Připomeňme si stručně alespoň některé předchozí zářijové události. Československá vláda schvaluje 5. září „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek”, který vychází vstříc většině z nestydatých sudetoněmeckých požadavků „Karlovarského programu” z dubna 1938. Vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein však měl (dle Hitlerových pokynů) vést jednání s československou stranou tak, aby ztroskotala, a aby Hitler získal důvod zasáhnout na ochranu svých soukmenovců. Proto, po dalších jednáních Henleina s Hitlerem, vyprovokuje Sudetoněmecká partaj incident v MoravskéOstravě.
Toho je zneužito jako záminky k úplnému a konečnému přerušení jednání s prezidentem Edvardem Benešem i vládou. Dne 12. září 1938 vystupuje Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku s útočným projevem, který přenáší německá vysílačka ve Vratislavi, specializovaná pro vysílání do Československa. Toto je signál pro ozbrojený puč henleinovců. Do pohraničí vstupuje československá armáda, která puč v součinnosti s četnictvem během dvou dnů potlačí. Na poslance Henleina i další předáky SdP je vydán zatykač, a ti prchají do Německa.
Pokus o puč vede k tomu, že 13. září jsou na „zvláštní cvičení v míru” povoláni vybraní záložníci. Jedná se o předstupeň samotné mobilizace, stejný, jaký byl použit u květnové částečné mobilizace.
Ve čtvrtek 15. září 1938 přijíždí za Hitlerem do Berghofu britský ministerský předseda Neville Chamberlain. Hitler vyslovuje požadavek na připojení českého pohraničního území k Německu. Chamberlain „nemá námitek”, bude se však muset nejprve poradit s Francií a s lordem Walterem Runcimanem, který je již od 3. srpna 1938 na své „pražské misi”. 16. září odlétá lord Runciman z Prahy, aby na zasedání britského zahraničního výboru Chamberlaina podpořil.
V sobotu 17. září se náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí obrací na prezidenta Beneše se žádostí o okamžité povolání dvou ročníků zálohy. Jednalo by se pokračování postupu z květnové mobilizace. Tento požadavek je podpořen informacemi zpravodajské služby, podle nichž se k hranicím ČSR stahují německé divize. Beneš Krejčího žádost nepřijímá, načež ten obratem podává demisi na svoji funkci. Ani tuto demisi prezident nepřijímá. Pod tlakem zpravodajců i armády nakonec vláda souhlasí alespoň s povoláním jednoho ročníku. K tomu dochází v 16:30 vyhlášením hesla „Tatry”. Československá armáda tím posiluje na stav půl milionu mužů.
Do činné služby jsou povoláni někteří generálové ve výslužbě, jejichž úkolem se stává průzkum ústupového obranného postavení na Českomoravské vrchovině a na Moravě. Do Brna se z Košic přesouvá generál Lev Prchala, který zde připravuje obranu prostoru jižní Moravy před nástupem Wehrmachtu z anektovaného Rakouska.
Generál Krejčí vidí, že je to stále málo. Proto naléhá na vládu, aby už nyní vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Vláda se s touto žádostí obrací na Francii, která ji „rozhodně odmítá”, čemuž se čs. vláda podřizuje.
Velení armády alespoň vydává rozkaz všem dělostřeleckým útvarům, aby se jejich baterie, vyčleněné pro zajištění hranic, přesunuly do míst, odkud by byly schopny nejdéle do 3 hodin zaujmout palebná postavení.
Mezitím Konrád Henlein z Berlína vyzývá české Němce v pohraničí k vytvoření „sudetoněmecké legie”, tedy Sudetoněmeckého freikorpsu (SdFK), jehož založení právě schválil Hitler. Velením SdFK je pověřen podplukovník Köchling. Proti ČSR má být okamžitě zahájen „ozbrojený boj”. Ve skutečnosti jsou tito diverzanti (v počtu až 23 tisíc) už nějakou dobu cvičeni na území Německa. Mají na naše území pronikat v síle jedné roty, udeřit, a pak se stáhnout. Tato taktika je založena na tom, že na německé území nesmějí příslušníci československých ozbrojených sil vstoupit, ba dokonce mají zakázáno tím směrem ani střílet.
