a Mojmír Kallus |
Jiří Oberfalzer měl krátký, ale důrazný projev, který si celý můžete přečíst zde. Zmínil v něm mj.:
"Zdá se, že terorismus podporovaný a zaštitovaný Íránem už odmítá většina muslimských zemí tohoto regionu a okruh „Abrahámských“ zemí se rozrůstá. Současně s tím však roste poblouznění Západu, který sám vykazuje nízkou ochotu k obraně svých hodnot a podporuje různá protiizraelská i protiamerická hnutí. Ztrácíme přirozené demokratické instinkty i pud sebezáchovy. Ztrácíme povědomí v tom, kdo je pachatel a kdo oběť. Naplňuje nás hrůzou, že obrana proti agresorovi nutně přináší i řadu vedlejších obětí. Živíme v sobě iluzi, že s agresorem je možné dosáhnout trvalý kompromis. Že ho můžeme ukonejšit dílčími oběťmi...
Je absurdní, že v době, kdy Izrael čelí nejbrutálnějšímu útoku nacionalismu a náboženské nesnášenlivosti, roste antisemitismus v Evropě a západní civilizaci vůbec...
I u nás proti nim musíme bojovat a připomínat si dobré tradice našeho národa, ať už to byl étos T. G. Masaryka nebo poválečné skutky Jana Masaryka, který navázal na otcův filosemitismus a zasadil se o vojenskou pomoc Izraeli v nejtěžších chvílích po vyhlášení samostatného státu. Izraelci nám dodnes za tuto pomoc děkují. Dnes se zdá, jako bychom je opouštěli.
Je varující, že se i na našem území vyskytl nedávno první teroristický útok motivovaný propalestinskými silami. Nevidíme žádnou společenskou reakci, žádné masové protestní akce a mírové demonstrace. Už jsme nakaženi tím dvojím metrem pseudohumanismu."
"I uprostřed války, smutku a tisíců lidských tragedií Izrael volí život," zopakoval M. Kallus ústřední židovský postoj. "Oči hořce pláčou. Ale srdce se raduje," řekla paní Talika Gvili, matka čtyřiadvacetiletého policisty Rana Gviliho na jeho pohřbu. Ran padl již 7. 10. 2023, kdy se samostatně zapojil do obranných bojů, přestože měl zlomený loket. Byl dvakrát střelen, avšak pokračoval v boji. Sám zabil 14 teroristů, teprve pak padl. Jeho tělo pak unesli do pásma Gazy. Byl poslední z 251 rukojmích, který se vrátil. Jeho ostatky vyzvedla IDF v lednu 2026 na gazanském hřbitově. Poprvé od roku 2014 nejsou v Gaze žádní rukojmí, živí ani mrtví.
"Návrat jeho těla byl svým způsobem konec agónie, která trvala 2 roky," podotkl M. Kallus. Následovalo krátké video z Ranova návratu domů.
Útok Hamásu reflektovali i izraelští umělci. A ačkoli se evropští ochránci lidských práv palestinských teroristů silně snažili znemožnit Izraeli účastnit se v roce 2024 soutěže Eurovize, postoupila píseň Hurricane“ v podání zpěvačky Eden Golan až do finále. Aby zůstala zachována fiktivní "apolitičnost" soutěže, nebyl se stejnou melodií zazpíván původní text s názvem "Oktober Rain"... V roce 2025 reprezentovala na Eurovizi Izrael zpěvačka Juval Raphael, která přežila teroristický útok palestinského hnutí Hamás na festivalu Supernova. Tentokrát proti tomu protestovalo hned 70 bývalých účastníků Eurovize. (Proti tomu, že přežila???) Při přímém přenosu pořadatelé zabránili jejímu potřísnění rudou barvou. Inu, antisemitismus někdy dostává až patafyzické rysy, ale vždy obsahuje živočišnou nenávist. Píseň „New Day Will Rise“ skončila na druhém místě podle hlasování států. Ve veřejném hlasování však zcela zvítězila, což by mohlo znamenat, že "mlčící evropská většina" není až tak zblblá, jak by se dalo usuzovat z hlasitého pokřiku židobijců.
