S obměnou lodžie přišlo i stěhování víceúčelové reálně se rozpadající skříňky. V našem starém bytě sloužila jako botník, je tak i konstruovaná. Místo bot však dnes skrývá brambory, lahve s okurkami a zelím, rýži a případně jiné potraviny, skladovatelné na lodžii. Ne, brambory zde nezmrznou, mikroklima vnějšícj zdí paneláku drží teplotu i mráz v rozumné míře. Mrzne-li děsně, strčím do skříňky na noc lahev s horkou vodou. Mrzne-li krutě, putují brambory do bytu ke dveřím na lodžii.
Na skříňce pak spočívají květináče s ženinou bylinkovou zahrádkou. Pod vrchní deskou skrývá nízká zásuvka další poklady. Protimravenčí hubidla, nářadíčko na píseček - totiž na hlínu v květináčích a zbytek botníkových pokladů: tkaničky a tužky. Jedna ta tužka, se silnou zelenou tuhou vypadla při stěhování do bytu. Pan řemeslník si ji chtěl vypůjčit pro nakreslení linek na podlahu. Nejdříve se však slušně zeptal. Ze žertu jsme řekli:
"To je historická tužka, archivní, starožitnost."
"A jak je stará?" zeptal se on.
Zamysleli jsme se. Jak může být taková tužka stará? Tak naše není, zdědili jsme ji i se skříňkou po jedné praratetičce. Nepoužívali jsme ji teď na sídlišti, ani v nuselském bytě. Žena odhadla:
"Asi tak sto let."
Zasmáli jsme se, a vybrali dlaždičkářovi nějakou méně archivní tužku. Tedy nikoli "inkoustovou". To bývaly asi tak ještě před padesáti lety tužky, které - když se jim navlhčila tuha - tak psaly jako pero s inkoustem. Ale jejich písmo se dalo lépe vymazat než inkoust. (Což se občas hodilo.) Protože se však navlhčování dělo převážně olizováním, přičemž obsahovaly jedovatý anilin, byly tyto krásné tužky časem zrušeny. Teď se prý vyrábějí nové "inkoustovky", ale bez anilinu to není - historické... Nakonec jsme panu řemeslníkovi půjčili tužku "po nás", to jest asi tak jen 30 let starou. Počkat - není to ona taky už starožitnost? Jestli není, tak brzo bude!
Podlahu na lodžii máme tedy už asi měsíc novou - a vypadá tak samozřejmě, jaky by tam ležela celých 25 let. Krása! Ještě nás čeká malování, pokládání nových koberců a kupování nové postele. Taková malá rekonstrukce bytu. Začal jsem ji minulý týden vyklízením sklepa. Ten se musel vyprázdnit, aby se do něj vešly poklady zpod postelí, které mají úložné prostory. Což nové postele mít nebudou. (Aby se průvan při otevřeném okně probíhal pod postelemi a ne přes naše lepá těla.)
Mnohé poklady jsem objevil jak ve sklepě tak i pod postelemi. (Asi o tom ještě něco napíšu - bylo by to na několikadílný román!) Jen na ukázku - ve sklepě jsem našel tlustou (750 stran) naučnou knihu z roku 1991 s názvem: DOS 5.0, kompendium znalostí a zkušeností (novinka!) A pod postelí krabice s instalančními disketami různých programů, které jsme si pořídili k prvnímu počítači před nějakými patnácti lety. Ty diskety už nemáme do našich počítačů kam strčit. (Ale no tak...) Co s nimi? Prý hezky hoří, bohužel nemáme ani kamna, ani krb. A určitě nehoří tak příjemně, jako papír...
Jedním z posledních postelových pokladů bylo několik prastarých sešitů a notýsků. Čtverečkované, s linkami i bez. Po praprastrejčovi. Který je zdědil možná taky, protože v jediném tom sešitě je jediná poznámka o drobném finančním výdaji, psaná kudrlinkovým krasopisem. Ani propiskou, ani plnicím perem, ani anilinkou - ale skutečným "perem", nejspíše však už s kovovou násadkou. A je u toho i datum. Sešit je společně s dalšími poklady uložen ve sklepě, takže to datum neznám přesně, pamatuji si jenom rok: 1902.
