"Éto váš ogoród, éto váše ďélo."
A tak už 24. května 1972 podepsal při své historické návštěvě Moskvy pan prezident USA Richard Nixon společně se soudruhem předsedou Rady ministrů SSSR (premiérem) Alexejem Kosyginem smlouvu o budoucím společném letu kosmických obou nejen kosmických velmocí. Rusové si tu misi nazvali Экспериментальный полёт «Аполлон» — «Союз» (Experimentální let Apollo - Sojuz, zkratka EPAS), tak se to nazývalo na Východě, Američané pak Apollo-Soyuz Test Project, (ASTP), tak se to nazývalo na Západě. Pro tuto misi, ofiš nazvanou ASTP/EPAS se v češtině ujalo označení "Sojuz - Apollo". Už jen z tohoto jazykového zmatku lze tušit, že budoucí společný let čekala zatím řada překážek, které musí být vyřešeny. Týkalo se to zejména vzájemné neslučitelnosti. Hlavně tedy neslučitelnosti technologií.
První neslučitelnost se týkala rozdílné atmosféry. Ruská technika vsázela na jednoduchost, ze které pak vyplývala bezpečnost. Proto byl v kabině Sojuzu prakticky normální vzduch v normálním složení (dusík/kyslík) a obvyklém tlaku (101 kPa). Američané také dbali na bezpečnost, ale složitým způsobem. Jejich astronauti dýchali čistý kyslík o tlaku 33 - 36 kPa (o polovinu více, než je parciální tlak kyslíku v atmosféře, jenž činí 21 kPa). Ta bezpečnost je zajištěna tím, že třetinový tlak v kabině Apolla, který odpovídá zhruba výšce Mount Everestu, snižuje přetlak vůči okolnímu vesmíru. Při průrazu kabiny tak dovedou nádrže s natlakovaným kyslíkem držet dýchatelnou atmosféru po dobu 5 minut.
Druhá neslučitelnost se týká různých typů stykovacích zařízení. Třetí pak různých elektrických zdrojů napětí. A čtvrtou neslučitelností byly různé radiové frekvence, používané pro fonické, TV a technologické spojení.
To jsou hlavní problémy. Které byly vyřešeny přechodovým modulem DM (Docking Module, na posledním stupni nosné rakety Saturn 1-B byl umístěn místo lunárního modulu), jehož název napovídá hlavnímu účelu. Válec o průměru 1,4 m a délce 3 m byl na straně k Apollu vybaven stejným dokovacím systémem, jakého bylo použito pro let na Měsíc (velitelský modul samec, DM samička). Na straně k Sojuzu byl nově na obvodu průchodu instalován "slučitelný obvodový androgynní spojovací mechanismus", tedy obojpohlavní ("aktivně-pasivní") západky. (Díky tomu byl v předstihu vyřešen problém spojování různých kosmických lodí s budoucí stanicí ISS.) Byly tu zásobníky s plyny k dýchání, antény, a vnitřní prostor byl ještě využit na experiment s elektrickou tavící píckou.
Dalším problémem bylo zabezpečit slučitelnost pozemních řídících středisek. Ten vyřešili Američané jednoduše: Postavili na předměstí Moskvy zvaném Kaliningrad (dnes Koroljov) kopii Houstonského řídícího centra. Včetně počítačů, do té doby chráněných embargem na vývoz. (Ostatně, Roskosmos tohoto zařízení s různými modernizacemi využívá dodnes.)
Američané měli už poslední loď Apollo, kterou ušetřili zrušením měsíční mise Apollo 18. Tahle loď byla ono ASTP. To Sověti vyráběli Sojuzy na běžícím páse. Upravené lodi nejdříve vypouštěli v bezpilotním režimu jako Kosmosy 638 a 672. Nejméně dvě byly tyto zkušební lodi, podle odhadu západních agentur. Možná jich bylo víc, ale sovětští komunisté své kosmické lety stále tajili. To byla jedna velká kulturní neslučitelnost. Která ale musela padnout při startu Sojuzu 16, což byla poslední zkouška před společným letem naostro. A ten start už byl přenášen přímo televizí, což bylo v sovětském režimu dříve nemyslitelné.
 |
| Start Sojuzu 19 |
Posádka (A. V. Filipčenko, N. N. Rukavišnikov) vyzkoušela nové systémy: energetický, orientační a radiokomunikační. Vyzkoušela taky plánované přizpůsobení americké atmosféře, aby mohl být umožněn rychlejší přechod. Tlak v Sojuzu snížila z běžných 101 kPa na 70 kPa, podíl kyslíku se přitom zvýšil z 33 na 40 %. A hlavně bylo vyzkoušeno dokování. Protože nebyl k dispozici americký modul, vyvinuli sovětští konstruktéři dvacetikilogramový prstenec, který si Sojuz nesl s sebou. (Jeho nápaditým autorem byl konstruktér Vladimír Syromjatnikov.)
