Tak daleko moje paměť nesahá. Ale sahá ještě do doby, kdy chodívaly telegramy. A chodívaly tak do roku 2000, než se z nich stal (téměř) zbytečný nástroj. Ale už v devadesátkách Česká pošta tuto službu nevykonávala. Přesto si ji nechala si platit. Telegramy totiž tehdy dodávala zvlášť zaumným způsobem. Ocituji zde odposlechnutý dialog z roku 1998. Bylo pět odpoledne:
>Poštovka se ptá telegramníka: "A telefon tam nemají?"
"???"
"Nenapsal jste na telegram číslo telefonu adresáta!"
"Dyby měli telefon, tak jim telefónuju a neposílám telegram!!!... Kdy to dojde?"
"Až zejtra před polednem, dneska už tam nikdo není."
Ale peníze účtovala za telegram! Jindy u nás doma: zvoní telefon. Žena zvedá. Diktují krátký text. Zapisuje. To jest, přijala telegram pro mne. Pak se jí ptají:
"A ten telegram chcete? My bysme vám ho poslali poštou."
Buééé...<
Výšeuvedená vsuvka patřila ještě do původního článku Pošta česká není hezká, který vyšel jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 13. do 20. července 1998 (dostupno pouze na mém blogu, a to v ročníku 2012, kde se zachovala i soudobá diskuse z toho roku) a kterou jsem vynechal před týdnem, když jsem uvedený článek resuscitoval. Jinak byl ten článek ponechán bez úprav, a bylo pozoruhodno, jak zarezonoval i po čtvrt století!
V současných poznámkách jsem se dopustil chyby: Spletl jsem se v číslování našich lužinských pošt (jak jsem byl mile upozorněn v komentářích). Takže ano, ruší se pošta 54 v obchodním centru Lužiny, sídelní pošta 515 ve Stodůlkách se neruší. Ta naše lužinská pošta mívala sedm okýnek - zhusta pouze dvě provozovaná. Po rekonstrukci OC a přestěhování má než tré okýnek, také ve dvou sídlívá většinou obsluha. Tak snad aspoň ve Stodůlkách bude plná osazenost okýnek. (Anebo ne, když mají vyhodit ty přebytečné lidi...)
Domněnka, která zazněla, že pošta bude zbytné objekty nabízet k prodeji, a tím si náramně polepší, je lichá. Firma se zbavuje hlavně prostor, kde byla v pronájmu. (Alespoň v Praze 13.) Ale úsměv ve mně vzbudily dnešní námitky vůči mým 25 let starým poznámkám! K diskusním příspěvkům ještě uvedu, že sám na poštu chodím jen asi tak šestkrát do roka (z poloviny i za synka, jenž má, chudák, stejné jméno).
Tentokrát napíšu něco nového o poště v dávných dobách sociku. Jezdíval jsem na prázdniny k pratetičce do Koberov, vesnici na rozhraní Podkrkonoší a Českého ráje. A pamatuju se, jak pošťačka jezdívala po chalupách, rozházených na stráni pod hřebenem mezi Suchými skalami a Kozákovem na kole! (Občas ho tlačila do kopce.) Od chaloupky ku chaloupce nosila nejen dopisy, ale i noviny a důchody. Denně. Občané ji vřele vítali, i jejich psi. (Pokud psi pošťačku nevítali, setrvali na řetězech.) Už v sedmdesátkách začala pošta "šetřit": Pošťáci už nechodili do domů a samot, na návsi se zřídily schránky, a babky musely chodit pro poštu do nich. (Pro peníze si chodili jejich potomci na poštu do Železného Brodu.) Návsi jsou vždy na hlavním tahu, a tak se venkovští pošťáci nastěhovali do dodávek. Sloučily se přitom vždy aspoň dva roznáškové úseky, aby se ušetřilo, takže v tom autě byli dva pošťáci - a navíc jeden řidič. A tak se stále snižoval komfort pro zákazníky a rostly náklady pro poštu.