Žena si legraci nedělala! Máme ne sto, ale stodevět let staré poklady. No tak stačí chvilku počkat, a i ty naše tužky budou jednou stoleté či dvěstěleté. A pořád se s nimi bude moci psát na třistaletý papír!
Psáno v Praze dne 23. května L.P. 2011
34 komentářů:
Jojo. Italská dlažba. Fantastická; nová, a už stará. A k tomu špatně přilepená, takže za pár zim bude opravdu stará – bude se odlupovat.
Chtěl jsem nejdřív odvrátit zrak (Není to tvoje stavba, tak se na to vyflákni a nekaž mu radost, vole !, syčelo mé horší já), leč ona nelíčená radost nad ITALSKÝMI, to jest CIZÍMI dlaždicemi mne vážně našňupla.
Neboť opravdový český vlastenec, opravdový český nezaměstnaný, by si koupil dlažbu ČESKOU, dlažbu hezkou, neklouzavou, trvanlivou až běda. Třeba tuto : http://www.rako.cz/lb-object/produkty/taurus-granit/standardni-povrch.html . Nebo jinou slinutou ze sérií Taurus.
Slinutá dlažba nemusí vypadat omšele; vydrží téměř vše. Když se kousek odloupne (tu upadne květináč, tam kladivo, tuhle protéza ...), není to vidět. Neboť slinutá dlaždice nemá odprýsknutelnou glazuru – je skrz naskrz stejná, ryzí; jako opravdový český vlastenec, kupříkladu.
Takže rada zdarma (jinak 300 Kč/hod + DPH) : Keramická dlažba, lepená tenkovrstvými lepidly v exteriéru, má být nalepena minimálně 80% své plochy.
Podívejte se pořádně na fotografii č.1 – i po doklepnutí dlaždice jsou mezery mezi „pruhy“ cementového lepidla příliš velké. Tyto mezery se zaplní vodou; na italském jihu to není velký problém. V naší vlasti se však jaksi stále střídají roční doby; globální oteplení sem, globální oteplení tam. Nu, a v mrazu voda mění skupenství, a led má větší objem než voda, a trhá i skály. A dlaždice od podkladu.
Už je vám jasné, milé děti a milí zákazníci, proč je nutné lepit dlažbu do exteriéru pečlivě ? Například použitím lépe rozlévajícího se (to jest dražšího) lepidla, a nejlépe natažením lepidla nejen na podklad, ale i na každou dlaždici.
Práce kvapná, málo platná !***Volte ČSSD a KSČM !
Patina. To je to módní slovo. Slovo dneška. Patina. Umělé stáří, které nás přesvědčuje o něčem, co není pravda. Klam, šalba a mámení. Ale - svět přece chce. Chce být klamán. Takže je vlastně všechno v pořádku...
Ehmm...
Pro Vaši informaci, vážený STK : Umělé patinování je přece jenom o trošičku starší než dnešní den. Píše o něm např. jistý Plinius. Starší. Vizte aerugo nobilis.
Tvrdí se, že jistý žabožroutský sochař jménem Rodin nařizoval svým asistentům močit na nově vyrobené bronzové sochy. Kvůli rychlejšímu vytvoření patiny. Čuňák. Podvodník. Člověk hledí s povinnou úctou na tzv. klasické dílo, a von je to zatím pochcanej kus bronzu. No fuj ! Nechci být klamán ! Do sběru s tou ohavností !!
Qui leviter credit, deceptus saepe recedit.***Volte ČSSD a KSČM !