Pohraničí od r. 1936 chrání jedotky Stráže obrany státu, složené původně z četnictva, finanční stráže, státní policie a „spolehlivých občanů”. V září 1938 jsou k nim přiřazováni příslušníci pravidelné armády. Jsou vyzbrojeni jen pistolemi, puškami, lehkými kulomety a granáty. Na plánované těžké kulomety se už včas nedostalo. Na hranicích stojí 30 praporů SOS, jeden sídlí v Praze. Tyto síly o počtu 30.000 mužů mají armádě poskytnout v případě útoku na hranice určitý čas na zaujetí obrany.
Tuto sobotu umírá v liberecké nemocnici na následky zranění, které mu předchozí den u Hrádku nad Nisou způsobili henleinovci, vojín v záloze Rudolf Zárybnický, posila SOS.
V neděli 18. září zveřejňuje v Mnichově oficiální deník NSDAP Völkischer Beobachter články s těmito titulky:
„Strašlivá zvěrstva českých
vrahů a banditů; Vrahové bez masek; Příšerné zločiny českých bestií v Krumlově;
Organizovaný lov na lidi na Chebsku; Sudetoněmecké usedlosti a podniky oběťmi
žhářství; Další čtyři oběti české nenávisti; Češi tajně zakopávají mrtvoly;
Vojenským opaskem umlácen k smrti; Děti se učí jak házet láhve s benzinem;
Zločinný stát musí být rozbit; 23 tisíc uprchlíků, svědci českého krvavého
teroru; Zvířecké zločiny českých četníků; Když přijde Hitler, každá česká
učitelka odpraví dvě německé ženy a děti.“
V pondělí 19. září probíhají na mnoha místech bojové a teroristické akce SdFK. V okrese Trutnov je vyhlášeno stanné právo.
Jednotky I. sledu dostávají rozkaz okamžitě vytyčit palebná postavení protitankových kanonů, minometů a kulometů, které nejsou součástí opevnění. Vytyčuje se systém zákopů, velitelé procházejí celé předpolí.
Ve 14:15 přicházejí společně britský a francouzský velvyslanec k prezidentu Edvardu Benešovi, aby mu předali anglo-francouzskou nótu, která vyzývá ČSR k odstoupení pohraničních oblastí s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. (Jde tedy o procenta daná dávno zastaralým posledním rakouským sčítáním lidu v roce 1910, kdy se místo „národnosti” zapisoval „obcovací řeč”.) Oba pánové požadují ultimativně „okamžitou kladnou odpověď”, prezident to však odmítá. Žádá čas, aby mohl konzultovat s vládou a parlamentem.
Nejprve však konzultuje se sovětským vyslancem v Praze Sergejem Alexandrovským. Chce znát odpovědi na dvě otázky:
1. Poskytne SSSR Československu pomoc, jestliže tak učiní Francie?
2. Pomůže SSSR Československu jako člen Společnosti národů?
Večer jedná prezident s předsedou vlády Milanem Hodžou a ministrem zahraničních věcí Kamilem Kroftou, pak svolává celou vládu. Radí se od 21:00 až do 1:00. To už je
úterý 20. září.
Titulky Völkischer Beobachter: „Krveprolití v Československu;
Krev umučených žaluje, Strašná obžaloba českého vražedného systému; Komuna a
husité, ruka v ruce; Takhle vraždí husitští ničemové; Žena v pokročilém
těhotenství zbita a pak odvlečena; Kojící matky zbity; Žena a dítě rozdrceny
tankem; Prchající ženy a děti pod palbou strojních pušek; Marxistické židovství;
Česko-komunistické přípravy k hromadnému vyvražďování Němců v Ústí; Uštván
českými krvežíznivými psy; Odpraveni jako prašiví psi; Vražda jakýmkoliv
způsobem; Takto byl Hermann Schlosser zákeřně odpraven.“
SdFK útočí ve dvou vlnách na celnici Pomezní boudy. Ve tři ráno se naši ještě ubránili, v pět už podlehli. Celnice je vypálena, je zabit strážmistr četař Eduard Šiman, člen družstva SOS Malá Úpa.