Do sametovky bylo asi jen 20 % domácností s telefonem, a telefonovat se chodilo do telefonních budek (někdy jindy vysvětlím, milé děti). Když chtěl člověk spojit meziměstský hovor, musel z budky na poštu. (S výjimkou budek na Václaváku v roce 1989. Odtamtud šlo tehdy telefonovat i do Svobodné Evropy:) V okamžiku, kdy skončil reálný socialismus a Český Telecom chtěl začít vydělávat, mohutně zainvestoval a ten, kdo chtěl, telefonní linku dostal. Když byla v tom baráku na Olšanské, co se teď bourá, spuštěna ve firmě MTTÚ švédská ústředna AKE 13 od firmy Ericsson, odešly spojovatelky někam uklízet a každý si mohl vytočit sám nejen meziměstský, ale i mezinárodní hovor! A tak poště odpadl další výdělečný segment.
Zprvu to až tak nevadilo, protože pošty byly s telekomunikacemi společně pod ministerstvem pošt a spojů. A výdělečné spoje křížově dotovaly prodělečnou poštu. Což nebylo z hlediska tržního hospodářství zcela vhodné. Ministerstvo po sametovce zaniklo a služby pošty, státního to podniku, dotoval stát. Nikdy ale zcela, za minulých vlád si služby, které si u České pošty objednal, prostě nezaplatil. Poštovní manažeři si v roce 1990 vymysleli Poštovní banku, která pro zákazníky, kteří chtěli využít poštu jako poštu, byla jen dalším zdržováním. Jednou jsem chtěl na poště u okénka se službami Poštovní banky vyměnit poškozenou bankovku, ale paní bankovní úřednice mi tuto službu odmítla. Že prej "to počta nedělá". Pravil jsem, že jdu za ní jakožto za bankéřkou - a tohle banky dělají. Nejen ČNB, ale i všechny obchodní. Nepochodil jsem - neměli na to workflow ("pracovní šéma"). I pomyslel jsem si své, a vůbec se nedivil, když tato banka skončila na konci roku 1993 sloučením s jinou povedenou bankou, totiž Investiční bankou. Načež Fond národního majetku, takto majoritní vlastník nové IPB (Investiční a poštovní banky) zaspal (naschvál?), nezúčastnil navyšování základního jmění a stát tak přestal vládnout majoritou. Smutný konec IPB je popsán jinde, mnozí si ještě pamatují jména "Nomura" či kajmanskou pobočku této japonské společnosti "Saluka". Stručně: Celkové ztráty způsobené pádem banky IPB byly oceněny na 67,8 miliard Kč. Ztráta vykázaná Českou konsolidační agenturou na operace s aktivy IPB dosáhla 121 miliard korun. Konkurenci levně (za 1 Kč) shltla ČSOB a tak u poštovních okének můžete nadále využívat služeb Poštovní spořitelny. Ale proč stát frontu na poště, když už je tolik jiných nových spořitelen a bank? Nicméně této spořitelny na 3.000 pobočkách pošty využívá stále na dva miliony klientů. Avšak nikde jsem nenašel rozbor, kolik tato služba (krom samotné ČSOB) vynese České poště? Když už se tedy vydala cestou řízeného krachu. (Současná smlouva mezi ČP a ČSOB končí v roce 2027.)
Stejný způsob využívání (a zneužívání) poštovních okének platí i u ČSOB pojišťovny. Ubohé poštovní úřednice se staly - aniž by chtěly - zaměstnanci ČSOB, přímo pojišťováky. Nevím, jak je tomu dnes, ale když se s tímto pojišťování na poště začalo, dostal se mezi kvalitativní ukazatele práce pošťaček a pošťáků rovněž počet nově uzavřených pojišťovacích smluv! Aby zůstaly zaměstnancům pošty prémie, přihlašovali se k pojištění nejen oni sami, ale vnucovali to i celé rozšířené rodině. A opravdu nevím, kolik z toho vejvaru připadlo ČP, a kolik ČSOB. A taky vůbec nevím, jak se ČSOB staví k rušení "svých" přepážek. (?, možná že ty se neruší...)