Lodžie je asi od italského loggia - tedy něco jako balkon se střechou, otevřený jednou částí navenek. Tam tedy prší jen jednou stranou a to jen když jde déšť šikmo. V případě, že je lodžie zasklená, nejde tam déšť vůbec. Podle toho obrázku, kde je i stará skříňka, soudím, že tam neprší. A právě vlhkost z deště ohrožuje železobetonovou strukturu balkonu. Železo rezaví a trhá beton.
Když nám vloni v létě opravovali balkon, který je celý vystavený dešti, natřeli podlahu dvěma vstvami nepromokavého prostředku (jméno a složení si bohužel nepamatuju) a na ten, když byl suchý, nalepili dlaždičky zase nějakým nepromokavým lepidlem a podobně upravili i mezery mezi dlaždičkami. A podobně upevnili i soklík na zdi.
Taková úprava vydrží řadu let. Ta stará, dělaná ještě tak, že se na podlahu natáhl nepromokavý plášť, který pak ještě natřeli nějakým nepromokavým prostředkem, nám vydržela asi třicet let. Nepromokavý plášť z plastické hmoty se časem protrhal. Nová úprava má prý vydržet déle.
Nevím, jak provedli dlaždičkování Šamanovi, ale vzhledem k tomu, že dovnitř neprší, neměl by mít velké problémy.
a VV? konečně slovo odborníka ! Žádné blábolení filosofů , PeaDrů,RsDrů a pod. Třikrát sláva!
Čest práci
Myslím, že obecný jednoslovní název onoho nepromokavého prostředku, je penetrace. Může být rozličných druhů, chemici dnes dovedou namíchat a navyrábět kdeco, jsou to věci, o kterých si stavaři před nějakými 20 - 30 lety mohli nechat leda tak zdát, o době před 100 či 200 lety ani nehovořím. Přesto mi barák z roku 1902 přijde častokrát mnohem důvěryhodnější a solidnější, než mnohé moderní oškubané, ošulené a za každou cenu vylevněné novostavby, o které když si opře řemeslník štafle, tak vyrobí díru do omítky. Zkrátka a dobře, je to paradox, ale maje po ruce čím dál tím úžasnější technologie a materiály, vyrábíme čím dál tím větší a odpudivější zmetky a šmejdy. na jedné straně potkávám VW z roku 1954, který jezdí a je provozu schopný, na druhé straně mám vůz, který ač byl vyroben v roce 1995, byla na něm použita fosfátová konservace karoserie a poměrně kvalitní akrylátový lak, tak je po 15 letech provozu v podstatě na odpis, protože sůl v zimě je asi příliš agresivní a ty materiály a technologie asi ani zdaleka nedosahují úrovně těch, co byly používány v roce 1954.
Draku,
z účtu vyplývá, že tam použili Impelast a Rasoflex a nějakou nepromokavou stukaturu. Na webu se najde i složení.
Jinak penetrazione v itaštině znamená vniknutí, proniknutí. Takže podobný název by byl značně kontroproduktivní pro odbyt.
Je nečeské a nesportovní radovat se z cizího neštěstí, EK. Zvlášť nečeské je to v případě, kdy ten "cizí" je vlastně náš; jako třeba pisatel těchto řádků, snad nikoli nejmenší český vlastenec-internacionalista.
Ano, jsem odborník. Původním vzděláním a současnou prací. Protože brutální pravicový převrat způsobil, že tisíce, ale co to píšu, DESETITISÍCE Stranických pracovníků muselo opustit svá těžce zasloužená místa ve státním i Stranickém aparátu, a jít mezi dělnickou třídu. Za prací fyzickou, nikoli politickou jako dřív.
Mezi nimi i já jsem v slzách opustil svou kancelář, kde jsem seděl jen krátce, ach, tak krátce.
Musel jsem zapomenout na hrdý titul, který jsem jen krátce předtím získal díky Straně, musel jsem ze šuplete vytáhnout maturitní vysvědčení a Výuční list, který jsem získal též díky Straně, Straně, jež mne, ve své nekonečné moudrosti, poslala po absolvování ZDŠ mezi proletariát, doslova k lopatě.
