Jsem už velký kluk, na zázraky nevěřím

--|--

|

'______0(''')0______'

o o o

(Autor: drak)
Osobně ze všeho nejvíce preferuji klid, stabilitu a to, čemu se říká mírný pokrok v mezích zákona, rozhodně nejsem extrémista, či milovník extrémů a už vůbec ne to, čemu se říká ultraliberál, protože si myslím, že každý extrém je špatný a nejlepší je taková ta zlatá střední cesta. Potácení se od pangejtu k pangejtu je zbytečně nákladné pro nás pro všechny, a je tudíž nerozumné. Rád bych viděl kdyby se klíčové státní záležitosti, jako obrana, energetika, zahraniční politika, zásobování potravinami, imigrace a některé další, řešily strategicky, na úrovni, s výhledy do budoucna s horizontem desítek let a za širší politické shody, která by umožnila onen mírný a stabilní pokrok v mezích zákona, protože ta širší politická shoda by to umožnila. V rozumných zemích to tak dělají. Bohužel ale, naši politici nejsou v dostatečném počtu rozumní a zodpovědní a nedokážou se rozumně dohodnout a tudíž nám nejraději předvádějí ono potácení se. Moje původní profese, je ekonom a proto si na rozdíl od spousty snílků poměrně snadno dovedu propočítat, kam až nás to zadlužení může přivést a poslední po čem bych toužil je státní bankrot. Nicméně i osobám bez ekonomického vzdělání, schopným uplatnit pouhý zdravý selský rozum prostě musí být jasné, že stát si jen těžko může dlouhodobě dovolit utrácet více peněz, nežli vybere na daních, podobně jako si to nemůže dovolit domácnost, či podnikatel. Tak proč tedy věří na pohádky z úst všelijakých populistů?

Naše současné problémy s rozpočtem budeme muset řešit částečně zvýšením věku odchodu do důchodu, částečně omezením zbytných výdajů státu. Těmi zbytnými výdaji jsou rozličné dotace biopaliv, fotovoltaik a podobné nesmysly, na jaké má stát vynakládat peníze jen, když se mu vyjímečně dobře daří a ne, když je nouze, či krize. Posvítit by se mělo i na organizace, co se pakují na menšinách, výdajů je hodně a užitku je z toho jenom velmi málo, spíš je to celé kontraproduktivní. Další rezervy jsou v tunelech kolem státních zakázek, když si na ty nenechavce lépe došlápneme, tak zbude na ty důchody víc. Zákonodárci nám zkrátka a dobře dluží účinnou zákonnou regulaci lobbingu, netřeba jí vymýšlet, stačí to někde v Evropě či USA opsat a jen mírně upravit na místní podmínky a hlavně v dohledné době aplikovat. V neposlední řadě by bylo vhodné už konečně upravit legislativu tak, aby bylo možné vážit náklaďáky a tiráky mobilními váhami a donutit je tak přestat devastovat naše silnice, které pak za draho musíme opravovat, vydělávají na tom totiž slušně naši i zahraniční dopravci, rovněž tak naši stavaři, ale nehorázně na tom proděláváme my všichni. Naši sněmovní termiti bez rozdílu politické příslušnosti něco takového úspěšně sabotují už asi tak 20 let, proč asi? Kdekoliv na západ od našich hranic jsou cesty v lepším stavu a jsou udržovány lépe, nežli ty naše a levněji nežli ty naše, teď už začínají být cesty lepší i v Polsku. Požadavek ze strany veřejnosti, aby se už konečně přestalo tunelovat a začalo hospodařit je více než oprávněný, ta veřejnost by ale v určitých případech, kdy se na nějaký tunel narazí, měla být mnohem více ochotná zacinkat klíči či pohrozit defenstrací, prostě dát politikům mnohem rasantněji najevo, že už nechce býti za blbce a oslíčka, ze kterého se dají do nekonečna vytřepávat finance pořád na další a další, nekonečné tunely.

