Různí moudří a vážení příslušníci českého národa často hořekují nad nedostatkem zdraví naší poválečné demokracie, která neprávně a nespravedlivě provedla masovou etnickou čistku - včetně nevinných dětí. (V době, kdy jiné německé děti ještě střílely na proradné stalinisty v uniformách i bez uniforem. V době, kdy stále ještě umírali bývalí heftlinci na TBC a tyfus.) Dovolím si tu pro čtenáře svého blogu zopakovat svoje tvrzení z roku 1998: Transfer německé menšiny do "otčiny" byl v kontextu s právě ukončenou válkou aktem humanity.
****************************************************************************************************
Před padesáti lety, 3. září 1948, zemřel Edvard Beneš, jedna z velkých osobností našich dějin. Člověk mnoha zásluh a mnoha omylů. V první světové válce pomáhal Masarykovi stvořit Československo, ve druhé ho dokázal obnovit. Bez Beneše by náš stát neexistoval. Snad i proto mu nadávali komunisti i nacisti.
Pamatuji se, jak nám ve škole vykládali o jeho poraženectví v době Mnichova, kdy odmítl vést národ do nerovného boje. Kdoví, co bylo tenkrát lepší. Ale když jsem prožíval srpen 1968, pomyslel jsem si tehdy: A proč vy, komunisti, kteří jste třicet let neustále vyčítali Benešovi jeho kapitulanství, proč jste nevydali armádě rozkaz k vojenské obraně? Neměla smysl, viďte, tak přestaňte už žvástat o Benešově zbabělosti! Demograté zas byli naštváni na Benešův postup v únoru 1948, když přitom sami připravili
bezvýchodnou situaci.
Dnes nechci lát, ani pět ódy. Chci jen poukázat na tři zamlčované humanistické aspekty Benešovy realistické politiky, totiž na jeho snahu vyřešit problém německé menšiny. Už vidím, jak se novodobí historici a jejich žáci chytají za hlavu: Cože, autor nacionalistických dekretů o vyhnání a vyvlastnění, které jsou výsměchem všem lidským právům? Jakožto politik, myslící koncepčně, uvažoval Beneš o tom, jak zabezpečit po budoucím vítězství existenci naší samostatnosti. Věděl, že první republiku pomohli rozbít Hitlerovi čeští Němci v pohraničí. Znal i oprávněnou nenávist Čechů proti okupantům. Český domácí odboj požadoval nekompromisně poválečný odsun Němců. Se stejným návrhem přišli i zástupci britské vlády. Beneš stále váhal. Věděl, že po hrozné válce nebude možné, aby spolu žili "Čechoslováci" a Němci v jednom státě. Snažil se ale najít nějakou schůdnou možnost řešení tohoto problému. A tak navrhl v prosinci 1943 při svém jednání v Moskvě věc, kterou sovětští vládci nemohli pochopit:
Beneš navrhl, aby se v osvobozené republice vyčlenily oblasti, kde byla nejvyšší koncentrace německých obyvatel a kam by se sestěhovali všichni ostatní čeští Němci a pak by byl těchto oblastí ochoten se vzdát ve prospěch budoucího německého státu, aby co nejvíc usnadnil odsun. Věc nevídaná a neslýchaná. Vedoucí politik státu, který se stal obětí německé agrese, hodlal po vítězné válce postoupit část vlastního historického území poraženému nepříteli! (To byl ten první aspekt.) Molotov se mu vysmál a nabízel tužku, kterou měl Beneš zakreslit naopak ta území Německa, která bychom po válce anektovali. Dnešní němečtí politici by měli Beneše vynášet až do nebes, že tak neučinil. Stalin by jistě svůj slib splnil, aby nám nahradil to, co hodlal po válce na východě ukrojit, stejně jako to "vynahradil" Polákům. Tehdy vykonal Beneš dodnes nedoceněný mírový krok k našemu dnešnímu spojenci. To byl ten druhý aspekt.
