S prázdnou dolů, s nákladem nahoru. 186 schodů z lomu s padesátikilovým žulovým kamenem na zádech. A znovu a znovu. Od šesti do šesti. Tak se pracovalo v Mauthausenu. Jinde, při honění termínu, také od pěti do jednadvaceti. O jakém odškodnění to mluvíte, Rakušané? Dlužíte za otrockou práci! Mimo jiné.
Shození ze Skály parašutistů. Umlácení krumpáčem na schodech. Hlad. Roztrhání psy. Zastřelení pistolí či kulometem. Píchnutí injekce s benzinem do srdce. Hlad. Otrávení výfukovými plyny ve vzduchotěsném autě. Utopení v umyvadle. Zabití vysokým napětím v ostnatých drátech. Hlad. Oběšení. Střelba do týla. Pomalé udušení v plynové komoře, maskované jako koupelna. Škrcení motouzem. Ušlapání, ukopání. Stání na apelplace: V horku bez jídla a pití, za mrazu polévání studenou vodou. Hlad, nemoce, zoufalství. Šílenství, sebevraždy. Nekončící dřina, pracovní úrazy. Býkovce a obušky. Karabáč a nůž. Hlad. Tak se umíralo v Mauthausenu. Spočítáno 100.000 lidí z celé Evropy. Krematorium stále mělo svůj příděl lidských kostí pokrytých kůží. Pokud ta kůže nezdobila jako stínítko lampu nebo do ní nebyla svázána nějaká pěkná německá kniha.
Dalších 37.000 lidí bylo zavražděno v blízkém Gusenu. Další desetitisíce v táborech Wiener Neustadt, Wiener Neudorf, Schwechat, Graz, Ebensee, Schlier, St. Valentin, Passau, Melk, Löblpas, Eisenerz, Linc I, II, III... Mauthausen měl pětadvacet poboček po celém Rakousku.
Po přiblížení spojeneckých armád měly být k zabíjení využity všechny prostředky: Zavalení v podzemních tunelech. Granáty a plamenomety. Už se vydala kolona přeživších z tábora na poslední cestu. Tři vyslaní vězni dovedli ke koloně smrti tanky 11. mechanizované divize 3. US Army. Tak byl osvobozen Mauthausen. Od SS, od kápů, od německého nacionálního socialismu, od hakenkrajce, od smrti.
Bylo 5.5. 1945. Stejný den, kdy povstala Praha. Den odplaty...
Takhle mi to táta nikdy nevyprávěl. To jsem si jen četl v dobových a dokumentárních publikacích. A na pamětních deskách.
Na té v Gusenu, kde se táta v pětačtyřicátém znovu narodil - 5. května opravdu slavil jako svoje druhé narozeniny - tak na té stojí, že 23 maníků 1. čety Troops D od 41. průzkumné roty a jejich velitele Stuff Sergeanta Ala Kosieka sem přivedl švýcarský delegát Červeného kříže Louis Häflinger... Dík Louisi, dík Ale, dík kluci.
Táta o koncentráku mluvil až v posledních letech, ale jen zřídka. "Ono to pak ani nikoho moc nezajímalo. Nejdřív, snad. Bylo moc mrtvejch." Zbytečně jsem ho nenutil. Beztak se po nocích budil ze spánku vlastním křikem. A tak znám jen několik "historek". Po osvobození nemohli propuštěnci hned domů, ještě se střílelo. Dostali od Američanů poukázky na ubytování v místních hostincích. Tátu a jeho kamarády taky přidělili do jednoho. "Kam vás jen dám," spráskl ruce hostinský. Nakonec je ubytoval ve vlastních pokojích. Měli papír s razítkem.
Táta nově nabytou svobodu okomentoval stručně: "A tak jsem po třech letech zase spal v posteli..."
(Poprvé vyšlo na Neviditelném psu 4. května 2000)
Literatura: Milenci SS smrti, podle vyprávění Václava Václavíka napsala Jarmila Svatá, nakladatelství Svoboda, Praha 1945
20 komentářů:
Ano, ano, ano.