I zaklekl jsem opět k dlažbě, i sbíječky se chopil (postupně jsem 2 zakoupil a jednu zprivatizoval, nechť mi Nesmrtelný Lenin promine). A opravoval jsem práci, jíž kdosi cizí zmršil, opravoval tolikrát a tolik zkušeností přitom nabyl, že soukromokapitalisté začali mne zaměstnávat jako kontrolora nad prací dělnickou (nechť mi odpustí Věčný Marx).
Takže dnes, když vidím takové "vzorky", jako na fotografii Ó Velkého Šamana, tak se mi ... ale, neotvírá se mi kudla v kapse. S pracujícími mám soucit; prostě se to opraví, až se to odloupne. Se to taky zaplatí; doufejme, že se (nebo Ó Velký Šaman osobně) schovalo pár dlaždic. Neboť při odlupování často dojde k prasknutí dlaždice.
Musím honem do další dnešní akce – svému druhdy nejbohatšímu klientovi, vykořisťovateli stovek pracujících, budu upravovat děsivě přerostlý živý plot, zdivočele rostoucí kolem jeho luxusní hanspaulské vily.
Čest práci a Míru zdar.
Ano, italština to popisuje naprosto správně. Penetruje se tak, že nějaký porézní materiál napouštíme penetračním prostředkem, který vyplní póry a zamezí tak přístupu vody nebo hmyzu.
Ony slovní základy bývají většinou spolehlivé co do pochopení smyuslu - pokud se náhodou nejedná o pouhou suzvučnost různých slov. Např. ve finštině "matka" znamená - cesta.
Finština je hodně zvláštní řeč...
Aha,
teď jsem to pochopila. V italštině se používá "impermeabilizzante" = dělající plochu nepromokavou, nepřístupnou vodě.
Myslela jsem původně, že si Drak tou penetrací dělá legraci.
Živý plot obvykle upravuje zahradník. Alespoň tady.
Impregnace.
To mě, STK,
nenapadlo. V italštině impregnazione. Někdy mám obavy, že používám moc cizích slov.
Díky!
Kdybych tvrdil, že jsem si v životě z nikoho nevystřelil, nebo netropil šašky, tak bych lhal, ale nepatří to k mým oblíbeným kratochvílím.
Penetrace jsou různého druhu a jedna z nich se používá například před štukováním zdí, kdy se sníží savost povrchu natolik, že se štuk dobře nanáší a rozhlazuje, protože jinak, když to někdo zkusí bez toho, jsou ty výsledky mnohdy velice "zajímavé", protože voda je hned pryč tím, že se vsákne do zdi a se štukem pak doslova nejde hnout.
V lodžii by tahle dlažba měla vydržet. Souhlasím s moudrým VV, že jsou k mání pěkné tuzemské dlaždice a obklady. Patinu a omšelost bych pasoval pro renovaci venkovského sídla. Velmi se divím opotřebované módě v oblečení. Nechápu poptávku po odřených a rozervaných hadrech dávno popelnicové kvality. Někdo se dokonce chlubil, že za takové džíny zaplatil osm set Euro. Ovšem jsou značkové, značkově a ručně rozedrané. Divím se, že tahle móda se všeobecně nerozšířila. Třeba na obuv. Předošlapané boty ! Nebo předodřené a předbourané auto, to by byl trhák. Nejdražší by byl tuning ala vrakoviště. Tuhle módu, ano vím jak funguje trh a vytváření poptávky za účelem nabídky, pokládám za úpadek. když tohle vidím v krámě a za výlohou, něco se ve mně bouří. Podobných příkladů najdeme spoustu. Tohle je téma pro Šamanovo spisovatelství. Těším se, že se tím nechá inspirovat VV a úvahy dovede svým k přemýšlení provokujícím stylem až na hranu, ba i za roh. Co by na tohle napsal Karel Čapek ? Vzpomínám na na jeho povídku o špinidlech, kácedlech a podobných výmyslech. Velmi předvídavé....