Obě písně zkombinovala do nového česko-anglicko-hebrejského provedení Ludmila Hejretová a přednesla je spolu se Sárou Mertovou.
M. Kallus pak připomněl, že po Jom HaŠoa přicházívá Jom haZikaron, den vzpomínek na padlé vojáky Izraele a oběti teroristických útoků. Bohužel se zdá, že v poslední době se antisemitismus šíří tak, že už se stává společensky přijatelným. Což připomíná neblahá 30. léta v Německu.
Podívali jsme se pak na krátký sestřih několika videí, jak to dnes v mnoha světových městech vypadá. Požár kontejneru před židovským centrem v San Franciscu. Palba z jedoucího vozu na dům vyzdobený na Chanuku v Orlandu. 15 zavražděných během chanukových oslav na australské pláži Bondi Beach. Za pokřiku "Do prdele s židy!" pobodán žid v Brooklynu. Napadení žida v new-yorském metru. V Melbourne bylo úmyslně poškozeno rabínovo auto s přáním šťastné Chanuky. Na Novém Zélandu byl zhanoben silniční asfalt nápsem "židovská krysa". Lavička na paměť přeživšího holokaustu byla v Manchesteru poničena a hozena do jezera. V Mississippi byla požárem zničena největší synagoga ve městě... Toto se stalo jen v období prosinec 2025 a leden 2026!
Potom M. Kallus vyzpovídal bezpečnostního experta Milana Mikuleckého: "Mnozí říkají: To není antisemitismus. To je jenom antisionismus. To je jenom kritika Izraele. Kde je ta hranice?"
Mikulecký: "Ta dnešní nálepka antisionismu není nic jiného než antisemitismus. Nebavíme se o tom, že ti lidé, kteří vystupují proti židovským komunitám, proti existenci státu Izrael by se spokojili jenom s tím, kdyby Židé jednoho dne zmizeli a kdyby Izrael přestal existovat. Tito lidé jsou poháněni nenávistí k tomu, co představuje celá naše civilizace, nejenom ta židovská, ale i ta křesťanská..."
M. Mikulecký vyprávěl vtip ze sovětského Ruska. Frontě lidí, čekajících na maso řekl komisař: "Masa bude míň, židi ať jdou domů." Ukázalo se, že masa bude ještě míň, domů šli po hodině nestraníci. Straníkům po dalších hodinách řekl komisař: "Můžeme si mezi námi říci pravdu, soudruzi. Maso nebude." Načež se ozvaly nadávky - na židy, kteří "to věděli první". Mikulecký se ráno podíval na příspěvky "ochránců ubohých Palestinců", kde se tito těšili: "Podívejte se, jak jim tam na té akci celý den prší." A když přišel do Valdštejnské zahrady - sluníčko! Zatracení židi!
Nakonec poděkoval všem nám, kteří se nebáli přijít, kteří se nebojí ozvat - a kteří se dovedou smát. Musíme být více aktivní. Bohužel, propalestinští aktivisté ovládají sociální sítě, ze kterých se učí AI. Mikulecký byl tři roky na blacklistu ČRo a ČT. Nedávno se opět dostal na obrazovku, ale následná smršť rozhořčených mailů "nespokojených diváků" ho opět na ten blacklist zařadila... Ale my máme stejné možnosti! Můžeme stejně apelovat, aby lidé, kteří otevřeně podporují teroristické narativy, narativy režimů, jako je ten současný íránský, aby ten jejich hlas měl menší možnost otravovat veřejný prostor.
Na setkání měli přijet i hosté z Izraele. Jenže moc se na trase Tel-Aviv - Praha nelétá, a když létá, tak se neví, kdy se poletí zpátky. Na letišti Ben Guriona teď parkují americká tankovací letadla. A tak nám paní Hana Sternlichtová (1930), přeživší šoa, poslala aspoň pozdravné video. A poděkovala za přátelství i za modlitby za Izrael v této těžké době. Doufá, že se děti vrátí do škol, lidé do práce a v noci se bude moci spát bez věčného útěku do krytů.
