O barbarském judaismu toho již bylo popsáno mnoho. Pan A.S.Pergill s vědeckou vytrvalostí sobě vlastní se opakovaně vrací k historicky prokázanému (viděl plaketu, v jednom kostele, ale možná v jiném) judaistickému zvyku vraždit své příbuzné, pokud se tito nechali pokřtít.
Nejodpornější jsou však judaistické vraždy rituální, o nichž souhrn nejpodrobnějších svědectví vydal PhDr. Hellmut Schramm na 294 stranách svého úctu vzbuzujícího díla s bohatým poznámkovým aparátem a případným názvem „Der jüdische Ritualmord - Eine historische Untersuchung“.
Na toto vědecké dílo mne upozornili neúnavní badatelé z Vlasteneckých zpráv a jejich kolegové z blogu Prvopodstata.cz (odkud cituji a kde jsem našel i úvodní dokumentační obrázek):
„Jen stěží uvěřitelnou a normálně myslícímu a cítícímu člověku vlastně nepředstavitelnou skutečnost židovské rituální vraždy pro krev zde německý autor podrobně a nezvratně dokazuje na základě věrohodných historických dokumentů, svědectví i soudních spisů ze všech dob a míst. „Contra facta non sunt argumenta“ (Proti skutečnostem neexistují argumenty). Autor rovněž ukazuje, že naprostá většina historicky prokázaných hrůzných činů byla spáchána v čase kolem velkých židovských svátků. Ostatně jak jinak vysvětlit nikým nezpochybňovanou (a také nezpochybnitelnou) skutečnost, že z rituální vraždy pro krev byli vždy a všude podezíráni, obviňováni, usvědčováni (a dříve také souzeni) výhradně talmudští Židé.“ (Nezpochybnitelná logika!-Š) „Obvinění se tedy nevztahovalo na židovstvo jako celek, i když proti vyšetřování resp. odsouzení spolehlivě usvědčených pachatelů vždy vystupovalo v pevně semknuté frontě jako jeden muž. Schrammova studie je otřesná, ale pro každého poučná a potřebná informativní četba o dnes již naprosto tabuizovaném tématu.“
Zde užívané sousloví „talmudští Židé“ se velice blíží A.S.Pergillovu termínu „judaističtí barbaři“ či „ortodoxní rabíni“, případně Vorovkovým „halachickým pravidlům“. Stejně jako u A.S.P. ani u Hellmuta Schramma se obvinění nevztahuje na „židovstvo jako celek“. I když – pokud k tomu židé mlčí, pak s rituálními vraždami souhlasí. Ale oni nemlčí, vždy se semknou v jeden celek, a nikým nezpochybňovanou - a také nezpochybnitelnou! - skutečnost zpochybňují!!!
Potěšme se nyní několika vědecky zdokumentovanými (kroniky, bulvární tisk, plakety) činy judaistického barbarismu, které vykonali talmudští rabíni dle halachických pravidel - týkajících se Čech. (S lítostí poznamenávám, že pan doktor Hellmut Schramm se snad ani jinde o českém židovstvu nezmiňuje, ale ono je internacionální, jak dobře víme.)
„Po odjezdu Ottova vyslance z Prahy (1303) se Židé o velikonočních svátcích dopustili odporného zločinu na křesťanovi. Odvlekli jej na skryté místo a pověsili nahého na strom. Pak se kolem něj postavili do kruhu, plivali na něj, jiní nešťastníka bili pěstmi, mrskali pruty a nakonec s ním udělali všechno to, co kdysi vytrpěl Kristus od toho hrozného a ohavného národa.
O dva roky později, 1305 znovu v Praze o Velikonocích Židé mladíka, který byl chudobou přinucen jim sloužit, přibili na kříž a bičovali jej tak dlouho, až vykrvácel. Rozzuřený lid nevyčkal ani návratu krále Václava II., vtrhl do židovské čtvrti a sáhl k „radikálnímu léčebnému prostředku pobitím všech pražských Židů“.”
(„Radikální léčebný prostředek”; A.S.Pergil o tom píše v podobném duchu: judaistům byla „civilizovanost vnucena zvenčí (od rozmetání židovských států po systematické pogromy jako odpovědi na judaistický barbarismus”).)
