Stromy v těchto místech rostly vždy. Ještě když se "tato místa" nacházela někde na jižním pólu zeměkoule a jizerskohorský žulový pluton nebyl vytvořen, pak "zde" rostli předchůdci dnešních borovic, ale i duby, buky, vrby a břízy. A sem tam nějaký ten cykas.
V historické době byly pak dnešní Jizerky porostlé bučinami a smíšenými lesy, které krom buků obsahovaly i jedle a smrky. Ve 13. století dorazili kolonizátoři a odlesnili zdejší krajinu zhruba na dnešní úroveň. K průrazné těžbě dřeva začalo docházet až v 17. století. Nejvíce ho spolykaly sklářské pece. Jedle mizely na střechách chalup na šindele. Rozsáhlé holoseče byly postupně zalesňovány smrkovými monokulturami.
Ale to byly jiné smrky než ty zdejší jizerskohorské. Ty mají husté větve, jejichž prstence se nacházejí nedaleko od sebe; jejich dřevo je tudíž silně sukovité a prkna se z nich dělat nedají. (Pravé jizerskohorské smrky najdete třeba ještě dnes v okolí Kristiánova. Internet už tuhle horskou variantu smrku pohřbil.) Takže se někdy v průběhu první poloviny 19. století přikročilo k zalesňování smrky ztepilými. V čemž se pokračovalo až po zbytek 20. století. (A částečně pokračuje dodnes.)
 |
| Liščí bouda, Kristiánov |
To bylo zajímavé: Ve škole nás soudružka učitelka učila, že zlí kapitalisté v honu za mamonem ničili přírodu vysazováním monokulturních smrčků. A když jsme pak s ní šli na lesní brigádu, vysazovali jsme - smrčky. Tak jsem si pomyslel, že když ti kapitalisté byli zlí, jestli nejsou zlí i komunisté? (A jestlipak nejsou zlí ti demokraté v těch místech, kde i dnes vysazují přes 50 % smrků ztepilých?)
Bohužel smrkové monokultury se už od začátku 20. století stávaly oběťmi katastrofálních polomů a následných (nejen) kůrovcových kalamit. Zdálo se, že definitivní ránu jim uštědří endérácké a polské elektrárny, jejichž emise ničily Jizerky od poloviny šedesátých let minulého století.
Ale definitivní rána přišla dříve. Zatímco na hřebenech vznikaly mrtvé lesy, rozhodlo se tehdejší vedení státních lesů zachránit jizerskohorské smrky tím - že je vytěží do mrtě. A tak se začátkem sedmdesátek rozmohla stavba nových lesních silnic s panelovým i asfaltovým povrchem i obnova těch starých komunikací, po kterých byl z náhorních plošin Jizerek postupně odvezen ještě zdravý les. (To jsou ty nááádherné magistrály, po kterých tak nááádherně sviští cyklisté. Včetně mě.) Na stovce kilometrů čtverečných se rozbujela tráva třtina chloupkatá, která nedovolovala vzrůst jakýmkoli plevelným stromkům.
 |
| Dominantní dřevina |
Naštěstí padla totalita úplných blbců. Naštěstí pro Jizerky došlo už v roce 1990 k sjednocení Německa. V protisměru převládajících severozápadních větrů se nečekaně objevila Evropská unie. Pro Němce bylo jednodušší zrušit své východňárské elektrárny, než je draze odsiřovat a odprašňovat. Začaly záchranné práce, kde našim lesníkům pomáhali jejich evropští kolegové i místní spolky - od Suchopýru až po Jizersko-ještědský horský spolek. Přidali se živnostníci, kteří dbají o okolí svých penzionů a hospod. A v první řadě je to ovšem taky práce samotné nezdolné přírody. Jenom jí musel někdo pomoct. Poprvé jsem v devadesátkách v lese viděl (tedy nejdříve slyšel) obžínat stromky (motorovou) kosou! Protože do té doby dostávaly Lesy korunu za vysazený stromek, a tím to končilo. Stromek zadusila tráva, tak se za další korunu vysadil nový...
 |
| Kloubnatka na pichláči |
Hm, něco "přechodného" vysázíme, a pak, až to nebude potřeba, to vykácíme? To se nikdy nepovedlo! Ale víte vy co? V Jizerkách se to povedlo! Hned od počátku trpěly smrky pichlavé lámáním špiček. V zimě napadl sníh, místní smrky pichlavé ho přežily, ale pichlavým návaly sněhu lámaly špičky. Jdete po cestě, po jejím okraji je řada smrků. Modrý, modrý, modrý bez špičky, zelený se špicí. Legrační bylo, když okraje modrých větví začaly - zelenat. Ale dlouho nezelenaly, nakonec je přikryla čerň jedné nepěkné stromové houby. Jmenuje se kloubnatka smrková a napadá zejména smrky pichlavé. Od roku 1992 lesáci tvrdí, že smrky pichlavé raději preventivně kácí. Že by to dělali po trasách, kterými Jizerky procházím a projíždím na kole a občas i lyžích, to jsem tedy neviděl. Co jsem viděl, jsou zčernalé smrky pichlavé, které kloubnatka "preventivně" zahubila.