„O jakém odškodnění to mluvíte, Rakušané? Dlužíte za otrockou práci! Mimo jiné.“
Zlatá slova, Ó Velký Šamane. Ačkoli se samozřejmě ani vzdáleně nechci přirovnávat k Vaší velikosti (jsemť vlastencem pouze větším než malým), tak o právě tomto aspektu naší současné poroby jsem před chvílí psal*) :
V článku „PEŇÁS: Milý Edvarde Beneši aneb Egerland, má vlast“ vyjadřuje služebník velkoněmeckého velkokapitálu, zrádce národa Jiří Peňás**), svoje sympatie vůči brutálnímu a drzému fašistovi.
Nebýt Haló novin a Práva, posledních dvou deníků v českých rukou, nebýt hrstky vlasteneckých blogů, našich dvou bratrských Stran a našich starších ruských bratří, už bychom byli zase všichni v německých a rakouských lágrech.
Zas Sasové chtěli by sekat naše sosny ztepilé,
zas Bavoři chtěli by do naší půdy pluhy zabořit,
zas ruce Teutonů chtěly by držet lana svých zvonů.
Ne, neprojdou !
Neprojdou Germáni ani Prusové,
nepostaví si mosty zde nové,
či divadla, školy, katedrály. Ne a ne !
Je to naše země česká, domov můj,
i domov Tvůj, bratře Ivane !
***Volte ČSSD a KSČM !***
----------------------------------------------------------------------------------------
*) http://samanovodoupe.blogspot.com/2011/05/zaslano-pamet-zapomneni.html?showComment=1304633211105#c4020772028374259965
**) Doufejme, že po našem konečném vítězství Lidový soud i v jeho věci rozhodne bez zbytečného zdržování.
Někteří Němci a někteří Češi se halt stále nemůžou smířit s tím, že Němci prohráli válku. Já jsem radši, že jsme vyhráli my. Tedy: My, Češi.
Přesně tak, Ó Velký Šamane.
Někteří Němci se pořád ještě nerozhodli, jestli v roce 1945 prohráli válku nebo byli osvobozeni od hitlerovského fašismu.
Zato my roduvěrní Češi máme jasno : Vyhráli jsme obě poslední "horké" války, přestože jsme do nich vstupovali jako součást zemí, jež nakonec prohrály. *)
Marxužel, v poslední válce, tzv.studené, zvítězili Němci a ostatní Euroameričani nad námi Slovany. Ale jen dočasně; dějinná pravda se jednou opět prosadí, jednou opět nad EU a NATO zvítězíme, i když jsme dnes jejich součástí.
A pak se bude tančit všude !
----------------------------------------------------------------------------------------------
*) Tohle nedovede žádný jiný národ na světě. Ani národ ze všech nejlepší, naši starší ruští bratři.
Když se tak zamýšlím nad tím, co se tenkrát dělo v těch lágrech, tak si myslím, že spousta lidí ani netušila co se vlastně bude dít až přijedou na místo určení, jinak by se pokusila tomu nástupu vyhnout, nebo by zkusili utéci, nebo se rovnou postavili na odpor, protože určitě je lepší zemřít rychle během odporu a na svobodě, než se nechat postupně zabíjet hladem a otrockou prací. Jenže průšvih byl v tom, že ti lidé to nevěděli a byli slušní a spořádaní, tak se dostavili a nechali se odvézt. Co nastalo dál, to víme. Co by bylo bývalo, kdyby věděli do čeho jdou, se nedozvíme, historie si nehraje na "kdyby".
Nicméně je již delší dobu patrno a poslední dobou tyto tendence sílí, že se některým Němcům zalíbila myšlenka revize výsledků 2. světové války. Myslím si, že ty polské odpovědi na tyto snahy jsou ty správné a že ti našinci jsou u toho zbytečně slušní a zbytečně zdrženliví, určitě by měli přitvrdit.
Jestli se nám tu někteří zde přítomní snaží naznačit, že litujeme, že skončila studená válka a že skončila rozpadem "tábora míru a socialismu", tak nám buď nerozumí, nebo nám propagandisticky strkají do palice a do huby cosi, co tam nikdy nebylo. Na to jsme od nich zvyklí, nic nového pod sluncem.