„11. března 1650 „zabil Žid nožem“ v české Kadani chlapce jménem Mathias Tillich; nebožák měl na obou rukou odřezané prsty. Krátce poté byli na císařův rozkaz všichni Židé z Kadaně na nám už známou „věčnost“ vyhnáni. Oběti později zřídili pamětní desku.“
Všem zájemců o historickou dokumentaci doporučuji zájezd do Kadaně k pamětní desce. Jinak je v díle pana doktora H.Sch. obšírněji zmíněna již jinde dobře popsaná vražda v Polné. Toto jsem si však dosud neuvědomil, neznaje dosud originální těsnopisné poznámky pana H.A.Schwera:
„Hilsner sám se při soudním jednání v Kutné Hoře choval velice drze a arogantně, vědom si nepochybně všeobecné podpory světového židovstva. Redaktor vídeňského listu „Deutsche Volksblatt“ Hanns Arnold Schwer, kterému vděčíme za písemný zápis procesu na základě stenografických protokolů, označil svého času Hilsnera za „prototyp flákače, typ arogantního židovského darebáka, jakých známe dost a dost také z Vídně“.
Auditorium v sále tvořili z dobré třetiny tiskoví Židé, kteří se opakovaně snažili rušit jednání soudu nestydatým pokřikováním, zvláště při výpovědích nevítaných svědků. Podle osvědčené židovské taktiky byl soud ve dne v noci doslova bombardován telefonickými a telegrafickými dotazy, dopisy a interpelacemi. Světový židovský tisk a světové židovské finance horečně pracovaly a svolávaly se porady.
Schwerovy zápisky představují, pokud je mně známo, jediný použitelný pramen; vedle něj ovšem existuje nejméně šest „děl“ ž i d o v s k ý c h autorů a dále „zpracování“ dokladů od Žida Maximiliana Paula Schiffa (Der Prozeß Hilsner, Vídeň 1908). Pak jsou zde ještě výroky zednáře T. G. Masaryka, který se na svůj způsob „případu“ ujal. Všichni jsou učenlivými žáky nechvalně proslulého Paula Nathana! Tak např. „profesor filosofie“ Masaryk r. 1899 chvatně napsal brožuru s názvem Nutnost revidovati process Polenský, přestože sám přiznává, že nebyl ani na místě činu, ani při procesu, a r. 1900 vydal ještě spisek Die Bedeutung des Polnaer Verbrechens für den Ritualaberglauben. Obě další brožury z r. 1900 a 1901 židovského lékaře J. A. Bulova, který ostatně již „hájil“ židovský párek vrahů Mosese a Gittel Ritterovy, jsou sepsány tak ledabyle a hlavně zmateně, že nenašly uznání ani u souvěrců. Roku 1906 vyšla práce Der Polnaer Ritulamordprozeß - Eine kriminalpsychologische Untersuchung židovského advokáta Arthura Nußbauma z Berlína, a 1911 rovněž v Berlíně – pro jistotu anonymní – brožurka Der Fall Hilsner - Ein europäisches Justizverbrechen.“
Nuže, nastal čas vynést na světlo tisícileté židovské tajemství. „Nechť výsledek této mnohaleté práce napomůže k bdělosti nadcházejících generací!“ napsal v úvodu ke své knize ve válečném roce 1941 Dr. Hellmut Schramm.
Ocitujme ještě z dobové předmluvy:
„Židovstvo v sobě pojí biologicky dědičné kriminální sklony s religiózním synkretismem i silným podílem víry v démony. Kdo bojuje proti židovstvu, „koná dílo Páně“ a vede Boží boj. Máme nyní v rukou velmi cennou zbraň pro takový boj, a proto jí přeji plný úspěch.
Berlín, na začátku válečného roku 1941
Prof. dr. Johann von Leers
A nakonec ocitujme z Úvodního slova editora českého překladu:
“Je pravda, že se místo člověka obětovalo zvíře, ale to lidskou oběť nenahradilo,
nýbrž mělo pouze zástupnou úlohu. Podle židovského zákona je však zvířetem právě
Nežid! Talmud říká výslovně: „Vy jste lidmi, ale nejsou jimi národy světa (nýbrž
jsou dobytkem)…“ (Baba mecia 114b ad.). Žádný talmudista nepopře, že je Nežid pouhé zvíře. Jestliže je zvířecí oběť Jahvemu příjemná, pak je rituální vražda zákonně oprávněná, a pouze obětování Žida by bylo nesmírným proviněním proti rituálnímu zákonu! ...
