Přežil vědeckotechnickou revoluci i kontrarevoluci |
Není třeba se vrhat z okna. Naštěstí funguje statistika, která zabezpečí, aby neproběhly všechny možné katastrofy, alespoň ne najednou. Naštěstí existuje jakýsi společenský interferon, neboť některé katastrofy se vylučují jako komunismus a fašismus, stejně jako lidský organismus se ubrání nákaze, pokud je nemocen jinou chorobou.
Ruský imperialismus může sjednotit rozpadávající se Evropu. [Po ruském angažmá na východě Ukrajiny, anexi Krymu, účasti na válce v Sýrii, vyzbrojování Venezuely, fémových vraždách ve Velké Británii, terorismu v Česku, hybridní válce proti Západu a "nezbytné internacionální pomoci" v Kazachstánu si to už nemyslím.] Podobně i některé místní krize mohou mít vakcinační účinek na nejbližší okolí. Rozpad Kanady může znamenat její postupné začlenění do jednoho severoamerického státu, který bude mít lepší pozici, než samotné staré USA. Etnická vřava ve Střední Africe třeba napomůže ke vzniku nového gravitačního centra, Jihoatlantského souručenství, ve kterém se budou navzájem obohacovat a zabezpečovat státy Jižní Ameriky a Jihoafrická republika. [Afriku a Jižní Ameriku teď sjednocuje čínské vlastnictví.]
Dokonce mohou být nebezpečí, která po odeznění počáteční horečky organismu prospějí. Masová imigrace do Evropy může značně vylepšit devastovaný genofond "Kavkazanů" (jak nazývají bělochy Američané) a následně zeslabit evropanské xenofobie. [Kdyby si ovšem připrchlíci se sebou nepřinášeli svoje zlozvyky.]
Některá nebezpečí se ukáží jako zázračný lék. Třeba se islámu podaří, aby vyrostl ze svého středověku a nastane opět jeho humanistická renesance, kdo ví? [Každý středověk je příliš dlouhý.]
Katastrofa vesmírného rozsahu by mohla lidi sjednotit. [Jak ukazují katastrofické velkofilmy. Anebo vyhubit. Jak ukazuje dlouhodobá praxe. Včetně aktuálního sebevražedného a nenávistného řádění antivakserů.]
Co nás nezahubí, to nás posílí.
Tři revoluce
Vynález parního stroje spustil technickou revoluci, která se kutálí dál a dál. Důsledkem byla totální změna civilizace. Lidé se začali stěhovat do měst, která převálcovala bukolickou idylku nejbližšího okolí. Poprvé v historii zlevnil textil a následně i ostatní zboží.
Spalovací stroj na kolech také podstatně změnil společnost. Vzrostla komunikace nákladů, lidí, myšlenek, začala globální civilizace. Stále dokonalejší dopravní komunikace přiblížily dálku. Zatímco však ve Spojených státech vytvořily sjednocující konstrukci, v zahrádkové Střední Evropě ničí původní urbanistické struktury. Mimoúrovňové křížení dálnic má rozsah středověkého města. Jak chcete vést citlivě masiv dálničního tělesa v krajině, kde je průměrná vzdálenost mezi obcemi 2 kilometry! Plochy parkovišť jsou již pomalu rozsáhlejší, než obydlená území. Takhle to dál nejde. [To platí i pro elektrické motory na kolech. Pro které – po zákazu spalovacích motorů – není zajištěn, ani plánován, ani rozumně předpokládán nějaký nový zdroj elektrické práce. Kreténismus Zelených Khmérů jde tak daleko, že podle nich je zdrojem elektřiny pro elektromobily samozřejmě – jejich baterie!]
Naštěstí přichází revoluce telekomunikační, která nastalé problémy pomůže řešit. Další vývoj spojů a elektroniky (který je opět drasticky zlevňuje) umožňuje vznik virtuálních vědeckých pracovišť (astronom v Bernu se rozhlíží po obloze dalekohledem v Chile), kanceláří, knihoven, laboratoří i továren. [Jenže jsme si museli počkat až na lockdown, aby se v tomto něco začalo hýbat. Tady to riziko covidu zapůsobilo jako onen očekávaný "zázračný lék" – co se týče "práce z domova". ] Lidé nebudou tak vázáni k městům a budou se moci opět rozlézt do krajiny. Města se zbaví spousty administrativních budov. Ve zbytečných bankovních budovách mohou být artefaktová (oproti virtuálním) muzea. Pokud se podaří vyřešit akumulaci elektrické energie, jak společně s O. Neffem doufám, bude decentralizace ještě bujařejší. A žádné dráty na obzoru!
Odvážil jsem se alespoň nahlédnout do džungle budoucnosti po jedné z mnoha lineárních cest. Tato cesta nabízí určitý příslib. Je však třeba dbát některých doporučení.
Ale ty si přečtete až příště.
(Psáno hlavně o nocích 27.-29. ledna 1997, doplněno poznámkami a odkazy v pondělí 10. ledna o 25 let později:)
Předcházející díly:
Jaké bude třetí tisíciletí?
Inventura
Žádné komentáře:
Okomentovat