Nakonec Beneš myšlenku odsunu přijal a prosazoval. Domácí situace se vyhrocovala. Hitler vyhlásil a prováděl totální válku. Nacistický teror v našich zemích stále běsnil, bez ohledu na blížící se konec války. Pochody smrti a transporty, kterými přes území Protektorátu odsouvali Němci vězně z koncentráků na východě před blížící se frontou, ukázaly našim lidem dosud jen tušené hrůzy a vzbuzovaly smrtelnou nenávist. Ani zvěrstva páchaná nacisty v období Českého a Pražského povstání nepřispěla k shovívavosti českého obyvatelstva. A nyní vstupuje třetí humanistický aspekt Benešovy politiky: Vyhlášení odsunu Němců z naší země. Ano, byl to svého druhu kolektivní trest. Mohli z něj být vyjmuti němečtí antifašisté, často se tak nedálo a často chtěli i tito lidé, kteří nemuseli, jít se "svými". Důsledkem bylo, že Češi po válce věděli, že Němci budou potrestáni. To, že věděli, že Němce čeká trest, chladilo jejich hněv a zabránilo masovým poválečným masakrům. Z tohoto hlediska byl transfer skutečně humanistickým aktem. Píšu to s vědomím, že to dnes zní paradoxně a nepatřičně. Ale desítky jmen mých i ženiných neznámých strýčků a tetiček a členů jejich rodin na stěnách Pinkasovy synagogy mne k tomu opravňují. Sudetští Němci nebyli ani zplynováni, ani umučeni hladem, ani nahnáni do drátů s vysokým napětím, ani poléváni na mrazu vodou, ani topeni svými kamarády v umyvadle, ani jim nepíchali injekce s tyfem, nešli před popravčí čety ani pod gilotinu. Nebylo cílem je vyvraždit, ale zbavit se jich, jednalo se o akt nutné sebeobrany. A není vám líto toho kluka, když umřel? ptali se sochaře Opočenského (který ho v sebeobraně zabil) novináři. Jsem rád, že jsem to přežil já, odpověděl. Je mi líto všech jednotlivých lidských neštěstí a nemá cenu se jimi trumfovat. Ale my jsme si nezačali.
Odsun našich Němců se stal politicky jedině možným, třebaže to znamenalo pro znovuobnovený stát netušené demografické problémy a hospodářské ztráty. Pro tři miliony našich spoluobčanů to byl trýznivý zážitek. Přišli o majetek budovaný generacemi, museli odejít navždy z rodného kraje. Mnoho z nich spáchalo sebevraždu. Mnozí zemřeli na nedostatek lékařské péče. Byly i neodpustitelné případy českého gestapismu. Ale prohlašuji znovu: Transfer německé menšiny do "otčiny" byl v kontextu s právě ukončenou válkou aktem humanity!!!
Dějiny nezačaly 8. či 9. května 1945. Kdyby nebylo výbuchů v Nairobi a Dár es Salámu nebylo by náletu na afghánské výcvikové tábory teroristů a Súdán, kdyby nebyl napaden Kuvajt, nebyl by bombardován Bagdád, nebýt Pearl Harbouru, nedošlo by k Hirošimě a Nagasaki. Nebýt Coventry a Lidic, nebylo by Drážďan, nebýt Mnichova a Terezína, nebyl by transfer. Pravda, Hitler by na Československo nezaútočil, pokud by v roce 1918 vůbec nevzniklo. A vzniknout a existovat mohlo jen v rámci svých historických hranic na západě.
Děkuji prezidentovi Benešovi, že spolupracoval na vzniku ČSR a vydupal její obnovu. Čest jeho památce!
Tento článek byl napsán k 50. výročí úmrtí našeho druhého prezidenta a poprvé vyšel jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 31. srpna až 6. září 1998.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
13 komentářů:
Netroufnu si posoudit tehdejší geopolitickou situaci v ČSR.