...studie o skutečnosti rituální vraždy vycházely ve všech dobách i v nejrůznějších společenských systémech, a vždy dospěly ke stejnému závěru... O rituální vraždě ostatně existuje již velmi bohatá vědecká literatura.”
Oceňme tuto nevyvratitelnou logiku pana editora: „Krvavé lidské oběti znaly mnohé starověké národy, ale udržely se pouze u Židů. Proč by jinak byli z rituální vraždy pro krev obviňováni v průběhu dějin právě a jedině Židé?” Ano – proč jinak by?
(Translation © Jaroslav Voříšek 2005)
Německé dílo pana doktora Schramma bylo přeloženo péčí českého Voříška (který dříve působil v týdeníku Politika, zrušeném právě pro antisemitismus), aby bylo k dispozici našim obráncům národa i v těchto válečných letech, kdy Evropa opět musí bránit svou identitu před nepřizpůsobivými národy, ano, přiznejme si to, i před dosud stále existujícími judaisty, kteří se zatím Evropou nedali zcivilizovat.
Ve způsobu předkládání nevyvratitelných skutečností u pana doktora Hellmuta Schramma a u pana A.S.Pergilla nevidím podstatného rozdílu. Jeden snad: Nácek Schramm v roce 1941 ještě nemohl znát civilizační praxi vyhlazovacích koncentráků...
Kompilováno a podotýkáno v Praze dne 26. října tohoto válečného roku 2010
Antisemitské dílo nacisty PhDr. Hellmuta Schramma na webu antisemity
Vladimíra Šonky ("Vlastenecké zprávy")
a dále na blogu patafyzika Jirky Woodmana Prvopodstata.cz. Zde se můžete mj. dovědět i jaká je pravda o vesmíru. Víra v Dutozemi je dalším spojovacím bodem tohoto podivína s panem Hitlerem.
Skutečně vědecké zmínky o rituální vraždě i Hilsneriádě i další zajímavosti k tématu viz v diplomce Ing. Svetlany Drábkové Vztah katolické církve a Židů v období aktivního antisemitismu, vyvolaného nacismem.
23 komentářů:
Šamane, znáte Ariela Toaffa z university Bar-Ilan?
Šmankote, tak jsem si přečetl o té černé hvězdě - Jitro kouzelníků je proti tomuhle učiněný hadr. Že to jenom tomu Göringovi nevyšlo s tím sledováním britské námořní flotily ve Scapa Flow pomocí radaru díky tomu, že vlastně žijeme na vnitřním povrchu té vnější slupky - to hlava nebere. Jdu raději spat, ráno moudřejší večera.
Já vidím podstatný rozdíl. Pergill se snaží při sběru a intepretaci informací užívat kritického rozumu. Schrammovi by možná pomohl chinin, ledový zábal a ob den klystýr...Rovněž teorie o dutosti Země je mi známa jakož i učení o světovém ledu. Jejich autoři a stoupenci patří tamtéž co Schramm. Masaryk byl"umírněným antisemitou". Že se zastal Hilsnera je projevem jeho smyslu pro spravedlnost a kritického rozumu. Co se týče vinění židů z rituálních vražd, považuji to za projev pověrečnosti, nevzdělanosti, ignorance a zlé vůle hledající záminky. Zákaz lidských obětí je jedním z nejvýznamnějších příkazů židovské víry. K obrázku, obřízka dětí bez kvalifikovaného medicínského důvodu je barbarstvím. Zletilý ať si se svým tělem činí co chce. Pergillovi připomínám, že tento barbarský zvyk je pod pseudolékařskými hygienickými důvody hojně praktikovám ve Spojených státech.
Pro Obu(v)níka Schu(h)machera:
Někdy přemýšlím, jestli se nejedná o nevědomou manipulaci. K názoru se přiřadí podobné, ale mnohem fantasknější a nepravděpodobné s tím, že čtenář, který má všech pět (nebo aspoň čtyři) pohromadě zamítne celou tu paletu názorů najednou.
Používá se to běžně v negativní reklamě, nejčastěji politické.
Princip: "Kdo lže, ten i krade a kdo krade, je schopen jakýchkoliv představitelných špatností!" Tedy kdo lže, může stejně dobře vraždit. Myslím, že tomu říkají indukce.
