Podzim přišel a odešel, nastala zima a šmejdi mi raději rovnou zatelefonovali. Nevěděl jsem nejdříve, že to jsou šmejdi. Vracel jsem se zrovna metrem od svého urologa, když tu mi zazvonilo neznámé číslo. Málokdy mi volá neznámé číslo, ale byl jsem v situaci, kdy jsem nějaký hovor z neznámého čísla očekával. Ozvalo se tam jakési kuňkání mladé ženy. Ale nerozumněl jsem jí ni slova! Omluvil jsem se, že jsem v metru a odkázal ji na později. Když jsem vystoupil z metra, ozvalo se mi jiné neznámé číslo. Hlas jiné mladé ženy mi vemlouvavě a autoritativně sdělil:
"Nezavěšujte prosím. Dostanete důležité upozornění. Půjde o nahrávku."
Kdo by zavěsil v dnešní době, že. Právě když je okolo výročí vražedné střelby na pražské Filozofické fakultě, právě když trvá mezinárodní válka proti Židům, právě když ruští státníci vyhrožují celému západnímu světu. Tak co je? Běhá někde kolem střelec? Uložili někde v okolí bombu? Padá na Lužiny ruská raketa? Ale ne, ozval se jen velice přívětivý a vtíravý hlas. Nebyl to prezident Pavel, nebyl to hokejista Jágr, nebyl to Leoš Mareš. Nebyl to ani lékař Jan Pirk, byl to lékař, ale jiný. Představil se jménem. Urolog, kolega mého urologa. Nebo alespoň jeho hlas. Dokonalý, bez poskvrnky, bez zaškobrtnutí. A ten směle umělý hlas mi tvrdil něco v tomto smyslu:
"Byl jste vybrán v našem zaváděcím programu jako příjemce dotace na léčbu zbytnění prostaty. Všem takovýmto mužům jsme rozeslali dopisy, jenom tři neodpověděli. Protože je možné, že jste tento dopis nedostali, anebo založili, ozýváme se vám takto, abyste nepřišli o dotaci. Těm, kteří neodpověděli na dopis vždy voláme a dosud nikdo tuto naši nabídku neodmítl. Je právem všech mužů, aby měli zdraví svého orgánu v pořádku, a o toto právo se nenechejte připravit."
Ble, ble, blebleble. Nabídka se linula alespoň pět minut, přesně ve stylu celostránkových inzerátů, jak jsem byl již popisoval dříve. "Přírodní léčba," jasně. "Po dlouhých a podrobných zkouškách," arciže. Tisíce děkovných dopisů, to určitě. Chyběli jen tibetští lámové. Poslouchal jsem se zaujetím. Ne kvůli svému zdraví, ale kvůli způsobu, jakým teď šmejdi postupují. V první moment jsem samozřejmě zpozorněl, protože jsem očekával výsledky svých urologických vyšetření. Že jde o podvodné volání mi bylo zřejmé až po chvíli. Když jsem si uvědomil, že kdyby bylo pravé, tak by mi tu nabídku můj urolog - kolega skutečného majitele hlasu a jména - tak by mi ji před půlhodinou předestřel, ne? Nejdříve jsem byl naštván, že ordinace, do které chodím, poskytla šmejdům mé osobní údaje a číslo mého telefonu. Jenže to, jak jsem starej, ví pouze ten, kdo je na internetu... Ale je možné, že automatický telefonát byl rozhozen jak zrní slepicím nebo výstřel brokovnice do týchž. Čekal jsem, až přijde to nejdůležitější, totiž cena. A cenový údaj se dostavil:
"Dva tisíce devět set šedesát korun." Jenže to není má platba, tolik dostanu! "Dva tisíce devět set šedesát korun." To je ta dotace, jíž budu obdařen. "Dva tisíce devět set šedesát korun." O tolik budu platit méně! Skutečně, slyšel jsem tu sumu třikrát! A kolik budu platit?
"Jen osm set sedmdesát dvě koruny."
Pro sichr jsem už od prvního vyčíslení slevy vytrvale nahrávce sděloval: "Ne." "Ne." "Ne." Abych snad svým hlasem neodvolatelně neobjednal nějaký šmejd. Skutečně, toto se u telefonických nabídek ještě nedávno dělo. Řekli jste náhodou "ano" - a už jste si neodvratně objednali! Protože neexistoval zákon, který by to zakazoval. No, tak teď už existuje. Ale co kdyby...
Jak si tedy mám onen urologický zázrak objednat? "K objednání stiskněte tlačítko Jedna."
Stiskl jsem tlačítko se symbolem položeného sluchátka.
Ale to nebyl konec! Za pět minut se mi z dalšího neznámého čísla ozval už známý hlas neznámé kuňky.
"Dobrý den. Právě jste si u nás objednal..."
Načež jsem na tu nebožačku byl vulgární. Ba sprostý. Dokonce sprostej. Dálkově se omlouvám všem pracovníkům call center a chápu, že ve svém útrpném zaměstnání vydrží nanejvýš tři měsíce. Řekli té dívce - ten pán si tohle objednal, tak to s ním vyřiď...
Ne, skutečně neobjednal. Protože už několik měsíců žádný lék na prostatu neberu, protože ho už nepotřebuju.
Mimochodem - spousta mužů nějaký lék na prostatu skutečně potřebuje. A je přímo zločinem, když jim různé reklamy vykládají, že můžou svůj "problém" řešit "doma", pokud si koupí právě jejich přípravek. Odrazují je tak od možná trapné (u starší generace a "mladších seniorů" skutečně ještě trapné) návštěvy s ještě více "trapným" vyšetřením, která by ale měla skutečnou cenu. A mohla by jim doopravdu snížit frekvenci močení, anebo dokonce vyřešit tak "trapný" (smrtící) problém, jako je rakovina prostaty. Ostatně - muži od 45 let by měli chodit k urologovi na pravidelné prohlídky. Však ženy ve stejném věku chodí zase ke svému gynekologovi, jen na trochu něco jiného...
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 13. prosince 2024, kdy Lucie noci upije.
Ke "zlatým" "mincím" jsem na svém blogu zveřejnil článek už v dubnu 2011: "Pravda šmejdu vítězí"
Bylo těch článků víc i od jiných autorů, vyjímám třeba ten na MfD z 25. května 2019 „Mince s nulovou hodnotou. Blýskavá past na penzisty má stovky obětí“ (Nicméně - zrovna ve čtvrtečním televizním magazínu MfD tito šmejdi inzerují dodnes.)
Žádné komentáře:
Okomentovat