Dalším přežitkem, složitým a dlouho neřešeným, je nefunkční socialistické zdravotnictví, příklad: Naše známá má dostat protézu kolena. Na výběr má jakési 2 klouby, ale jeden z nich, který se jí nelíbí, je hrazen pojišťovnou zcela, ten druhý, o něco dražší, který by chtěla, zase není hrazen vůbec. Nechápu proč jí není umožněno, aby nemocnice inkasovala od pojišťovny standardní úhradu a ona pak doplatila jen rozdíl v ceně kloubů? Má tedy na výběr buď úplně zdarma, nebo úplně za své. Proč? Jenom proto, že se nějaký všivák z pojišťovny nebo sněmovny nebo rovnou oba dohodli s výrobcem onoho hrazeného kloubu? Jak dlouho ještě budeme tolerovat a doplácet na tyto socialistické chiméry i vlastním zdravím?

Stomatologové si s pojišťovnami dohodli jakési finanční rámce financování péče a v těchto bylo dohodnuto, že si plomby pacienti budou hradit sami a za těchto a dalších předpokladů to půjde rozumně ufinancovat. Zákonodárce má jiný názor a trvá na úhradě plomb pojišťovnami. Proč? Na plomby za pár stovek by měla mít většina z nás, důchodcům a chudým bych je uhradil z pojištění, ale jen jim, co je na tom tak závratně složitého? Myslím, že pojišťovny i praktici mají k té věci blíž a pakliže to zákonodárcům usnadnili nalezením řešení, proč jim to oni neumožní? Chtějí to zase někde politicky "vykšeftovat" za něco jiného?

Ve zdravotní i sociální legislativě máme spousty a spousty nesmyslů, které nás stojí spousty zbytečně vynakládaných prostředků a zároveň zarputile a naprosto pitomě brání přílivu peněz do zdravotního systému. Chce si někdo vybrat lékaře, který ho bude operovat? Fajn, nechť zaplatí na konto nemocnice např. 5.000,- Kč a vybere si dle libosti, lékaře samozřejmě, nikoliv termín. Ten nechť je stanoven dle naléhavosti zákroku. Nejde to. Nejde toto a spousta dalších rozumných věcí, které v jiných zemích dávno fungují, jenom tady si pořád hrajeme na to, že se zdravím se nekšeftuje. Jenže ta hra je hodně pitomá a ve svém důsledku i dost škodlivá a hlavně úplně zbytečně odhání od systému peníze, které by do něj dobrovolně natekly a udržuje při životě korupci včetně všech jejích negativních projevů jen a pouze proto, že někdo odmítá přestat věřit na pohádky pro dospělé.

Konec konců, když jsme u toho šetření výdajů, tak například policajt, co mi vyjmenovává milion důvodů, proč mi nepomůže, tam nemusí být, padne-li na něj je cca 40 tisíc měsíčně včetně odvodů, tak jsou to vyhozené peníze, na to aby seděl bez užitku v kanceláři a jen všem vysvětloval proč a co všechno nemůže, tak to tam přeci nemusí vůbec být. Ať jde raději dělat zedníka a postaví mi byty pro mé děti, já si pak za ušetřené výdaje na daně pořídím do auta pořádnou elektroniku, která toho zloděje omráčí, či rovnou odrovná a je vystaráno.

Proč není dodnes možné mít značku na přání? Proč je to jen pro něčí kamarády a ne za legální platbu do státního či obecního rozpočtu? Proč si tu pěstujeme klientelismus a korupci a to naprosto zbytečně? Je-li někdo ochoten vyhazovat za takovou pitomost peníze, tak prosím, za to, že by si někdo vybral například 2 čísla ze čtyřech, 7.000,- Kč, za všechna 4, 15.000,- Kč a za celou vymyšlenou značku, jako např. DALLAS1?  Dej mi 50.000,- Kč a je tvoje! Proč se pro boha živého bráníme přijmout do rozpočtu peníze, které k nám samy chtějí? Proč pořád lpíme na tom pitomém bolševickém rovnostářství, které je nesmyslné a stejně nikdy nefungovalo ani za toho bolševika? Stejně byli "rovní" a "rovnější".