Marně jsem hledala, které nakladatelství ten spis vydalo, jestli ta kniha vyšla v papírové formě. Totiž znak na dolní části obalu mi nic neříká. Obvykle nakladatelství dělají ediční plány, ve kterých berou zřetel na mezinárodní knižní trh, novinky, zajímavé knihy. Proč vydávánakladatelství knihu napsanou v 1941 r., tedy značně datovanou, pokud jde o politickou situaci v hitlerovském Německu? V posledních letech vyšla řada knih, které se zabývají právě tématech rituální vraždy u židů. V Itálii jich na př. vyšlo od r. 2000 několik. Jako Furio Jesi, L’accusa del sangue. Mitologie dell’antisemitismo (Morcelliana, 2000), Ruggero Taradel, L’accusa del sangue: storia politica di un mito antisemita (Editori Riuniti 2002), Massimo Introvigne: Cattolici, antisemitismo e sangue. Il mito dell’omicidio rituale (Sugarco, Milano, 2005), Furio Jesi L'accusa del sangue. La macchina mitologica antisemita, (Torino: Bollati Boringhieri editore 2007). Všichni autoři, historici různého politického zaměření mýtus rituální vraždy, prováděné židy, zamítají, na základě studia archivních dokumentů. Introvigne, který je specializovaný v historii náboženství, napsal kolem čtyřiceti knih o různých náboženstvích světa, rekonstruuje historii vzniku a šíření tohoto mýtu od druhého století před našim letopočtem až do kyjevského případu v r. 1911. Pokud jde o případ malého Simona v Trentu z r. 1475, Introvigne poukazuje, že již papež Situs IV zakázal beatifikaci malého Simona, protože z procesu nevyplývalo jasně, že chlapec byl zabit židy. Přes zákaz papeže se kult šířil dál - v r. 1584 bylo Šimonovo jméno zařazeno do seznamu mučedníků - až do r. 1965, kdy byl církví definitivně zrušen a Simonova beatifikace byla prohlášena za neplatnou. Jak psalo l’Avvenire, akta procesu byla studována už od konce devatenáctého století historiky, kteří došli k závěru, že přiznání obviněných byla vynucena mučením a tudíž neplatná.
S novou interpretací inkvizičního procesu v Trentu přišel izraelský historik středověku Ariel Toaff v knize Pasque di sangue. Ebrei d’Europa e omicidi rituali (il Mulino 2007), kde v podstatě bere v úvahu výpovědi obžalovaných a svědků jako platné, i když pod mučením, a uznává, že se jednalo o rituální židovskou vraždu. Tato téze měla samozřejmě velký ohlas, v první řadě protestovala římská židovská komunita, Ariel Toaff je syn jejího bývalého předsedy, potom katolická církev v osobě několika významných prelátů a italští historici. Toaff rok na to vydal druhé upravené vydání, kde upřesňuje, že šlo a aškenázské židy, u kterých prý byly rituální vraždy za středověku praktikovány. Já jsem neměla v ruce žádnou z obou verzí, první byla rozprodána během několika dní, o druhé psaly noviny recenze a pak jsem neměla o téma zájem. Kromě toho jsem měla dojem, že se jedná pravděpodobně o záležitost spíš politického rázu a nechápala jsem dobře její podstatu.
Ptala jsem se ráno, Šamane, jestli ten případ Toaffa znáte a jestli mám o něm něco napsat. Neodpověděl jste mi, tak jsem to tu vyklopila.
Záhadné osudy autora Židovského rituálního mordu a jeho knihy.
Zvědavost mi nedala a tak jsem šla na lov po internetu.
Nakonec úlovek byl dost chabý. Na počátku se mi otevřel sajt v japonštině http://www.xrea.com/ .
O autorovi jsem se pak dozvěděla na jednom sajtu v angličtině s překladem knihy, že jeho "fate remains unknown", zárověň překladatel R. Belser upozorňuje, že má copywright (na překlad nebo na knihu?)