Náladu lidí se posoudit pokusím: Bylo po okupaci, Hitler se k Čechům nechoval zrovna přátelsky a jeho místodržící už vůbec ne. Češi vlastně byli určeni, v případě, že by nacistické Německo vyhrálo válku s SSSR k osídlení nově nabytých území místo původního ukrajinského obyvatelstva, které mělo být likvidováno nebo odsunuto dále na východ. Česká kotlinka by připadla Německu.
Mnozí Sudeťáci se chovali hrozně. Znamená to, že by byli po válce perzekuováni nejen úřady, ale hlavně obyvatelstvem, které by si potřebovalo na někom zchladit žáhu.
To, co se nyní interpretuje jako excesy při odsunu by byl patrně setrvalý stav, který by rozhodně neprospěl společenské stabilitě osvobozené republiky.
Takže "vyhnanci" sice přišli o majetek, v nové vlasti také nebyli přijati s jásotem, ale zachovali si většinou život a částečně i lidskou důstojnost. Zůstat na místě, byli by maximálně považováni za "untermensch klasse" a dá se předpokládat, že by na tom byli podobně, jako jsou dnešní Cikáni. S tím rozdílem, že Němci jsou národ pracovitý a disciplinovaný, takže časem by se vztahy asi napravily. Jenže tehdy se nedalo odhadnout, za jak dlouho a na jak dlouho.
---
To je tak asi všechno, co se dá bez detailních znalostí vydedukovat. Ti, kteří vyhnání nebyli, (staří lidé, vdovy po padlých a jejich děti) stejně byli úřady šikanováni a to často tak hodně, že se jich i místní Češi občas zastávali - to již pamatuji.
Jenže: Každá národnostní menšina může začít nenadále dělat potíže. Tadu ve Slezsku jsou to třeba polské krajanské spolky, které náhle (a zbytečně) začnou požadovat polské školy (třeba pro 5 žáků) nebo dvojjazyčné značení - ty nápisy pamatuji z dětství, když jsem uměl lépe polsky než česky. Přitom snad každý ze zde žijících Poláků mrská češtinu naprosto bez problémů - ať už má školy polské nebo české.
(Ostatně: i mě do pěti let vychovávala polská babička. Jak jinak, než polsky...)
Takže Benešovo rozhodnutí před více než půlstoletím asi bylo moudré.
Prezident Beneš samozřejmě prožil dvě desetiletí konfliktů s nespokojenými Němci. Proto byl přímo donucen, využít příležitosti, této příležitosti však nezneužil. Z těch tří zmíněných miliónů Němců byla jenom část skutečně těch, kteří v Čechách žili už před 1938. Byly zde obrovské skupiny uprchlíků před ruskou frontou ze Slezska a Východních Prus. President Beneš mohl poukázat na pruské zábory z 1741 a vyreklamovat alespoň Kladsko jako starobylou část Čech. Neudělal to a Stalinovi tu Zakarpatskou Rus odevzdal bez jakékoliv kompenzace. Dnes tu máme tamější Cikány a Židy, území je však ztraceno.No budiž, není stromu bez stínu. Jeho amnestie na zločiny, spáchané ještě měsíce po válce je dnes také velmi problematická. Na odsunu však nelze nějak hledat závady, z tehdejší situace to neodbytně vyplývalo. Že si německý majetek nakonec rozkradla KSČ, není Benešovi možno klást za vinu.
YES !!! That's it !
Ja to rekl moc krat: My sme mohli ZABIT vsechny nemcoury!
Ale my sme je ne zabili my sme humanists!
Ja reknu once more: Shaman je chytry. On je chytresi nes obviousni lidi. On umi manipulate lidi. A on umi contact se spirits.
Ale proc Saman ne rekl o tom traitor Topolanek?
To rekl Topolanek:
Zradili jsme svobodu a poslouzili tyranii, kdyz jsme po valce zatocili nejprve s pravy Nemcu, pak s pravy kapitalistu a nakonec se vsemi nasimi individualnimi svobodami, které se pridcily nove nastupujícimi kolektivismu.