Jestliže si někdo myslí, že zdaněním bohatých, které může teoreticky (v praxi toho nepůjde dosáhnout, bohatí to prostě zdaní jinde a stát "ostrouhá") dodat do rozpočtu nějaké ty možná jednotky či maximálně tak jednu až dvě desítky miliard, se dá "zalátat" rozpočtová deficitní díra, která spolyká řádově cca 150 až 160 miliard ročně (s výhledem, že bude hůř), tak prostě nemá styk s realitou. Tyto a další recepty se stále opakují doslova a do blba pořád dokolečka s goebbelsovskou důsledností ze strany bývalých bolševiků, kteří přelezli do ČSSD a ze strany jejich prodloužené ruky, tedy odborářů. Ti jakoby věří, že 1000x opakovaná pitomost či vědomá lež se tím opakováním změní v pravdu. V pravdu se to nezmění, brání tomu přírodní zákony, ale někteří naivkové tomu uvěří, dají tomu ve volbách hlas, a průšvih s rozpočtem se tím jen prohloubí a pak se ale bude muset řešit rasantněji, protože se bude muset seškrtat mnohem více peněz během mnohem kratší doby, což bude mnohem tvrdší.

Když se podíváte na historii výskytu ekonomických odborníků v řadách ČSSD, tak si povšimněte, že se tam vyskytoval Pavel Mertlík, často jsem s ním nesouhlasil, ale vím, že to byl a je národohospodář a že je odborně na výši. Pan Mertlík byl ze strany "odejit". Byl tam pan Jiří Rusnok, s tím bych se názorově shodl o něco častěji, ale také byl ze strany "odejit". Posledním opravdovým ekonomem, který pro ČSSD působil jako nestraník a místopředseda vlády byl pan Martin Jahn, už si přesně nevzpomínám jak to bylo, ale myslím že ho konfrontace s ekonomickými názory Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotky a Milana Urbana poděsila natolik, že snad raději odešel sám. Od té doby ČSSD z ekonomického hlediska jen dokolečka opakuje pověry a nesmysly a roztáčí dluhovou spirálu bez jakéhokoliv ohledu na možné následky, ale opravdového ekonoma a národohospodáře už ve svých řadách či aspoň kolem sebe už 4 roky prostě nemá a je to hodně znát v tom negativním smyslu onoho obratu. ČSSD postupně přestala být důvěryhodnou a státotvornou stranou stranou proto, že nemá realizovatelný ekonomický program a proto, že neumí případným partnerům ustoupit byť i o milimetr a dohodnout se s někým na něčem jiném, nežli je přání jejího šéfa, a ten slib také dodržet. Umí jen válcovat své oponenty s pomocí KSČM, když zrovna dají dohromady dostatek hlasů. Pro naši politickou scénu je ale poměrně dost žádoucí, aby tu byla poblíž středu věrohodná, mírně levicová, státotvorná a spolehlivá strana. Tou ale ČSSD přestala být a uvidíme, zda jí znovu být začne, nebo zda jí bude muset nahradit nějaký jiný, třeba i nový subjekt. Myslím, že VV, by tuto roli možná, při troše štěstí zvládnout mohly, rozhodně si myslím, že reálnou šanci na to mají.