Copyright 2001 by R. Belser. Reproduction in whole or in part without express written permission of the translator is not permitted. All rights reserved.
http://www.jrbooksonline.com/schramm/schramm.htm
I k tomuto sajtu jsem se dostala oklikou přes vyloženě antisemitský sajt http://www.erichufschmid.net/index.html, na stránce http://www.erichufschmid.net/TFC/Video-PhilosophyOfZionismAndIsrael.html
Belser věnuje překlad Schrammovi, Streicherovi a všem badatelům, kteří zaplatili životem za publikování informací na toto téma (all the other investigators who have paid with their lives for publicizing information about this subject. -- R.B.)
O Streicherovi, pokud je vám to jméno neznámé, najdete na Wikipedii. Byl odsouzen Norimberským soudem za zločiny proti lidskosti a na základě rozsudku oběšen.
Nakladatelství Theodor Fritsche Verlag, které, jak uvádí český překlad, knihu vydalo v 1943, založené Emilem Theodorem Fritschem, bylo jasně antisemitského zaměření jako jeho majitel. Syn Fritscheho byl mimo jiné členem SA (Sein gleichnamiger Sohn (1895–1946) war ebenfalls Buchhändler sowie SA-Mitglied, Mitglied des Aktionsausschusses des Börsenvereins Deutscher Buchhändler und Mitglied des Präsidialrats der Reichsschrifttumskammer.) Bibliografii antisemitských spisů Fritsche otce najdete na německé Wikipedii.
To je tedy okruh, do kterého zařadit ten spis, opublikovaný českým sajtem. Od nacistů k neonacistickým antisemitům.
Otázka: je to možné uveřejnit legálně něco podobného?
2 STK : Ano, to je důležitá připomínka pro kritické myšlení. 2 Informace : Legálnost tooho či onoho záleží na tom, co kmenový kouzelník, případně kmenová rada starších (parlament) prohlásí za tabu. Před dělením na legální a nelegální dávám přednost dělení na dobré a zlé. To, že něco bylo odhlasováno většinou nějak vybraných lidí nepokládám za důkaz pravdivosti či dobra. Volné šíření jakýchkoli informací i jeho omezení mají současně dobré i špatné důsledky. "Dětem a blbcům sirky do ruky nepatří". Problém bývá v rozlišení kdo je kdo. Je přirozené, že za vyvolené pokládáme sebe a stejně s námi smýšlející, za blbce ostatní.
Schumachře,
v principu máte pravdu, ale kolik lidí je informováno nestranně o rituálních vraždách? Téměř nikdo a tak to budou lidé brát za bernou minci a budou tomu věřit, už proto, že kniha se prezentuje jako vědecké dílo. Uvádí několik stránek bibliografie, ale když se na ni podíváte zblízka, uvidíte, že je jen nepřímá, totiž historické zdroje téměř necituje, jen knihy jiných autorů. Takže je to jen shrnutím předešlých nebo kolujících antisemitických projevů a postojů. Kdo si toho všimne, a kde má možnost si ta tvrzení ověřit? Jde jasně o projev rasizmu a ten je, pokud vím, zákony zakázaný.
Pokud jde o Pergilla, ke kterému se Šaman obrací, myslím, že odpoví sám. Podle mého názoru forma prezentace té knihy ve formě polemiky s Pergillem je dost neobratně a nešťastně zvolena. Náš diskutér se tu projevoval spíš jako zastánce "tvrdého ateizmu" nežli jako rasista. Kritizoval všechna náboženství, včetně křesťanství, jako brzdu pokroku a rozvoje lidského myšlení a bádání.
to informace
Faktem je, že rituální mordy jsou popsány ve Starém Zákoně, zatímco křesťané sepsali s ďáblem, kterého uctívají novou smlouvu (Nový zákon) v němž lidské oběti explicitně nejsou. Na druhé straně např. křesťanské autodafé není nic jiného než náboženský rituál s lidskou obětí (a zpravidla větším počtem). A islám se svým systematickým vybíjením nemuslimů není o nic lepší.
Prostě všechna tři abrahámovská náboženství jsou zločinná a perverzní a hádat se o tom, které z nich víc, má asi stejný smysl jako hádat se, která z přeplněných žump víc páchne: Páchnou všechny; musejí se vyčistit a prolít desinfekcí.
MMCH pro Masaryka byl Hilsner odpudivý zjev a odmítl se s ním vůbec setkat.
Pergille,
měl byste vysvětlit své názory Šamanovi a ne mně.