My sme humanists. My Topolanka ne zabijeme za tu treason. My udelame odsun Topolanka k nemcourum.
V may ty volby budou jit. Vy ste baboons ale vy ne ste blby. Vy budete volit ne traitor Topolanek, neither nemcoura Schwarzenberg.
Vy budete volit KOMUNISTI.
Komunisti rekli 1938 pred Munich agreement Soviet Union je ready pomoct nam proti nemcourum. Pres.Benes rekl NE.
Kdy by pres.Benes rekl ANO tak Red Army prisla 1938 ne 1945. A ne prisli nemcoury.
Vy ne ste blbi vy ne chcete a new Munich agreement. Vy ne chcete jit do concentration camps again.
Vy budete volit KOMUNISTI.
YES !!! That's it ! Kisco, govorys choroso po russky, ja toze gospodin, nu pogodi a nebaltaj na uroke kagda govoryť ucitelnica . JA???
Prezidentu Benešovi jsou vytýkány jeho ústupky komunistům v prvním období, které vedou k tak zvaným benešovým dekretům a jeho kapitulace před nátlakem Gottwalda v puči v 1948 r. Myslím, že kritikové jeho politiky neberou dostatečně v úvahu mezinárodní situaci ve válečných a poválečných letech, kdy Beneš a exilová vláda v Londýně se snaží formovat čs. stát e jeho politické uspořádání. Neberou v úvahu mocenské rozdělení sil, komplikované vztahy mezi mocnostmi a absolutní závislost exilové vlády na rozhodnutí velkých o osudech malého středoevropského státu.
V r. 1943 Beneš uzavírá smlouvu s SSSR, která se stává předmětem silné kritiky, protože posouvá ČSR příliš do sovětské sféry vlivu. Beneš v Moskvě jedná i s moskevskou komunistickou emigrací. Posoudíme-li, že komunističtí představitelé všech zemí v Moskvě byli pod absolutní kontrolou Kominternu do 1943 r., kdy byl rozpuštěn, je jasné, že Gottwald a jiní byli jenom automy, načasovanými Stalinem na uchopení moci v poválečném Československu.
Ta absolutní podřízenost evropských komunistů v Moskvě se projevila již. ve třicátých létech, kdy na př. italští komunisté provádějí mezi sebou na pokyn Kominternu čistku a sestavují seznam trockistických a jiných nepřátelských živlů mezi sebou a posílají je tak de facto do stalinských gulagů – vlastní přátele a soudruhy.
Nakolik snaha o zamezení rozšíření komunizmu v zemích, které měl osvobodit Sov. svaz, nebo úsilí zabránit novému uspořádání hranic a přesunu obyvatelstva byly marné, nám může jasně ukázat vývoj v Polsku. Již ve 43r. Stalin rozhodl, že části Polska, zabrané Sov. svazem na počátku války, mají přejít do jeho moci a Polsku má být přiděleno náhradní území. Další vývoj situace v Polsku znáte, nemusím víc dodávat.
Sami představitelé západu Roosevelt a Churchill nedokázali držet na uzdě expansionisttické choutky svého spojence. O vztahu dvou politiků k sovětskému diktátorovi existuje zajímavá literatura, chtěla bych tu jen připomenout slova Churchilla, který se vyjádřil o možné bolševické nákaze poválečného Německa: „Ať se stane Německo bolševickým. To mě neděsí. Lepší bolševizmus než nacizmus.“ Zřejmě se Churchill necítil bolševizmem ohrožen a považoval ho proto za menší zlo, i když se rozšíří dál po Evropě.
