Blaho pro všechny

Past vysoké minimální mzdy

Volby se blíží šílenou rychlostí, stejně šílené musí být i předvolební sliby. Nejšílenější však bude, pokud budou plněny. Šanci na to má ČSSD, která po tom, co ovládla kraje a Senát, se pár týdnů před volbami připravuje převzít i Sněmovnu – a vládu. Sociální demokracie slibuje mnohé, mezi jiným i zvýšení minimální mzdy, a to z nynější sumy 8.500 Kč (která byla navýšená o pětistovku teprve nedávno), na dobře znějících 12 tisíc. A aby to nebylo tak kách, tak této hranice mají dosáhnout minimální mzdy až roku 2018, kdy socialisté očekávají průměrnou mzdu ve výši 30.000 Kč.



Už při zavedení institutu minimální mzdy se s tím srovnávali různí podnikatelé všelijak. Ti řádní snižovali stav zaměstnanců, ti neřádní snižovali stav zaměstnanců fiktivně. Jednak fiktivně dle zákona: Snížily se úvazky z osmi na šest anebo na čtyři hodiny. Čímž vzrostly mzdy – vykazované za hodinu. Ve skutečnosti zůstávaly stejné. Nakonec zůstala stejná i práce! Prý se to stalo pošťačkám. Ale jistě uklízečkám. Druhý fiktivní způsob byl, že se ze zaměstnanců udělali v rámci švarcsystému samostatně hospodařící malopodnikatelé. (Upřesním: Pokud pracuje člověk samostatně a ve vlastní režii, pokud vstupuje v obchodní a dodavatelské vztahy svobodně a dle své potřeby, pak se nejedná o švarcsystém, ale normálně podnikající fyzickou osobu. Krom řemeslníků a prodejců je tento způsob obvyklý třeba u architektů nebo softvérářů – najímají si je různé projektové kanceláře podle potřeby. Ve skutečném švarcsystému pracují pseudopodnikatelé jako kvazizaměstnanci.) Třetím způsobem postupují už skuteční zločinci: nabízejí práci načerno.

Řádní zaměstnavatelé jsou zjevně biti na úkor neřádných, protože za skutečnou práci zaplatí skutečnou mzdu – a skutečné odvody eráru!

O problémech zaměstnavatelů s vyšší minimální mzdou se toho napsalo už mnoho, zmíním problém, se kterým jsem se před časem setkal jako zaměstnanec. Tedy jako "vedoucí zaměstnanec", vedoucí pět lidí. Náš malý kolektiv celkem věrně kopíroval Gaussovu křivku: Tři z těch pěti normálně pracovali. Jeden se mohl strhat. Jeden se flákal. Pak přišla další z mnoha soustav změn "mzdotvorby". V jednotlivých kategoriích zaměstnanců se zavedly minimální mzdy. Vyšly tabulky, které nadekretovaly, kolik zaměstnanec s takovou a takovou kvalifikací a zkušenostmi, zařazený na určitou práci musí dostat nejméně. Dokonce se i o něco zvedl pytel peněz, určený k rozdělení. Ale ať jsem počítal, jak jsem počítal, povedlo se mi pouze to, že jsem nemusel téměř nikomu peníze snižovat. Přidáno dostal pouze jediný, to svoje vyhláškové minimum:

Ten flákač.

Rozhodování o výši mzdy mne tehdy, (už za "nové doby", upřesňuji) naštěstí zbavili pamáci. Leč stejně nastala nenapravitelná škoda. Vlastně několik škod:

1. Do roka a do dne ten snaživý chrt odešel od firmy a udělal se pro sebe. Firma přišla o tahouna.
2. Začali se flákat i ti doposud normálně fungující kolegové.
3. Spokojený byl jenom flákač.

Za sociku se tomu říkávalo "nivelizace mezd". Fungovalo to tak, že ať inženýr nebo barab, všichni měli deset kaček na hodinu. Plus minus. (Plus ten barab, neboť on "pracoval".) Taky se k tomu vztahoval jeden neúsměvný vtip: My se budeme tvářit, že pracujeme, a oni se budou tvářit, že nás platí…

Lidí s minimálním platem je kolem 3 %, tak to zvednutí minima nemůže prý žádného zaměstnavatele bolet. Krom těch, kteří zaměstnávají invalidy. A ti tvoří zanedbatelnou voličskou menšinu. (Matematická poznámka: Když se zvedne minimální mzda, zvedne se i procento lidí, kteří ji (zatím) nepobírají.)

Jenže nejde jen o lidi na dně platových tabulek. Fenomén "minimální mzdy" se promítá i do dalších oborů, protože mnoho zaměstnaneckých kategorií odvozuje rozmezí platů právě od výšky minimální mzdy! Jak jsem to zažil na vlastní kůži, viz výše uvedené. Takže porostou všechny platy, nakonec i ty "průměrné", a třeba ne na třicet tisíc, ale možná i na čtyřicet. ČSSD sice ustoupila od šíleného nápadu Zdeňka Škromacha, který jako ministr práce a sociálních věcí požadoval v roce 2002 minimální mzdu ve výši 60 % průměrného. Dnešní socialisté ustupují k "evropskému průměru minima" 40 %. Budeme tak více evropští, více socialističtí. Nastane blaho pro všechny.

Pro všechny flákače.

Psáno v Praze na Lužinách dne 10. září 2013.

Viz i Šamanovo doupě z 8. srpna 2002, které jsem zopakoval před dvěma lety v Hospůdce u hřbitova: Fantom průměrného platu.