 |
| Hřebínek, Jizerky |
A začasté se mi dostává odpovědi. No, začasté... Přesněji občas. Když proti mě jede výprava s malými dětmi, pak slyším "dobrý den". Když cyklotrempíř, pak "ahoj". Když cyklodělník stezky, pak jen zdvižení levé ruky od řídítek. Odpověď neuslyším, když proti mě jede závodník, hltající svou stovku kilometrů denně. Nebo bručoun. Nebo zamyšlený úředník. Nebo unavený člověk, který dojíždí do svého cíle už jen na morál. (Ostatně já v takovém případě také nezdravím....) Anebo když má cyklista neb cyklistka nasazeny na uších sluchátka, ve kterých poslouchá podcasty nebo co za zvuky. Jo, spíše cyklistky mají sluchátka. A běžkyně. A taky se nezdraví, když je na pozdravy blbej den.
Často zdravím dámy na procházce i při předjíždění. Místňáky, jimž se v duchu omlouvám za znečištění jejich prostoru svou přítomností. Když je předjíždím, tak zvoním, nebo zvolám "cililink"! A když mi uhnou, tak poděkuju. Jednou mi ty dámy pravily: "To my děkujeme vám! Že zvoníte..."
Když jedu proti hradbě chodců v Prokopáči, kde je normálně široká asfaltka, kterou ale hlavně o víkendu zaplňují davy pěšáků, roztažené do rojnice a vidím, že mě vidí, ale nereagují, pak na ně volám "Stopa!", jako bych jel na běžkách. Ty, kteří jezdí na běžkách, to baví a smějí se. Ti, kteří na běžkách nejezdí, ale pochopí signál, ti se také baví. A pochopí všichni. Jenom jednou takhle jeden chápající pravil načuřeně:
"Jestli si myslíš, že tě pustím, když na mě zvoníš, tak to se pleteš."
Nu zastavil jsem a ona osoba mě obešla. Tyhle sociologické analýzy, prováděné maně při jízdě na kole, mě velmi baví. Nejsem při nich drzý, ani asertivní, ani nasertivní, jen pokorný. A ještě jsem neviděl, že by se dva cyklisti prali! Jako jsem viděl u řidičů motorových vozidel.
Myslel jsem, že cyklisté se docela zdraví, ale po zkušenostech s chodeckou výpravou po Kokořínském dole musím přiznat, že se nezdraví v takové míře, jako pěšáci. Minulou neděli a pondělí jsme společně s přítelkyní Karlou strávili pár příjemných kilometrů pod Kokořínem. Pokud tedy ty kilometry nevedly na vyhlídky - pak to bylo spíše turistické skálolezení. A koho jsme potkali, ten nás zdravil! A někdy i dříve, než jsme pozdravili my.
Když jsem pak v týdnu jel svou milovanou trasou kolem Vltavy a Berounky na Karlštejn, začal jsem si bezděky dělat statistiku zdravení. A na mé pozdravy odpověděl tak jeden jezdec z pěti! Možná byl blbej den na pozdravy. Anebo jsem jel moc blízko Prahy. Protože když jsem jezdil o prázdninách po Jizerkách, tak tam mě na pozdrav odpověděl snad každej. A jednou jsem si na vyhlídce Krásná Maří se zdravícím cyklistou Láďou z Dobřichovic i pěkně pokecal...
Ale zdravím na kole stále. Baví mě to. Jak jsem to záviděl řidičům tramvají, že si vždycky bliknou levým blinkrem na pozdrav, když se míjejí! Tak teď mám tu možnost taky. Zvednu dlaň levice od řídítek, o které se ruka stále opírá a občas - no začasté - se dočkám odpovědi. Nejedu po cyklostezce sám!
Samozřejmě že zdravím povýtce na cyklostezkách. Na silnicích, jimž se někdy nejde vyhnout, se starám hlavně o své zdraví. Ale i na cyklostezce potkáte zajímavá protijedoucí pohybovadla. I jejich řidiče lze pozdravovat. A někdy odpoví.
Zamával jsem takhle z kola na paroloď Vltavu, když jsem ji míjel na cyklostezce po břehu od Smíchova k Radotínu. Vltava má max rychlost asi 10 uzlů, ale jela proti proudu (a já nejel proti větru), takže jsem ji pohodlně předjížděl. A kapitán mi zahoukal v odpověď! No, jenže na Vltavu mává každej a kapitán si rád zahouká.
Ale! Mávnul jsem takhle z kola na protijedoucí vlak na silnici U silnice, když jsem projížděl Všenorami (mezi Mokropsy a Dobřichovicemi se dá jet i jinudy, ale nejpohodlněji po téhle silničce, zleva ohraničené domky a zprava železničním náspem). Zamával jsem na vlak - a pan strojvůdce mi v odpověď zahoukal.
Mám tendenci mávat i na autobusáky, ale nechci je zbytečně dráždit; my cyklisti jim občas překážíme. Já cyklista, když se na dvojí jedničku drásám do kopce k Trněnému Újezdu a za mnou nespokojeně hučí motor autobusu linky 311. Ale ondyno jsem sjížděl silničkou v nejmenované pražské čtvrti a dojížděl jsem autobus nevyčíslené linky, stojící na zastávce. A přibrzdil jsem, když se autobus tvářil, že bude vyjíždět. Měl by přednost, kdyby už vyhodil blinkr. Ještě to nestihl, a já bych ho pohodlně předjel. A pak bych mu překážel až na další zastávku. Často jsem viděl, že hlavně motorizovaní pospíchálci takový autobus předjedou, třebaže jeho blinkr už blinká.
Autobus vyjel - a autobusák mi poděkoval bliknutím blikaček. Heč!
Čtvrť není jmenovaná a linka není vyčíslená, protože nechci konkretizovat autobusáka, jenž se dopustil dopravního přestupku. A mohl by být zaň pokutován. Nevěříte? Vážně!
„Použití výstražných světel jako prostředku k poděkování ostatním řidičům, což je běžná praxe na silnicích, je považováno za neoprávněné a teoreticky za to může být udělena pokuta. Záleží však na konkrétní situaci a rozhodnutí příslušných orgánů. Nesprávné použití výstražných světel může být od roku 2024 postihováno pokutou až do výše 5.000 Kč ve správním řízení. Přestupek je ale možné vyřešit také příkazem na místě s pokutou do 1.500 Kč,“ sdělila vloni Violeta Siřišťová, mluvčí Policie České republiky redaktoru Bartu Běhalovi z webu Autosalon.tv.
Už jste někdo za poděkování blikačkami nějakou pokutu dostal? Já tedy ne. A ani jsem jako cyklista nedostal pokutu, když jsem po obídku u Máni v Hlásné Třebani byl zastaven dopraváky v dobrém městě Dobřichovice. Dali mi dejchnout a já nenadejchal. Protože jsem odolal dát si ke kachničce pivo a spokojil se s nealkoholickým nepivem.
"Ale řidičák byste mi nesebrali, ne, kdybych nadejchal?" laškoval jsem s policisty.
"Řidičák ne, ale pokutu byste mohl dostat."
"A kolikpa?"
"No, kdyby to bylo víc než jedno promile, pak byste mohl platit až pade."
"Pajcku?"
"Padesát tisíc. Do jednoho promile maximálně pětadvacet tisíc, ale nejmíň dva a půl tisíce."
E? No já s alkoholem za řídítka nesedám, ani za volant. Ale zdravit budu dál! Na kole pohybem ruky nebo dobrým slovem, v autě blikačkami. Vždyť přece zdravení uzdravuje!
Pěkný poslední prázdninový víkend přeju.
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 29. srpna 2025
