.jpg)
Napsal jsem před dlouhým čtvrtstoletím na monitory Neviditelného psa. Ta válka ideologie, vzývající otrokářství a smrt proti euroatlantické civilizaci totiž nezačala 11. září 2001. Její novodobou historii lze sledovat přinejmenším od 23. srpna 1996, kdy Usáma bin Ládin zveřejnil manifest s názvem „Prohlášení v Džiddu“. Vyzval v něm muslimy k útokům na americké vojáky a cíle. Šlo tedy o vyhlášení války Spojeným státům americkým. Od té doby byl Usáma oprávněným vojenským cílem amerických ozbrojených sil. Tedy - mohl být, nebýt předposranosti a úslužnosti euroamerické civilizace.
Ta na svět poprvé silně vyrašila už s fatvou na spisovatele Salmana Rushdie. Ten vydal vydal roku 1988 román Satanské verše. Četlo se to těžce někomu, kdo neznal islámské pozadí. Ovšem islámské popředí se namíchlo. Nejdříve v Indii, kde se čtou anglické knihy a Salman byl původem Ind. Zvěst se z Indie prolákla do Íránu, kde vyšly naštvané masy do ulic. Íránský vůdce ajatolláh Chomejní pak nad Rushdiem v únoru 1989 vyhlásil fatvu. Tak třeba za vědomou vzpouru proti kléru byl v Kostnici upálen Jan Hus. Ovšem to se psal rok 1415. Což odpovídá, protože islám měl začátkem roku 1989 letopočet teprve 1409.
Hus byl poddaným římského císaře a jako křesťan příslušníkem církve. Takže byl z hlediska práva církevního světskou mocí upálen. Rushdie je avšak Brit, nikoli Íránec, a krom toho nebyl ani muslim. No ale Chomejní byl vůdcem svého náboženství a to náboženství si vyžaduje vládu nad celým světem. Jako křesťané ve středověku. Avšak zároveň byl jako praktický vůdce státu také státníkem. A jak se na obranu britského spisovatele postavily státy, řídící se euroamerickým právem - včetně svobody slova a víry a života?
Já to řeknu slušně - nijak. Považoval bych za minimální reakci, kdyby Velká Británie rozvázala diplomatické styky s Íránem, státem, který vyzval k vraždě britského občana. Očekával bych vyhoštění íránských diplomatů ze zemí Evropské unie. Očekával bych projednání na půdě OSN. Očekával jsem to marně. Britská vláda dala Rushdiemu ochranku. Sám spisovatel se kál i pokálel, přestoupil dokonce na islám. V roce 1998 se ministři zahraničí Velké Británie a Íránu konečně domluvili na zrušení fatvy. Íránský stát se tím vyvinil z dalšího. Protože íránští duchovní usoudili, že když Chomejní zemřel už krátce po vyhlášení fatvy (! proč asi?), tak už ji nikdo nemůže zrušit. A tak ji v únoru 2003 potvrdili. Včetně odměny, která byla zřejmě kvůli inflaci v roce 2016 navýšena ke čtyřem miliónům dolarů. Nejspíš ale v íránské měně. ($1 páčí asi 1,3 milionu íránského rijálu). Takže 12. srpna 2022 se našel fundamentální muslim, který spisovatele během vystoupení v New Yorku pobodal nožem. Na následky poranění pak Rushdie oslepl na pravé oko.
Ještě předtím byl zavražděn japonský překladatel Satanských veršů (1991). Vážně byli zraněni také italský překladatel a norský vydavatel. Bez jakýchkoli diplomatických sankcí na fundamentální Írán. Ano, máme náboženskou svobodu a víru nikomu brát nechci - ale vocuď pocuď. Svoboda tvé pěsti končí u mého nosu - ne v oku!
Jenže svatá místa islámu jsou podle fundamentalistických islámistů všude na světě, zejména v "sionistické entitě" (ve Státu Izrael, který jediný dokáže chránit svatá místa desítek náboženství na svém území), a tak vyhlásil Usáma džihád vůči USA, Západu a "sionisticko-křižácké alianci". V roce 1998 vytvořil společně se 150 svatými islámskými učenci Světovou islámskou frontu džihádu (známou jako Al-Kajda) proti Židům a křižákům. V únoru 1998 vyhlásil fatvu proti Američanům: "... zabíjení Američanů a jejich civilních a vojenských spojenců je náboženskou povinností pro každého muslima, ať jsou v jakékoli zemi, až do doby, než bude od těchto skupin osvobozena mešita Al-Aksá" (a celý Izrael Od řeky k moři) "než jejich armády opustí muslimskou půdu".
