Pondělí 4. srpnaDěti jsou se skauty za severním polárním kruhem, se ženou si užíváme dovolenou v chatkovém areálu na Čuřini na břehu Plasské přehrady. Tentokrát jsme dali na rady přátel a poněkud si připlatili. Vyplatilo se to: Kraťoučká tráva kolem chatek i na pláži je znakem skutečného luxusu, stejně jako prázdné odpadkové koše. Máme celou chatičku pro sebe. Ve skříni je spousta ramínek! Ve vybavení nechybí mikrovlnka, ani varnou konvici jsme si nemuseli brát svoji!! A poprvé v historii našich dovolených máme i ledničku!!! A dokonce i stabilní telefon...
Úterý 5. srpna
Večer jsme si moc nepočetli. Do luxusu jsem si nebral trapnou prodlužovačku a vlastní žárovky. Ve svítidlech tu však mají klasické pětadvacítky. Když jsem poprosil na recepci aspoň o jednu stovku, bylo mi odpovězeno: "Musíme šetřit energiemi!"
Jenom mi řekni, můj deníčku, proč tu mají pod okny přímotopy. A co ten elektrický bojler? A vlastně - i v lustru jsou ty pětadvacítky čtyři...
Středa 6. srpna
Ráno nás probudil děsný rachot. Kolem naší chatky kroužil maník s motorovou sekačkou. Další řídil traktůrek na odvoz zelené hmoty. Do valníčku ji nakládali mladí brigádníci, kteří si přitom vyprávěli vtipné příběhy - bylo je slyšet i přes ten řev motorů.
Pak kolem pojížděl vůz pro odpadky. Dlouho. Máme tu hodně odpadkových košů! Inu - luxus.
Čtvrtek 7. srpna
Když už máme vlastní telefon, zavolali jsme dětem na Nordkap. No, zavolali.
Nejdřív jsem zavolal na recepci, aby nás spojili. Máme si prý zavolat přes nulu. Při volání přes nulu se ozvalo:
"Volte svůj osobní kód".
Zavolal jsem na recepci, protože jsem žádný kód neměl. Slíbili, že mne během pěti minut "zalogují do ústředny".
Po hodině marného čekání jsem zavolal na recepci. Prý jsem již "zalogován". Ale telefon po mně stále chtěl můj kód.
Zavolal jsem na recepci, aby mi řekli můj kód. Takhle to prý nefunguje. Po nule mám nejdřív vložit čtyři jedničky, položit sluchátko - a pak už to půjde i bez kódu. Udělal jsem to. Telefon chtěl po mně kód i nadále.
Zavolal jsem na recepci. Řekli mi, že nejdřív přeci musím vytočit "těch sedmdesát vosum", pak už to půjde. Nešlo.
Volal jsem na recepci, že mi nejde prozvonit se ven. Odpověděli mi: "Všechno jde, když se to umí."
Měli pravdu. Dětem jsme nakonec zavolali - z manželčina mobilu.
Pátek 8. srpna
Máme tu báječné koupání a dokonalou travnatou pláž.
Po hladině krouží parníky. Na víkend už přijela spousta lidí, ani se do té Čuřině nevejdou.
Po hladině krouží plachetnice a motorové čluny. Lidi parkují hned u pláže, jinde to nejde, i když parkovné je mastné.
Po hladině krouží veslice a šlapadla. Na hajzlík se platí zvlášť tři koruny vstupného.
Po hladině krouží hovna.
Sobota 9. srpna
Minulé dvě dovolené jsme jejich druhý týden raději trávili doma, vyhnáni neútulností podnikových rekreoven. Tentokrát neprchneme. Čuřiňa není ani Ouhor, ani Varná Voda.
Zaplatili jsme za luxus dost peněz, bylo by nám jich líto.
***
MOBY DICK – nikoli velryba z Melvillova románu, pouze zaměstnanec v textárně, vystavený mobbingu a bossingu, který si vede zápisky, aby se nezbláznil.
(Další informace o vztazích na pracovišti, zkratkách a jiných reáliích firmy ČESKÉ TEXTÁRNY, a.s., viz zde)
Předcházející týdny hledejte pod štítkem Moby Dick
Portrét Mobyho vyhotovil Kryšpín.
Knížku "MOBY DICK: Deníček," v níž jsou sebrány denní poznámky z Českých Textáren od dubna 2000 do dubna 2003 lze za 199,– Kč + poštovné objednat u nakladatele na konvoj@konvoj.cz
Podněty, připomínky a výkřiky čtenářů Deníčku Moby Dicka lze posílat na schránku moby.dick@seznam.cz.
Předem dík! >>:)) Moby Dick