Abychom tedy to, co se nám tu podsouvá uvedli na pravou míru, tak nám spíš vadí, že se ve vedení EU zabetonovali všelijací trockisté, maoisté, zelení a další šílenci a vedou ten spolek prapodivněji a šíleněji, nežli dříve fungovala celá slavná RVHP. A také ho vedou tak úžasně, že za několik desítek let by mohla celá naše slavná civilisace skončit bez jediného výstřelu jako snadná kořist světového kalifátu. Když se někdo ozve, strčí ho před soud (spíš inkvizici) jako Geerta Wilderse. A z toho jako máme být nějak ozbvláště štastní? Pakliže někdo patří do blázince, no tak ať se z toho raduje, ale normální lidi, co mají rozum, ať do toho laskavě netahá.
Šamane,
také jedno literární svědectví o Auschwitzu. Židovská spisovatelka Edith Bruck, narozená v Maďarsku, a která přežila nacistické tábory Auschwitz, Dachau, Bergen-Belsen, kam byla deportována, když jí bylo 12 let, napsala o svých zkušenostech řadu knih, na př. Chi ti ama cosí. Psala italsky, po skočení války se nakonec zastavila v Itálii.
O odpuštění, smíření a zapomnění mluví v pohovoru:
http://www.arapacisinitiative.org/en/forgiveness-and-reconciliation/204-edith-bruck
Amen, Draku. Začnu věřit na přenos myšlenek....
Vážený vlastenče draku, Němci jsou přece přímo POSEDLÍ myšlenkou na revizi výsledků války. Už té První světové. Proto rozpoutali Druhou světovou, proto se přidali (ti tzv. západní) k Euroameričanům, prakticky ihned po vyhlášení tzv. železné opony válečným štváčem Churchillem.
A nakonec uspěli, byť jen dočasně. Výsledky 2.světové války jsou ty tam.
A my trpíme, dnes a denně, trpíme v důsledku provedených revizí 2.sv.války, v důsledku dočasného vítězství Němců a ostatních Euroameričanů nad námi Slovany, nad námi všemi pokrokovými lidmi.
Trpíme v důsledku rozdělení Československa a spojení Německa, v důsledku rozpadu Sovětského svazu a celého systému světové bezpečnosti.
Trpíme v důsledku hrubého porušování Dekretů presidenta republiky (tzv.Benešových dekretů). Naše české znárodněné hospodářství bylo v důsledku dočasného vítězství Němců a ostatních Euroameričanů opět zprivatizováno; přes naše odkryté hranice do naší vlasti proudí Němci a ostatní cizáci, proudí k nám dogy, pornografie, deodoranty, i jiné naprosto zbytečné produkty zahnívající euroamerické civilizace. Němci a jiní Euroameričani si v naší vlasti nerušeně otvírají své školy a kanceláře, staví si na naší národní půdě svá sídla, centra fašismu a útlaku.
Němci a ostatní Euroameričani brutálním násilím zavedli v naší vlasti svůj protilidový režim, kapitalismus a demokracii.
Proto je bezpodmínečně nutno obnovit výsledky Druhé světové války, v níž za svobodu Československa a socialismus padlo 360 000 československých vlastenců ! Německo musí být opět rozděleno, Československo musí být opět spojeno, hospodářství znárodněno, cizáci humánně odsunuti z naší země nebo pod naši zeminu, Sovětský svaz musí být opět garantem naší svobody a našeho tradičního společenského zřízení – socialismu !
Není Němců dobrých, jsou jen špatní a ještě horší. (I.Herben)***Volte ČSSD a KSČM !
Eh kletě ! Chybička se vloudila; písmenko vypadlo.
Přes naše kdysi neprostupné hranice k nám sice opravdu proudí i dogy, tato neekologická německá zvířata, ale větší škody naší mládeži způsobují drogy.
Za přehlédnutí se omlouvám všem vlastencům a vlastenkám.
VV píše: "Vyhráli jsme obě poslední "horké" války, přestože jsme do nich vstupovali jako součást zemí, jež nakonec prohrály. *)Tohle nedovede žádný jiný národ na světě. Ani národ ze všech nejlepší, naši starší ruští bratři."
Uměli to - Italové.