Je přepaden celní úřad v Kunštátě a oddělení finanční stráže u Nové Vsi u Rokytnice v Orlických horách. Večer je vyhlášeno stanné právo v okrese Frýdlant.
Před půlnocí SdFK přepadne objekt lehkého opevnění nad Petříkovicemi poblíž železniční zastávky, které bránilo 6 členů SOS. Je zastřelen dozorce finanční stráže František Opočenský.
Zpravodajská služba sleduje soustřeďování německých divizí na
hranicích. Hlavní štáb nařizuje rozmístění záloh hlavního velitele na takových
místech, odkud by mohly účinně zasáhnout.
Generál Krejčí zkouší přemluvit Francouze po kolegiální
„generálské” úrovni, aby povolili mobilizaci, což však nevede k výsledku.
Francie a Velká Británie naopak „doporučují“ čs. vládě, že by neměla mobilizovat
„v žádném případě”.
Na základě nočního zasedání vlády je připravena nóta, kterou vláda na svém dalším zasedání schvaluje. Britsko-francouzský plán je diplomaticky odmítnut. Místo toho se navrhuje použít československo-německou arbitrážní smlouvu z roku 1925. Kolem osmé večer předává ministr zahraničních věcí Kamil Krofta nótu francouzskému i britskému velvyslanci. V Paříži a v Londýně jsou velmi nemile překvapeni. V noci na to odpoví téměř obratem, ale to už je vlastně
středa 21. září. Ve dvě hodiny „ráno” se britský a francouzský velvyslanec dostaví na Hrad a začínají masírovat Beneše, aby Československo svůj drzý návrh vzalo okamžitě zpět a okamžitě poslechlo pondělní francouzsko-britskou nótu (vlastně ultimátum) k odstoupení pohraničí. Beneš pod nátlakem „spojenců” svolává zasedání politických ministrů. Přítomni jsou nejspíše i zástupci generálního štábu.
Schůze vlády začíná pak v 6:00 v Kolovratském paláci. Předseda vlády navrhuje přijetí britsko-francouzské nóty, což nakonec vláda udělá. Aby v tom nebyli ministři sami, pošlou ještě zprávu Stálému výboru poslanecké sněmovny.
SdFK přepadne Masarykovu chaty na Šerlichu. Vojín Josef Beran, postřelený včera na stráži na Babí na Trutnovsku, umírá v nemocnici v Trutnově.
Vojáci kapitulovat nechtějí. Po čtvrté hodině odpolední se u prezidenta koná porada se zástupci armády. Jsou na ní generálové Krejčí, Bláha, Fiala a Husárek. Kolem 16:30 přicházejí ještě generálové Prchala a Luža. Předpokládá se, že armáda se snažila Beneše přesvědčit, aby se kapitulace nepřijímala. Vojáci nakonec odjíždějí do budovy hlavního štábu, kde dále probírají situaci. Generál Krejčí opět navrhuje vyhlášení všeobecné mobilizace. Rozkol mezi vojenským a politickým vedením se prohlubuje.
V pět hodin odpoledne je faktická československá kapitulace ministrem Kroftou předána britskému a francouzskému velvyslanci.
V 19 hodin přečte v rozhlase herec Zdeněk Štěpánek oficiální informaci o přijetí britsko-francouzského návrhu a odstoupení pohraničních oblastí Německu.
