 |
| Němky v Chebu, říjen 1938 |
Němci v českém pohraničí, sužovaní krizí v třicátých letech, na tato slova slyšeli a radostně plesali. A v rámci svého letitého nepřátelství vůči rakouskému soustátí a tradiční příchylnosti k Berlínu prosazovali tyto nestydaté požadavky. Ne všichni ovšem. Například Karl Kostka, poslanec a senátor Národního shromáždění, protinacistický starosta Liberce, pozval v roce 1937 do města prezidenta dr. Edvarda Beneše, aby mu ukázal, že "nejsou všichni Němci stejní". Kostku po jeho pročeskoslovenském projevu v senátu 9. března 1938 začali ovšem okamžitě šikanovat soudruzi z Henleinovy Sudetoněmecké strany. Nechyběly ani výhrůžky smrtí, a tak Kostka ze starostenského postu 4. dubna 1938 rezignoval a i s manželkou uprchl do Prahy.
Novým starostou Liberce se po komunálních volbách v květnu 1938 stal už kovaný soudruh Eduard Rohn. O vítězství Sudetoněmecké strany (SdP) nemohlo být pochyb. Nakonec v těchto komunálních kláních získala 85-93 % hlasů německých voličů. Atmosféru těchto voleb ilustruje např. historka z kroniky obce Jeřmanice nedaleko Liberce:
"Už při volbách (SHF) SdP malý kluk v Liberci vystihl, co se myslilo. Tento malý kluk přišel se svou otevřeností k panu učiteli a přinesl mu toto poselství: "V naší třídě jsou nás tři, kteří volí Henleina." Udiven se učitel ptal: "Ano, pročpak? Koho volí ostatní?" To se malý klouček vzpřímil: "My ostatní, my volíme všichni Hitlera." Taková byla nálada: Henlein se říkalo, Hitler se myslelo." (Překlad pořídil Ervín Šolc v Liberci, 1996.)
Když potom bylo české pohraničí ("Sudety") "osvobozeno" německou brannou mocí, mohli se čeští Němci radostí zbláznit: "Dostali jsme se domů do říše. Děkujeme našemu vůdci Heil! Heil Hitler! Vše jásá. Heil Hitler! se zdraví mladí i staří, s pozdravem Heil Hitler zdraví známí a přátelé. Heil Hitler se říká místo Dobré jitro. Heil Hitler se zdraví přes den místo Dobrý den a večer místo Dobrý večer a Dobrou noc se zdraví ještě Heil Hitler." (Z jeřmanické kroniky.)
Jenže pak se "naši" Němci nestačili divit. Hned druhý den byly zrušeny všechny sudetoněmecké organizace. Sudetoněmecká strana byla ovšemže posléze přifařena k NSDAP, včetně své ozbrojené složky Freiwillige Selbstschutz. Dále byly zrušeny všechny kulturní, společenské, mládežnické a sportovní spolky. Z "hlavního města německých Čech" Liberce, se stal provinční Reichenberg. Místní ještě jásali, když organizovali "svůj" Hitlerjugend. Ale když jim začaly chodit pozvánky do Wehrmachtu, to se jim už moc nelíbilo.
A potichu skřípali zuby, když je zasáhlo "válečné hospodářství říše". Protože Německo bylo před bankrotem. Ze kterého ho mohla dostat jen vítězná válka. Od nástupu Hitlera k moci mohutně zbrojilo. Okolo roku 1935 tvořily vojenské výdaje Německa 73 % státních výdajů! Jako by si Němci v bance vzali úvěr, za něj si koupili pistoli a s ní pak tu banku vyloupili.
Němečtí dělníci si sice vydělali až o 20 % více, ale pouze díky zvýšení pracovní doby. Byl už částečně zaveden přídělový systém. Od rabovacích nájezdů koupěchtivých říšských Němců zachránilo naše sudetské Němce Gestapo, které obsadilo dřívější čs. hranice a nepouštělo přes ně nákupní hordy. Nicméně československé zásoby došly a pro naše nadšené Němce začala tvrdá válečná realita.