V 1. světové válce nebylo České království samo o sobě účastníkem války - za nás ji vyhlásilo Rakousko-Uhersko, žalář národů. MY jsme měli statisícovou armádu legionářů, proto se s NÁMI bavil i americký prezident, a proto jsme MY mohli získat samostatný stát - jako vítězové. Zatímco VY dodnes hořekujete, že Němci na území Československa přestali být v roce 1918 panským národem.
V druhé světové jsme byli okupováni. Argument, že jsme byli "součást" Německa se velice blíží nacistickému hledisku, pro které byli čs. vojáci v zahraničí "velezrádci". Tuhle válku jsme zase vyhráli MY: MY nad Anglií, MY u Sokolova, MY u Tobruku, MY na pražských barikádách. (Květnoví barikádníci se ještě během povstání stali součástí spojeneckých armád.)
No, a kdo prohrál druhou světovou? Němci. Jenže ti takzvaní "sudetští" s pomocí českých pseudovlastenců, kteří kopou za protihráče, se stále snaží se po desítkách let vší svou mocí výsledky války zvrátit.
Vidíte, Šamane,
Vaším komentářem "Uměli to - Italové." k příspěvku VV "Vyhráli jsme obě poslední "horké" války, přestože jsme do nich vstupovali jako součást zemí, jež nakonec prohrály. Tohle nedovede žádný jiný národ na světě. Ani národ ze všech nejlepší, naši starší ruští bratři." mě zase zavádíte k problému metody historického bádání. Historik musí umět také klást otázky materiálu, který sebral. Musí si hlavně uvědomit, jaké kriterium má uplatnit. Je docela jasné, že čistě nacionalistické kriterium zavádí k zcela neúplným nebo falešným závěrům. Je zapotřebí podívat se na události také z hlediska mezinárodní a vnitřní politiky.
Za první světové války, Itálie, zpočátku neutrální, i když měla dohodu s Německem a Rakousko-Uherskem v rámci Trojspolku, vstupuje do války v 1915 na straně Dohody (za slib území na Balkáně - Istrie, Dalmácie (Terst). Zde převládl zcela státní zájem na rozšíření území státu připojením oblastí, kde byly silné italské etnické skupiny. Kromě toho Itálie považovala dohodu s německem a Rakousko-Uherskem za neplatnou, narušenou anexí Bosny Hercegoviny. A za války skutečně bojovala, v dlouhé zákopové válce v nepříznivých podmínkách Alp. Nepřidala se k vítězným mocnostem až na konci války.
Druhá světová válka je komplikovanější. Itálie začíná válku již v r. 1935 v Habeši, s Hitlerem Mussolini uzavírá pakt Osy v r. 1939, což zavleče Itálii do II světové. To vzbudilo značnou nespokojenost a nesouhlas mezi lidmi. Italové totiž nebyli tak disciplinovaní a zfanatizovaní jako Němci. Jejich vztah k režimu byl dost kontroverzní, podřídili se, ale mlčky nesouhlasili. Pád obrazu Mussoliniho začíná při zprávách o italských ztrátách na ruské frontě. To dobře pozorují Spojenci, kteří v Casablance rozhodnou invazi Itálie, aby tak urychlily krach fašistického režimu, a oslabily tak Německo. Italští politikové v 1943 vidí, že nastal okamžik, kdy se mohou zbavit Mussoliniho a fašizmu. Vyjednají příměří se Spojenci a zároveň odstraní Mussoliniho z vlády a uvězní ho. Po reorganizaci německých vojsk na linii Gustav italské partyzánské oddíly bojují proti Němcúm a proti fašistům z nově vytvořené fašistické republiky v Salò. Italové sami přispějí ve značné míře k osvobození Itálie jak od fašistického režimu tak od německé okupace střední a severní Itálie. V tomto případě tedy musí vzít historik v úvahu složitou vnitropolitickou situaci státu a neřídit se jen národnostním hlediskem. Italové jako národ nebyli ochotni položit své životy za Duceho, za režim, který nenáviděli a se kterým nesouhlasili. O náladách Italů za doby fašizmu jsem se toho dozvěděla hodně v přímých hovorech a diskuzích se současníky WWII.
Múj výklad je snad příliš schematický, ale předpokládám, že diskutující hlavní události té doby znají.
