Smíšené pocity ve Svatém Tomáši

Chebské maminy 1938

Poprvé jsme se vědomě setkal s echtovními sudeťáky v létě roku 1997. S ohledem na blížící se brněnský sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu dnes tuto vzpomínku sdílím znovu. A přidám i pár odkazů a aktuálních [poznámek].

*****

Od hotelu K-fontána Hrdoňov, kde naše rodinka tráví dovolenou, máme prima výhled k jihu přes Hruštickou zátoku až na Vítkův kámen (1035 mnm) na druhé, jižní straně Lipna. Mapa pravila, že tam je zřícenina středověkého hradu, založeného ve 13. století Vítkem z Vítkovců (to je ten Stifterův Witiko, co se po něm zove sudeťácký Witikobund). Hrad je schovaný ve vysokém lese, ale vedle něj vykukuje vyhlídková věž. To nás zlákalo a tak jsme se tam trabošmo vydali. Celá rodinka, tj. žena Ivana, synek Janek (190 cm, tak tedy Honza) a dcerka Terka (21 let, tak tedy Tereza).

Nejdříve jedeme do Frymburku, který slyne nejlevnějším benzínem v okolí Lipna, alespoň před posledním zdražením. Náměstíčkem od severu k jihu protéká potůček, vůkol něhož plyne podlouhlý park s pamětihodnostma, jako je plaketa Adalberta Stiftera z r. 1902 na opravdický malý skále. Na západní straně se stkví vyštafírované domky s krámky, na východní panují zejména obytné barabizny vojenského střihu z 50. let. Městečko je narváno lidmi i auty, z neznámého důvodu zde byla letos zrušena spořitelna Česká, stále jakoby státní. Na konci náměstí kostel, za kostelem cedule označující konec města, dál můžete devadesátkou, celých zbylých padesát metrů, než vjedete do hladiny Lipna... Když chvíli počkáte na přívoz, sveze vás za 40 Kč na auto a 4 Kč na osobu do protější Frýdavy. [Ceny 2026: 85/35 Kč.]

Pod Vítkovým kamenem se na jižním svahu vyskytuje vesnička Svatý Tomáš, kamž jsou všechny silničky vedoucí ozačeny značkou "sem je totiž ze všech stran všem autům vjezd zakázán". Trabanta Combi jsme zapíchli kdesi pod kopcem a vydali se dále pěšky. Ve vesničce samé, ký div, je však aut spousta. Je tu totiž ještě jedna "ostatní silnice/zpevněná lesní cesta" šíře 3 m, kde zákaz neplatí. [Dnes je tu i několik parkovišť a autobusová zastávka.] 

Přes Svatého Tomáše a kolem jeho kostela jsme dorazili až ke ždanému hradu. Zachovalá zřícenina hranolové dvoupatrové věže sloužila kdysi jako jedno z vězení ubohého krále Václava IV., o něco později též jako vidová hláska protivzdušné obrany státu. Když se už začala řítit moc, postavili si vojáci někdy v létě 1989 pomocí vrtulníků novou hlásku vedle. Na tu vojenská noha už nevkročila - turistická taky ne. Vstup zakázán. (To byla ta vyhlídka, na kterou jsme se těšili!) Vršek hory je jinak zarostlý stromy. Úchvatný - jistě - pohled na hladinu Lipna nám byl odepřen. Nechce si někdo koupit za pár milionů nevyužitou věž, třeba na šíření radio, mobilo neb telesignálu a provozovat zároveň turistickou rozhlednu?[Už tam je vysílač.]

Opuštěná zřícenina hrádku se nadále řítí i s cennou síťovou klenbou. Vstup zakázán. [Hrádek je opraven, na jeho věži je zřízena vyhlídková plošina. Chvilku to trvalo.]

Ve Svatém Tomáši je i krásný lovecký zámeček, který v roce 1990 vyhořel (jak praví turistický průvodce - takže není krásný, pravím já). Majitel nemá na opravu peníze. Vstup zakázán. [Zámeček je už opraven a slouží jako luxusní hotel s dobrým hodnocením.]

Sama vesnice je pouze soudomí bývalých vojenských baráků, kde dnes bydlí hlavně lesní dělníci vesměs romského původu i se svými rodinkami.

V této lokalitě se na sobotu 16. 8. 1997 chystala velká mezinárodní sláva: Znovuvysvěcení místního kostela, který nechala čs. lidová armáda ve stavu těsně před rozpadem. (Stejně jako faru, hrad a zámeček, jediné budovy obce, které úplně nerozstříleli - tolik ke chvalozpěvu že "komunisti nám alespoň zachránili Šumavu".) Kostel byl opraven pílí a umem různých nadací a hlavně prý rakouskými penězi a německými brigádníky. Dorazili jsme ve středu před slávou se světícími biskupy a svátečními hosty ze tří zemí (nevím, kam těch 600 plánovaných aut natláskali). Na kostele se ještě pilně pracovalo. Asi šedesátiletí brigádníci a brigádnice vystoupili ze svých Passatů a Golfů se značkou "D", převlékli se do tepláků značky Adidas a jali se hrdě vozit kolečka s rumem apod. Hrdě, vzdorně, nepřístupně, manifestačně. Pyšně, nesmířeně a nesmiřitelně. S kamennými nepřátelskými ksichty.