Ludvík Řičář, ředitel Lesů České republiky v Libereckém kraji, problém s kloubnatkou na smrcích pichlavých zná: "Kácení smrků pichlavých jsme naplánovali na čtyřicet let, kvůli velkoplošnému napadení kloubnatkou ale jejich vymýcení urychlíme a skončíme s ním do tří až pěti let,“ oznámil pan ředitel v rozhovoru - uveřejněném před sedmi lety.
Hm, pak tedy nevím, proč je tolik mrtvých smrků pichlavých kolem cest. Aby se na nich kloubnatka živila - než přejde na smrky ztepilé???
 |
| Modříny ještě bojují |
 |
| Invaze |
Skutečně. Cestou od Blatného rybníka na Kristiánov je ještě před Kamenicí odbočka vlevo. U ní se nachází stará pískovna. Desítky let nepoužívaná, desítky let pomalu zarůstaná a stále dorůstaná smrky ztepilými. Rostou tam smrky třicetileté i rostlinky letošní, mající sotva několik jehliček. Podívejte se na ten spodní snímek:
Letos se v bývalém žulovopískovém lomu obnovilo pleso. Tři roky bylo sucho, vyschlo. Letos pršelo, v Jizerkách je mokro, jak jsem konstatoval minule. Takže se tu pod vysokou pískovou stěnou rozlévá velká přírodní kaluž. V ní se odráží zelené smrky ztepilé. I pár uschlých, kloubnatkou zahubených smrků pichlavých...
Legrační je, že proslulé mrtvé lesy na hřebenech, kde k nebi čněla mrtvá bílá těla smrků, což zavdalo vyhlášení přírodní rezervace Černý les - že tato rezervace byla zničena drzým samovolným růstem nových smrků ztepilých. Nepomohla ani moje výzva z roku 2012 Zachraňte mrtvý les!
V Jizerkách tedy roste smrk ztepilý, původní smrk jizerskohorský, místy modříny. Lesy České republiky se chlubí, že na místa pichlavých modráků vysazují jeřáby, buky a na vhodných místech javory kleny nebo jedle.
 |
| Javory u Šámalky |
 |
| Alej jeřábů na Nové Louce, 2023 |
Ne že by se Lesy ČR nečinily. Pracují nenápadně hlavně uvnitř porostů. Nové buky chrání před okusem vysoké zvěře plastovými obaly. Fakt ale je, že les si už hodně pomáhá sám. Musel jsem se smát, když jsem viděl drátěnou konstrukci, chránící vysázený jeřáb - uschlý jeřáb - a vedle ní drze samostatně vyrašený jeřáb divoký. Ostatně jeřáby můžeme vidět nejen v lese, na padlých stromech, na skalách s centimetr vysokou půdou, ale rostou třeba i na zmiňovaných javorech před Kristiánovem.
A pak jsou tu borovice kleče. Někdy se zdvihají do výšky, jako by nevěděly, jestli mají zůstat keřem, anebo se stát stromem. Ale to jde možná o nevhodné křížence. Původně rostly v Jizerkách kleče hlavně na vrchovištích, rašeliništích. Dobří lidé je však často vysázeli i na nevhodné lokality. Takže od roku 2012 je lidé z Chráněné krajinné oblasti ve spolupráci s Lesy ČR vyřezávají - aby uvolnili tokaniště pro tetřívky!
Nejde přehlédnout břízy, které občas tvoří i malé lesíky. Břízy zde vlastně byly už od druhohor. Lze dumat o té obrovské síle života, která dokáže uchovat křehkou břízu déle nežli horská pásma! Ale tehdy asi nešlo o břízy karpatské - když ještě neexistovaly Karpaty. No a místo cykasů se občas někde nad vodní hladinou sklání olše.
 |
| I na Blatném rybníku jsou břízky |
Rostou tu různé druhy stromů, určitě jsem na nějaké zapomněl. Co jsem neviděl, byly vysoké borovice, které okupují blízký Český ráj. A dubisko, no to se vyskytuje snad jenom někde vysazené v podhůří. (Jsem tak trochu dyslektik, takže když píšu v povídání o Jizerkách "dub", tak myslím samozřejmě buk. Pardon.)
 |
| Viničná cesta, vinoucí se bučinami |
Protože krály jizerskohorského lesa jsou přece jejich bučiny! A až kloubnatka zahubí všechny smrky, i ty ztepilé (u Smědavy už začala), budou růst na Jizerkách zase jen listnaté stromy. Dominantní buky...
S láskou vzpomínáno a v obavách o kloubnatou budoucnost Jizerek psáno v Praze na Lužinách v pátek 8. srpna 2025
Podívejte se pro zajímavost i na dvacet let starý text, kde jsem se radoval z obnovovaného lesa: Věčně šumějí lesíky
Další Šamanovy články o Jizerských horách lze shlédnout na jeho blogu pod záložkou Jizerky
 |
| Pod Oldřichovským Špičákem |