4 Informace:
Nevím, jak je to teď, ale před několika desetiletími se v Italsku často dalo domluvit i německy. Pravda, jenom se staršími lidmi ale hlavně - bylo třeba hned v první větě vysvětlit, že sice mluvíte německy, ale Němec nejste. Pokud na tu formulku někdo ve spěchu zapomněl, dostalo se mu z italské strany chladného až dosti nevlídného zacházení...
Zdá se, že to byl také následek II. WW.
STK,
Italové skutečně nemají Němce moc v lásce. Ti totiž řádili ve střední a severní Itálii po příměří se spojenci, uzavřeném italskou vládou 8.září 1943, jako černá ruka. Zabíjeli italské vojáky, kteří nebyl včas uvědoměni vládou o nové situaci a nevěděli, že je Němci považují za nepřítele. Tak na ostrově Kefalonii v bitvě mezi Němci a Italy padlo kolem 9.500 členů tamnější posádky horské divize Acqui. Němci do lehce vyzbrojených Italů stříleli z děl a bombardovali je. Když se nakonec zbylá hrstka vzdala, byli talé postříleni. Němci - tedy Wehrmacht a ne jen SS - vyvraždili obyvatelstvo celých vesnic jako represi za partyzánské útoky: Civitella, Marzabotto, Sant' Anna di Stazzema, Lippa. Mladé muže nebo výrostky pak Němci chytali a odvlékali do Německa na nucené práce.
Mého souseda, čtrnáctiletého kluka také odvlekli do Německa, kde pracoval u sedláka, který s ním zacházel hůř jak se psem.
Takže se té nelásce nemůžete divit, zvlášť u starších lidí.
http://silenthuntergm.forumfree.it/?t=45394218
Ano a hledíc na některé zavilé neonácky, docházím často k myšlence že asi bylo velkou chybou z americké strany když velmi slušně řečeno "odstranili" z vedení americké okupační správy v Německu George Pattona a nahradili ho kýmsi mnohem mírnějším a tvárnějším. Ten už si otázku důsledné denacifikace až tolik k srdci nebral a my se s důsledky tohoto počínání potýkáme dodnes. Kdyby to tenkrát proběhlo důsledněji, tak by se nám dnes žilo určitě lépe.
Ó Velký Šamane, právě mi na mysli vytanula dávná příhoda, z let mých studií na stavebním učilišti :
V hodině branné nauky mne vyzval s.učitel k vyjmenování největších bitev 1.sv.války. O tématu jsem věděl jen o málo méně než dnes (můj s.otec, vyšší důstojník ČSLA, mě v rámci přípravy na moje poslání prováděl dějišti některých z těch slavných bitev; můj s.dědeček, přímý účastník bojů, mi o nich zdrženlivě vyprávěl), takže jsem plynně hovořil k věci. Soudruzi spoluučňové zírali němě, leč s.učitel mne neustále pobízel : "A ještě, no kdepak ještě se bojovalo za první světové ?"
Zanedlouho jsem byl v koncích. Tehdy usmál se s.učitel, bývalý praporčík ČSLA, poslaný do civilu pro přílišnou lásku k našemu tekutému chlebu : "No u Madridu přece ! Tam přece bojovali naši legionáři proti Frankovi."
Dopadl jsem těžce na rozviklanou židli. Teď jsem němě zíral já. Spoluučňové se mi pošklebovali : "Vidiš vole. Děláš chytrýho, a víš h...o. Seš blbej, vole."
Měli pravdu. Byl jsem natolik blbej, že jsem se doma ihned ponořil do knih, abych si účast Španělska v 1.světové ověřil. Prostě vůl.
Jo, a proč jsem si na tuto epizodku vzpomněl právě teď – po přečtení Vašeho implicitního tvrzení, že Itálie v průběhu Velké války, stejně jako ve 2.sv.válce, obrátila zbraně proti svým včerejším spolubojovníkům.
* * * * *
Mám pár dotazů a poznámek, Ó Velký Šamane :
1) „Květnoví barikádníci se ještě během povstání stali součástí spojeneckých armád.“ : Prosím o upřesnění termínu „součást armád“.