Prakticky hned, co Štěpánek dočte, se už se se svými nároky hlásí Poláci: Jejich vyslanec předává nótu vypovídající část polsko-československé smlouvy z roku 1925. V „otázce polské menšiny” v ČSR požaduje přijmout „obdobné rozhodnutí”, jako se stalo v otázce menšiny německé. Také Maďaři ohlašují své územní požadavky. Ale ti s nimi počkají až do zítřejší deváté hodiny.
Ihned po rozhlasovém vysílání, ve kterém Štěpánek přednese naši kapitulaci, se ulice zaplní nespokojenými davy. Vojáci v Jaroměři a Hradci Králové žádají po návratu z vycházky zbraně, stejně jako mužstvo záložního praporu v Popovicích u Jičína.
čtvrtek 22. září. Je vyhlášena a probíhá generální stávka. V ulicích Prahy je čtvrt milionu lidí. V menším Hradci Králové deset tisíc. V pohraničním Náchodě jen 5.000 lidí, kteří hodlají bránit hranice před Freikorpsem sami.
V armádě se kvůli kapitulačním jednáním objevují první sebevraždy: V Hrušovanech u Brna spáchal sebevraždu vojín Miroslav Šilhan.
Freikorps stupňuje svoji činnost: V noci je vypálena celnice v Bartošovicích v Orlických horách.
V noci rovněž vypuklo povstání místního německého obyvatelstva v Hostinném a nejbližším okolí. Henleinovci se při přepadu železničářů zmocňují zbraní nádražní stráže. Je přerušeno telefonní vedení vojenské hlásky letecké signální služby. V 04:45 přijíždí do Hostinného jičínský četnický pohotovostní oddíl a vojenský asistenční oddíl 22. pochodového praporu se čtyřmi obrněnými automobily a obsazuje město, čímž povstání končí.
Ráno je zapálena lesovna v Luisině Dole poblíž Vrchlabí.
Je přepadena celnice v Libné u Adršpachu. Ozbrojené sudetoněmecké jednotky postupují dále přes Zdoňov, kde jsou po desáté hodině. Obsazují Horní i Dolní Adršpach, míří na Hodkovice nad Metují a k Teplicím nad Metují. Obsazují četnickou stanici v Adršpachu a nádraží Adršpach – Skály.
V
poledne propuká povstání v Královci u Žacléře. Po čtvrté hodině je zde hranice
obsazena německým vojskem. Na československé celnici vlaje prapor s
hakenkrajcem. Stejné vlajky se objeví odpoledne i
na liberecké radnici a v Jablonci. Freikorps ve Vratislavicích
dostává pušky.
Ve stejné době propuká na Trutnovsku i povstání ve Chvalči. Povstalci odzbrojují železničáře, jejich hlídky pronikají až k Vernéřovicím
Proti pučistům je z Jičína do Trutnova vyslán pochodový pluk.
Nejrychleji je vždy zpraveno ministerstvo železnic. To hlásí, že v 20:45 zřejmě na naše území pronikly jednotky SdFK, které pronásledují ustupující hlídky SOS. Vypadá to, že henleinovci začali válku, ve které dnes padli:
Vojín Daniel Balla (zastřelen u hodkovické kaple), vojín
František Havelka ( zastřelen v Plané), poručík Otmar Chlup (zpravodajský
důstojník, zastřelen při osvobozování celnice v Hnanicích), vojín Jan Kadeřábek
(zastřelen ve Střekově).
Při přepadu četnické stanice v Liptani byli zavražděni: Dozorci
finanční stráže František Čech, Inocenc Dostál ml., Vítězslav Hofírek, vrchní
respicient FS Ludvík Svoboda, strážmistr čet. Vilém Leher a vrchní strážmistr a
velitel četnické stanice čet. Rudolf Mokrý.
Dozorce FS Václav Klimeš byl zastřelen při přepadu dvoučlenné
hlídky SOS u osady Tichá, dozorce FS Josef Kloub padl při přepadu celnice ve
Vejprtech, dozorce FS Václav Kozel zavražděn při přepadu družstva SOS v Dolním
Podluží, stejně jako respicient FS Jan Teichman.