Pošta nicméně stále prodělávala. A tak se vymyslelo rozšíření doplňkového prodeje. Dříve jste si na poštovní přepážce mohli vsadit Sportku, ale ta, a nejen ta, má už po městech hojně rozesety svoje vlastní provozovny. Z tohoto segmentu zůstal snad jen prodej stíracích losů. Pohlednice, známky, případně i rozložené obaly na normované balíky, to jistě na poštu patří. Stejně jako předplacené telefoní karty a dobíjecí kupóny (některých operátorů). Tam, kde nejsou trafiky, se uplatní i prodej denního tisku a časopisů. Někde ještě přetrvává prodej jízdenek a předplatných kupónů místních dopravních podniků. Nově distribuuje pošta elektronické známky (za jejich "fyzický nákup" u okénka obdrží 2,3 %) - jenže jejich pořízení si většinou zařídí každý doma u počítače. A za to pošta nedostane nic.
Lékařskou obcí kritizovaný prodej cigaret zakázal poštám v roce 2014 tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Ten doslova řekl, že "pošta nemá vypadat jako vietnamská tržnice". To když se u okének nabízel i prodej mončičáků a drobného zboží. Ministr doporučil ("rozkázal") s tím skončit, ale na poštách se tyto špatně (ne) prodejné hloupůstky držely až do doby, kdy byly doprodány. (Nebo rozdány, jako upomínkové předměty.) Samy pošťačky byly pod tlakem manažerů a obávaly se, že nevyprodané cetky by jim byly strženy z platu.
Tak si to vezměte, ten tlak na samotné zaměstnance: Mají prodávat žvejkačky, poskytovat pojišťovací a bankovní služby, dělat trafikanty - tak kde pak ještě mají nalézt čas na poskytování poštovních služeb?
Když se přitom jejich vedoucí na různých úrovních řízení chovají ke svým zaměstnancům vpodstatě jako k otrokům! Pomohlo by nejspíš vyhodit všechny manažery, protože to vypadá, že státní podnik se chová stále jako za dob nejtužšího znormalizovaného komunismu. A to včetně ministra vnitra Víta Rakušana (Starostové a nezávislí). Který současnou "reorganizaci" České pošty (pálení nábytku na zaoceánském parníku v lodním kotli, aby se někam doplulo) vůbec nekonzultoval s místními starosty! (A co s ČSOB?)
Jako fakt, zůstanou skutečně zachovány pobočky se skutečně bezbariérovým vstupem? (Tedy bez ohledu na to, že bezbariérové užívání staveb občanského vybavení je nejméně od roku 2006 zakotveno ve stavebním zákonu a následných předpisech.) Jo, zůstanou? V papírech si na ministerstvu přečtou, že je pobočka bezbariérová. "Bezbariérovost" přitom třeba spočívá v tom, že je někde nedaleko od vstupního schodiště či blízko odpadkovým kontejnerům na zdi nenápadně označené tlačítko, po jehož stisknutí vyjde ven vlídný/á úředník/ce a po domluvě vám donese ždaný poštovní předmět. Či ho odnese. Toto místečko hanby nemá často ani přístřešek, takže za nevlídného počasí musí postižený občan čelit větru, dešti, mrazu, horku a pohledům "normálních" občanů.
Pokud chce vláda občanstvu zaručit státem garantované veřejné služby, tak je má zaplatit. Pokud to neumí, má je přenechat soukromým podnikatelům. Dražší už to nebude.
Psáno a navrhováno v Praze na Lužinách v úterý 11. dubna 2023
PS: Poštou "ranní" k nám v devadesátkách chodívaly do kastlíku Hospodářské noviny až po desáté hodině. Někdy i po poledni. Občas po reklamaci až druhý den. Skončilo to na Vánoce roku 1996 pořízením si Internetu. Všichni jsme utekli od nekvalitních služeb České pošty a jejich často arogantního zdeúřednictva a bolševických manýrů hned, jak se objevila nějaká konkurence nebo náhradní řešení.
Minulý psí článek o České poště: Pošta česká není hezká
