Proč ta tradice?

Tak se nám ta tradiční nedělní akce Kulturou proti antisemitismu nakonec vyvedla. Ráno nám sice na „Horách Lužních“ poněkud sněžilo, ale když jsem po poledni sjel metrem na Staromák, bylo zde pouze vlhko po drobném mrholení. Startoval tady už 16. ročník Pochodu dobré vůle. Tradičně ve dvě odpoledne, tradičně z Kafkova náměstí, tradičně se ho zúšastnilo kolem 400 lidí, z toho stovka studentů z Česka, Dánska a hlavně Německa.

Z Německa hlavně, protože nad pochodem vedle českých a německých vlály hlavně izraelské vlajky. Šlo se totiž za Izrael, za Židy (národ) i za židy (náboženství), a vidět pohromadě německé a izraelské vlajky (s Davidovou hvězdou) je pro naši starší generaci stále poněkud neobvyklé.

Tradičně se šlo Maiselovkou a Širokou. Tradičně nás snímali turisté a videovaly různé televize, hlavně internetové. Tradičně duly šófary. Na Palachově náměstí jsme na chvíli zarazili, abychom shlédli představení studentů Tanečního centra Praha, kteří na plošině nad schody Rudolfina vystoupili s tanečním představením, znázorňujícím přípravy na transporty do Terezína. (Veselá klezmerová hudba, podbarvující tanec s kufry, měla nejspíše zobrazit plané naděje, které měli postižení lidé, kteří se kojili nadějí, že tam budou mít konečně klid od všeobecné buzerace).

Skrz velikonoční trh jsme tradičně zamířili na Mánesův most a pokračovali až do Valdštejnské zahrady, kde od tradičních 15:00 začal kulturní program, a to vystoupením Mackie Messer Klezmer Band. (Ten hrál i v průběhu celého programu.) Herec Jan Potměšil a Adéla Kučerová pak tradičně četli, tentokrát z knížky paní Hany Sternlicht (*1930) „Svobodná, volná“. (Četli scénicky, v režii Jana Kačera.) Už tradičně moderovala Veronika Sedláčková (ČT). Nu, a taky zazněly mnohé projevy.

Tradičně promluvil reprezentant Senátu (vlastně hostitel – Valdštejská zahrada patří k příslušnému paláci, kde Senát sídlí). Opět jako vloni to byl Jaroslav Kubera (ODS, tentokrát ne už nikoli jako místopředseda, ale jeho předseda).

Vzácní hosté

Za Sněmovnu pozdravil shromáždění předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek. (Lidovci tu byli vidět také tradičně.)

Stejně jako vloni přednesl zdravici za magistrát předseda Výboru pro kulturu pan Jan Wolf (z koalice TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu).

Akci opět poctil svým pozdravem izraelský velvyslanec Daniel Meron.

Za organizátora podujatia, jímž je ICEJ, tradičně promluvil předseda jeho české pobočky – a viceprezident světového ústředí ICEJ – pan Mojmír Kallus.

Tradičně nepřišel nikdo za KSČM ani za ČSSD; hnutí ANO si této tradice zatím asi nevšimlo.

Kluci a holky z Tanečního centra opět zatančily s kufry, nakonec to až tak veselé nebylo… (Kdo máte 8 minut čas, můžete si to zkouknout na YouTube.)

Hlavní hvězdou však byla přítomná autorka paní Sterlich, Hanička, která přijela z Izraele. Pro kterou netradičně zahrál přítomný band, který jinak zpívá výhradně v jidiš, českou Terezínskou hymnu, kterou si tam děvčata zpívala v domově L410: „Všechno jde, když se chce, za ruce se vezmeme a na troskách ghetta budeme se smát“… 

Proti programu vystoupil navíc houslový virtuos Alexander Shonert (který dlí v Praze díky projektu  Mažif VIII, což bylo speciálním dárkem pro paní Hanu.