Nás současná tvrdá válečná realita ještě zcela nedostihla. Zatímco předválečné Československo dávalo na zbrojení a výstavbu obranných postavení kolem 15 až 22 % státních výdajů, my teď brečíme nad pěti procenty. Brečí nad nimi hlavně skrytě proruská opozice, zejména šéf SPD Tomio Okamura. Ten už dlouho omamuje řečmi, že chce jen referendum o vystoupení z NATO (a EU) a ne vystoupení z NATO (a EU), ale v žáru předvolební kampaně už na konci května prohlásil, že by sám hlasoval o vystoupení z EU. Ohledně NATO Okamura poznamenal, že v tomto případě je situace "trošku složitější", ale pocitově by hlasoval také pro vystoupení: "Líbí se mi neutralita Rakouska. Vidíme to i v tom konfliktu, který se třeba týká dneska Ukrajiny. Rakousko se do ničeho nemíchá, snaží se vycházet se všemi dobře, je to mírová, vyspělá země." A platí jen jedno procento z rozpočtu na obranu.
Jenže pan Okamura už nedodal, že tato neutralita byla zakotvena v Rakouské státní smlouvě z roku 1955 proto, aby hlavně ukončila poválečnou desetiletou sovětskou (a americkou) okupaci po druhé světové válce a obnovila suverenitu Rakouska. Proto mají neutralitu Rakušané i v ústavě. Přesto je Rakousko členem Evropské unie. A jejím rámci se zapojuje do evropské obranné spolupráce a podílí se na jejích civilních i vojenských misích! A navíc se po pádu Sovětského svazu, kdy se už tak nemusí obávat sovětské intervence, aktivně účastní programu NATO Partnerství pro mír. Tož taková je reálná rakouská "neutralita".
Pro Okamurou uvažovanou českou neutralitu se hodí spíše příklad devítimilionového Švýcarska. Které není ani v NATO, ani v EU. A na obranu dává taky jen asi 1 % HDP, jako Rakousko. Kde je však pro muže povinná vojenská služba! Švýcarská armáda má kolem 120 tisíc vojáků. Jenže celkový počet Švýcarů "vhodných pro službu" je přes jeden a půl milionu mužů ve věku 16–49 a o něco míň žen stejného věku. Krom toho má milion švýcarských záložáků doma ve skříni uložen samopal... Chce snad Tomio Okamura zavádět povinnou vojenskou službu? A navíc, právě v souvislosti s ruským napadením Ukrajiny, chce dát Švýcarsko v příštích deseti letech na obranu v přepočtu navíc přes půl bilionu Kč.
Švýcarsko na obranu přidává, Okamura by ubral ty zbytečné peníze. Chce prý rakouskou cestu, tedy jen se vézt na společném euroamerickém trakaři. Nepřímo i přímo tím podporuje imperiální ambice svého soudruha Putina.
Dnešní ruská protiukrajinská propaganda je nemlich stejná, jako ta včerejší nacistická (viz první odstavec). A dnešní ruská ekonomika je na tom v něčem také podobně. Na nedostatek zboží jsou Rusové zvyklí od Velké říjnové socialistické revoluce (listopad 1917). Dobře se mají dobrovolníci, kteří za nábor do útočných oddílů dostanou 40.000 dolarů (více než 886.000 korun). Než padnou, dostanou měsíční žold 3.000 dolarů plus další příspěvky a bonusy. Plus to, co si nakradou. Procento přežití u těchto oddílů je sice jen asi 5 %, ale pak se zase mají dobře jejich matky a vdovy. I ty fiktivní vdovy:
„Je to úplně jednoduché. Najdeš si chlapa, který bojuje na frontě. On padne a dostaneš osm milionů." Rublů. Pro dnešek něco přes dva miliony Kč. Podle lidí z Institutu pro studium války (ISW) Rusko pro tyto výdaje vyplýtvalo asi polovinu svého státního investičního fondu ve výši 106 miliard dolarů!!!