No, muslimská půda je všude, kam někdy v historii vstoupil muslim. Takže i Balkán a Španělsko by měly být osvobozeny. Zatím muslimský stát Maroko osvobozuje španělskou Ceutu. No a Německo, Francie a vůbec celá západní Evropa je už osvobozována - včetně Velké Británie. Aniž by si to tyto státy připustily, tedy chtěly připustit. Aniž by proti tomu hodlaly něco dělat. A aniž by hodlaly přispět tam, kde se dnes bojuje v současné bitvě o íránský atom. A pokračuje tak evropské přizdisráčství.
V době první naftové krize, kdy Sovětský svaz poňoukl své arabské přátele, aby zavřeli Západu kohoutek s ropou, pravil prezident Nixon přibližně toto: "Když my máme mrznout, ať oni chcípají hlady" a zakázal prodej americké pšenice do SSSR.
Obilí Rusům prodala Kanada.
V roce 1986 zaútočili Lybijci na diskotéku s americkými vojáky v Německu. Odvetou byl nálet amerických letadel na Tripolis. Evropští "spojenci" USA odmítli přelet válečné letky přes svá území...
Několik týdnů před islám(istic)kým fundamentálním náletem na Ameriku zaútočili představitelé některých arabských a afrických zemí v jihoafrickém Durbanu na Spojené státy kvůli jejich vstřícné politice vůči Izraeli - vadilo jim, že Američané morálně a politicky podporují právo státu Izrael na existenci. Tato elementární politická slušnost USA "vzbuzuje hněv a nenávist našeho lidu" - slyšíme to i dnes po pětadvaceti letech z úst militantních vůdců. Nejen fundamentalistických muslimských, ale i fundamentalistických "pokrokářských" environmentalistů a levicových euroamerických politiků. Američani se tehdy v tom roce 2001 zvedli z křesel a práskli dveřmi, z drbanské konference odešli i Izraelci. Evropští spojenci USA zůstali sedět a vyjednávali s nepřáteli civilizace, demokracie a svobody kompromisní text hloupé deklarace. Ani náš tehdejší ministr zahraničí Kavan v rámci celé EU "neviděl důvod k odchodu". A to drbanské antisemitské setkání bylo v gesci OSN představeno jako "Světová konference proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související intoleranci". A na to vše navázaly v rámci celého "durbanského procesu" další drbanské konference, které jenom ukázaly, že dnešní OSN je v područí darebáckých států.
Před pětadvaceti lety jsem napsal: "Dnes hlasitě deklarujeme naše spojenectví a solidaritu s krvácející Amerikou. Kéž by nám to vydrželo!"
Nevydrželo. Nevydržela bohužel ani solidarita Ameriky s Evropou a se zbytkem světa...
Když začala válka proti íránským fundamentalistům, pak krom neutralistických zemí Rakouska a Švýcarska zakázaly přelet amerických vojenských letadel i tyto země NATO: Španělsko, Itálie a Francie. Tedy země se silným voličským potenciálem v řadách muslimského obyvatelstva. Mimochodem - jakýsi francouzský politik prohlásil, že velkým problémem v zemi je - židovská menšina. Inu, židů je ve Francii kolem 500 až 600 tisíc (kolem 1 % populace), jde nakonec o největší židovskou komunitu v Evropě, zatím. Tisíce jich každoročně prchá do - bezpečnějšího Izraele. Státu, který je bude chránit. Protože Francie má problém. Že její židy napadají muslimové. Jichž je v zemi 5 až 6 milionů (asi 10 % populace, zatím), což zase představuje největší muslimskou komunitu v západní Evropě. Proto má Francie problém - se židy...
Jo, západní Evropa má problém, a problémem budou i další volební vítězství pravicově i levicově fundamentalistických a nacionalistických uskupení. Které jsou vyvolány až servilitou evropských vlád vůči násilnickým živlům, které se hájí - náboženskou svobodou někoho zabít. A problémem pro Evropu bude i fundamentalistická Amerika. Až odejde Trumpův "nacismus" a nastoupí "demokratický marxismus-komunismus".
Posralo se to právě před pětadvaceti lety. Ne v New Yorku, ale v Durbanu.
Psáno v Praze v úterý 8. září 2026