Dozorce FS Stanislav Majlzík byl zastřelen při přepadu SOS v
Nových Vilémovicích.
Při vyjednávání ve Vidnavě byli zavražděni inspektor FS Josef
Novák a dozorce FS František Pospíšil.
Dnes bylo zaznamenáno 17 padlých a zavražděných československých vojáků a příslušníků SOS. (Celkem jich během sudeťáckého řádění bylo zabito 110. Dalších 2.029 jich bylo zajato a odvlečeno do Německa.)
Zpravodajská služba informuje o přesunech polských a maďarských
vojenských jednotek k československým hranicím. Hlavní štáb, bez ohledu na
politická jednání, vydává v 10:00 rozkaz „Orlík” k zaujetí ostrahy hranic. V
11:40 je nařízeno zaujmout kryt hranic s plnou bojovou pohotovostí v opevnění a
na hlavním obranném postavení. Znamená to, že naše hranice jsou plně vojensky
obsazeny! Zatímco Chamberlain veze do Godesbergu včerejší československý souhlas
s požadavky z Berchtesgadenu a Hitler si už mne ruce. Zatím předčasně.
Prezident Beneš jedná od 11 hodin s předsedy koaličních stran a
dalšími ústavními činiteli, a to až do večera. S výsledkem jednání je veřejnost
seznámena v 19:00 rozhlasem. Tentokrát k lidu mluví jeho prezident, a oznamuje
demisi vlády Milana Hodžy. A zároveň i to, že jmenuje novou úřednickou vládu.
Jako premiér ji povede generál Jan Syrový.
Stará vláda se ještě schází naposledy ve 20 hodin a tento postup
– schvaluje.
V pátek 23. září pokračují vojenské akce proti
sudetoněmeckým povstalcům a Freikorpsu. V 01:30 přichází do Teplic n. Metují 9.
rota pěšího pluku 48. V 5:00 tato rota proniká do Zdoňova i do Adršpachu, bez
odporu postupuje k hranicím a na Libnou.
Velitel 5. roty pěšího pluku 22 plní brzy ráno rozkaz likvidovat
povstání v Královci a zajistit na celém Trutnovsku klid.
Hlavní štáb přesto ještě hlásí: „Celý Královec je obsazen mimo
nádraží vzbouřenci. Na SOS se střílí z vikýřů a oken, střílí se i na
železničáře. Ve vesnici je rovněž silná přestřelka. Do vesnice nelze
vniknout.“
U Mladé Boleslavi havaruje dopoledne letoun Četnické letecké
hlídky. V jeho troskách uhoří pilot četnický strážmistr Bohumil Dostál i
pozorovatel podporučík pěchoty Josef Stránský.
Ve službě padl při havárii motocyklu dozorce FS Josef Váňa (FS
Kvilda).
Při přepadu celního úřadu v Srbské na Frýdlantsku (Wünschendorf) jsou
zavražděni vrchní respicient CÚ Václav Čep a dozorce FS Josef Vojta; dozorce FS
Bohumil Hošek je zraněn.
V nemocnici Český Krumlov umírá na následky zranění od
henleinovců, které utrpěl 21. 9. u osady Rychnůvek (Německý Rychnov) vrchní
strážmistr četař Antonín Měsíček (člen družstva SOS).
Dopoledne nová úřednická vláda skládá slib a začíná úřadovat.
Velké naděje jsou skládány v generála Syrového, hrdinu od Zborova.
V 16:30 začíná v Godesbergu další jednání mezi Hitlerem a
Chamberlainem. Hitler stupňuje své požadavky. Už mu nestačí (ani novou čs.
vládou neodvolaný!) souhlas s požadavky z Berchtesgadenu. Vznáší další nároky.
