Budou letos komunisté ve vládě?

V lednu 1990 byla taková euforická doba. Tak jsme to vyhráli! Chystají se svobodné volby, máme novou vládu, Dubček vede parlament, Havel prezidentuje. To bylo obzvlášť rozkošné, představa, že Havel je prezidentem. 

Pamatuju se, jak poprvé, když zazněl návrh, že by se prezidentem měl stát Václav Havel, někdy 9. prosince 1989, jak jsem se smál, až jsem se svíjel na podlaze. Představoval jsem si, jak bude Havel projíždět vlastí, jak budou kolem silnice stát děti z mateřských školek, a jak jejich chovankyně budou ke stáru vzpomínat: 

"Čekali jsme na průvod pana prezidenta Havla v rozkvetlé aleji. Už se přiblížilo jeho auto. Když jelo kolem, zpomalilo a zastavilo. Vystoupil z něj pan prezident. Hned jsme se všechny děti kolem něho seběhly a on se nás ptal, jak se nám ve školce líbí. Líbí, líbí, volaly jsme. Pan prezident mne pohladil po tvářičce a věnoval mi tento peníz."

Devadesátiletá Anna H. otvírá škapulíř a vyndává z něj zašlou minci. Spojené státy pojmenují jednu ze svých budoucích letadlových lodí "President Havel". A takové podobné veselé představy mne napadaly. 

Euforie z vítězné revoluce pro mne skončila v pátek 5. ledna 1990. Tehdy jsem se dozvěděl, že bylo právě rozhodnuto o způsobu přípravy nového volebního zákona. Bude poměrný, budou se volit jednotlivé strany, ne osobnosti. Tehdy jsme očekávali, že bude zvolen způsob většinový, podle kterého by v každém volebním obvodu vyhrál jediný kandidát. Bylo jasné, že převážně by šlo o kandidáty Občanského fóra. Bylo však též evidentní, že OF je jen přechodnou formou, ze které se časem odštěpí její liberální, konzervativní i sociálně demokratická složka. Tyto všechny proudy byly v OF zastoupeny. Komunisti by utřeli pysk, protože by nezískali jediného poslance. Budoucí parlament by byl složen pouze ze zástupců demokratických stran, které by vzešly z OF. 

"Proč se nebude vytvářet volební zákon na základě většinového systému?" ptal jsem se tehdy. "Vždyť by komunisti šli konečně od válu?" 

"No právě," bylo mi odpovězeno. "Komunisti s takovým zákonem nesouhlasí." 

"Jak nesouhlasí, vždyť snad přece prohráli, proč by s tím měli souhlasit?" 

"V jednání u kulatého stolu s tím nesouhlasili." 

My jsme mysleli, že revoluce skončila vítězně, že nové demokratické síly ovládly vývoj, ale protože komunisti nesouhlasili se svým odchodem do nicoty, muselo se jim ustoupit. Dokonce to šlo tak daleko, že vznikl nový zákon o politických stranách, kde byly přímo vyjmenovány existující politické strany. K národněfrontovním stálicím byly přijmenovány Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu. Tento zákon definoval Komunistickou stranu Československa jako právoplatnou stranu, hodnou, všem ostatním demokratickým stranám rovnou. Jiné strany, v zákoně nejmenované, musely shánět podpisy na registraci... 

Takže volby proběhly podle zákona, který byl účelově připraven tak, aby na něm neztroskotali komunisti a tak nám zůstali soudruzi zachováni.

Po pravdě řečeno, většinový systém se měl podle mých představ opírat o vyhraněné osobnosti, jenže těch bylo v tehdejším Československu tak sto. Nebyli lidi! On každý systém má své, a pouze používáním se vylaďuje v dokonalý nástroj.

           Dnes*, po deseti letech od základního díla profesora Jičínského, se jeho odkaz snaží vylepšit profesor Klaus. Chtěl by překopat zákony tak, aby účelově podpořily velké strany. Teď by se tvrdý většinový systém hodil, nejlépe jednokolový, s dvoukolovým má ODS špatné zkušenosti. Pan profesor Klaus už to zmínil v roce 1996: Potřebujeme mít víc než padesát procent! Tak založil tradici pravicového bolševismu.

            Jenže polovičku voličů lze při pěti stranách získat statisticky velmi nepravděpodobně. Když to nejde ve voličských hlasech, mělo by to jít šikovným nastavením volebního systému a velikostí volebních obvodů v počtu poslaneckých hlasů. Že by mohli vyhrát komunisti? To bude výborná předvolební kampaň!, mnou si ruce v ODS. Jenže tohohle triku používalo tehdy před deseti (dvaceti) lety už Občanské fórum: Žádné zbytečné diskuse o novém volebním zákoně, o zákoně o politických stranách, o rozvíjení demokracie, teď hlavně musíme zabezpečit, aby nevyhráli komunisti! Jenže deset (dvacet) let tohoto řevu vede k odpovědi: 

A proč by vlastně neměli vyhrát? Všechno musí být lepší, než dvouvládí komunistické strany se jménem ČSSD a sociálně demokratické strany s názvem ODS. Říkají si mnozí. "Komunisty účast na vládě nemine," tvrdí titulek článku Martina Prose v Hospodářských novinách ze dne 28. 12. 1999. KSČM se nemusí distancovat od vlastní minulosti, neboť ta už zajímá pouze politické komentátory. Záleží na volebních preferencích. Ministerstvo školství nebo práce a sociálních věcí, to je pro členy komunistické strany jako stvořené. 40 % voličů nevidí důvod, proč by se komunisté nemohli podílet na vládě. Vždyť oni se vlastně už dávno podílí - viz nejbližší soudruh Miloše Zemana Mirek Šlouf. 

Takže otázka by měla znít: Bude mít letos KSČM své členy ve vládě? Zavěštím si - nebude. Protože každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. 

A já věřím, že český národ není natolik degenerovaný, blbý a zkurvený, aby něco takového dopustil. 

Psáno v Praze na Lužinách dne 5.1.2000, na Neviditelném psu vyšlo den nato.

 ********************************************************************

* To "dnes" se týká samozřejmě roku 2000. Skutečně, tenhle článek byl psaný deset let po Sametovce. Uběhlo dalších deset let - a v textu stačí  číslovku "deseti" doplnit číslovkou "(dvaceti)".  A jak bude po volbách? Zatím  to vypadá, že vyhraje komunistická partaj s názvem ČSSD. Protože slibuje lidem to, co chtějí.

A český národ je... Totiž - je, nebo ještě není?