2) Správně zmiňujete „statisícovou armádu legionářů“, díky které se s námi bavili euroameričtí potentáti. Proč se však ani slovem nezmiňujete o našich Rudoarmějcích, díky kterým se s námi bavil s.Lenin ? A co naše účast na osvobozování Maďarska a Slovenska od statkářů a buržujů ? Copak v řadách Maďarské Rudé armády bojovalo málo českých a slovenských vlastenců ?
3) Válku Srbsku vyhlásil dne 28.7.1914 český král. *)
Ovšem z určitého úhlu pohledu byla naše vlast okupována od 7.2.1311 do 28.10.1918, jen s krátkými přestávkami (Husitské revoluční hnutí, tzv.interregnum, vláda Jiřího z Poděbrad).
4) Ehmm ... V Československu Němci nepřestali být panským národem, neboť v něm nikdy panským národem nebyli. Tím jsme byli my, Čechoslováci, my, národ od Přírody a Marxe dobrotivý, kulturní a socialisticky demokratický.
Jak řekl pres.Beneš dne 28.10.1945 ve svém nejdůležitějším projevu : „...Po roce 1918 přijali jsme v podstatě starou byrokraticko-policejní správu rakouskou a přes to, že už tehdy návrh na dnešní formu národních výborů byl učiněn, nebyl přijat hlavně z ohledu na naše Němce a Maďary - těm nebylo možno tehdy tu míru svobody a demokracie dáti....“
A jak před časem napsal sám Velký Šaman, Němci se těšili v předválečné ČSR takové míře svobod jako nikde jinde a nikdy předtím. Dodávám, že například mohli s úřady jednat v češtině, což jim tmářský protilidový německý stát neumožňoval. Mohli dokonce ve sčítání lidu sami sebe prohlásit za Čechy; takovou možnost doma v Říši tedy opravdu neměli.
5) Protektorát Čechy a Morava zřídil fašista Hitler v reakci na českou prosbu o ochranu.
Díky tomu jsme se vyhnuli osudu hloupých a zbabělých Poláků **). Díky tomu jsme měli vlastní Vládní vojsko. Díky tomu byli občané Protektorátu, bojující proti Říši, de iure velezrádci.
Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast !***Volte ČSSD a KSČM !
--------------------------------------------------------------------------
*) Můj s.pradědeček trpěl v rakouských žalářích více než dva roky, za svůj boj za naše národní a sociální práva, takže bych prosil vlastence a vlastenky, aby si své rádobyvtipné poznámky nechali pro sebe. Děkuji předem.
**) Hloupí a zbabělí Poláci v září 1939 za pár dnů fašistům podlehli; viz příspěvky opravdových českých vlastenců do diskuze pod článkem „Češi jsou Pepíci, říká polský spisovatel Surosz“, uveřejněném v Lidových novinách, protilidovém plátku vlastněném velkoněmeckým velkokapitálem.
VV sice rád žvaní, ale někdy je velice podnětný. Právě jsem jeho zásluhou našla "oficial'nyj sajt Solženicyna" s celým jeho dílem on line, včetně historického románu Krasnoe koleso. Hledala jsem totiž materiál na téma spisovatel a dějiny.
informaci:
Když se naučíte zacházet s vyhledávači, například tím, že si k tomu přečtěte návod:
http://www.google.cz/help/features.html
tak v tom časem začnete být zručná a tudíž velmi samostatná.
A jinak zbývá dodat, že některými podněty je nejlepší se vůbec nezabývat.
Draku,
neměla bych to říkat, já jsem vůbec Solženicyna nehledala. To byla poznámka jen tak, abych jako ulehčila atmosféru.
informaci:
To Vás sice šlechtí, ale myslím, že by každý měl svá slova vážit a přemýšlet nad nimi před tím, než je naklepe do klábosnice a vyšle do kyberprostoru a už vůbec se nespoléhat na to, že za něj někdo jiný bude ulehčovat atmosféru.
That's so right on, man.
You said it all.
(z filmu Forrest Gump)
Draku, Vám se nikdy nestalo, že ve společnosti někdo plácnul něco nevhodného a že se to ostatní snažili zamluvit? Někdy mlčení znamená souhlas a napomenutí zas další ztrapnění situace.
Tož tak, abych citovala Kocoura.
Okomentovat