V pátek jsme drželi nepravidelné setkání třídy eF (později É) z dávné liberecké SVVŠ. (Najděte si sami, co ta zkratka znamená. No prostě - za bolševika se nesmělo ozvat slovo "gymnázium".) Sešli jsme se v jedné hospůdce na Tržním náměstí. Nečekaně byl náš program rozhojněn o kar za jednoho našeho spolužáka. (Jinak se náš jár celkem drží při životě.) Počítal jsem s několika pivy, počítal jsem s chutnou krmí. Počítal jsem s prohlížením retrofotek. Počítal jsem, že se budu vracet domů autobusem. Nepočítal jsem až tak s tím, že osmá hodina večerní je limitní pro slušný návrat do Prahy. Sešlost se sešla v pět odpoledne, chtěl jsem si užít milé společnosti co nejdéle, a proto jsem neodjížděl z Fýgneráče jako obvykle žlutým autobusem, ale nejpozdější čas, který mi rezervační systém navrhl, tedy v 20:15, a to zeleným autobusem z libereckého autobusového nádraží.
To jsem si dal. Toto prosím není stížnost na dopravce, avšak stížnost na město Liberec, přesněji na jeho autobusové nádraží, kterou píšu ovlivněn osobním zážitkem. Místní zázemí zde tvoří toliko naskládaná hromada stavebních buněk. To už je taková liberecká "traďyce" minimálně od padesátých let, kdy zde byla jen jakási boudička. Dnes jsou ty buňky možná lepší varianta dřívějšího chlívku. I když jde o pouhé provizorium, které sem bylo naskládáno v roce 1995. (Je zde tedy provizorně déle, než u nás byla dočasně umístěna sovětská vojska.) To, že místní provizorní záchodová buňka má po sedmé večer (v neděli už po páté, a v sobotu dokonce po druhé odpolední hodině!?!?) zavříno, řeší cestující zřejmě tím, že dálkové autobusy už mívají svoje vlastní toalety (ale řidiči varují před použitím na velkou). Já jsem to po osmé večer a po několika pivech řešil tím, že jsem pod pláštěm tmy použil místní křovíčko. Když autobus v avizovaný čas nedorazil. Ani jsem snad nikoho neurazil, neb na nádraží bylo docela pusto.
Bylo pusto i v provizorní odbavovací hale, kde se nachází pouze singl informační středisko dopravce ČSAD Liberec. Pusto bylo, neb zde mají stejnou otvírací/zavírací dobu jakou se pyšní onen hajzl. V infocentru bych se snad dověděl, na kterém nástupišti z dvaceti bych měl hledat přistavený svůj bus. Informační tabule, kde žlutě svítil nápis mého spoje číslo 1300, totiž tuto informaci neposkytovala. Chvíli jsem se kojil nadějí, že pojedu tím strojem, který jeho řidič na jinak prázdné ploše pečlivě uklízel. Než patnáctá minuta po dvacáté hodině minula, řidič stále dočišťoval, a tak jsem se ho zeptal, kdy pojede do Prahy. Prý nepojede, tady končí (samozřejmě, proč by jinak uklízel?), ale nástupiště zeleného busu do Prahy má číslo 4. Nebo 16. Tedy je to jiné nástupiště, než když chcete jet do Prahy autobusem žlutým.
No dobře, jedna skupinka stála na čtyřce, druhá na šestnáctce. Všichni chtěli jet do Prahy, a nikdo nevěděl, kdy to ale pojede. Protože uplynulo 20:15 a autobus nikde. Na informační tabuli zhasla toliko žlutá řádka spoje 1300, což mě pořádně vylekalo, protože to vypadalo, že jsem si nevybral správné nástupiště a bus do Prahy už odejel beze mne. Takže mi koupený lístek je... není k ničemu. Tma kolkolem a už jsem přemejšlel, kde přespím. Jestli přepadnu ségru (mobil má doma většinou vypnutý), anebo se vrátím do hospody a poprosím některého ze spolužáků o nocleh. Nakonec však měla jedna mladá dáma chytrý mobil a na mobilu chytrou apku, takže věděla, že spoj z Varšavy má zpoždění a přijede až v devět večer.
Z Varšavy???
Nu, nesleduju denní tisk, takže jsem se až dodatečně dozvěděl, že Liberec právě rozšířil svoje autobusové spojení se světem. Stal se zastávkou na nové panevropské lince FlixBusu z Varšavy přes Vratislav, a kdybych nevystoupil v Praze, tak bych možná někdy příště mohl jet až do německého Ludwigshafenu. Pozdě, avšak přece jsem pochopil, proč měl autobus zpoždění. Na polských silnicích v okolí Szklarske Poręby se může lehce opozdit.
Ta apka byla tak chytrá, že dokonce ukazovala polohu dotyčného autobusu na mapě. Už vyjížděl z Jablonce, takže jsme věděli, že jeho zpoždění bude mít asi pětiminutové zrychlení. Zbývalo zjistit, kde se na rozlehlém nástupišti máme nalodit. A vida, na šestnáctce ukazuje jízdní řád linku 1300 - bohužel ne ten náš spoj. Nicméně zde se houf ztroskotanců nakonec usídlil, avšak zůstávali jsme bdělí. Což bylo dobře, neb náš spoj zastavil na neutrální půdě čtrnáctky, kde bychom jinak stáli, kdybychom chtěli jet do Hlinska.
Takže jsme nastoupili, ale jen co jsme se rozjeli, už jsme zase stáli. Před závorou. Jejíž umělá inteligence věděla, že náš spoj odjel už 20:15. Trvalo asi pět minut, než řidič závoru přemluvil. A tak jsme se šťastně rozjeli směrem Florenc.
Ty hloupý Liberče! Nevím, kdo je odpovědný za ten bordel, který na svém autobusovém nádraží trpíš. Nevím, proč zavíráš odbavovací halu, kde by se snad mohli cestující schovat kdyby náhodou pršelo a zároveň foukal vítr (což se zejména v Liberci občas stává), protože architektonicky krásně klenuté stropy nástupišť funkci ochrany před nevlídným počasím nedokážou zjevně zcela splnit. A hajzl? To jako v sobotu po druhé již cestující obecenstvo nemá své potřeby?
Ani mne nezajímá, který neschopa navrhl informační tabuli tak, že neumí informovat o případných zpožděních spojů. Vypadá to tak, že zde spoje vždy jen začínaly, a nikdo nečekal, že kdosi použije Liberec jen jako mezistanici mezi Venuší a Marsem.
Nebo taková jednoduchá věc, jako umístit odjezdy tří různých linek do Prahy vedle sebe, to fakt nikoho nenapadlo?
Mě tato příhoda přímo urazila, protože své rodné město miluji a štve mě, když někdo kazí jeho pověst. Autobusové nádraží nechci vidět, dokud nebude zkulturněno. Asi se už nedožiju výstavby nové haly, ale alespoň prodloužení provozní doby provizoria a hajzlů bych přivítal, a rovněž nějakou informační tabuli, na které by byly uváděny dosud chybějící informace.
Nu, tak jsem se z toho traumatu poučil. Příště pojedu z Liberce přímou linkou v osm večer, a to z nádherného dopravního centra ve Fügnerově ulici. Anebo na další sraz dorazím vlastním autem a píti budu toliko nealko. Anebo si předem zamluvím nějaký nocleh a nebudu riskovat, že uprostřed Evropy zkejsnu v hluboké noci po osmé večer někde na lavičce.
Psáno a ulevováno v Praze na Lužinách v úterý 2. května 2023