 |
| Irene a Netta |
Podobně na videu vystoupila i Irene Shavit, mladá dívka, také přeživší, tentokrát útok Palestinců na její kibuc Aza v říjnu 2023. Irene byla spolu se svým snoubencem Netta Epsteinem ve svém bytě, když hamásníci napadli vesnici. Došlo k masakru jejích obyvatel, během něhož zemřelo 70 lidí. Jedním z nich byl její snoubenec. Ten den vstali kvůli poplachu už v šest hodin. "Byli jsme na to zvyklí." Pravidelně na ně padal déšť raket Kassám z 2 km vzdáleného pásma Gazy. Irene se dověděla z telefonátu rodičů, že Nettova babička byla nalezena mrtvá. O dvě hodiny později se dověděli, že také Nettův strýc byl zavražděn. Teroristé dorazili v půl dvanácté a rozbili okna. Podařilo se jim otevřít dveře bezpečnostní místnosti v pokoji. "Víme, že tam jste, vylezte!", volali teroristé. Hodili tam granát, který vybuchl, naštěstí opodál od ukrývaných. Druhý granát poranil Irene nohy. Třetí zalehl Netta. Při skoku na něj ho třikrát střelili do břicha. Irene zůstala potichu a skrytá. Dodnes si vyčítá, že neběžela k Nettovi a nepokusila se zastavit jeho krvácení. Ale ví, že by dnes byla taky mrtvá...
Vojáci ji zachránili až v pět odpoledne.
Když nemůže v noci spát, představuje si, že Netta leží vedle ní, a hned usne. Rozhodla se žít, rozhodla se smát, aby Nettova oběť nebyla marná. Jejím posláním teď je svědčit!
Z videa promluvil i Saleem Shalash, Arab z Nazareta, aby dosvědčil, že "spolužití je možné". Jistě, ale zdá se, že jen s arabskými křesťany, protože Saleem je pastor...
Ředitel české pobočky ICEJ Radek Hejret pak představil Deklaraci křesťanských vedoucích proti antisemitismu, kterou k dnešnímu dni podepsalo více než 70 křesťanských vedoucích z celé České republiky. Křesťané uznávají Ježíše Krista jako Mesiáše, přičemž Ježíš je tělem žid. "Jsme navždy naroubování do olivového kmene Izraele. Jako křesťané máme mnohé důvodů k pokání za projevy antisemitismu v našich církvích v minulosti... Židé zůstávají Bohem vyvoleným národem... Nebudeme mlčet a budeme se pokojně zastávat zásadních svobod našich židovských spoluobčanů... Budeme slovy i pokojnými činy oponovat všem, kdo propagují nenávist k židům a židovským bohoslužebným místům, židovským domovům, školám, komunitním centrům... Deklarujeme našim židovským přátelům:
V těchto těžkých dobách jsme s vámi!
Budeme vás podporovat,... protože to je spravedlivé a dobré. My vás neopustíme."
Deklaraci pak pánové Kallus a Hejret předali Michaele Vidlákové (1936), přeživší šoa, která byla přítomna, protože bydlí v Praze, aby ji předala na Židovské obci, v Terezínské iniciativě a všude, kde se angažuje. Míša byla poněkud překvapena, ale svůj úkol nese hrdě.
 |
| RNDr. Michaela Vidláková |
Na samotný závěr pak zazněla veselá popová písnička. Kdyby nebyla doprovázena překladem, ani bychom netušili, že jejím obsahem je slogan "buď požehnán Bůh, který mě miluje"...
Z politiků jsem ještě mezi davem identifikoval zastupitele hlavního města Prahy Jana Wolfa (KDU-ČSL) a prý se tam také vyskytoval někdo za ANO. Z nepolitiků jsem s radostí opět uviděl milou tvář Fedora Gála.
 |
| Fedor Gál tančí |
Sluníčko krásně zářilo, když jsem se mezi záhony tulipánů vracel k metru. Akce skončila. Antisemitismus nejspíše neskončí ani s posledním židem. Nejspíš až s tím, co se jmenuje rabbi Joshua...
Jo, a antisemité, krytí láskou k judenfrei Palestině tentokrát nedorazili. Nepochybně dorazí až pod tento článek.
Psáno v Praze na Lužinách 21. dubna 2026, na Jom haZikaron 5786