Můžeme se snad divit krátkozrakosti jinak prozíravého politika. Ale musíme vzít v úvahu sympatie, které měl Sov svaz mezi evropským obyvatelstvem, postiženým válkou. Tyto sympatie vznikají u evropských levicových intelektuálů již ve třicátých letech, kdy zavírají oči před zločiny komunizmu v Sov. svazu. Chtěla bych tu přivést jako vzácný případ levičácké blbosti, báseň L. Aragona z r. 1931, kde opěvuje GPU (myslím, že všichni víte, o jakou bohulibou organizaci se jednalo).
Je chante les Guépéous de nulle part et de partout
Je demande un Guépéou pour préparer la fin d'un monde
Demandez un Guépéou pour préparer la fin d'un monde
pour défendre ceux qui sont trahis
pour défendre ceux qui sont toujours trahis
Demandez un Guépéou vous qu'on plie et vous qu'on tue
Demandez un Guépéou
Il vous faut un Guépéou
Vive le Guépéou véritable image de la grandeur matérialiste
Vive le Guépéou contre Dieu Chiappe et la Marseillaise
Vive le Guépéou contre le pape et les poux
Vive le Guépéou contre la résignation des banques
Vive le Guépéou contre les manúuvres de l'Est
Vive le Guépéou contre la famille
Je vám teď jasnější situace, ve které se pohyboval Beneš se svou exilovou vládou?
Šamane, vždycky budu tvrdit, že Beneš neměl v roce 38 odstoupit a neměl pustit pohraničí. On i ten rok 68 byl vlastně následkem roku 38. Kdybychom se bránili v 38, bránili bychom se i v 68. Asi by nám to přineslo hodně mrtvých, zraněných, obrovské škody, ale troufám si tvrdit, že by dnešní Češi uvažovali trochu jinak.
Ač si myslím,že Beneš byl jako politik slabý a špatný žák Masaryka, díky tomuhle článku jsem ochoten uvěřit, že asi sem tam něco neudělal úplně špatně.
P.S. Počkej, až si tohle přečte Harpyje - ta tě setře - vyhnání bylo přece optikou 21. století hnusným zločinem. 8-D
jiný Honzo, ono snad ani nejde o to, zda by byli nějací mrtví ( 1938), ale o to, že by ČSR odsoudil celý svět jako viníka světové války, utlačovatele Němců v Sudetech atd. atd. Podle mne by žádní dnešní Češi už nebyli.
Beneš mi zrovna k srdci nepřirostl, zejména tím, jak se on sám osobně zachoval, de facto utekl, ne odstoupil. Ale bojovat ne o "pohraničí", ale o půlku země, když mezinárodní situace byla jednoznačně na jiné straně než naší?
Našla jsem na jednom it. sajtu, věnovaném německým obětem II. světové války, jeden úryvek od francouzského historika Philippa Massona (jeho kniha o Historii německé armády je v prodeji v Česku), kde líčí hrůzy nasilí páchaném na pražských Němcích po skončení války. Je to něco tak příšerného, že Doležalovy články jsou proti tomu hadr. Nebudu to ani překládat ani shrnovat, jen jednu větu "po týdny po Vltavě plavou tisíce mrtvol, někdy celé rodiny, přibité na vory ..."
Tedy, my jsme tehdy bydleli na okraji Prahy a otec, strýc a teta jezdili do vnitřní Prahy do práce, ale nikdy jsem něco podobného neslyšela ani od nich ani jsem to později nečetla. Odkud pan historik čerpal své údaje? Bližší o něm najdete na francouzské Wikipedii, autor je historik námořnictví a vojenství a má dlouhý seznam prací. Odkud ten úryvek je, se mi nepodařilo zjistit, italský sajt nedává odkaz.
Vždyť toho chlapa by měli žalovat, v českých mediích se o tom nikdy nemluvilo?
Pro AndyP:
Těch mrtvých by bylo opravdu moc - to říkali profesionální vojáci a to jak v roce 38, tak v 68. Taky předpověděli, že vždy budeme někam patřit - na západ nebo na východ. Geografická poloha nám neumožňuje být neutrální - vždy budeme nástupištěm k útoku a předpolím obrany.