Když čtu o tridentském procesu, před dvěma roky o něm vyšla nová kniha od Anny Esposito a Diega Quaglioni a můžete ji najít na netu, na google books, říkám si, jestli smrt umučením patnácti mužů, mezi nimi byl jeden chlapec a čtyř žen, obviněných z rituální vraždy není ještě větší barbarství než to z jakého jsou nařčeni. To jsou zločiny dokazatelné, historicky doložené, dokumenty jsou uložené v archivech ve Vatikánu, ve Vídni a v Trentu. Tady se nedá ani mluvit o nějakém náboženském rituálu ze strany katolické inkvizice, ale je to veřejná hromadná vražda. A nikdo z těch "pravdu hlásajících" historiků, kteří hájí tézi, že v Trentu šlo o židovskou rituální vraždu a vypráví hrůzostrašné podrobnosti o utrpení malé křesťanské oběti jako Schramm, se vůbec nad zvěrským a i protiprávním konáním (papež Sixtus IV poslal do Trenta zvláštního komisaře, aby dohlédl na legální průběh procesu) těch katolických inkvizičích katů ani nepozastaví. Naopak, podle Schramma pravda vyšla najevo přes pletichy židů a papežského legáta, který se prý s židy za peníze sčuchl.
2 Informace : Ano. Mám pochybnost, zda požadavek svobodného šíření jakýchkoli informací je prakticky rozumný. Problém vidím v tom, kdo by měl být určovatelem a podle jakých kriterií. Měl by to být někdo rozumný a vzdělaný. Jak ho ale vybrat ? Zajisté demokraticky. Volbou. Tak jako vybíráme dvě stě jedenaosmdesát členů. Nakolik rozumných a vzdělaných, můžeme posoudit podle zákonů, které vydávají...Proto menší zlo vidím ve svobodném šíření. I když dětem a blbcům... Pokud jde o náboženství,křesťanství s judaistickými kořeny je významnou a neoddělitelnou součástí euroamerické civilizace. Jemáme jiný a lépe fungující "koncept", kterým bychom ho mohli nahradit.
2 informace : ...ale kolik lidí je informováno nestranně o rituálních vraždách? Napadlo mě, že v téhle otázce se skrývá odpověď. Člověk neinformovaný je jinak, slovy Miloše Zemana, nazýván idiotem. Idiot, člověk neinformovaný, nemůže činit rozumná a odpovědná rozhodnutí. Proto mnoho z toho co je třeba činit je nutné mu přikázat a vyžadovat poslušnost pod hrozbou trestu. Problém je v kriteriích jeho určení a v určovateli. Je mnoho případů a příkladů, že určovatel je idiotem a naopak. Možná, že i sklon k určovatelství je příznačný pro idiotství, protože člověk rozumný, kriticky přemýšlející a proto v soudech umírněný, je v určovatelství opatrný.
2 Pergill : Problém je v tom, že některé skvrny nelze odstranit bez poškození substrátu. Nelze zachovat euroamerickou civilizaci a součaně jí amputovat křesťanství. Její úpadek a úpadek křesťanství vidím v souvislostech. Církve, především ale nejen katolická, zůstávají v podstatě ve středověku, plné tmy a modlářství. Všelidské zásady křesťanství pokládám v zásadě za dobré, civilizačně použitelné a v základním slučitelné i se zásadami ostatních velkých náboženství a "konceptů". Bez vyprázdněných rituálů, bez ignorance současného poznání světa, bez arogance, pýchy a záminek k nízkým činům a hlavně ke krutosti.
Poslyště, Schumachře,
myslím, že to děláte moc složité. V případu Schrammovy knihy, člověk nemusí být specialistou, aby nepochopil, že je to celá "symfonie" nenávisti vůči židům. Já jsem se soustředila na tridentský proces, protože se tady o něm hodně mluvilo, když vyšla knížka Toaffa, ale i bez toho bych pochopila, že se jedná o velice tendenční propagandu.
... Sklon k určovatelství je příznačný pro idiotství, protože člověk rozumný, kriticky přemýšlející a proto v soudech umírněný, je v určovatelství opatrný...
