Heydrich nejdříve ve spěchu dokončil svou polskou misi (operace Tannenberg a Intelligenzaktion, při níž vyvraždil polskou elitu v řádu několika desítek tisíc lidí). Ještě z Polska zařídil, aby i v Protektorátu začaly platit Norimberské zákony v plném rozsahu. A tak 1. září 1941 vydal vpodstatě neznámý říšský ministr vnitra Wilhelm Frick nařízení, podle kterého se od 19. září stalo pro české Židy povinným nošení šesticípé žluté hvězdy s černým nápisem Jude. Toto nařízení podepsal Reinhard Heydrich jako předseda RSHA. Bylo to i protiopatření proti českým podporovatelům židovských sousedů. Pro ně například nakupovali „árijští“ přátelé a známí. Pomáhali i čeští obchodníci, kteří jim donášeli objednané zboží do bytu, přednostně je zásobovali uhlím atd. Sicherheitsdienst si stěžoval, že Židům poskytují pomoc lékaři, právníci, jejich bývalí zaměstnanci, úřady i někteří četníci, že se v jejich prospěch konají sbírky, že čeští učitelé vyučují židovské děti soukromě...
Daleko lépe se tak mohly kontrolovat stovky zákazů, které Židům znemožňovaly chodit do kina, do divadel, do bazénů, na koupaliště, na nábřeží, kupovat si čepice, jezdit v tramvaji mimo poslední plošinu vlečňáku. Přiřadilo se to k dalším zákazům, podle kterých Židé nesměli vlastnit kola a lyže, auta a motorky, rozhlasové přijímače a gramofony nebo domácí zvířata, a to nejen psy a kočky, ale ani poštovní holuby nebo králíky. Z Židů se měly stát prašivé bytosti, protože i přátelení se se Židem (být s ním viděn na ulici) se stalo trestným činem. Hvězda, která musela být nošena viditelně, se přišívala nejen na podzimní kabáty, ale i na vše, co se nosilo ven, tedy i na svetr, na tričko. A přišívali si ji Židé sami, často maminka celé rodině. Nařízení platilo od 6 let věku, jeho porušení se trestalo pokutou 150 říšských marek nebo vězením, jehož horní hranice nebyla stanovena. Hvězda tak byla jen dalším krokem ke "konečnému řešení židovské otázky".
Mezitím se Heydrich činil i v řešení české otázky. V sobotu 27. září 1941 přiletěl do Prahy a hned ten den nechal zatknout předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše, ačkoli zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava se stal až druhý den, kdy vyhlásil stanné právo. Okamžitě nechal popravit řadu do té doby zatčených odbojářů, od Obrany národa, přes činovníky Sokola až po komunisty.
29. září vydal výnos nařizující uzavření všech židovských synagog a modliteben, neboť se prý staly shromáždištěm všech podvratných židovských elementů a ohniskem ilegální šeptané propagandy. Současně nařídil uvalit ochrannou vazbu na Čechy, kteří zvlášť demonstrativně projeví své přátelství k Židům, tj. nařídil je uvěznit v koncentračním táboře. Označil je za české elementy, které tímto postojem chtějí dokumentovat své i jinak vůči Říši nepřátelské zaměření.
Do Černínského paláce pak Heydrich na 2. října svolal "spolupracovníky protektorátního štábu protektorátní vlády, úřednický sektor, především též představitele svrchovanosti strany v tomto bojovém prostoru – samozřejmě kromě svých užších spolupracovníků ve funkci náčelníka bezpečnostní policie a SD – také vás, páni vrchní zemští radové, kteří jste venku nositeli spásy a – jak doufám – bojových úkolů na poli správy". V projevu, který na ně spustil, se ozvala jeho často citovaná základní "myšlenka":
"Veškeré počínání německých lidí v tomto prostoru musí být v tomto okamžiku usměrňováno naprosto jednoznačně, totiž tak, že vzhledem k válce a z taktických důvodů nesmíme připustit, aby se Čech v jistých věcech rozzuřil a vybuchl. I když musíme být v tomto okamžiku z jistých taktických důvodů tvrdí, musíme přesto jednat tak, aby si Čech, nemá-li žádné jiné východisko, nemyslel, že teď právě musí vyvolat povstání. Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat."
Ve stejném projevu se vyjádřil i "k samotné válce":
"...všechny politické mezihry, ať diplomatické, zahraničně politické či jiné povahy, byly jen přípravnou prací velkých, jasných věcí, totiž těch, že nepřátelé říše, vedeni Židy a svobodnými zednáři, si koneckonců kladli za cíl, že toto Německo, snažící se o vzestup svým vnitřním ideovým vedením nacionálního socialismu, že toto Německo je nebezpečím pro světové plány židovstva celého světa. Že proto bylo uděláno vše, aby se Německo stalo malým a aby je zničili."