- - - -
"Uhnout, polehnout jak tráva je českou národní povahou. Jiné, větší národy jsou jak stromy - odolávají bouři, ale když je bouře opravdu silná, zlomí je nebo vyvrátí z kořenů. Ne tak Češi. Ti zdánlivě podlehnou, ale po krátké době se zase vzpamatují a rozrůstají se dále jako plevel."
To nenám ze své hlavy, to mi před mnoha lety říkala jedna anglická bohemistka. Nazrzlá, ne moc hezká, ale velmi příjemná a zatraceně chytrá ženská. Tedy osoba s dostatečným odstupem, aby mohla být objektivní. Jestli jsem ji dobře pochopil, ona tuhle naši vlastnost, kterou si sami tak často vyčítáme, vlastně obdivovala - jako nezbytnou podmínku k přežití malého národa jako takového.
P.S.: Možná jsem tenkrát v Benátkách na jaře roku 1974 minul své štěstí. Kdo ví... ;-)
ad Kisco:
s dnešními Němci, vyjma toho landsmančaftu, o kterém stejně není skoro slyšet, nejsou problémy. Naopak nám mohou být lepšími partnery než bývalý Sojuz. Takže volby máme vyřešené;-)
Z hlediska odsunu nemá cenu debatovat o kolektivní vině, NĚMCI vůči DOMÁCÍM vedou na celé čáře a nikdy už z nich nedostaneme zpět to, co zničili, natož ty, které pozabíjeli. A z hlediska konkrétních vin a zločinů nezbývá, než viníky vyhledat a odsoudit. Já jsem pro, rozhodně neprodělám.
Ještě ale přemýšlím o tom Benešovi a mám námitky:
- uvězněním Háchy dal najevo, že tady rozhoduje on, Beneš. Což nebylo prozíravé, dodalo to legitimity i tomu paktování s CCCP a dobrovolnému a zbabělému odstoupení Zakarpat.
- k odstoupení Zakarpat nebyl důvod jiný, než první počátek okupace ČSR ze strany CCCP. To Beneš musel vědět, ale nic neudělal.
- rozkradení (znárodnění) velkých podniků se dá vysvětlit potřebou státu získat po válce peníze. Ale proč proběhla justiční fraška s Janem Baťou ví jen Beneš a jeho sovětští poradci.
STK- až do přečtení Feierabendových Politických vzpomínek jsem si také říkala:"Měli bojovat". Nyní na věc hledím trochu jinak. To by nebyla sebevražda, to by byla rituální oběť.
Vlastně byl úřednickým presidentem pan Hácha, takže jaksi zavřít? Jak se to dá zdůvodnit? On byl přece do úřadu dosazen Benešem a musel vylízat až do dna, co vlastně bylo určeno Benešovi. Takže protektorátní vláda měla podle pravidel vypsat volby a z nového parlamentu měla vzniknout vláda nová. Zavřeme také pana Fischera, až vyhraje sociální demokracie s komunisty? Vždyť on a úřednická vláda těm komunistům jenom připravuje cestu k moci!
Ad Hácha. Po Lidicích se stal symbolem české kolaborace. Lze však souhlasit s Wikipedií:
Pro nemalou část českého národa Emil Hácha představoval symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento pokřivený obraz Háchovy osobnosti přežívá u starší generace do dneška. Na druhé straně přiznal poválečný Národní soud, že od ledna 1943 nebyl Hácha odpovědný za své činy kvůli pokročilému stádiu jeho arteriosklerózy. A ani do roku 1943 není jeho kolaborace zcela jednoznačná s přihlédnutím k jeho těsným vazbám na protinacistický odboj i Edvarda Beneše, Hácha také bojoval za práva Čechů politicky, k největším jeho úspěchům může být počítána záchrana většiny studentů zatčených v roce 1939 po pohřbu Jana Opletala.
Okomentovat