Patinu a omšelost dlaždic ponechme vkusu Šamana a jeho lepší poloviny, nám je do toho houbeles, když se jim to líbí, tak jim do toho nekecejme, je to pro ně a za jejich peníze.
Nicméně souhlasím v mnohém se Schumacherem, rozervané hadry za nemravné peníze bych si určitě nepořizoval, mě stačí přiměřené hadry za přiměřené peníze, ovšem OP Prostějov už bohužel není mezi námi a jen těžko se mi to něčím nahrazuje, pro volný čas najdu někdy něco v "outletech" od Bushmana, ale co se týče chození "mezi lidi", tak tam už je to horší, zdaleka ne všechno třeba od Blažka mi sedne a kdeco má divný střih, nebo kvalitu nebo velikost a pořizovat si hadry je tedy opravdu zpravidla docela namáhavé a mnohdy až vyloženě otravné.
Harpyje, jak to, že nezasáhnete? Jediný odborník na dlažbu je tady VV, ostatní se nemají ke dlažbě ani k teologii co vyjadřovat ;-)
Je mi líto, ale na tuto duchaplnou diskusi nemám, ač pokládám za velice zajímavé, a pro diskusi přínosné, informace o tom kde vlastenec drak nakupuje své šatstvo, nebo jak nekvalitní je karosérie jeho auta.
Dávám přednost tématům jako, jak nám katolická církev "usiluje o holý život tím, že podporují někoho, kdo nechce nic jiného, než na nás nakonec spáchat genocidu a ani se s tím už neobtěžuje skrývat", nebo o tom, jak žabožrouti budují socialismus, poznatek, který získal dík svým kontaktům. Což dokazuje, že vlastní zážitek není důležitý jen pro poznání zákonitostí světa, ale i pro poznání cizích zemí.
Jinak jsem už viděla domácí kutily pokládat velmi úspěšně dlaždičky, což je určitá forma dovednosti, ne zrovna srovnatelná s řešením metafyzických otázek. Diletantismus má v obou případech naprostou rozdílnou kvalitu. Ale theologizování je velmi oblíbený sport českých neznabohů.
Jinak při pohledu na tu starou oprýskanou skříňku mi krvácí srdce. :-)
Dříve, je tomu už hodně let nazad, když jsem ještě měla dostatek času, tak jsem občas diletovala restaurováním starých kusů nábytku. Byly to dohromady jen 3 kusy, ale to hobby mi dělalo potěšení. I ta stará oprýskaná skříňka na Šamanově loggii by se byla mohla proměnit včasným zásahem v pěkný kus nábytku, a nemusela skončit venku. Rozhodně hodnotnější, než nějaká tužka.
Takto její omšelost sice harmonizuje s pseudo omšelostí pseudo terracotových dlaždic, ale působí poněkud tristně.
Spokojen, žibřide?
Netanjahu měl projev Kongresu. V obou komorách alektrizoval komgresmeny, dočkal se ovací. Obama prohrál, Obama prohrál. Bůh ochraňuj statečný a milovaný Izrael, Bůh ochraňuj Netanjahua......Dzp.
Kopretině:
Mé sympatie samozřejmě patří Netanjahuovi, nicméně já bych s tím jásotem ještě raději vyčkal až na to, co se z toho nakonec vyvine.
NYT o řeči Netanjahua.
http://online.wsj.com/article/SB10001424052702304520804576343382267265182.html?mod=WSJEUROPE_hpp_MIDDLETopNews
Spokojen, Harpyje, a dokonce s Vámi tentokrát i souzním.
Děkuji, informace, jsem spokojena.
Všichni jsou spokojeni. So what! http://www.youtube.com/watch?v=qlIU-2N7WY4
To sice není Lucie Bílá, ale i přesto přeji dobrou noc.
