středa 31. srpna 2016

Poklidná vyhlídka


(Golany na vlastní kůži)

Sjíždíme z úbočí Golan po klikaté jednadevadesátce k Jordánu. Cik vpravo, cak vlevo, a před dalším cikem je odbočka vpravo na parkoviště. Informační tabule nás vítá na Gadot Lookout. Jsme 150 výškových metrů nad Jordánem. Samotná říčka odtud vidět není, jen údolí, které se vlevo zavrtává do spádu ke Kineretu. Zde na jaře, když hodně prší, bouří neviditelné peřeje, na jejichž splutí na raftech lákají místní cestovky. Vpravo se rozkládá ploché a žírné údolí Chule. Nad ním se na západním obzoru od jihu k severu klene hradba pohoří Naftali – libanonská hranice. Přímo před námi se v hájku listnatých stromů skrývá osada Gadot. A když píšu, že skrývá, znamená to, že není vidět. Což mělo svůj důvod. Vyhlídka je totiž umístěna na místě, kde kdysi stávala celnice. Pocaď to bývala Francie, a vocaď Británie.

čtvrtek 25. srpna 2016

Překročit Jordán


(Golany na vlastní kůži)

Kontinentální snídaně má jenom tu výhodu, že se na ni musí vstát včas. Aby byl člověk u stolu nejpozději v půl desáté, když se v deset končí. Když se vstane včas, pak stihneme navštívíti více pamětihodností. A tak jsme vstali včas, už v půl osmé, nastavil jsem si na to na svém hloupém telefonu budíka. A to bylo dobře, protože jsem spal tvrdě. Už jsem si zvykl na další nedostatek místního hotelu G, a totiž, že bydlíme ve druhém patře. Na úrovni protější střechy, na které nepřetržitě vrní  baterie soukromých klimatizací. (Janince to nevadilo od začátku.) Nad tou střechou se zvedá nádherný pohled k horám, vlastně k odhalenému podvodnímu svahu. Tento svah končí až někde na kótě nula, a je postupně zastavován sídlišti s těsně k sobě přitištěnými domisky. Každý byt má terasu, a na každou terasu už svítí Slunce, vykouknuvší za protějšími golanskými srázy, zatímco svah pod sídlištěm je ještě ve stínu. Anebo je to stín mraku? Po modré obloze totiž bílé obláčky běží, mezi nimi přímo na západě ukazuje Měsíc svou téměř poslední čtvrtinu.

středa 24. srpna 2016

Mír tiberiadského večera


(Kdy je méně více)

Sjíždíme z Golan na jihovýchod ke Kineretu po silnici č. 87. Pěkně to odsejpá, následujících patnáct kilometrů padáme ze sedmisetmerového převýšení. Silnice je vcelku rovná, přehledná, vozovka taky patří k tomu lepšímu z povrchů, po nichž jsme dneska jeli. Klesání není extrémní, stabilně kolem 5 procent, ale trvalé. A dlouhé. Brzdím motorem a rychlost držím kolem 85 km/hod. Projíždíme kolem odbočky na Kacrin i s jeho "továrnou na víno". Před deseti lety jsem psal, že zdejší bezlesý horizont a zelené svahy, zbrázděné roklemi, připomínají ženě Ivaně kalifornské kopce. A skutečně, totéž si říkal jeden dobrovolník z Kalifornie, který tu pracoval začátkem osmdesátých let minulého století. Jako vinohradník rozpoznal, že tu jsou výborné podmínky pro pěstování vína. Jižní svahy, zem vulkanického původu, provzdušněná, v zimě tu občas sněží i mrzne, vláhy je dostatek. Sto let po tom, co baron Edmond de Rotschild začal pěstovat vinnou révu na svazích pohoří Karmel, v roce 1982, byly založeny vinohrady i na Golanech. Od té doby získávají místní vína značek Yarden, Golan či Gamla ceny na světových výstavách. Zejména červené suché víno je výtečné, jak můžeme potvrdit. Po deseti letech mohu potvrdit i to, že Izraelci se rovněž naučili dělat i skvělé bílé víno!

pátek 19. srpna 2016

Blízký vodopád


(Golany na vlastní kůži)

