Čarodějné vatry

Když jsem byl malej kluk, to značí ve zlatých letech šedesátých, pálívaly se na kopcích nad Libercem noc před prvním májem čarodějnice. Tedy nikoli osoby, avšak košťata; různí borci jimi metali do výšek, takže tma byla protažena svítivými hady. Akorát, že na hřišti nad Rochlicemi se pálily čarodějnice, a ve škole nám soudružky učitelky povídaly o "partyzánských vatrách".

Už jako dítě jsem byl značně nedůvěřivý, když se mi přednášely zjevené pravdy. Moc jsem například nevěřil, když nám soudružka učitelka vykládala, že žirafa má proto tak dlouhý krk, aby i přes své dlouhé nohy dosáhla na zem. Nebo jiná soudružka učitelka nám zase sdělovala, že v zimě je zima proto, že je naše planeta Země dále od sluníčka. (Není, je naopak blíže - proto jsou zimní období na jižní polokouli chladnější a letní zase teplejší než u nás.) Jak říkám, zjeveným pravdám - zejména od soudružek učitelek - jsem příliš nedůvěřoval, zejména, když to byla zjevení blbá. (Tedy jak ty pravdy, tak ty zjevy, jež je vykládaly...) A něco jako "partyzánská vatra" je přece evidentně blbost, neboť partyzáni - stejně jako Indiáni a Old Shatterhand - přece museli dělat ohníčky malé, skryté  a nekouřící, aby je nepřítel ani neuviděl, ani neucítil.

Zatímco čarodějnice plály, aby byly všude vidět.

Tak mnohé vatry vzplanou i tento pátek večer. A budou to obvyklé dnešní "čarodějnice". Tedy s hudebním doprovodem, reprodukovaným, nebo alespoň patřičně zesíleným. S pívem a opékanými buřty. Ti by vás hnali - Keltové i trampové - kdybyste si ve slavnostním ohni rozpouštěli škrobový špekáček! Většina organizátorů proto zajistí klobásy průmyslově opékané na grilu. Protože dnes už nejde o žádné pálení čarodějnic ani partyzánů, avšak o součást předvolební kampaně, maskované pro rozpočty municipalit jako občanské shromáždění s veselicí...

Dřívávejc patřila filipojakubská noc do celého komplexu svátků a obyčejů. Přečíst si o tom můžeme i v Babičce Boženy Němcové. V noci na prvního máje stavívali chlapci májky - musely být rovné, a čím vyšší, tím lepší. Jednalo se zřejmě o falický symbol, protože jiný dřívější užitečný zvyk byl, že se chlapci s děvčaty v tu noc vytratili někam do hájíčka. Jiný zvyk, nejspíš pozdější, pro tuto noc pardonoval i manželskou nevěru...

Tak dnes je tato noc druhem předvolebního guláše, včera byla oslavou hrdinných partyzánů, před tím křesťanským svátkem, předtím pohanským. Keltským. Keltové prý poslední dubnový den zapalovali ohně. Proto tento svátek nazývali Beltine – zářící oheň. Taky Germáni slavili na konci dubna - a to noc Valpuržinu. Což byla jejich bohyně, patronka čarodějnic.

(Zde dobrá čarodějka Františka Vrbenská poznamenává, že Keltové pěstovali svůj Beltine, svátek, ve kterém byly zahnány všechny temné bytosti, které byly vypuštěny o podzimním svátku Samhain (o Dušičkách). Temnotu oheň zahání a zamyká. (Zde je kořen onoho "pálení čarodějnic".) Germáni zase měli svoji obdobu pohanských Velikonoc. No a protože se sousedům líbily svátky těch druhých, vypůjčili si je jedni od druhých. Takže germánská Valpurga byla opsána - od Keltů. A opisovalo se dál - přes církev až do partyzánů a jiných volebních kampaní...)

Avšak! Jaktože Keltové a Germáni věděli, že je "poslední dubnový den" - když přece ještě žádný duben ve smyslu dnešního kalendáře neexistoval? A proč se jedná o "filipojakubskou noc", když tito dva světci mají svátek až 3. května? Nu, protože se - samozřejmě - tato magická noc slavila za úplňku! A zde se už navazuje na jiné křesťanské svátky, ty nejhlavnější, totiž (germánské, židovské, ...) Velikonoce, které svůj pohyblivý termín také odvozují od úplňku. Pokud si toto uvědomíme, pak už nás neudiví, že i v tuto noc se otevírají skály, aby odkryly své poklady - a čarodějky zjevují své pravdy...

Magická noc, ve které rok přecházel ze své tmavé části do světlé, se odehrávala kolem dnešního prvního května - ale pokud možno co nejblíže úplňku. Je měsíc po velikonočním úplňku, ta pravá keltská Valpuržina noc čarodějných partyzánů Filipa a Jakuba nastává zítra - ve středu 28. dubna, neb Měsíc se naplní v 14:20 SELČ. Nu a ta noc po úplňku ze středy na čtvrtek je vaše. (Ale i pátek dobrej!)

Můžete pálit špekáčky, házet dělbuchy, nechat si vyložit karty, opít se, být nevěrný - tedy chovat se jako jindy.

Ale nejlepší bude, pokud se budete milovat. 

Psáno v Praze dne 27. dubna 2010