Rusko přitom tyje už dnes z uloupeného ukrajinského území, stejně jako Hitler tyl z pokořených evropských zemí. Doly z okupované Záporožské oblasti vyvážely na Západ před válkou ročně čtyři a půl milionů tun železné rudy v hodnotě 200 milionů €. 117 ze 120 nejvíce používaných nerostů a kovů se většinově nachází v okupovaných oblastech. Je zde i téměř všechno ukrajinské uhlí. Včetně šelfu Černého a Azovského moře Rusko zabralo polovinu zásob ukrajinské ropy a přes 70 % ukrajinského plynu. Kdo dnes horuje pro levný ruský plyn a ropu, přímo podporuje lupiče v Kremlu. A míním tím jmenovitě současné vůdce Maďarska Viktora Orbána a Slovenska Roberta Fica, tyto osobní přátele presumptivního českého premiéra Andreje Babiše.
Rusko dalo vloni na "obranu" 6,7 % HDP, tedy více než dvojnásobek toho, co před válkou s Ukrajinou. V penězích to páčí 13 bilionů rublů, aneb 145,9 miliardy dolarů. Jenže Rusové umějí udělat své zbraně levněji. Pokud se berou tyto výdaje podle parity kupní síly, pak jsou v poměrné výši 462 miliard dolarů. Zatímco celá Evropa investovala do obrany jen 457 miliard dolarů. Letos vzrostou ruské výdaje na válčení na 7,5 % HDP.
Pokud se doslova přímým kolaborantem s Ruskem stanou Spojené státy i další země Evropské unie, můžeme očekávat, že Rusové (ať už Putin nebo postPutinové s pomocí domácích kolaborantů) začnou znovu ovládat i Česko. A pak bychom museli taky dávat těch nejméně těch 7,5 % jako oni, a to na budoucí válku proti zbytku ještě svobodných evropských zemí.
To bychom tedy ušetřili, Tomio! A povinná vojenská služba by byla obnovena jistě. Mimochodem, při různých vojenských cvičeních, jichž jsem se jako spojovací technik se šroubovákem v ruce na základní vojně v letech 1976-77 účastnil, jsem se divil tomu, proč po zachycení útoku armád NATO poženeme Amíky a Bundeswehr jenom na břeh Rýna. Po roce 1990 jsem se to dověděl. Podle plánů Varšavské smlouvy (ruských maršálů) by právě na břehu Rýna československé jednotky dokonaly. A druhý břeh Rýna a Paříž by pak dobývala už odpočatá Sovětská armáda. Dnes Rusové nemají Čechy a Slováky, a tak verbují krom chamtivců i zločince a bezdomovce, kterých se rádi zbaví. Výsledkem Okamurovy představy by mohlo být i to, že v prvních řadách východních útočníků do Západní Evropy budou znovu právě blbí Češi.
To ale bude překvapivé osvobození od všech českých zlotřilých vlád!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 19. srpna, den před faktickým 57. výročím nahého vpádu Sovětské armády s krycí sukýnkou dalších čtyř armád "spojeneckých zemí" Varšavské smlouvy.
Věnováno autorům komentářů pod mým minulým článkem Nedostatek strategické empatie k Rusku. Bylo jich přes dvě stě, fiktivních i reálných, a buďto jich mě bylo "líto", anebo článek označili za "snůšku blábolů a progresivistických keců", případně "sesumarizovaný výblitek nesmyslů a lží ukrajinsko-západní propagandy zkombinovaný s lidovou uměleckou tvořivosti autora". (Děkuji za pozitivní ohlas těm několika málo normálním čtenářům.)
Pro tyto osoby s nulovou historickou zkušeností, které dnes volají Heil Putin! byl hlavně můj článek napsán. Ať je zas v álejích nablito!
 |
| Václavské náměstí 27.2.2022 |