Dalším zprvu neslučitelným systémem byl rozdílný jazyk. To bylo vyřešeno geniálně - Rusové museli na Američany mluvit anglicky, Američané jim odpovídali rusky. Aby ani kosmonauti, ani astronauti nepoužívali nějaké ty "idiomy" a slovní hříčky... Na sovětské straně se připravovalo celkem osm lidí, na americké deset. Hlavní posádky, záložní posádky, podpůrné posádky. Američané se cvičili ve Hvězdném na tamních simulátorech, Sověti zase v Houstonu na těch amerických. Kdyby náhodou uvázli v partnerské kosmické lodi a měli s ní přistávat, aby věděli, co mají dělat. A tak poznenáhlu vznikala slučitelnost kosmonautů a astronautů.
Pro osmičku sovětských kosmonautů byla Amerika příjemným překvapením. Filipčenko v listopadu 1974 na závěr třítýdenního pobytu v USA prohlásil:
"Líbí se mi američtí hoši. Podobají se ruským. Obdivuji jejich přímost, pracovitost a jejich odpor ke strojenosti. Měli jsme možnost často navštěvovat rodiny amerických astronautů a tak jsme poznali i jejich osobní záliby. I když se říká, že když chceš dobře poznat člověka, že s ním musíš pud soli sníst, tak mezi námi na Zemi zatím nedochází k rozporům."
A tak 15. července 1975 odstartoval z Bajkonuru Sojuz 19 s posádkou Alexej Leonov (do důchodu odešel v roce 1991 v hodnosti generálmajora) a Valerij Kubasov, o sedm a půl hodiny později se z mysu Canaveral vzneslo Apollo s posádkou Thomas Stafford (s hodností brigádního generála), Vance Brand a Donald Slayton. Kosmické rande proběhlo úspěšně dva dny nato. Posádky (i generálové) se pobratřily, vyměnily si vlaječky a semínka a pronášely nepřipravené projevy. Slučitelnost systémů se zdařila!
 |
| Orbitální setkání generálů |
Po rozpojení obou lodí ještě udělalo Apollo pro Sojuz umělé zatmění Slunce, aby Sověti mohli fotit korónu. A přistání Sojuzu 19 21. července bylo lze opět poprvé možno sledovat v televizi! Poprvé v USA - i v SSSR... (Apollo přistálo 24. července.)
 |
| Televizní přistání Sojuzu 19 |
Spolupráce USA a SSSR, později Ruské federace ve vesmíru pokračovala a stále pokračuje. Jenom ta politická slučitelnost se jaksi rozklížila. Když Rusko v roce 2014 spolklo ukrajinský Krym, slyšelo z USA několikrát, že "krize se neprojeví na vesmírné spolupráci". Přesto ruský úřadu pro letectví byl podroben americkým sankcím. NASA také vydala interní směrnici, která zakazovala komunikaci s ruskou vesmírnou agenturou s výjimkou posádky ISS. I rozzlobilo to ruského vicepremiéra Dmitrije Rogozina, který se roztwitteřil:
"Po analýze sankcí proti našemu kosmickému průmyslu navrhuji Spojeným státům, aby své astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici vysílaly pomocí trampolíny."
To bylo v době, kdy Američané po skončení projektu Space Shuttle neměli čím létat na oběžnou dráhu. Naštěstí běsnící kapitalismus mezitím vyvinul další tři (prakticky zatím dvě) jiné kosmické lodě...
Když v noci na 30. srpna 2018 unikl z lodi Sojuz připojené k ISS vzduch kvůli dvoumilimetrové trhlině "provrtané zevnitř", obvinil Rogozin ze sabotáže americké astronauty. Posléze své obvinění stáhl, ale duše ruského lidu a nenávistných alternativců byla již nakrmena.
V únoru 2022 pronikl ruský imperialismus na ukrajinskou předzahrádku. Ukáže se teprve, jestli bude fungovat spolupráce diktátorského Putinova režimu a do prezidentského Trumpova diktátorství směřující americká demokracie. Taková slučitelnost systémů mě děsí.
Nevíme totiž jistě, jestli spolu oni dva prezidenti nezkonzumovali na Aljašce pud soli...
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 26. srpna 2025
Použito informací z dobových čísel časopisu Letectví a kosmonautika a knihy Malá encyklopedie kosmonautiky, autoři Petr Lála a Antonín Vítek, Mladá fronta, Praha 1982
Inspirováno nedělním po 50 letech opakovaným Československým filmovým týdeníkem, odkud pocházejí i nejasné screenshoty.
Žádné komentáře:
Okomentovat