Když jsem vedl přítelkyni Karlu od sedla Holubníku na Holubník (1071 metrů nad mořem), pak byla cesta jedna kaluž. Tolik vody jsem tu za sedmdesát let neviděl! Přišli jsme k rozcestíčku, od kterého se hřebenovka zvedá vzhůru. Utěšoval jsem Karlu, že teď už tam kaluže nebudou, když půjdeme nahoru do definovaného svahu.
"Jak, nahoru?! Kam nahoru!?" zděsila se Karla (jako již tolikrát). Ale (jako již tolikrát) přijala mé rámě a šli i dál po rovince - teda nakloněné rovince. Mno, tak kaluže tam byly, a potok ještě navíc. Ale stejně jsme se na Holubník i skrzevá bláto a kaluže vyšplhali!
(Poznámka: Po téhle hřebenovce vede Hřebenovka, turistická Jizerská magistrála i Via Czechia, severní část. A taky turistická červená značka. Každá trasa zvlášť vyznačena, ale nemusíte to jít čtyřikrát...)
 |
| Na Holubníku. Vpravo Jizera, vlevo Smrk |
Když jsem o týden později směřoval dcerku Terku po Kanálu od přehrady na Černé Nise směrem k Bedřichovu, já na kole, ona na své sportovní koloběžce, litoval jsem ji. Kanál jde víceméně po vrstevnici, proto je na něm spousty místa pro spousty kaluží. Některé jsou i nečekaně hluboké. Navíc za těch právě sto let, co tento vodovod přivádí vodu od přehrady na svah nad historickou špičkovou elektrárnou v dolním Rudolfově prorostly cestu nad ním mnohé mohutné kořeny, po kterých to dost klouzalo. Než dcerka si libovala - že má skvělý trénink na Orkneje, kam hodlá na podzim se svou koloběžkou vyrazit.
 |
| Ptačí Kupy od přehrady na Černé Nise |
Po několika suchých letech se nádherně naplnila jezírka na vrchovištích, ta na Jizerce i ta na Čihadlech.
Také stará pískovna vlevo od Šámakovy stezky v lese před mostem přes Kamenici obnovila své pleso, které bylo nejméně tři roky vyschlé. Už v něm dovádějí pulci. Jo, když půjdete lesem anebo jedete na kole, dávejte pozor na žáby!
Ani Blatnému potoku nestačily po dešti roury pod lesní Zámeckou cestou a přehrnul se přes ni horem. Po rašeliništi šel proud, který formoval vysoké travní porosty do proudnicového tvaru.
Zeleno. V Jizerkách je zeleno.
Stromy zde rostou ostošest. Samy od sebe. Hlavně na okrajích lesních cest i asfaltových silniček. Tam, kde byly vloni tratě lemovány půlmetrovými stromky, tam už roste jejich husté metr a více vysoké houští. Zase je budou muset lesáci kosit, aby cesty zůstaly průjezdné.
Nejkrásnější zeleň se nachází za hřebeny Jizerek, tam, kde se historické dubové porosty v prosté přírodní rezervaci už staly přírodní památkou UNESCO Jizerskohorské bučiny. Doporučuju si ji projít/projet po asi šestikilometrové Viničné cestě od Oldřichovského sedla k Ferdinandovu. Skutečně přírodní chrám! Místy gotický.
 |
| Bučiny |
Dolů. V Jizerkách je to dolů. Když si tam na kole vyjedete z Liberce (372 m nad mořem) k sedlu pod Maliníkem (772 m n. m.) tak se těch čtyři sta metrů dolů vracíte svižně někdy i více než povolenou padesátkou (od Jizerské chaty v Rudolfově jste už v obci Liberec). Padesátka se nedoporučuje při sjezdu z Hřebínku (831 mnm) přes Ferdinandov do Hejnic (375 mnm), kde jsou i dva kilometry se sklonem 16°.
Nahoru. V Jizerkách je to nahoru. To co sjedete, když bydlíte v horách, to zase musíte nastoupat. Většinou i víc, pokud mezi místem, kam jste z Nové Louky sjeli do Oldřichova v Hájích (sjezd po horské silničce taky 400 m převýšení) se nachází ještě ten hřeben Hřebínku (stále 831 mnm). Ale od něj se zase můžete vrátit svižně z kopce na Novou Louku (780 mnm). Jenže předtím na ten Hřebínek musíte z Ferdinandova vystoupat. A jsou tam pořád i dva prokleté kilometry se sklonem 16°. 5 km jsem kolo tlačil do kopce. V dštivém dešti sám dvě hodiny, za slunka a s tabletou magnézia od Terky v ústech hodinu a půl.
Ale zase se můžete na Hřebínku osvěžit v místním kiosku. Stále tu pro fajnšmekry vaří i polívku z tetřeva - ale ta vždy bude až zítra.
 |
| Hřebínek |
Draho. V Jizerkách je draho. Pražské ceny. Tedy jak kde. Třeba na rozcestí Knajpa (1000 m), v nejvyšším bodě cesty mezi Bedřichovem (714) a Jizerkou (860), přijde tatranka na 15 Kč. Jinde klidně i za 50! Za tu padesátku na Knajpě dostanete waffle s banánem, čokoládou a šlehačkou. (To skutečně není obyčejná vafle, když sem dorazíte třeba od Smědavy (850) s vyplazeným jazykem...)
Plno. V Jizerkách je plno! Cyklistů, hodně i těch elektrifikovaných, sem tam koloběžka. Pěší turisté jsou už v utlačované menšině. Tedy nikoli, co se houbařů týče. Těch jsou plné lesy. Letos jsem tu krom klasických hřibů kovářů poprvé nasbíral i krále mezi hřiby, praváky smrkové...
 |
Kyjanka purpurová, vzácná, chráněná, nejedlá. |
V Jizerkách je někdy i podivno. To třeba, když Béďov prodal pozemky, na kterých leží sjezdovky, nějakým developerům. Kteří tam teď chtějí nastavět horské chatičky. Naštěstí se developerům zatím nepodařilo změnit územní plán a zastupitelsvo Bedřichova se usneslo, že zde nebude "podporovat investiční výstavbu". Vzniká Spolek, kde by měli být současní majitelé pozemků, obecní zastupitelstvo i místní podnikatelé, pro které byli sjezdaři zdrojem výdělku, přece. Posudek jednoho urbanisty:
"Levně prodali sjezdovky jako louky, teď je budou draho vykupovat zpátky za předraženou cenu..."
 |
| Bedřichov jak za stara |
Zdá se, že aspoň letos lyžaři z kopce dolů ("downhill skiing") budou moci užít si místních sjezdovek. Pokud tedy bude sníh.
Ale bude! Bude normální zima, když už bylo minulé dva týdny klasické jizerskohorské léto s deštěm a mlhami.
V Jizerkách je krásně.
Psáno a s láskou vzpomínáno v Praze v úterý 5. srpna 2025
 |
| Na Nové Louce |