Operuje mj. i objednanými telegramy od německých starostů z českého pohraničí
typu „Drahý vůdce, osvoboď nás; prosíme o pomoc; vyveď nás konečně z této hrozné
bídy” a podobně. Zároveň požaduje odstoupení čs. území ve prospěch Polska a
Maďarska. Chamberlain, který se domníval, že vynucený souhlas ČSR s
Berchtesganenským memorandem bude Hitlerovi stačit, a který to také takto
prezentoval svému národu, je zaskočen. Toto nové německé memorandum označuje za
„ultimátum”.
Dějí se i věci na východě. Sovětský svaz předává Polsku nótu, ve
které hrozí „okamžitým vypovězením smlouvy o neútočení”, pokud by polská armáda
překročila hranice do Československa. Zároveň je avizována přítomnost 30 divizí
Rudé armády na polských hranicích, které jsou připraveny pomoci Československu.
Polákům není jistě neznám březnový výrok sovětského ministra zahraničí Maxima
Litvinova, který po anšlusu Rakouska na otázku amerických novinářů, jak může
SSSR pomoci svými vojsky ČSR, když obě země nemají společné hranice, bez
zaváhání odvětil: „Nějaký koridor se už najde.“ Polákům není třeba více
naznačovat, aby se své nadšení pro (staro)nová území na jihu začali krotit.
Sovětský vyslanec Sergej Alexandrovský přichází navštívit
prezidenta Beneše, aby ho vyzval k „k pevnému postoji”.
Ukazuje se, že Hitler svůj nátlak na Británii a konkrétně na
Chamberlaina přehnal. Už kolem 17. hodiny (!), půl hodiny po tom, co Hitler
urazil britského premiéra, přichází do Černínského paláce depeše z Londýna:
„Britská vláda nemůže dále Československu radit, aby nemobilizovalo.” Po 18.
hodině následuje podobná depeše z Paříže.
Ve 20:00 začíná na Hradě schůzka prezidenta s klíčovými ministry
i politickými představiteli bývalé vládní koalice. Účastní se jí i generál
Krejčí. Nepochybně informuje přítomné o potlačení včerejšího henleinovského
povstání na Trutnovsku i o tom, že hranice je obsazena! A nepochybně opakuje
svůj sobotní požadavek na vyhlášení všeobecné mobilizace. Tu však může vyhlásit
jedině vláda.
Ta se proto ve 21:00 schází na svém mimořádném zasedání, aby
navrhla prezidentovi republiky vyhlášení mobilizace a schválila vládní vyhlášku
o vstupu státu do branné pohotovosti:
Jan Syrový v.r.
Jsou vylepovány úřední mobilizační vyhlášky.
Ještě ten večer kameloti zdarma rozdávají zvláštní vydání novin. V ulicích se
objevují první postavy s kufírky, které směřují do kasáren.
První záložáci a dobrovolníci se hlásí přes pokročilou dobu
již během hodiny! Tramvaje a taxíky je svážejí zdarma. Druhý
den se se záložáci sjíždějí autobusy i náklaďáky. Za 24
hodin nastoupí k většině vojenských útvarů tři čtvrtiny
povolaných záložníků. Po skončení mobilizace je ve zbrani
1.128.000 lidí. (Chybí však 40 % německých povolanců.) K dnešku
je stavebně dokončeno a většinou i vyzbrojeno 263 těžkých
obranných objektů a 9.632 objektů lehkých.
Přes možnost bombardování
a německého pozemního útoku panuje radostná nálada. Všechno je
lepší než strašlivá bezmoc. Všichni si pomáhají a jsou
naplněni optimismem.
Jednota národa a optimismus v ohrožení trvaly právě
týden. Co moji rodiče prožívali v září 1938, prožíval jsem
já v srpnu 1968 a moje děti v listopadu 1989. Díky onomu listopadu
můžeme dnes vzpomínat i na ono září a onen srpen. Jen ten
optimismus nám poněkud chybí.
(Další dny mobilizace roku 1938 budou zveřejňovány na blogu Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí.)
K zářijovým událostem r. 1938 viz i čtyřminutové video.
Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