A: "Říše nenechá se sebou žertovat a je prostě pánem v domě, to znamená, že ani jediný Němec nic Čechovi neodpouští, asi tím způsobem, jako je tomu v říši se židovstvem, aby neexistoval jediný Němec, jenž by řekl, 'ale ten Čech je přece slušný'. To byl problém židovské otázky v říši, a můžete si představit, jak by takhle dopadlo řešení židovské otázky. Když všichni nebudeme zjevně držet pospolu a navenek nevytvoříme vůči češství jedinou frontu, bude Čech hledat stále zadní vrátka, jimiž vyklouzne chytrácky ven."
Už zde Heydrich nastavil rovnítko mezi budoucí genocidou Čechů a současnou genocidou Židů. Ta v Protektorátu začala právě před 85 lety. 10. října svolal Heydrich poradu o technice provedení transportů. Už ve čtvrtek 16. října odjel z pražského nádraží Bubny první ze soustavných transportů Židů, který vezl k vyvraždění první tisícovku mužů, žen i dětí. V té době ještě nebyly zařízeny "lázně Terezín", proto vlak zamířil do ghetta v polské Lodži (tehdy Litzmannstadt). Podle databáze Holocaust.cz z té tisícovky válku přežilo jen 27 lidí. Do 3. listopadu následovaly další čtyři lodžské transporty, pěkně po tisícovce, aby se to dobře počítalo. Z těch pěti tisíc deportovaných přežilo svou smrt 276 lidí. Na vyvraždění Čechů neměl Heydrich tolik času - dříve Češi zabili jeho. Ale ještě stihl v lednu 1942 svolat do zámečku na břehu jezera Wannsee poradu o vyhubení Židů.
 |
| "Kámen lodžských" na Novém židovském hřbitově, Praha |
Uplynulo 85 let od prvních transportů, ale historie antisemitismu je tisíciletá, od dob faraonů přes antiku a středověk po dnešní darebácké státy Afriky, Asie a Jižní Ameriky, kde vládne otevřená protižidovská a protiizraelská nenávist. Ale i mnohé státy evropské svůj antisemitismus skrývají za podporu vzniku palestinského státu. O Palestince jim přitom nejde. Nenávidí Židy, nenávidí Izrael:
Jako odezvu na největší poválečnou genocidu Židů ze dne 7. 10. 2023 vyzvalo v květnu 2024 Valné shromáždění OSN Radu bezpečnosti OSN ke schválení plnohodnotného členství státu v organizaci. Následně uznaly Palestinu tyto čtyři evropské státy: Španělsko, Irsko, Norsko a Slovinsko.
V září 2025 vyzval Evropský parlament "zbývající" členské státy EU ke "zvážení uznání" státu Palestina. Učinilo tak i mimo Evropu devět západních zemí – Spojené království, Kanada, Austrálie, Portugalsko, Francie, Belgie, Lucembursko, Malta a San Marino. K 23. září 2025 uznalo Stát Palestina celkem 156 ze 193 členských států OSN. České ministerstvo zahraničních věcí uznání odmítá a "zastává názor", že k uznání palestinského státu ze strany ČR prozatím nedošlo. Stále je tolerován status quo palestinského zastoupení v Praze, zděděný při rozpadu České A Slovenské Federativní Republiky, ačkoli vláda reciproční vztahy s fiktivním Státem Palestina neudržuje. (Na palestinských územích proběhnou snad 28. listopadu první parlamentní volby po 20(!) letech. Devadesátiletého Mahmúda Abbáse k tomu donutily mezinárodní donátoři, kteří se až dosud tvářili, že jim nevadí mamutí korupce, faktická nelegitimita politického vedení a vládnutí pomocí dekretů.)
Volání svých progresivistů, ekologistů a jiných marxistů vyslyšely v prosinci 2025 veřejnoprávní televize z Nizozemska, Španělska, Irska a Slovinska, když vystoupily ze soutěže Eurovize. A to na protest proti účasti Izraele. Izrael totiž zastupovala zpěvačka Yuval Raphaelová. Ta si dovolila 7. října 2023 přežít palestinské běsnění na festivalu Supernova. A tím se prý Izrael dopustil "politizace" Eurovize...
K dalším evropským sankcím na zboží z "osad na okupovaném Západním břehu" někdy příště více, teď jen dvě věci:
1) "Okupovaným Západním břehem" je podle eurosráčů i staré město Jeruzalémské včetně Západní zdi a Židovské čtvrti.
2) Tento bojkot postihuje především ubohé Palestince - protože ti se stávají nezaměstnanými v tamních židovských firmách.
Psáno a připomínáno v Praze na Lužinách v pátek 16. října 2026
Viz i starší článek z roku 2001 k tématu: Á, Bé, Cé, Dé... transport jede