A nakonec přišla na pódium sama Hanička a vzpomínala na to, jak chtěla za války jít na film Walta Disneye Sněhurka a sedm trpaslíků: „Koupila jsem si lístek, ale pak za mnou přiběhl pan pokladník a řekl mi: »Holčičko, ty se nemůžeš jít podívat na ten film. Je mi to moc líto, ale vy, Židé, nesmíte dovnitř.«“ Stejně tak bylo Haničce líto, když musel jít tatínek na Gestapo kvůli tomu, že byly s maminkou ještě pět minut po osmé večer před domem (ve 20:00 začínal platit pro všechny Židy zákaz nočního vycházení). Udal je nějaký soused… (Naštěstí se našli jiní sousedé, kteří přes válku schovali rodinné poklady – hlavně alba fotografi, tatínkovy obrazy a jím psanou rodinnou kroniku.) No a pak musela Hana do Terezína, Aušvicu (kde byli zavražděni oba její rodiče), Freibergu, odkud jeli 16 dní v podobně hnusném dubnovém počasí (ale bez čepic a šál, jen v tenkém letním ošacení) – a za spojeneckých náletů – do Mauthausenu. Kde, když se chtěli za pochodu do mauthausenského kopce napít u studny vody, tak je od ní odháněli místní občané kameny… Na konci dubna to byli ještě nacisté, ale pár dní nato říkali: „Ti Němci, ti nacisti, ti vám ale ubližovali!“ (Ze svědectví mého táty, na kterého při pochodu do stejného kopce stejní Rakušáci plivali…)

5. května 1945 konečně lágr osvobodili Američani. Patnáctiletá Hanička vážila 29 kg…

Poté na pódium v sale terreně přišel starosta Holic, aby paní Haně předal čestné občanství města Holice. A – Disneyovu kreslenou pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků (na nepoznaném nosiči dat)!

Kolem páté, ještě za znění hebrejských písní v podání Mackie Messerů, se lidé začali trousit ke klasickým jednohubkám, koláčkům a vínu. Bílé bylo skvělé, neméně skvělé červené bylo však dosti podchlazené. Inu, panovala teplota kol 2° (slibovaných 7 stupňů se nedostavilo), pročež má rada z minule „Patřičně se přioblečte (boty, šála)“ dospěla k naplnění. Sám jsem měl pohorkové boty samochodky, teplé ponožky, teplé kalhoty (podvlíkačky navíc by se hodily!), ke kšiltovce náhradní pletenou lyžařskou čepici, šálu jistě, na těle čtyři teplé vrstvy, avšak zanedbal jsem rukavice, pročež jsem červené víno neohřál ani v rukách.  

No ale – proč ta tradice?, zeptají se jistě v diskusi někteří čtenáři. Když u nás s antisemitismem není problém. A když „antisemitismus je stejně legitimní jako antiamerikanismus, antirusismus, antičešství, antigermanismus, antievropanství atd. Na takové postoje mají lidi prostě právo…“

Což se objeví pod kraťoučkým informačním článkem o měsíční sondě Berešit. Kde se najdou i další diskusní perly: 

„Židé mě čím dále tím více znervózňuje šířením a podporou levičáckých ideologií.“ (Asi proto vyhrál v současných izraelských volbách pravicový kandidát nad středně pravicovým, troubo.) „Téměř všichni, kdo v tomto smyslu něco znamenají byli židovského původu nebo dokonce jsou dnes soustředěni v Bilderbergu a tajně tam domlouvají ovládnutí lidského světa. Větší levičáctví si člověk ani představit neumí... podívejte se na oficiální stránky Bilderbergu. Pak nastudujte kompozitivní teorii a ono vám to dojde. Mimochodem, právě tam Hayek Einsteina, Marxe a Freuda označil za největší společenskovědní omyly s největším potecionálem ohrožení lidstva...“ (Chudáci Einstein a Freud, které ze stejného důvodu nenáviděli komunisti. Chudák pokřtěný Marx, který byl zase antisemitou! Chudák Hayek!!!) 

Důvod pro znervóznění antisemitů

Či: „Lenin byl Žid. A jak to je se Stalinem? Džugašvili prý znamená "syn Žida".“

Což nechápu, jakou má souvislost s kosmickým programem. Aha, byla to židácká sonda, co? A světové Židovstvo nedovedlo nic víc, než na to sehnat peňouze…

No, na Psu jsou to jen jeden – dva blbové. Možná tři – čtyři. Jinak jsou Češi tradičně filosemitští. To v západní Evropě se antisemitismus neustále vzmáhá, jak upozornili všichni řečníci. Vzmáhá se natolik, že třetina francouzských, německých, britských, skandinávských, prostě evropských židovských rodin zvažuje emigraci do – paradoxně bezpečného Izraele. Stejně jako paní Hana v roce 1949:

„Zůstal ve mně strach, že ta hrůzná doba, jakou jsem zažila, by se mohla opakovat.“

Proto musí i nadále probíhat další akce podporující stát Izrael a Židy. Protože vraždící antisemitismus je tradice, stará už přes tři tisíce let!

Na závěr dávám otázku Moby Dicka: „Proč není v Čechii antisemitismus tak rozšířen?“

„Protože tady nejsou skoro žádní Židi.“ (Mrtvá Kočka)

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 16. dubna 2019