Kdybych měl nějak rovnocenně reagovat na jejich urputné hřebíkové pohledy, jimiž nás častovali, musel bych jim za to, co jejich tátové a bratři provedli rodinám našich tátů a strejdů, vyrvat zaživa játra z těla... (Já vím, kostel rozmlátili komunisti a desetisíce českých občanů zavraždili nacisti, tzn. nikdo z nás.)

Místní Šumavák, lesní dělník v důchodu, vyhnaný Němci z pohraničí v r. 1938, student 17. listopadu 1939 Čech Ziegroser, který podle svých vlastních slov zachránil onen kostel svého času před rozstřílením, brigádníkům nedávno hesky poděkoval, jak to krásně zvelebili. Dostalo se mu odpovědi: "Neděkujte nám, vám to nepatří."

Tak nevím, komu kostel ve Svatém Tomáši vlastně patří. Českobudějovické arcidiecézi? Místním občanům romského původu? Vyhnaným Čechům? Vyhnaným Němcům? Mrtvým, co leží kolem? Budoucím mrtvým? Bohu?

A kterému?

Psáno v srpnu 1997 na Lipně, na Neviditelném psu vyšlo 16. srpna 2001

Otázka z roku 2026: Až se na svatodušní svátky sejdou v Brně hosté ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), budou přítomni také soudruzi z Witikobundu, který je součástí SL, a který byl založen německými nacisty, esesáky a henleinovci?
 
Poznámka 1: I jejich potomkům stále straší v hlavě "Benešovy dekrety" a jimi zabavené nemovitosti. Viz jejich stránky Witikobund.de, kde je rozkošná zejména Chronologie sudetoněmecké otázky, aktualizovaná k 8. březnu 2026. A to nejméně od Kosmy: "Čechy byly vždy součástí Germánie", až po rok 2023:

"Sudetoněmecký spolek (SL) oslavuje „smíření“ s Čechy. Jde však pouze o smíření za podmínek stanovených vyvlastňovateli/vyháněči/vrahy. Skutečné smíření nezná podrobení jednoho druhému, ale je založeno na spravedlnosti. Ti, kdo se zříkají spravedlnosti, nejsou staviteli mostů, ale spíše spolupachatelé násilí. Bylo to ve skutečnosti násilí, které donutilo sudetské Němce k tomu, aby za posledních 100 let dvakrát vykonali akty smíření, ale vždy jen za vinu druhých. V roce 1918 se tak stalo  jako symbolické gesto za „300 let habsburské vlády v Čechách“ a znovu v roce 1945 jako symbolické gesto za šest let „německého protektorátu“. To je pravda, ale propagandě se podařilo proměnit oběti v pachatele."  

Inu stále: Hrdě, vzdorně, nepřístupně, manifestačně. Pyšně, nesmířeně a nesmiřitelně. S kamennými nepřátelskými ksichty. A tohle přijede do Brna jako na "akt smíření"???
 
Poznámka 2: Proti SL (jehož je Witikobund přes všechny Posseltovy úsměvy nedílnou součástí) brojí bohužel pouze komunisté a legračně také současná vládní SPD. Legračně, protože Okamura a jeho druzi se druží s německou AfD, se kterou se soudružují i soudruzi z Witikobundu...

Poznámka 3: I ten hodný Berndt Posselt hlasoval v dubnu 2003 v Evropském parlamentu proti vstupu ČR do EU. Kam jsme vstoupili právě před 22 lety. Vysvětloval to pak (mj.) slovy:

"Toto Ne není Ne k rozšíření Evropské Unie, žádné Ne českému národu, nýbrž protestem proti tomu, že se českému státu zatím ještě nepodařilo odloučit se od nacionalistického dědictví tzv. Prezidentských dekretů, zvláště pak když se týkají sudetských Němců a všeho, co k tomu patří. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří zastávají nějaké maximalistické pozice a ani v budoucnu tak nebudu činit. Ale kolektivní zbavení práv a vyhnání více než tří milionů lidí kvůli mateřské řeči nebo původu, to nejsou jen bagately dané dobou, ale elementární otázkou lidských práv."

Tak tenhle obhájce lidských práv členů národa, který se tak nelidsky provinil proti lidským právům jiných evropským národů, byl navržen na české státní vyznamenání... 

Celý text Posseltova Dopisu české veřejnosti jsem pro Neviditelného psa přepsal slovo od slova 1. června 2003. V archivu NP je už nedohledatelný, proto jsem ho dal znovu na svůj blog: Toto NE není NE