Úspěšně jsme vyklouzli z přírodní rezervace / národního parku Gamla, kde jsme toho spoustu prosmejčili. Sice smejčili, leč neprosmějčili zcela. Kreslená mapka, vydaná nám u vchodu, nabízí totiž ještě vyhlídkovou cestu "Daliyot Path", vinoucí se nad hranou fotogenického jižního údolí Daliyot. Kdybychom měli ještě čtvrthodinku času, mohli jsme po ní zaskočit k další vyhlídce na starověkou Gamlu. Z jiného úhlu bychom tak mohli obdivovat pohled na izraelské město, které se bránilo útočníkům do posledního dechu. Na tomto místě je symbolicky umístěn památník novodobých obránců Izraele. Bronzová tabulka na neopracovaném kameni sděluje, že je věnován obětem teroru a padlým vojákům.

středa 17. srpna 2016

Vzdálený vodopád

(Golany na vlastní kůži)

Máme hodinu a čtvrt, abychom na přehledné rovince náhorní planiny urazili dva kilometry, pokochali se vzdáleným vodopádem Gamly, a pak se zase dva kilometry vrátili. Jsme sice uondaní z předcházejícího zdolávání  schodů Gamly, ale ne zase natolik, abychom se stali neekologickým krmivem pro místní supy bělohlavé, kteří plachtí ve výšce nad námi v téměř nefotografovatelných sférách.

úterý 9. srpna 2016

Na schodech Gamly


(Golany na vlastní kůži)

Vstupní areál národního parku Gamla, včetně parkoviště a záchodků, se nachází na náhorní planině ve výši asi 400 metrů nad mořem. Zde jsou i rozvaliny původně byzantské vesnice Deir Qeruh. Z hran planiny je dobrý výhled do obou údolí, do severní Gamly a na jižní Daliyot, které ho ohraničují do tvaru trojúhelníku. Z jeho západní strany pak vybíhá nižší výběžek, jakýsi mys, na němž bylo postaveno antické město Gamla. Celý areál tak tvoří jakési písmeno Ypsilon. Pláň se mírně sklání k západu, takže vyhlídka na nožičku Ypsilonu, tedy gamelskou pevnost, leží na kótě 362 m. Odtud schází 300 metrů dlouhá starověká cesta do sedla před pevností na úroveň 280 m n. m. Mapy.cz spočítaly, že když se jde z kopce, tak by tahle cesta měla trvat jen čtyři minuty. Jenže na tuto informaci se nelze vůbec spoléhat. "Ancient path" v tomto případě neznačí žádnou "cestu", jako spíše stezku, která povětšinou vede po kamenitých schodech. A ty schody jsou dvojího typu.

čtvrtek 4. srpna 2016

Gamla shora


(Golany na vlastní kůži)

Odrážíme od vyhlídky na Betsaidu a jedeme deset kilásků na západ až na téčkovou křižovatku, kde lichá silnice č. 869 končí. Odbočujeme vlevo k severu na sudou osmsetosmičku. Krásná rovná silnice překonávající na náhorní planině jen mírné úvaly, svádí ke šlápnutí na plyn, avšak já jsem poctivý řidič a jedu teď s devadesátkou na tachometru, maximálně 95 (což by mělo být reálných devadesát). Vím, že izraelští dopraváci hlídají vpodstatě jen rychlost. Automobilové nehody totiž připraví v Izraeli o život více lidí než teroristické útoky. Proto jsou místní policajti na vyšší překročení rychlosti dosti hákliví. Řídím a nechci platit pokutu a dělat ostudu.

středa 3. srpna 2016

Nečekaná vyhlídka


(Golany na vlastní kůži)

Vyrážíme z přeplněného olbřímího a kalužnatého parkoviště poblíž hotelu G Tiberias směrem na Gamlu. Gamla leží na sever od Tiberias, ale my jedeme nejdříve na jih. Včera večer jsem věnoval dost času problému, jak se dostat na ždaný směr silnice č. 90, a nechtělo se mi bloudit v jednosměrkách, kudy mne nejkratším směrem hnal navigátor v gůglích mapách. Měl jsem řídit, takže jsem nemohl navigovat. (Janinka je vybavena obvyklým dámským dezorientačním smyslem, a ví to o sobě; říkává, že má občas "náměstí obráceně" – netýká se vnitřku obchodních komplexů! Já si zase neumím zapnout košili, aby mi jeden knoflík nescházel, a zároveň nepřebýval…) Takže jsem si zvolil tu variantu, podle které je centrum Tiberias obřím kruhovým objezdem. Nejdříve jsem na dohled od poznávacího dělíčka zabočil vpravo. Načež jsme se trmáceli jednosměrnou ulicí ha-Galil po jedné větvi devadesátky až k jižním hradbám staré Tiberiady, kde jsem vykroužil oblouček zpět na druhou jednosměrnou větev devadesátky, kterou zde tvoří ulice ha-Banim.