Co se generace našich rodičů týče, tak si myslím, že není od věci spolehnout se i na určitou mezigenerační solidaritu uvnitř rodiny. Když jsem byl malý, starala se babička o mne, pak jsme se spolu s mámou střídali v péči o ní, když to potřebovala ona a po žádných úřadech, potažmo státu, jsme nic nechtěli, aspoň dokud jsme měli aspoň trochu pocit, že jsme schopni to zvládnout sami a to, že jsme to dlouho zvládali sami nám bylo docela příjemné. Je-li někdo bez příbuzných, prosím je na místě aby se obrátil na stát, je-li někdo komplikovaný případ prosím, ale jinak si myslím, že by se maximum těchto záležitostí mělo řešit v rámci širší rodiny a tak by to mělo být normální. Dokud mohu, starám se o mámu sám a pomáhám jí, od nikoho nic nechci. Až budu potřebovat, doufám a věřím, že mi pomohou moje děti. Jakási podivná až otrocká závislost na eráru, kterou pozoruji u některých lidí, kteří jako by snad od toho eráru chtěli nalinkovat a zajistit celý život, od narození, přes počet a pohlaví a zajištění dětí, důstojný život v důchodovém věku a snad i standardní pohřeb žehem a rozptýlení na paloučku. Obávám se ale, že něco takového není možné, život je příliš dynamický a ekonomika je příliš turbulentní na to, aby bylo možné něco takového v dnešním, v řádech měsíců se měnícím světě vůbec očekávat a spoléhat se na to, že to klapne. Když ale pozoruji, jací jsou někteří lidé z generace našich rodičů, nedivil bych se, kdyby s nimi nikdo z jejich širší rodiny nechtěl nic mít. Pozoruji-li zase v jiných případech, jaké sobecké spratky vychovali někteří lidé z generace mých rodičů, tak se nedivím, že nemají jinou naději na pomoc ve stáří, nežli od toho eráru. Věřím, že i to, jak si ročníky našich rodičů odváděly do důchodového systému a fakt, že neměly možnost si odložit na stáří, dá rozumně zohlednit a důchody jim trochu zvýšit a těm, co naopak tu možnost měli, nebude pak nutné vyplácet státní důchody v celé jejich výši, ale vše to má své meze.

Shrnu-li to tedy do pár vět, tak spíše neoblíbený pan Kalousek měl pravdu, když říkal, že buď ty výdaje osekáme teď v řádech 5-10 procent, nebo to necháme být a budeme to později muset osekávat v řádech celých desítek procent, to až nám nikdo nepůjčí a bude si podmínky diktovat buď EU, nebo MMF, nebo oba dohromady. Já k tomu jen dodávám, že v kombinaci s ucpáním všech možných děr a vyložených tunelů, kterými nám utíkají peníze z rozpočtu úplně zbytečně a naopak umožněním příjmu peněz do rozpočtu, které se nám tu často tak či tak stejně motají jako úplatky, můžeme dosáhnout toho, že škrty nebudou tak drastické a terapie šokem, nebude až tak "šoková" jak by být mohla, když se nezačneme chovat zodpovědně a rozumě hned teď, co nejdříve to půjde. Zodpovědné chování ale znamená nepouštět k legislativnímu procesu a do exekutivy populisty, kteří neumí počítat a popírají přírodní zákony kudy chodí a spoléhají se, na to, že zvyk a strach ze změn vykoná své, a kteří opravdové odborníky vyhánějí, aby jim nekazili ty jejich pouťové kejkle. Brzděním a sabotováním změn se současná situace rozhodně vyřešit nedá, naopak tím, že se řešení palčivých problémů odloží, padne to celé na hubu z mnohem větší rasancí, protože to bude z mnohem větší výšky a bude to mnohem více bolet. Můžeme si jen vybrat, zda to teď bude bolet méně, nebo o něco později, ale mnohem více. Kdo slibuje něco jiného, je lhář a populista. Naši novináři, zejména ti veřejnoprávní, by měli určitě cítit větší odpovědnost za to, co pustí do médií a chápat, jak neblahé následky může podpora populistů z jejich strany mít. 
 
(Zasláno 19. listopadu 2010 jako reakce na diskusi pod článkem 17. listopad 1989: Co jsme nečekali.