Ano. Jen skutečný blb ví jistě, že jeho pravda je nezvratná... [;-)
Dodala bych ještě, že je to tak evidentně smontované ze všeho možného materiálu, že v závěrečné kapitole, kde se Schramm znova vrací k tridentskému procesu´, píše, že když k hrobu malého Simona přišli po třista letech po jeho smrti, našli těličko netknuté, jak bylo v den jeho smrti. Nerozložilo se. To je tedy typický stylistický prostředek středověkých hagiografií (legend o životě svatých). Tělo svatých zůstávalo netknuté a vydávalo příjemnou vůni kadidla na znamení jejich svatosti.
V případě malého Šimona asi nic necítili, protože byla rakev zavřená.
Tohle se vám zdá věrohodné? Takhle píše seriozní historik? Že si plete žánry?
Že vám to stojí za to, hádat se o takových žvástech :-)
Informace,
těla s omezením rozkladu reálně existují. Může k tomu přispět způsob větrání hrobky a mnoho dalších faktorů (hrobky s přirozeně vzniklými mumiemi jsou i v ČR). Může k tomu přispět i způsob usmrcení (tělo mohou "zodolnit" proti posmrtnému rozkladu i některé jedy). Teoreticky by se to dalo brát i jako argument pro umučení malého Šimona, protože v takovém případě opět (tentokrát z "vlastních zdrojů") vzniknou v těle (hlavně ve svalovině) látky, které mohou ovlivnit posmrtný rozklad zablokováním hnilobných bakterií. Ovšem, schválně uvádím "argument", nikoli důkaz.
IMHO po těch letech se bez stroje času pravdy nedobereme. Ta papežská komise stejně tak dobře mohla tlačit proces "správným" směrem jako pouze hlídat, aby mezi vyšetřovateli a soudci nebyly nějaké nadstandardní vazby na místní židovskou komunitu (např. půjčky, jejichž odpuštění by mohlo být docela zajímavým "argumentem" ve prospěch obhajoby). Být na papežově místě, tak bych jednal podobně, aniž bych měl zájem o nějaký konkrétní výsledek procesu.
Jinak znovu zdůrazňuji, že mučení byl tehdy zcela standardní vyšetřovací prostředek a IMHO při kvalifikovaném provádění mohl vést ke srovnatelně relevantním výsledkům jako moderní kriminalistické metody (akorát se validita výsledku hůř dokazuje). Takže jeho nasazení proti Židům neznamená žádný "komplot" proti nim.
Je to vsechno pravda o tech spinavych zidech,je to to nejzvracenejsi plemeno na svete,plemeno rozenych odpornych vrahu a lharu-manipulatoru!!Je to ten vejvetsi hnus a pricina veskereho zla!Zid je nejodpornejsi dablovo plemeno!
No prosím !
Konečně se jeden český vlastenec vykálel na servítky, a na plnou hubu napsal jedno z nejniternějších přesvědčení našeho prostého lidu.
Pravda, nepodepsal se našinec, ale odpusťme mu. Své bytostné přesvědčení vyjádřil na webu, celosvětové temné síti, vynalezené a ovládané sionisty a imperialisty. Zde je nutno zachovávat největší opatrnost; ne jako v našich českých hospodách, kde je možno posílat nečeské a neslovanské (pro)národy kamkoli se nám zlíbí.
Hezký den všem opravdovým vlastencům.
Bohovský chalan!
(Krmení trollů...)
Ten slovník, ten pravopis, ta grafická úprava! A to vznešené pohrdání diakritikou!
Bohužel nestojí ani za laserové zaměření. Škoda baterek i času.
Postesknu si, vážený STK :
Když jsem na tomto vlasteneckém blogu kdysi ocitoval velkého vlastence Jana Nerudu, Ó Velký Šaman mne i Nerudu vyhodil, nerudnými slovy počastoval.
Anonymního vlastence však šanuje.
No dobrá, jestli jde o trvalou změnu přístupu Ó Velkého Šamana k našemu národnímu boji proti sionismu, tak slzu zamáčknu, trpká slova ze rtů i prstů zaženu. A s tváří jasnou budu radostně očekávati věcí příštích.
Jednou, snad, i ten Neruda zde vydrží.
Mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj !
Víme, Vlastimilný příteli - von ten jednotlivej troll není ani tak moc nebezpečnej. Leda by jich bylo nadkritické množství.
"O tom to všecko je!" jak říkal jeden již zesnulý režisér. Jeden troll fakt nestojí ani za to zaměření. (I kdyby byl "echt" pravý.)
Okomentovat