Milá Harpyje, omšelá skříňka je v podstatě dávno vysloužilý botník zachráněný před vyhozením pod průhlednou záminkou, že přesně odpovídá rozměrům naší lodžie (na kterou, mimochodem, občas, díky větru, i prší a sněží). Je mi skříňky líto, ale povolaný truhlářský odborník její opravu nedoporučil vzhledem k okolnostem (materiál, umístění) a slíbil zhotovit novou, úplně stejnou z vhodnějšího materiálu.
Navrhuji pro "Harpyje řekl(a).." změnu znění:
Diletantismus má ve všech případech naprosto stejnou kvalitu. Na tom trvám!
Čest!
Mno, EK ...
Ve výsledku asi ano, ale já pociťuji určitý rozdíl mezi diletantismem domácího kutila a "profesionála".
Pokud si kutil něco zmrší na vlastním majetku (například, kdyby si Velký Šaman pokládal tu dlažbu sám), tak je to kvalitativně jiný problém, než technicky vzato stejná zmršenost provedená "profesionálem".
Hezký den přeji.
Jistě, vážený vlastenče Vlastimile Větší: výsledek je sice stejný, ale pocity jiné. Diletant (nebo možná i amatér) pociťuje i nad zpackaným dílem hrdost, profesionál by se ovšem měl "rdít nachem".
Ale tak už to asi nefunguje. Pojem profesionální (profesní) čest se jaksi vytratil. Vše co dokáže "profík" jakkoliv "prodat", to je považováno "za dobré".
A proto budou trapní staří profíci* nakonec vytlačeni mimo svět sebevědomých nafoukanců. Na nějakou jinou planetu.
*/= Profesionál je člověk, který dělá určité věci za peníze. A podle toho, kolik těch peněz dostává, pozná, kolik toho umí. (Nataša Tánská)
[;-)
Člověk se stále učí.
Doteď jsem se domníval, že nad zpackaným dílem může pociťovat hrdost jen osel.
A vida, ono je to jinak.
* * * * *
Nevím, kdo je to Nataša Tánská, vážený STK, ale o kapitalismu ta osoba ví hodně. Ano, v kapitalismu a demokracii je pracovník posuzován a odměňován dle výkonu a managerem, resp. přímo vykořisťovatelem. Takže ve vykořisťovatelském systému je skutečně měřítkem "umění" pracovníka výše jeho odměny. HNUS !
Zato v socialismu, našem slovanském přirozeném řádu, je pracovník hodnocen svým vedoucím, a jeho odměna sestává z celé řady různých požitků, z nichž peníze nejsou tím nejdůležitějším.
Proto my Češi a Moravané tak nenávidíme kapitalismus a demokracii, režimy, převádějící veškeré hodnoty na mrzký peníz.
Čest práci a Nazdar !
Buď se mi zbláznil PC nebo se zbláznil Pes. Nevím, jestli jste to pozorovali, dvakrát dnes změnil články.
Asi to bude Pes, protože můj PC by si ty články, co jsem nasla asi před dvěma hodinami, a co ted zmizely, sám nevymyslel.
Ano, nelze nesouhlasit s VVV!
Ad 1: Netvrdím, že to tak má být, ale že to tak je. Už několikrát jsem zmlknul, když jsem viděl, jak moje kritika amatéra bolí. Ovšem profík, tak ten musí kritiku snést jako muž a chlap. Je za svou práci přece placen - byť někdy mizerně. Ale nic mu nebrání jít dělat něco jiného...
Ad 2: Nataša Tánská: socialistická dramatička, dramaturgyně, spisovatelka a taky herečka, šedesátá léta, nepříliš slavná. Pokud ještě žije, musí mít kolem devadesátky...
K té Nataše Tánské viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nataša_Tanská
http://www.csfd.cz/tvurce/17194-natasa-tanska/
Živě si ji vybavuji Babičce zfilmované za války, kde babičku hrála Tereza Brzková (neplést si s novodobou Babičkou, kde roli babičky hrála velká soudružka Jarmila Kurandová a Barunku Libuše Šafránková).
..v Babičce ... sorry
Okomentovat