Muselo k tomu dojít?

Provokace v pořadech Českého rozhlasu a České televize a útoky pravicového tisku ukázaly nezbytnost jejich zrušení. Není to příjemné, ale postižení si to sami způsobili!
*******************


Stalo se, co jistě není nikomu příjemné - ani vládě ČSR, ani Českému úřadu pro tisk a informace, ani vydavatelům, ani nám novinářům, ani čtenářské obci, co se však posléze ukázalo jako nezbytné a nevyhnutelné: rozhodnutím Českého úřadu pro tisk a informace byla zrušena registrace časopisů Listy a Reportér. Současně tím zaniklo oprávnění k jejich vydávání. Tentýž úřad dále rozhodl dočasně - na dobu tří měsíců - odejmout vydavatelské oprávnění také měsíčníkům Plamen a MY 69 a týdeníku Svět v obrazech.


Co vedlo k tak neobvyklým, někomu se možná zdá i k přesmíru tvrdým opatřením? Český úřad pro tisk a informace učinil své rozhodnutí "po zjištění, že uvedené časopisy se odchylují od svého vlastního poslání, politickoideového programu a zaměření, jak je vydavatel uvedl k přihlášce k registraci".


Toto zjištění nespadlo přes noc z nebe, naopak vedla k němu dlouhá, podrobně doložitelná řada poznatků. Zároveň je důležité, že Úřad pro tisk došel ke svým závěrům na přísně zákonném podkladu [...].


Mluva právních norem je jednoznačná a nikdo si na ni nemůže stěžovat, zvláště už ne, zavdává-li sám - a nejednou! - svou vlastní činností důvody k jejich uplatnění [...]. Hledal-li by tedy kdo z postižených, na koho naříkat, nechť pohlédne do zrcadla...


Uvědomme si také, že má-li vláda vládnouta mají-li všechny její orgány působit žádoucím směrem, nelze se vyhýbat ani energickým zásahům. Jsou ostatně často prospěšnější než váhavé přešlapování, jehož jsme byli všichni po drahnou dobu svědky.


Vskutku: má-li tato země už jednou rázně vyjít z atmosféry neklidu, krizí a otřesů do kýženého ovzduší obecného uklidnění a získat tak odraz k vykročení do činorodé, pozitivními činy značené práce, pak nezbývá než přijmout i opatření a rozhodnutí, jež se někomu budou jevit i jako nepopulární. Avšak jedna věc je, jak se co komu jeví, a druhá věc je, jak jeho vlastní počínání objektivně působí; co podporuje a upevňuje, anebo co ztěžuje a maří. A v tomto směru by vydavatelé dotyčných časopisů i vedení jejich redakcí měli věru dost důvodů k sebekritice. Lehce by je našli jak co do obsahu a zaměření publikovaných materiálů, tak pokud jde o výsledky četných jednání o nápravu [...]


Vydavatelům, redakcím i novinářům se dostávalo nejprve upřímných rad úředních i politických míst, ale také naléhavých a opakovaných žádostí, ba proseb. [...] Jenže stále jako by hrách na stěnu házel... Tu a tam se sice vyslovilo ujištění o snaze podporovat vedení strany i státu, v dobré víře se mu poskytlo sluchu, ale skutek vždy utek. A nebylo lépe, když - po trpělivém vyčerpání všech prostředků - byla v některých ze zmíněných listů zavedena předběžná kontrola obsahu článků, a zase z dobré vůle politických i úředních míst vykonávaná zaměstnanci redakcí. [...]


Doslova na každém čísle Listů a Reportéra, po celé měsíce až dodnes, je možno doložit, jak působily, co je zajímalo, kam se orientovaly. Připomeňme, že už loni se ujímaly pochybného hnutí KAN a K 231, podporovaly rozkladné snahy po narušení jednoty dělnické třídy, mj. vyjádřené pokusy o ustanovení sociální demokracie, propagovaly teorie "plurality" politického systému, znevažovaly KSČ jako celek, skandalizovaly její některé představitele, otřásaly spojenectvím se SSSR. Živily nátlakové kampaně, přikládaly polínka k rozdmychávání emocí, napětí a bezuzdých krizových situací, kladly více než břevna do cesty všem posrpnovým snahám po normalizaci [...]


Nyní se tedy stalo, co nikomu - opakujeme - není příjemné, ale co si postižení pohříchu sami způsobili. Ať se tedy bez falešného závazku pseudosolidarity všichni, jichž se opatření týkají, otáží sami sebe: Muselo to dojít až sem?


Z Rudého práva ze soboty 17. května 1969, měsíc poté, co se chopil moci Husák. Opsáno v Praze dne 15. května 2006, poprvé vyšlo na NP 16.5.2006


Šamanova poznámka 2006:

"Nepřátelé státu", "zločinecké živly na Technoparty", "pravicová média", "mám k dispozici za několik měsíců prováděný každodenní rozbor zaměření komentářů v Mladé frontě Dnes a Lidových novinách. Jestli je deset procent článků v obou novinách zaměřeno jako pozitivních či alespoň neutrálních vůči sociální demokracii, tak je to mnoho... " Málem i pochybné hnutí KAN a K 231...

Opsáním článku z archivu, z doby, kdy naši komunisté ještě cítili potřebu omlouvat se za cenzuru a rušení populárních tiskovin, jsem chtěl ozřejmit nepěknou stránku v dějinách KSČ. Ale zjistil jsem, že popisuji vlastně soudobý stav, kdy místo Úřadu pro tisk nastupují Rady pro vysílání. Tisk je, naštěstí, už v soukromých rukou. Zatím.

Myslím si, že není vhodné psát o předsedovi vlády Jiřím Paroubkovi jako o "Mussolinim, Hitlerovi, Stalinovi..." Způsob jeho vyjadřování a jednání ukazuje, že je totiž praktikujícím normalizačním politikem. A je smutné, že si ho strčila do čela právě sociální demokracie...